Skrytý půvab byrokracie - O násilí

Žánr: alternatíva
Vydáno: 9. 10. 2019
Songů: 10

Filozofické spisy Hannah Arendtové, básně Emila Juliše nebo zpravodajské servery. To jsou jen některé ze zdrojů, jejichž obsah na své nové desce O násilí zhudebnil Skrytý půvab byrokracie. Tedy jedna z mála kapel, která se hrdě hlásí k tradici českého undergroundu a zároveň nezavání zatuchlinou.

Albu O násilí předcházela změna frontmana, na první poslech ale není nový sound v tomto ohledu radikálně odlišný. Ivo Štefan totiž pokračuje v tradici deklamování různorodého materiálu, jehož společným jmenovatelem je často jen jeho naprostá nehudebnost. Nový vokalista se ale častěji pouští do zpěvu a pracuje s řadou efektů, jejichž prostřednictvím svůj hlas upravuje a zkresluje.

Díky celkovému hudebnímu posunu působí skladby na nové nahrávce ambiciózněji a komplexněji než jejich předchůdci. Střídají se tu názvuky jazzu, folklóru, experimentální elektroniky a nebo prostě jen noisu. Z něj ale zároveň na posluchače občas šibalsky pomrknou až podbízivé melodie.

Palec nahoru: i po těch letech jeden z nejoriginálnějších spolků u nás.
Palec dolů: deska v loňské sklizni v podstatě zapadla.
Top Track: Vampirismus
Zkuste zde:
 

B4 - Plastová okna

Žánr: synťákové písničkářství
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 12

Věční experimentátoři B4 o sobě - na rozdíl od řady ostatních interpretů dnešní doby sociálních sítí - dávají vědět jen ve chvíli, kdy mají co říct. Naposledy tak učinili loni na podzim albem Plastová okna. Nejen skutečnost, že deska má pevné místo ve výročních žebříčcích nejlepších desek loňského roku ukazuje, že ani v tomto případě se nejednalo o planý poplach.

Pod aktuální deskou je podepsané pouze duo David Freudl a Tomáš Procházka a z dosavadní diskografie B4 se obsah Plastových oken nejvíce přibližuje ideálu písničky. Ne snad že by chyběly zdánlivě chybové zvuky a ruchy analogových nástrojů nebo vzdálené názvuky krautrocku, nositelem sdělení je tu ale tentokrát Procházkou deklamovaný text.

Ten je přitom podobně analogový, jako samotná hudba. Hned několik písní totiž reaguje na současné přesíťování a touží po "bílých místech." Témat má ale deska více a jejich komunikace ve skladbách jako Chci spát, We Are Stars nebo Sudety je skoro až hitová. A to nejen na poměry B4.

Palec nahoru: nečekaně silná podzimní nahrávka.
Palec dolů: nevím, dál.
Top Track: We Are Stars
Zkuste zde:
 

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Kurkus - Apoka

Žánr: minimalistický elektropop
Vydáno: 19.6. 2017
Songů: 14

Na Mikrorecenze to dotáhl už osmidiskový debut Octameron, jehož poslech člověku zabere přes pět hodin. Druhý počin slovenského kvarteta Kurkus oproti němu působí jako pouhý datadisk, jedná se totiž jen o hodinové dvoualbum, tvořené temnou Nigrorou a světlou Aurorou.

Loňská čtrnáctistopá nahrávka Apoka ale zároveň potvrzuje, že hudba Kurkus funguje i jinak než jako kuriozita do Slovenskej knihy rekordov. Opět ho tvoří minimalistická oldschoolová synťáková elektronika, náznaky podivné mystiky (postavené hlavně na Pend'álu, což je těžko říct co), spolu s překvapivě melodickými zpěvy, odkazujícími k novoromantismu. A jejich nekonečným opakováním.

Tento absurdní koktejl posluchači ani s dalším poslechem nepřináší odpovědi, spíše stále více znejisťuje. Na druhou stranu nechat se znejisťovat skladbami jako je dreampopová Playboy, vyšinutá sedmiminutová Amen nebo skvělá a temná Veritas není vůbec nepříjemné. Naopak.

Palec nahoru: Kurkus dokáží zaujmout i něčím jiným než přehnanou stopáží.
Palec dolů: opakování je sice matka moudrosti, někdy je ho ale až moc.
Top Track: Veritas

Zkuste zde:
 

Nuly - Spojit

Žánr: špinavý rock
Vydáno: 16.6. 2017
Songů: 10

Skupina Nuly, trvalka českobudějovického labelu NAAB, vydala letos v červnu desku Spojit. Ta sice svým názvem navazuje na pět let starý počin Rozdělit, harmonii ale rozhodně nepřináší.

Připadám si jak ve frontě na čekání / Nic se nehýbe, nic nemění...

K noise nakročená kytarovka Nuly zůstává i na aktuální nahrávce prorokem zoufalství, outsiderství, nejistoty a nepochopení. Krátké písně stojí často jen na několika nihilismem načáchlých verších, do nekonečna opakovaných kytarových vyhrávkách a pořádných porcích šumu a zpětné vazby.

Ačkoliv možná výše zmíněné nezní jako lákavá pozvánka k poslechu, Spojit je dobrou zprávou o stavu tuzemského kytarového podzemí.

Palec nahoru: Je čas začít umírat!
Palec dolů: Je čas začít umírat!
Top Track: Tam tank

Zkuste zde:
 
Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Nauzea Orchestra - Štěstí

Žánr: mišmaš
Vydáno: 5.10. 2017
Songů: 10

Neznalý by si mohl snadno myslet, že ústecká (i když dnes už asi spíše pražská) Nauzea Orchestra je ukázkovým příkladem optimismem skrz na skrz nasáklé kapely. Jak také jinak, když po desce Dobro letos přišla Nauzea s albem Štěstí.

Je ale třeba přiznat, že za deset let existence a čtyři natočené desky je Štěstí opravdu jejím nejprosvětlenějším a nejpřístupnějším albem. Kapela omezila angličtinu a němčinu na úkor češtiny a hned několik písní má hitový potenciál, který teď neskrývá pod hlukem zkreslených kytar a industriálního rámusu. I když i na ten samozřejmě dojde.

A když už byla řeč o tom zjednodušení, tak na druhou stranu skladby jako úvodní sedmiminutový kolos Nemyslím nebo závěrečná post-apokalyptická Duha patří k tomu nejambicióznějšímu, co kapela stvořila. I na Štěstí se prostě těžko a nakonec neúspěšně hledá jednotící linka, která by albem pricházela ať už po hudební, nebo textové stránce.

Palec nahoru: tradičně skvělá různorodá kolekce.
Palec dolů: tradičně nesoudržnost celé nahrávky.
Top Track: Možná jsme jenom starý

Zkuste zde: 
 

Ohodnoťte Štěstí na csmusic, sledujte Mikrorecenze na facebooku.

Plastic People Of The Universe & Filharmonie Brno - Co znamená vésti koně

Žánr: underground s orchestrem
Vydáno: 1.4. 2017
Songů: 11

Po Pašijových hrách velikonočních a Jak bude po smrti se dočkal orchestrální verze také další z ambiciózních projektů Plastic People Of The Universe. Ti ve spojení s brněnskou filharmonií nastudovali koncepční album Co znamená vésti koně a záznam z jejich společného koncertu vyšel letos v dubnu.

Na rozdíl od většiny ostatních kooperací rockových kapel a orchestrů, se tato nabízela už od počátku. Podle mnohých se jedná o skladatelský vrchol Mejly Hlavsy a ne nadarmo se při popisování nahrávky často pracuje s pojmy ze soudobé vážné hudby.

Rockové základy tedy na aktuálním zpracování s brněnskou filharmonií prakticky zmizely a hlavní slovo má orchestr (a buben, hahaha) spolu s hlasy zasloužilých kmetů tuzemského undergroundu. Byť ne všech. Právě toto koncertní zpracování alba Co znamená vésti koně souvisí s rozdělením Plastiků na dvě znepřátelené jednotky...

Palec nahoru: další organické propojení Plastiků s vážnou hudbou.
Palec dolů: škoda, že dalších podobných projektů se už asi nedočkáme.

Zkuste zde:
 
Sledujte Mikrorecenze i na Facebooku.

Necrocock - Houbařské album

Žánr: mykologický ambient
Vydáno: 19.10. 2016
Songů: 15

Česko se může chlubit několika fenomény, které jsou zralé na ochranou známku UNESCO. Patří mezi ně například houbaření, Karel Gott, ponožky v sandálech a nebo hudebník Necrocock. Shodou okolností se hned polovina jmenovaných pojmů spojila na Houbařském albu.

Po krátkém pobytu v psychiatrických pavilonech se samorost Necrocock vrací do prostředí tuzemských lesů. Encyklopedie duševních chorob tentokrát vyměnil za knihu Otravy houbami a jak jim předejít od Františka Smotlachy a (nejen) na jeho základě vydal další ze svých alb, která v našem kontextu nesnesou srovnání.

Svět hadovek smrdutých, holubinek vrhavek a postarších houbařek doplňuje tradiční necrosound, rozšířený tentokrát nově také o trubku. Díky své celkové jinakosti vedle sebe na desce bez problému koexistuje úprava lidové písně Do lesíčka na čekanou s příhodami o náhlém úmrtí po konzumaci hub a tradiční várkou perverze.

Palec nahoru: obohatíte svou slovní zásobu o množství termínů a mykologických zajímavostí.
Palec dolů: v AZ kvízu bych se poslechem desky asi nechlubil.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Ucházím - Fragmenty vášní

Žánr: nekonvenční hardcore
Vydáno: 12.11. 2016
Songů: 10

Po práci na mikrorecenzovaném projektu Retroprotest přišel konečně čas na další řadovou desku prachatických Ucházím, kde podstatná část Retroprotestu působí. Znalcům není třeba připomínat, že také tentokrát se jedná o zajímavou a zároveň těžko stravitelnou nahrávku.

Ucházím nejspíše nikdy neslyšeli o slokách, refrénech a sólech, okázale totiž ignorují tradiční písňovou stavbu. Zároveň ale také plýtvají silnými melodiemi a každou chvílí tak mění směr, kterým se skladba ubírá. Deska sice nedosahuje ani půlhodinové stopáže, její proposlouchávání ale z výše zmíněných důvodů zabere dlouhé hodiny.

Ucházím si přitom vystačí pouze s tradičním rockovým instrumentálním arzenálem, ze kterého potom citelně vyčnívá zesílená baskytara. Kapela svým přístupem připomíná teplické FPB a UJD a na tuzemské zpupkovatělé scéně působí i při vydání šesté desky jako zjevení.

Palec nahoru: extrémně natlakovaná sbírka, kterou by normální kapela naředila na několik desek.
Palec dolů: extrémně odpudivý obal nahrávky.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Chudák paní Popelková - Pod drnem

Žánr: underground
Vydáno: 1.4. 2016
Songů: 20

Letos na apríla vyšla deska, která opravdu působí v současné hudební nabídce jako vtip. Album Pod drnem tria Chudák paní Popelková se totiž dobrovolně vzdává všech vymožeností, které současnost přináší.

Aktuální deska této sporadicky vystupující skupiny vrací hudbu tam, kde kdysi byla. Jedná se o syrové záznamy z koncertů, které zjevně neprošly dnes tak oblíbenou postprodukcí a není v nich tak nouze o falešné tóny a hudební nedokonalosti.

Hospodskému písničkářství (nemyšleno pejorativně, fakt!) kapely ale tato forma vůbec neškodí. Pod drnem je první deska skupiny po třiceti letech její existence a zároveň je uvěřitelným svědectvím o skupině, která funguje opravdu pro radost. Díky inspiraci lidovou hudbou navíc nechybí písním zpěvnost a díky frontmanu Karlu Vepřkovi ani humor.

Palec nahoru: nadčasové hymny Do Říše nebo Chechtáky a další.
Palec dolů: možná zbytečně prvoplánové skladby typu Teplá tramvaj.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

J.H.Krchovský & Krch-off band - Jakože vůbec nic

Žánr: O.S.T. - Houpání na trámu v podkroví
Vydáno: 18. 12. 2015
Songů: 9

Debut Krch-off bandu básníka J.H.Krchovského z roku 2008 sice nesl název Naposledy, skupina teď ale dělá, jakože vůbec nic a loni o Vánocích vydala desku další.

Její atmosféra by se dala krájet, na čemž má možná podíl překvapivá spolupráce s Ondřejem Ježkem, hlavně ale samozřejmě sugestivní texty páně Krchovského. Ty by mohly sloužit jako jakási terapeutická pomůcka při přípravě na smrt. Ta totiž na albu čeká na každém rohu a možná by to stálo i za založení škatulky "funeral rock."

Pochmurnou až depresivní náladu podporují i housle Pavla Cigánka a violoncello Tomáše Schilly, prominentních to postav tuzemského undergroundu. Právě s odkazem androše Krch-off pracuje a navazuje na něj. Na rozdíl od řady jiných skupin uvěřitelně.

Palec nahoru: působivá nahrávka se skvělým zvukem.
Palec dolů: nevhodné pro duševně slabší jedince.

Zkuste zde:


ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

B4 - Die Mitternachtmaus. Plastic People of the Universe Tribute

Žánr: Die plastische Leute aus dem Weltall
Vydáno: 14. 10. 2015
Songů: 10

Pražští B4, milovníci německého krautrocku, za sebou mají množství zajímavých počinů a ten letošní jim v tomto ohledu může směle konkurovat. Podobné pocty se totiž Plastic People jen tak nedočkají.

B4 zde propojili dvě své velké lásky: tuzemský underground a německou kosmische Musik. Vybrali desítku známých skladeb Plastic People of the Universe, Bondyho texty přeložili do němčiny a rockovou hudbu nahradili elektronikou, odkazující na kultovní Kraftwerk.

Protože B4 jsou poctivci a ne jen trapní pozéři (proto o nich pořád skoro nikdo neví), byla deska nahraná hlavně za použití muzejních  analogových nástrojů. Samozřejmostí je také použití vocoderu, který jen dotváří minimalistickou atmosféru desky, která snad ani nemohla vyjít v jednadvacátém století.

Palec nahoru: kam se chodí na nápady jako "co kdybychom předělali Plastiky do stylu Kraftwerk?"
Palec dolů: pro většinu posluchačů jen legrácka na jedno použití.

Zkuste zde:
 

 pokud chcete být v obraze, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Mutanti hledaj východisko - Můj bůh září do mých temnot - černoch

Žánr: absurdní hip hop
Vydáno: 18.12. 2014
Songů: 14

Mutanti hledaj východisko je další kapela z katalogu pražského vydavatelství Ladmine Alert, personálně propojená se skupinou Vložte kočku. O loňských Vánocích duo vydalo debutovou desku (resp. kazetu) a ta se po dlouhém putování dostala až do zorného pole Mikrorecenzí.

Album je dokonale absurdní. Od názvu přes obal až po samotnou hudbu. Minimálně pro mne tu prim hrají texty, popisující ujeté příběhy, ve kterých je dostatek místa pro smrt, incest a nebo šílenství.

Vrcholným okamžikem je zcela jistě sedmiminutový (v rámci desky standart) epos Opěvování země. Ten dokazuje, že Mutanti v sobě mají také pořádnou porci Bratrů Grimmů.

Samotná hudba je potom podobně šílený slepenec všeho, co autorům zrovna přišlo pod ruku. Mutanti očividně opravdu hledají východisko kde se dá.

Palec nahoru: svéhlavé, divné, originální.
Palec dolů: Diskotéka je opravdu track za trest.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Nauzea Orchestra - Dobro

Žánr: mišmaš
Vydáno: 18.2. 2015
Songů: 10

Po Inventa Storca přišel čas na další zástupce ústecké hudební scény. Letos v únoru totiž vyšla třetí řadová deska kapele Nauzea Orchestra, propojené s tamním Činoherním studiem.

Album Dobro je ze všeho nejvíce velký hudební mišmaš. Nauzea Orchestra tu bez mrknutí oka střídá industrial a noise s country a melancholickými kytárami a tvoří tak šílený padesátiminutový waitsovský cirkus. K jeho působivosti napomáhá nejen různorodá hudba, ale také jazyk písní.

Kromě angličtiny kapela ve svých skladbách už od počátku využívala také němčinu a na novince přidala do svého lingvistického arzenálu také svou mateřštinu. Deska  tak zní spíše jako pestrá kolekce skladeb různých interpretů než jako dílo jedné skupiny.


Palec nahoru: originální materiál kapely, která si jde svou cestou. Nebo spíše cestami.
Palec dolů: ona rozmatitost je někdy možná až přehnaná.

Zkuste zde:
  

Ohodnoťte Dobro na csmusic a sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Schrödingerova kočka - Schrödingerova kočka

Žánr: androš
Vydáno: 13.12. 2014
Songů: 10

Je schrödingerova kočka živá, mrtvá a nebo dokonce živomrtvá? Vzhledem k mému prospěchu v hodinách fyziky nechám tuto otázku na povolanějších a budu se soustředit raději na stejnojmenné album stejnojmenné pražské skupiny.

Aby se to posluchačům hezky pletlo, je tato loňská deska (resp. kazeta) už druhá eponymní nahrávka tohoto souboru. I na novince Schrödingerova kočka přiznává vliv českého undergroundu a svůj osobitý zvuk staví na basové lince a saxofonu.

Častým jevem jsou minimalistické, post-rockově rozvíjené instrumentální pasáže, dostane se ale i na texty. Ty dobře sednou k depresivní náladě alba a činí ho tak ještě hůře poslouchatelným pro majitele sluncí v duši.

Fajn vědět, že to v pražském podzemí tak hezky bublá.

Palec nahoru: jedna z kapel, která táhne undergroundovou kárku dál.
Palec dolů: kapela dělá vše pro to, aby se deska nedostala posluchačům pod kůži.

Zkuste zde:
 

sledujte nás i na facebooku.