Blue Effect - Nová syntéza 2

Žánr: symfonický jazz rock
Vydáno: 1974                                        MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 4

Návrat občasné rubriky, v rámci níž na blogu představujeme archivní nahrávky, je tentokrát zapříčiněn úmrtím největšího tuzemského "guitar hero" Radima Hladíka. Vzpomínáme na něj připomínkou jedné z jeho nejzajímavějších desek, Nové syntézy 2 z roku 1974.

Jak je patrné z názvu desky, Hladíkův Blue Effect (v té době Modrý efekt) už za sebou v době vydání  podobnou desku, postavenou na propojení jazz rockové kapely a big bandu, měl. Deska pokračuje v jejím monumentálním zvuku a laťku, vytyčenou "jedničkou" se tu podařilo ještě překonat.

Titulní skladba se svou stopáží 22 minut zabírá celou jednu stranu desky, různorodé hudební vlivy se tu zdánlivě přirozeně spojují v organický celek a kompozice od začátku do konce udržuje napětí. Celá deska se řadí k pilířům tuzemského progresivního rocku a nejen pro zpěváka Leška Semelku se zároveň jedná o umělecký vrchol.

A co bylo dál?
Od podobně opulentních projektů Blue Effect po Nové syntéze ustoupil. K materiálu se kapela vrátila v roce 2014 a poslední koncerty s Nové syntézy za doprovodu chrudimského big bandu proběhly ještě v průběhu letošního roku.

Zkuste zde: 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Michal Prokop a Framus Five - Město ER

Žánr: progresivní rock
Vydáno: 1972                                                 MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 6

Na začátku sedmdesátých let Michalu Prokopovi došlo, že dosavadní kopírování soulových vzorů asi nebude ta nejlepší hudební cesta. Se svou skupinou Framus Five tedy přešel k rockové hudbě s českými texty a vzniklo tak LP Město ER.

To je ve své podstatě hodně nevyrovnané. První stranu tvoří téměř dvacetiminutová suita Město ER s textem uznávaného básníka Josefa Kainara a hudbou, mísící v sobě rockový základ s experimenty z pole soudobé vážné hudby. Ty spolu s celou orchestrací dodal mladý skladatel Petr Hannig. Výsledkem je jeden z vrcholů tuzemského art rocku.

O poznání "obyčejněji" působí druhá, písničková strana desky. Ta obsahuje pět skladeb, z nichž některé vyčnívaly více (Tys kámen, Noc je můj den), jiné méně (Kapela). Hlavně kvůli zmiňovanému titulnímu opusu ale patří Město ER ke klenotům naší rockové historie.

A co bylo dál?
Už v průběhu natáčení desky se skupina v podstatě rozpadla. Spolupracovník Petr Hannig zamířil do bažin tuzemského popu, stejně tak i Michal Prokop, který se ale dokázal vyhrabat ven, obnovit Framus a natočit další pilíře tuzemského rocku, desky Holubí Dante (1980) nebo Kolej Yesterday (1984). V roce 2016 zazněla titulní kompozice po 45 letech naživo v doprovodu s orchestrem.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Město ER na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Talent Transport - 1

Žánr: jazz + co dům dal
Vydáno: 30.9.2014
Songů: 9

Vladislav Šarišský, Filip Hittrich a Marián Slávka. Tato jména už něco znamenají a to i přesto, že se vlastně ještě jedná o mladíky. A co teprve, když hrají dohromady. Jako na loňském debutovém albu, natočeném po sedmi letech existence tria Talent Transport.

Pánové čerpají z toho nejlepšího, co po sobě zanechal Marek Brezovský a svým způsobem tak pokračují v jeho stopách. Považovat je za úplné epigony by ale byla donebevolající nespravedlnost.

S basou, bicími a klávesami proplouvají jazzem do jiných žánrů a při poslechu se před vámi otevře celý svět různorodých nálad a emocí. To vše až na tři výjimky instrumentálně.

"Cože, já už to zase doposlouchal? Vždyť to trvá přes hodinu a tohle bylo tak dvacet minut... No nic, tak znovu."

Palec nahoru: nápaditá muzika, která se jen tak neoposlouchá.
Palec dolů: Markův vliv je občas až moc výrazný, i když těžko říct, jestli je to vůbec mínus.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Lešek Semelka S.L.S. - Čas vlků

Žánr: Art rock
Vydáno: 20.1.2012
Songů: 8


Taky jste si mysleli, že Lešek Semelka už dávno není mezi živými? Posledních pár let jsem o něm prakticky neslyšel a proto mě velmi překvapilo, že Lešek Semelka vydává novou desku.

Se slovem nová bych to tady ale moc nepřeháněl. Lešek totiž naprosto ignoruje všechny trendy a jede pořád ve stejných kolejích. Pořád jsou to ty samé rozsáhlé skladby (průměrná délka skladby je kolem osmi minut) a zvuk, který musel kdekomu připadat starožitný už před léty.

Ale zase to má svůj ksicht a atmosféru. Lešek se na desce rozčiluje nad moderní dobou a vrací se k hippies, Beatles, Pavlu Vrbovi a svým starým hitům.

Pro uctívače starého DOBRÉHO českého rocku je to sázka na jistotu, ale mladé lidi to asi moc neosloví.


Oblíbíte si, pokud... jste uctívači let dávno minulých a pořád si pouštíte staré desky Collegium musicum a Blue Effectu.
Palec nahoru: Lešek má osobitý hlas a i přes svou délku mají písně spád
Palec dolů: Jen pro pamětníky
Konečný ortel: 70%

BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE