Živé kvety - Salto na rozlúčku

Žánr: folk rock
Vydáno: 27. 9. 2019
Songů: 9

Živé kvety jsou nenápadnou institucí (česko)slovenské alternativní scény, na které se pohybují už čtvrt století. Jejich hudba za ty roky ztratila původní punkový drive, ne ale svou autenticitu a poetiku. Tyto atributy totiž zůstávají i na aktuální nahrávce Salto na rozlúčku.

Ačkoliv se velká část nahrávky pohybuje v podstatě v hájemství folk & country, díky produkci Roberta Pospiše a Martina Sillaye působí nahrávka syrověji, než předchozí desky skupiny. Živé kvety ani zde neohromují virtuózními výkony a intonace zpěvačky a textařky Lucie Piussi je často nejistá, to ale možná jen přispívá pocitu "pravdivosti" a upřímnosti.

Albem překvapivě prochází určitý pocit rezignace. Jakoby Piussi ztratila energii na boj s větrnými mlýny, do kterého se na předchozích nahrávkách často pouštěla. Na Saltu na rozlúčku se tak soustředí více na její vlastní problémy a pocity. Což vlastně není na škodu.

Palec nahoru: Živé kvety si jdou svým tempem!
Palec dolů: ne každému nový způsob produkce sedne.
Top Track: Idem si svojím tempom
Zkuste zde:
 

Pokoj25 - Noční hudba

Žánr: alternativní rap
Vydáno: 22. 7. 2019
Songů: 11

V tuzemském rapovém podhoubí se v poslední době dějí věci! Jednou z těch nejzajímavějších je debutové EP beatmakera Scorna a jeho projektu Pokoj25. Ten sice od jejího vydání zveřejnil i několik nových singlů, přesto stojí za to se k Noční hudbě vrátit.

Lo-Fi estetika obalu i klipů, polozpívaná a polorapovaná reflexe alkoholem notně poznamenaného dění v hlavním městě v době mezi posledním nočním metrem a první ranní tramvají a k tomu nečekaný hudební doprovod. Instrumentace a specifická expresivní hra na klavír totiž dává vzpomenout Psí vojáky, což potvrzují i četné narážky v textech a hlavně bonusová píseň 25 512, která by se mohla objevit snad i na výběru nevydaných Topolových nahrávek.

Nejsilnější je ale Noční hudba v momentech jako je Na UMPRUMku chodí holky nebo oslava Prahy ve formě skladby Superkrásný. V těch chvílích je na místě mluvit o generační výpovědi.

Palec nahoru: Filip Topol meets Hip-Hop
Palec dolů: soudě podle zmiňovaných singlů již aktuální Scornova tvorba někde jinde.
Top Track: Superkrásný
Zkuste zde:
 

Hm... - Nevadí

Žánr: písničky
Vydáno: 3. 10. 2019
Songů: 12

Ještě v roce 2011 se Klukovinami radovali z všudypřítomné roztomilé drobotiny, o dva roky později na Lovu zdar už hasili manželské a další krize. To asi nešlo jen tak hladce, protože následující zprávu o svém aktuálním rozpoložení vydala skupina Hm... až letos. Tentokrát jí prostupuje pocit smíření, který ostatně naznačuje i název nahrávky: Nevadí.

Zatímco doposud byly desky Hm... poskládané především z originálně zhudebněných básnických textů, Nevadí je až na několik málo výjimek autorské a pod většinou písní je podepsán frontman Marek Doubrava (ve všech svých podobách). Možná proto je album koncepčně asi nejsepjatější v dosavadní diskografii skupiny.

Ačkoliv většina skladeb reflektuje únavu ze života nebo chladnoucí city, je jejich celkové vyznění vlastně optimistické. Může za to především trademark kapely: hravá a nápaditá instrumentace ve spojení s bohatým vokálním arzenálem všech hudebníků a samozřejmě i nosné melodie.

Palec nahoru: Hm... jsou schopni silné výpovědi i bez cizích textů.
Palec dolů: já měl ty jejich básníky vlastně hodně rád!
Top Track: Přijdeš domů

Zkuste zde:
 

Korben Dallas - Bazén

Žánr: slovenská alternatíva
Vydáno: 8. 3. 2019
Songů: 10

Korben Dallas jsou příkladem interpreta, který se ani po vybojování pevné pozice na scéně nedrží zuby nehty svého zavedeného stylu. Ten naopak Korben Dallas změnili už několikrát, nejvýrazněji potom asi na aktuální nahrávce Bazén, na které kapela vlivem producenta Eddieho Stevense jakoby zradioheadovatěla.

Nové skladby se soustředí na zvukové barvy, opouští písničkovou strukturu a mají také výrazně delší stopáž, která poskytuje dostatek prostoru pro nenápadnou a o to efektivnější gradaci. Tu jsou ale muzikanti ochotni shodit zdánlivě náhodnými a rušivými vstupy kláves, elektroniky a pazvuků, které se objevují na ploše celé nahrávky.

Loopy, mdlá tempa, ženské back vokály, experimentální pasáže, silné hooky, field recordings, ale také až funkové groovy a taneční rytmika. To vše se na nahrávce plynule prolíná a pohromadě jako celek to vše drží hlavně díky hlasu frontmana Juraje Benetina. To je totiž často jediný styčný bod s dosavadní tvorbou kapely.

Palec nahoru: suverénně jedna z nejlepších desek roku!
Palec dolů: paradoxně u kratších skladeb deska ztrácí tah.
Top Track: Rovnováha

Zkuste zde:

 

D2ti De3t2 - ...v bytě nad řekou

Žánr: to zas budou jatka
Vydáno: 28. 8. 2019
Songů: 10

D2ti De3t2 představují na tuzemské podzemní scéně už skoro dvacet let jistotu. Ať už jistotu hudby, otesané až na samou dřeň a nebo jistotu pískání v uších ještě den po koncertě. I přes ty křížky na hřbetě pánům sil - zdá se - neubývá, o čemž svědčí fakt, že kapela teď po čtyřech letech obohatila svou diskografii o další barvy hluku ve formě desky ...v bytě nad řekou.

"Rozpoutej to / Polib hada na prdel / Rozpoutej to / To zas budou jatka!"

Ani třetí deska D2tí De3t2 výrazně nevybočuje z trendu, nastaveného předchozími nahrávkami. Přes posluchače se tak v půlhodince převalí nahuštěná, nakřáplá a syrová kytarová bouře, připravená srovnat vše se zemí.

Tato hluková hmota je někde podpořená až rock'n'rollovou rytmikou (Ustup do hor), jindy zase ozdobená například zvukem houslí (S obřad). S čestnou výjimkou klavírní kvazi soudobky v předposledním Preludiu se tu ale jede zásadně s plynem, stlačeným až hluboko k podlaze.

Palec nahoru: očekávatelný nářez.
Palec dolů: tyjo, vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby bylo těch barev trochu víc.
Top Track: Rurální

Zkuste zde:
 

Povodí Ohře - Povodí Ohře

Žánr: sudetský country-core
Vydáno: 6. 6. 2018
Songů: 8

Povodí Ohře: kraj v českém pohraničí, kraj s vysokou spotřebou alkoholu, kraj, kde se dealují nejen prací prášky a kraj, kde loni šedivějící rockové hvězdy okresního formátu vydaly jednu z nejlepších českých desek roku. Postaralo se o ní Povodí Ohře: superskupina, pojmenovaná stejně jako nejmenovaný státní podnik a složená ze členů kapel Esgmeq, Climatizado, Skupina Štestí a Esazlesa (tedy kapel, o kterých jste možná nikdy neslyšeli, což je ale na čase změnit).

Otisk místa původu skupiny najdeme hned v několika písních a pro Cheb a okolí to není zrovna ta nejlepší vizitka. Drsný kraj Povodí Ohře je totiž cítit dokonce i ve skladbě Ulice za Moskvou, čerpající z díla současného ruského spisovatele Andreje Rodionova. Podle slov kapely Rodionův popis zapadlých ruských čtvrtí nemá k jejich domovině daleko, i když až tak divoké to tam ještě není.

Hudebně se pochopitelně navazuje na předchozí počiny jednotlivých členů kapely a například skladba Ostrovy by se svou stopáží a typickou pompézní gradací hodila i na Společnost psů od Esazlesa. Důležitou roli ale tentokrát nečekaně hrají také vlivy country.

Palec nahoru: Sisi zase za mikrofonem!
Palec dolů: prošvihl jsem vystoupení kapely na loňské Noise párty...
Top Track: KPP

Zkuste zde:
 

Iszek Baraque - Iszek Baraque

Žánr: hodně kytar
Vydáno: 8.12.2017
Songů: 11

Světy vážné a populární hudby už dávno nepředstavují antipody neschopné vzájemné komunikace. Přesto ale může trochu překvapit, když jeden z našich nejzajímavějších mladých skladatelů soudobé vážné hudby natočí v podstatě rockovou desku. Tak totiž učinil František Chaloupka pod pseudonymem Iszek Baraque.

Při znalosti kontextu ale eponymní nahrávka začíná dávat smysl. Chaloupkova doména je sice minimalismem ovlivněná a experimentální vážná hudba pro (převážně) komorní ansámbly, sám ale před několika lety založil v Brně Kytarový institut, na kterém vyučuje také jazzovou i rockovou kytaru.

Deska Iszek Baraque v sobě tyto všechny tyto vlivy přirozeně snoubí a cestuje od psychedelie přes country po metalové názvuky. A to vlastně zcela bez bicích! Hlavní slovo tu mají samozřejmě kytary: elektrické, akustické, zkreslené, naloopované, naskládané v množství vrstev přes sebe a doprovozené hlasem hlavního protagonisty.

Palec nahoru: pěkná kytarová psychedelie, vlastně písničková deska.
Palec dolů: možná by byla lepší čistě instrumentální podoba.
Top Track: Ride A Tide

Zkuste zde:
 

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Oswaldovi - Songs About Persecution

Žánr: rock
Vydáno: 10.3. 2017
Songů: 6

Deska Songs About Persecution dua Oswaldovi je na den přesně rok stará. Protože je ale toho druhu, který není závislý na módních vlnách, ono zpoždění při poslechu vůbec nevadí. Obzvláště potom, když hlavní téma nahrávky je stále aktuální: je jím totiž migrace.

Stejně jako předloňské album Migrant Songs projektu The Odd Gifts, také Oswaldovi se zdráhají přímočarého glosování aktuální situace. Inspirují se totiž "životními událostmi lidí žijících a migrujících po jižní Evropě a dřívějším Rakousko-Uhersku od začátku dvacátého století až do dnešních dní".

Hudebně přitom italský Jack White Andrea Rottin a jeho spoluhráčka Kateřina Malá čerpají z ještě vzdálenějších zdrojů. Se svým minimalistickým instrumentářem k nám tak úspěšně převádějí i pouštní blues s jeho specifickou melodikou a syrovostí. Jakoby mimochodem přitom odpovídají i na garážovou retrománii.

Palec nahoru: tribální, syrové a jednoduché.
Palec dolů: když je dnes to výročí, tak to necháme bez palce dolů.
Top Track: Black Water

Zkuste zde:
 

Jaro - Eternalism

Žánr: alternative rock
Vydáno: 3.11. 2017
Songů: 8

Jaroslav Korbel vydal ke konci loňského roku delší dobu piplaný debut svého (teď už ne) one-man bandu Jaro. V bookletu alba Eternalism se vyznává z náklonnosti k indie šikulům od Sufjana Stevense přes Adult Jazz po The Strokes a podobně pestře působí i album samotné.

Jaro je tuzemský zástupce vlny singer-songwriterů, kterým jsou cizí gesta a vlastně i hudba velkých jmen rockové historie, zároveň se ale nedokáží vzdát zvuku elektrické kytary. Její hodně distorzní zvuk je Jaro schopný zakomponovat třeba i do veskrze hitové The Forces.

Jaro nepodlehl svodům, které studiové písničkářství přináší. Ačkoliv je tak deska Eternalism bohatá na zajímavé zvukové plochy i hudební detaily, není neprodyšně převrstvená. Písně mají jasnou strukturu a vládnoucí zůstává písničkářův hlas, který může připomenout Ondřeje Galušku z Eggnoise a který zpívá o řecké mytologii a dalších palčivých problémech člověka 21. století.

Palec nahoru: zvuk a velký příslib do budoucna!
Palec dolů: na první poslech nevýraznost jednotlivých skladeb.
Top Track: Hotel Room

Zkuste zde:
 

Dálava - The Book Of Transfigurations

Žánr: moravské lidovky. I když...
Vydáno: 7.4. 2017
Songů: 13

Rozličných fúzí čehokoliv s folklórem je v poslední době česká a slovenská scéna přeplněná. V tak neortodoxním podání jako v případě projektu Dálava jste ale nejspíš moravskou lidovou hudbu ještě neslyšeli. Ještě zajímavější je ale její background.

Za Dálavou stojí manželský pár ve složení Aram Bajakian (původem arménský kytarista se zkušenostmi od Lou Reeda nebo Johna Zorna) a Julia Ulehla (pravnučka propagátora moravské lidové hudby Vladimíra Úlehly), na jejímž projevu je znát, že česky se neučila na moravské dědině, ale v New Yorku.

Místy v nahrávce převládají vlivy jazzu, jindy klidně noise rock a nebo arménské a jiné hudební příchutě. Písničkám jako Na strážnickom rynku nebo Dyž sem já šel přes hory ale dodává tento cizí náhled zvláštní sílu. O to víc, když se člověk dozví, jaký úspěch tyto písně, vytržené ze svých přirozených kořenů, slaví u hudebních fajnšmekrů po celém světě.

Palec nahoru: nic pro tradicionalisty!
Palec dolů: nic pro tradicionalisty!
Top Track: Vyletěla holubička

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Narajama - Concurrere

Žánr: prog rock s cimbálem
Vydáno: 22.9. 2017
Songů: 9

Debutová deska Vytancuj chmury kapely Narajama vyšla už před více než dvaceti lety. Kapela se ale po celou tu dobu (částečně i kvůli několikaleté hibernaci) drží spíše v ústraní tuzemské scény a je oblíbená hlavně u "těch, kteří vědí".

Také letošní nahrávka Narajamy (nejen svým názvem navazující na předchozí Convergere) stojí na nezvyklém spojení moravského folklóru s britským progresivním rockem. První prvek reprezentuje cimbál i fakt, že podstatnou část repertoáru tvoří lidové písně, druhý potom elektrické kytary a do detailu prokomponovaná struktura písní.

V těch má své místo také rozšířená rytmická sekce, aluze na východní world music nebo pocta americkým Talking Heads. Ačkoliv by se podle tohoto výčtu mohlo zdát, že Concurrere bude trpět nekonzistencí, opak je pravdou.

Palec nahoru: album, které potvrzuje pověst Narajamy jako jedné z nejlepších tuzemských neznámých kapel.
Palec dolů: letošní album míchající cokoliv s folklorem číslo 534.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Nauzea Orchestra - Štěstí

Žánr: mišmaš
Vydáno: 5.10. 2017
Songů: 10

Neznalý by si mohl snadno myslet, že ústecká (i když dnes už asi spíše pražská) Nauzea Orchestra je ukázkovým příkladem optimismem skrz na skrz nasáklé kapely. Jak také jinak, když po desce Dobro letos přišla Nauzea s albem Štěstí.

Je ale třeba přiznat, že za deset let existence a čtyři natočené desky je Štěstí opravdu jejím nejprosvětlenějším a nejpřístupnějším albem. Kapela omezila angličtinu a němčinu na úkor češtiny a hned několik písní má hitový potenciál, který teď neskrývá pod hlukem zkreslených kytar a industriálního rámusu. I když i na ten samozřejmě dojde.

A když už byla řeč o tom zjednodušení, tak na druhou stranu skladby jako úvodní sedmiminutový kolos Nemyslím nebo závěrečná post-apokalyptická Duha patří k tomu nejambicióznějšímu, co kapela stvořila. I na Štěstí se prostě těžko a nakonec neúspěšně hledá jednotící linka, která by albem pricházela ať už po hudební, nebo textové stránce.

Palec nahoru: tradičně skvělá různorodá kolekce.
Palec dolů: tradičně nesoudržnost celé nahrávky.
Top Track: Možná jsme jenom starý

Zkuste zde: 
 

Ohodnoťte Štěstí na csmusic, sledujte Mikrorecenze na facebooku.

Budoár staré dámy - Sůl

Žánr: kulinářská alternativa
Vydáno: 14.4. 2017
Songů: 12

Budoár staré dámy o sobě nedává vědět dostatečně často a hlasitě. Jeden by si mohl myslet, že už to tito brněnští alternativci a alternativkyně zabalili. V té chvíli ale kapela vydává novou desku.

Po personálních kolotočích z Budoáru postupně zmizely housle, ženské vokály (samozřejmě s výjimkou toho hlavního frontwomanky Marty Kovářové) a po poslední desce také dechové nástroje. I se zdánlivě tradiční rockovou instrumentací je ale kapela schopná natočit dostatečně pestrou a vyzrálou nahrávku, kde má každá skladba svůj vlastní zvuk.

Pojítkem s dosavadní tovrbou je také výběr netradičních textů. Na desce Sůl se tak setkávají díla současných tuzemských básníků se zhudebněným receptem z kuchařky čínské kuchyně. V kontextu nahrávky ale i tento text působí vlastně docela samozřejmě.

Palec nahoru: samorosti.
Palec dolů: jako já chápu, že ten obal dělalo dítě, ale...

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Sůl na csmusic, sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Korben Dallas - Stredovek

Žánr: písničkářský rock
Vydáno: 9.3. 2017
Songů: 11

Po skvělé semiakustické desce Banská Bystrica a orchestrální výběrovce Kam ideme vydává bratislavské trio Korben Dallas své čtvrté studiové album. Fanoušky gotického rocku ale nejspíše nepotěší. Název desky totiž odkazuje ke střednímu věku jejích protagonistů.

Hlas Juraje Benetina je na současné slovenské scéně pojmem a není divu, že zpěvák má na kontě nespočet hostování ve skladbách interpretů od Fallgrap po Zlokot. Nejpůsobivější je ale pořád ve spojení s domovskými Korben Dallas.

Ti se na aktuální desce Stredovek po letech (vzpomínáte ještě na Biele ráno?) opírají do kytar s agresí, kterou by u ní čekal už asi málokdo. Tyto syrové pasáže a skladby se tu jaksi samozřejmě střídají s klasickými melancholickými náladovkami, na které jsme u Korben Dallas připraveni spíše. Jen se mezi nimi tentokrát nenachází skladby s působivostí, jakou měl Otec nebo Za sklom.

Palec nahoru: kapela dělá vše pro to, aby nestála na místě a přitom si držela svůj vysoký standard.
Palec dolů: chybí hity.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Stredovek na csmusic, sledujte nás i na facebooku.