Zobrazují se příspěvky se štítkemBanjo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBanjo. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 28. listopadu 2019

Vladimír Mišík - Jednou tě potkám

Žánr: folk rock
Vydáno: 4. 10. 2019
Songů: 14

Také letošní rok přinesl další příspěvek do vděčné série "mladí muzikanti točí se svými hrdiny desky o stáří." Po Václavu Neckářovi nebo Wabim Daňkovi tentokrát přišel na řadu Vladimír Mišík. A i v jeho případě se jedná o jeden z vrcholů hudebníkovy (dnes již více než půl století trvající) kariéry, což potvrzuje i fakt, že jeho recenze málokdy sahají po menším než stoprocentním hodnocení.

Album Jednou tě potkám přirozeně pokračuje v cestě, nastoupené už Mišíkovou eponymní nahrávkou z roku 1976. Také zde se autorská "hospodská blues" prolínají se zhudebněnými básněmi Václava Hraběte nebo Bohuslava Reynka. V obou polohách působí Mišík autenticky a na svých 72 let také ve velmi dobré hlasové formě.

Ačkoliv se Vladimír Mišík rád označuje za rockera, hudebně měl vždy blíže k akustickému zvuku. To rozpoznal také Petr Ostrouchov, který se svým prvoligovým all stars bandem Blue Shadows písně obalil do "americana" hávu a ukázal zpěváka v odstínech, ve kterých by to s ETC nebylo možné.

Palec nahoru: vlastně obyčejné písničky, ale přesto neobyčejná nahrávka.
Palec dolů: Brothers jen tak tak balancuje na hraně patosu.
Top Track: Jednou

Zkuste zde:
 

čtvrtek 27. dubna 2017

Blue Shadows - Blue Shadows

Žánr: americana
Vydáno: 2016
Songů: 14

Společně natočili hudbu k seriálu Modré Stíny. Slyšeli, že je to dobré. O rok později se tedy skladatel filmové hudby Petr Ostrouchov, jazzový bubeník Martin Novák, violoncellista Jiří Bárta a kytarista Josef Štěpánek sešli znovu...

Tentokrát z tohoto setkání vznikl eponymní debut skupiny Blue Shadows. Hodinová, převážně instrumentální nahrávka v sobě mísí odlišné hudební přístupy čtveřice hlavních protagonistů, z nichž každý se na albu podílí také jako autor. Výsledek přesto působí přirozeně a uceleně.

Deska stojí hlavně na obsáhlém arzenálu kytar a dalších strunných nástrojů. Čerpá z tradic americké hudby, nechybí jí ale vlastní rukopis. Dokáže být meditativně éterická, stejně jako rockově uzemněná. Hlavně je ale po všech stránkách nezvykle dotažená. A sakra dobrá.

Palec nahoru: náladotvorná a zároveň posluchačsky vděčná nadžánrová deska.
Palec dolů: pro většinového posluchače málo záchytných bodů.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze také na facebooku

středa 22. června 2016

Holy Fanda & the Reverends - Konec cesty

Žánr: vlastně country
Vydáno: 12.12. 2015
Songů: 7

Světoběžník a multiinstrumentalista Fanda Holý vydal pod názvem Holy Fanda and the Reverends desku Konec cesty. Podle všeho se ale jedná teprve o její začátek.

Toulavé náměty skladeb a nebo užití banja odkazují k tradicím amerického country. Zároveň ale na albu najdeme až moc prvků, které se tradicím vymykají. Nejvýraznějším z nich je rozhodně trubka, která písně příjemně ozvláštňuje a posílá celou desku do jiných sfér.

Mimochodem, na albu se objeví také Jarda Svoboda se svým harmoniem a na zvukové podobě nahrávky se podílelo i studio Jámor Ondřeje Ježka. Pečeť kvality je tedy přítomna. A skoro až dylanovskou Svý sny se budete ládovat několikrát denně i přes stopáž, blížící se sedmi minutám.

Palec nahoru: "svý sny musíš střežit a nebo je přežít"
Palec dolů: ve výsledku hlavně lákadlo na věci příští.

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/hfandr/https://holyfandathereverends.bandcamp.com/releaseshttp://bandzone.cz/fandah

Ohodnoťte Konec cesty na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

neděle 29. května 2016

Slniečko - Falošne, ale s citom

Žánr: world music z vidieku
Vydáno: 19.6. 2015
Songů: 15

Deska Falošne, ale s citom piešťanského Slniečka (nebo taky Punta a rybacích hlav) v těchto dnech sice slaví rok od svého vydání, přesto se o ní u nás prakticky vůbec neví. A to je škoda.

Slniečko jsou už v podstatě veteráni slovenské scény. Aktuální deska je jejich osmou v pořadí a představuje tradiční mix žánrů, kterým vévodí gipsy music, lidová hudba, ale i rock nebo punk.

Ačkoliv má hudba skupiny kořeny v různých částech světa, z textového hlediska je doma na vesnici. Na Falešno, ale s citom se střídají klasická témata jako alkohol a ženy, nebo veselé historky o tom, jak se protagonista praštil železem do hlavy a jak se skoro pozvracel v autobuse cestou z pohřbu. Ačkoliv je deska Falošně, ale s citom vlastně sbírkou veselých historek ze života na vidieku, skrývá se v některých písních za vrstvou úsměvu také vážnější téma.

Palec nahoru: Zábavná nahrávka...
Palec dolů: ...v některých případech bohužel jen při prvních posleších.

Zkuste zde: 
 https://www.facebook.com/Slnie%C4%8Dko-alebo-Punto-rybac%C3%A9-hlavy-57643960379/

ohodnoťte album na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

pondělí 28. září 2015

Nauzea Orchestra - Dobro

Žánr: mišmaš
Vydáno: 18.2. 2015
Songů: 10

Po Inventa Storca přišel čas na další zástupce ústecké hudební scény. Letos v únoru totiž vyšla třetí řadová deska kapele Nauzea Orchestra, propojené s tamním Činoherním studiem.

Album Dobro je ze všeho nejvíce velký hudební mišmaš. Nauzea Orchestra tu bez mrknutí oka střídá industrial a noise s country a melancholickými kytárami a tvoří tak šílený padesátiminutový waitsovský cirkus. K jeho působivosti napomáhá nejen různorodá hudba, ale také jazyk písní.

Kromě angličtiny kapela ve svých skladbách už od počátku využívala také němčinu a na novince přidala do svého lingvistického arzenálu také svou mateřštinu. Deska  tak zní spíše jako pestrá kolekce skladeb různých interpretů než jako dílo jedné skupiny.


Palec nahoru: originální materiál kapely, která si jde svou cestou. Nebo spíše cestami.
Palec dolů: ona rozmatitost je někdy možná až přehnaná.

Zkuste zde:
  

Ohodnoťte Dobro na csmusic a sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

úterý 30. prosince 2014

Tu v dome - Protichodné chute

Žánr: protichůdné žánry
Vydáno: 15.9. 2014
Songů: 12

Chcete si vychutnat nezvyklý, poetický a protichůdný hudební zážitek, ale nevíte kde ho najít? My to víme, tady v domě. Respektive u kapely Tu v dome a na její nové desce Protichodne chute.

Banjo, violoncello, housle, kytary, bicí, ženské i mužské vokály. Tu v dome prostě sázejí na akustické nástroje a atmosféru. Na rozdíl od táborákových hitmakerů ale cílí na náročnější posluchače.

To potvrzují odvážné instrumentální pasáže a textová stránka desky, o kterou se kromě členů kapely postarali také Emily Dickonsonová, Charles Baudelair a Jaroslav Seifert.

Zároveň ale album naplňuje svůj název, setkáváme se tu s momenty, které by si v normálním světě odporovaly. Na této desce ale nějakým způsobem fungují.

Palec nahoru: trvanlivé album, které vám v přehrávači vydrží dlouho.
Palec dolů: poněkud dlouho ale také trvá, než se vám zaryje pod kůži.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Protichodne chute na csmusic, sledujte mikrorecenze i na facebooku.

neděle 28. prosince 2014

Voila! - Décollage

Žánr: šanson a spol.
Vydáno: 31.10. 2014
Songů: 11

O pražském moderněšansonovém uskupení Voila! jsem tu psal už ve spojitosti s loňským singlem. Ony dvě skladby byly letos doplněny o devět dalších a vyšly jako debutové album pod názvem Décollage.

Deska je barevná stejně jako její obal. Hudebním středobodem je osobité pojetí šansonu, ale Voila! si ukusuje i z jiných žánrů a nabízí tak velmi rozmanité menu.

Na Décollage se navíc střídají původní skladby s cover verzemi žánrových evergreenů a francouzština s angličtinou. I anglicky zpívaná část ale díky vokálu Zdenky Trvalcové, Francouzky ze Slovenska, do zbytku bez problémů zapadá.

Také díky nápaditým aranžím se Voila! odlišuje od pouhých šansonových epigonů, ale o hudbu s vlastní tváří.

Palec nahoru: Voila! dokáže skvěle bavit i na ploše dlouhohrající desky.
Palec dolů: hitovost singlových skladeb zůstává nepřekonaná.

Zkuste zde:
 


 ohodnoťte Décollage na csmusic.cz, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

úterý 25. listopadu 2014

Johannes Benz - One Way Road

Žánr: folkrockové písničkářství
Vydáno: 28.2.2014
Songů: 12

To se takhle Jan Foukal vydal do Ameriky točit film o životě tamních kamioňáků a nakonec k němu natočil jenom soundtrack. Soundtrack o tom, že řidič, ten tvrdej chleba má nejen kvůli nutnosti znát dopravní předpisy...

Vykořeněný řidič, který jede po noční dálnici a přemýšlí přitom o Bohu, o kamionech a nebo o tom, jestli ho zrovna nepodvádí manželka. Tak by se dal popsat Johannes Benz, hrdina desky One Way Road.

V Americe Foukal nenasával pouze příběhy kamioňáků, ale našel tu i inspiraci hudební. Díky tomu má nahrávka typický americký odér, čemuž napomáhají i nástroje jako foukací harmonika nebo banjo, které se na desce objevují.

Kromě Foukala se na desce podíleli i další hudebníci (například Jan Lstibůrek, stojící za Blázincem), díky kterým zní One Way Road plně. A úplně americky.

Palec nahoru: jasný tip na hudbu do auta (nebo do kamionu samozřejmě).
Palec dolů: na první poslech ne úplně výrazná druhá polovina desky.

Zkuste zde:
  

ohodnoťte One Way Road na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku

pátek 31. října 2014

Poletíme? - Turbošansón

Žánr: turbošansón
Vydáno: 12.9. 2014
Songů: 14

Hledáte hudbu na dnešní imperialistický Halloween? A nebo na jakýkoliv jiný den? Pokud máte trochu vyšinutý smysl pro humor nebo jste z Brna, určitě už posloucháte Turbošansón, novou desku Poletíme?

Oproti předchozímu Kroskántry je novinka vyřvanější, vulgárnější a tak nějak hospodštější. Je totiž znát, že Poletíme? se snažili, aby deska zněla jako naživo. A že koncerty téhle kapely rozhodně stojí za to!

Opět máme tu čest s absurdním světem Rudolfa Brančovského, kde se dívky mění ve veverky a nebo rovnou rozmlátí celou hospodu.

Posun je ale znát hlavně na instrumentální stránce: najdeme tu energické vypalovačky, doják jen s doprovodem klavíru a nebo rovnou a capella píseň. Škoda jen, že někdy je deska naopak nástroji až zbytečně přeplácaná.

Palec nahoru: další kolekce skvělých (nejen) ulítlých hitovek.
Palec dolů: zmiňovaná přeplácanost.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Turbošansón na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

čtvrtek 3. dubna 2014

Nylon Jail - My Heart Soars Like a Hawk

Žánr: rozvazbený kántry
Vydáno: 9.10.2013
Délka: 45:07

To si takhle jednou Johnny Cash laškoval s elektronickýma mašinkama a atmosférou, která by se dala krájet jako Bohdalová...

Takhle nějak zní debut olomouckých Nylon Jail. Inspirace mužem v černém je zde více než patrná. Nejvíce asi ve skladbě Turtle Soup, kde zpěvákův hlas zní přesně jako Cash na svém posledním rubinovském tažení s American recordings.

Westernová atmosféra se zde potkává s nepříjemným vazbením, dávkou melancholie, noisu a nečekaných efektů. To vše tvoří dohromady výjimečné dílo nejen na naše poměry. Máme před sebou kapelu s více než velkým potenciálem. Dovolil bych si je přirovnat třeba k takovým Please The Trees, na jejichž pozici se Nylon Jail možná brzy dostanou.


Palec nahoru: originální mix zdánlivě nezmixovatelného.
Palec dolů: pro někoho možná jen další melancholická nuda.

Zkuste zde:




 pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku, kde informujeme o novinkách z CZ/SK scény.

neděle 2. března 2014

Listolet - Malý kluk

Žánr: Elektrofolk
Vydáno: 31.10. 2013
Songů: 12

Listolet je jedním z nejmladších známějších souborů brněnské alternativy. Není se tedy také čemu divit, že také druhou listoletí desku vydalo symbolicky "prvního listoletu" brněnské Indies Scope.

Eponymní debut obsahoval poměrně velkou porci punkově trhlých, ale občas zbytečně prvoplánových skladeb. Malý kluk tuto vadu napravuje a nové skladby jsou propracovanější, melancholičtější a podzimnější.

Do arzenálu Listoletu totiž přibyla trubka a kytarista Martin Súsedík, který je podepsán pod dvěma skladbami. Kromě nich se od zbytku desky vymyká také prodloužená verze hitu Lullaby, na kterém se podílela také Beata Bocek.

Posluchač si ale může všimnout také opakování témat z Listoletu. Postavili dům odpovídá Starému domu a Kdovíkam dává svým refrénem připomenout skladbu Leť holka leť.

Mikroperla: celou deskou se proplétá cvrččí cvrkání, které si našlo místo v každé skladbě. Někde je slyšitelné hned, jinde si vyžaduje opakovaný poslech. Rozhodně to ale není jediná věc, která by vás nutila projet si album několikrát znovu.

Palec nahoru: slyšitelné zlepšení, originální a na naše poměry jedinečná hudba
Palec dolů: zmiňované opakování                            

Zkuste zde:

 

pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku, kde informujeme o novinkách z CZ/SK scény.


čtvrtek 14. listopadu 2013

The Moonshine Howlers - Hymns of Sin and Salvation

Žánr: Country s punkovým feelingem
Vydáno: září 2013
Songů: 11

Jak to asi může dopadnout, když se v jedné kapele potká smetánka české rockabilly scény a amík, kterýmu prarodiče odmalička vtloukal do hlavy country? Debut kapely Moonshine Howlers se zdá být dobrou odpovědí.

Jedná se vlastně o country desku, které je podřízené nástrojové obsazení, ale ne celková atmosféra. Kapela totiž nezapře punkové základy a proto skladby pěkně odsýpají.

Z alba stříkají litry whiskey (slyš píseň Whiskey Prayer), které doplňují také skladby o psancích a ženských. To všechno zní díky Brianovu hlasu autenticky.

Hymns of Sin and Salvation je jedna z prvních tuzemských desek, které jsou založené na moderním pojetí country, které by díky své živelnosti mohlo přilákat nemálo příznivců.

Palec nahoru: v rámci žánru album roku.
Palec dolů:
Mikroperla: menší roličku si na desce střihne také Míša Tučná, dcera Michala Tučného.

                               Zkuste zde: 

 pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku, kde informujeme o novinkách z CZ/SK scény. 

pondělí 14. května 2012

Poletíme? - Kroskántry

Žánr: Country/Banjo/Punk
Vydáno: 2012
Songů: 16

Brněnský punkový banjoband vydal nedávno svou třetí desku, se kterou se ponořil do vod, kterým se soudní muzikanti vyhýbají: do country.

Udělal to ale po svém a vznikla tak další deska plná jednoduchých melodií a textů plných osobitého humoru Rudolfa Brančovského, ve kterých teď dostanou slovo také kovbojové a divokým západem se prohánějící lokomotivy.

Písně mají opět hitové (občas vypůjčené) melodie a je znát, že kapela se zase trochu posunula. Místy mám sice pocit, že se trochu vytrácí ona pro Poletíme? typická jednoduchost, ale přesto je to pro mě jejich nejlepší platna.

Možná by ale nebylo na škodu desku trochu prořezat, protože všeho moc škodí a 16 je opravdu dost. Ale přesto se                                                       jedná o skvělé album, které vás rozhodně nudit nebude.

Grysomův Boltec:
Za poslední dobu jedna z kapel, která mě opravdu bavila. Super muzika, která nadchne lecjakého posluchače, která naživo musí být perfektní a přesto se s jejím poslechem nebude chlubit, prtotože to by bylo stejné, jako se chlubit schizofrenií.

Palec nahoru: Lokomotiva, Kovbojové, Ťu ťu ňu ňu,...
Palec dolů: Zbytečně dlouhá stopáž
Konečný ortel: 85%

BANDZONE ZDE
FACEBOOK ZDE
WEBOVKY ZDE (deska zdarma ke stažení)