Fallgrapp - Ostrov

Žánr: meteorologický art pop
Vydáno: 3. 4. 2020
Songů: 10

V posledních letech je na Slovensku možné pozorovat vzdýmající se vlnu ambiciózního art popu. Mezi jeho přední zástupce patří kromě Kataríny Málikové, Katarzie nebo Jany Kirschner také Fallgrapp. Toto mnohohlavé uskupení kolem producenta Juraje Líšky před pár dny vydalo třetí desku Ostrov.

Album je typickým produktem post-žánrové doby: stojí na kombinaci instrumentáře klasické hudby, jazzové kytary a basy, elektroniky, příspěvcích hostujících raperů a hlasu zpěvačky Nory Ibsenové, který to vše drží pohromadě. Tomuto arzenálu odpovídá i hudební rozkročenost nahrávky, která je tak zatím nejpestřejší prací skupiny.

Možná kvůli tomu (nebo proto, že některé skladby byly původně natočené pro filmové účely) nepůsobí výsledek úplně kompaktně. Jednotlivé skladby ale díky své mnohovrstevnatosti, bezpočtu obsažených nápadů a citu pro detail obstojí i u náročných posluchačů. A to nejen u těch tuzemských.

Palec nahoru: ideální nahrávka na dlouhé koronavirové večery v karanténě.
Palec dolů: mezi vlastnosti nahrávky patří i chlad a určitá nekonzistentnost.
Top Track: Iba ďalej kráčam (feat. Martin Matys)
Zkuste zde:
 

Hrtl - Hotspot

Žánr: poslechová elektronika
Vydáno: 1. 3. 2020
Songů: 12

Britští synth-popoví veteráni Pet Shop Boys vydali 24. ledna letošního roku svou čtrnáctou řadovku Hotspot. Stejným titulem opatřil svůj nový release také tuzemský elektronický kutil Leoš Hort alias Hrtl. A aby toho nebylo málo, také svým obalem nahrávka odkazuje na synth-popového veterána. Jen tedy nikoli na Pet Shop Boys, ale na Michala Davida.

Tato stylizace není zcela náhodná. Podíl na zvuku Hotspotu má Roland SH-101, tedy syntezátor, který do velké míry definoval sound osmdesátých let (a Michala Davida). Hotspot se ale naštěstí v dnes tak módní osmdesátkové nostalgii neutápí.

Hrtl na tomto albu naopak poprvé opustil svou laboratoř, plnou analogového synťákového hardwaru a v práci na nové desce využíval moderních technologií, kterým se doposud vyhýbal. Výsledná nahrávka je tak mixem analogu a digitálu, klubového tanečního zvuku a sluchátkové elektroniky impresionistických kvalit, starého a nového. Zároveň ale mixem, který drží dobře pohromadě.

Palec nahoru: pestrá nahrávka, pohybující se na jiném území než její předchůdci z dílny Hrtl.
Palec dolů: možná škoda, že hra s davidovským idiomem nešla ještě dál než DiscoStory.
Top Track: Ciao Ryuichi
Zkuste zde: 
 

Stroon - Songs of Concealed Amplitude

Žánr: postmoderna
Vydáno: 16. 2. 2020
Songů: 5

Než se dostal Dalibor Kocian aka Stroon na pozici jednoho z nejzajímavějších slovenských producentů elektronické hudby, ušel pozoruhodnou hudební cestu. Svůj bohatý hudební background odhaluje i na svém aktuálním EP Songs of Concealed Amplitude, které představuje jeho zatím nejambicióznější počin.

Ačkoliv je EP rozdělené do pěti "songů", tyto se vzájemně prolínají a tvoří jednolitou kompozici, kterou má smysl poslouchat jen jako celek. K její realizaci Stroon přizval kolegy z folklórních, rockových, jazzových i klasických souborů a výsledek podle toho zní.

Vibrafon, dronová kytara, operní zpěvačka, elektronika a řada dalších nástrojů, žánrů a přístupů se tu na ploše necelé půlhodiny  potkávají v dialogu, který je plodný na překvapivé pointy a zvraty, nebrání se ale ani tichému kontemplování. V hudbě samotné se toho děje tolik, že nevadí absolutní nerozšifrovatelnost deklamovaného textu.

Palec nahoru: zážitek!
Palec dolů: stejně jako u jiných podobných spojení se objevuje pocit samoúčelnosti.
Top Track: Songs of Concealed Amplitude - Song I
Zkuste zde:
 

Skrytý půvab byrokracie - O násilí

Žánr: alternatíva
Vydáno: 9. 10. 2019
Songů: 10

Filozofické spisy Hannah Arendtové, básně Emila Juliše nebo zpravodajské servery. To jsou jen některé ze zdrojů, jejichž obsah na své nové desce O násilí zhudebnil Skrytý půvab byrokracie. Tedy jedna z mála kapel, která se hrdě hlásí k tradici českého undergroundu a zároveň nezavání zatuchlinou.

Albu O násilí předcházela změna frontmana, na první poslech ale není nový sound v tomto ohledu radikálně odlišný. Ivo Štefan totiž pokračuje v tradici deklamování různorodého materiálu, jehož společným jmenovatelem je často jen jeho naprostá nehudebnost. Nový vokalista se ale častěji pouští do zpěvu a pracuje s řadou efektů, jejichž prostřednictvím svůj hlas upravuje a zkresluje.

Díky celkovému hudebnímu posunu působí skladby na nové nahrávce ambiciózněji a komplexněji než jejich předchůdci. Střídají se tu názvuky jazzu, folklóru, experimentální elektroniky a nebo prostě jen noisu. Z něj ale zároveň na posluchače občas šibalsky pomrknou až podbízivé melodie.

Palec nahoru: i po těch letech jeden z nejoriginálnějších spolků u nás.
Palec dolů: deska v loňské sklizni v podstatě zapadla.
Top Track: Vampirismus
Zkuste zde:
 

Ondřej Kyas - Solárium

Žánr: folktronica
Vydáno: 23. 9. 2019
Songů: 14

Jako zbylí dva členové skupiny Květy měl loni také Ondřej Kyas vydat nahrávku v rámci společného projektu YM. Z tohoto konceptu sice z nějakého důvodu sešlo, z plánované folktronické desky ale naštěstí ne. Jen vyšla pod názvem Solárium až letos a pod Kyasovým jménem.

Solárium je sluchátková podzimní nahrávka par excellance. Ondřej Kyas se zde představuje v roli kutilského folkaře, v jehož hudbě se akustické kytary přirozeně střídají a prolínají se syntezátory a množstvím neidentifikovatelných zvuků a ruchů. Výsledek ale působí kompaktně, všechny písně totiž spojuje určitá zasněnost až melancholie.

"Já utíkal jsem pryč jak rozzuřený stroj. Do láku melancholie naložit svůj nepokoj." Texty jsou plné (minimálně zdánlivě) volných asociací, ale často také chladně přesně vykreslených situací. Stejně jako hudba samotná nelapají posluchače na první dobrou, ale spíš trpělivě vyčkávají, až si tito na Solárium udělají čas.

Palec nahoru: viz první větu druhého odstavce.
Palec dolů: ne každá z 14 písní má tah Baletek.
Top Track: Na2kila
Zkuste zde:
 

Katarzia - Antigona

Žánr: anticko-feministický pop
Vydáno: 8. 10. 2018
Songů: 8

"Toxická maskulinita," "MeeToo" a další podobné výrazy hýbaly také v uplynulém roce světem a to i tím hudebním. Žebříčkům nejlepších nahrávek roku 2018 tak dominují nahrávky, za kterými stojí ženy a jejichž písně s fenoménem ženství (a mužství) pracují. Naše končiny tuto vlnu zatím spíše ignorují a prakticky jedinou výjimkou je tak Antigona slovenské písničkářky Katarzie. 

Všechny stopy po jejích folkových začátcích jsou tentokrát perfektně zameteny pod koberec. Hlavní protagonistka  písně ve spolupráci s producentem Pjonim zabalila do nápaditého elektronického hávu a i zvukem se tak přiblížila současnému světovému popu. Důležité jsou ale pořád texty.

"Myslíš, že nemôžeme nič zmeniť / pretože sme iba ženy? / to je, moja milá, dnes už úplne inak". Na minulé desce ještě Katarzia zpívala i o srnkách a hudbě, tentokrát "sleduje krizi mužství", reaguje na smrt Jána Kuciaka a přitom "věří v dobro víc než katolický kněz." Paradoxem je, že tak palčivě aktuální a angažovaná nahrávka je zároveň soundtrack k současné adaptaci stejnojmenného Sofoklova dramatu.

Palec nahoru: potřebná nahrávka!
Palec dolů: na rozdíl od předchozích počinů chybí nosnější melodie.
Top Track: Kríza mužstva

Zkuste zde:
 

Kurkus - Apoka

Žánr: minimalistický elektropop
Vydáno: 19.6. 2017
Songů: 14

Na Mikrorecenze to dotáhl už osmidiskový debut Octameron, jehož poslech člověku zabere přes pět hodin. Druhý počin slovenského kvarteta Kurkus oproti němu působí jako pouhý datadisk, jedná se totiž jen o hodinové dvoualbum, tvořené temnou Nigrorou a světlou Aurorou.

Loňská čtrnáctistopá nahrávka Apoka ale zároveň potvrzuje, že hudba Kurkus funguje i jinak než jako kuriozita do Slovenskej knihy rekordov. Opět ho tvoří minimalistická oldschoolová synťáková elektronika, náznaky podivné mystiky (postavené hlavně na Pend'álu, což je těžko říct co), spolu s překvapivě melodickými zpěvy, odkazujícími k novoromantismu. A jejich nekonečným opakováním.

Tento absurdní koktejl posluchači ani s dalším poslechem nepřináší odpovědi, spíše stále více znejisťuje. Na druhou stranu nechat se znejisťovat skladbami jako je dreampopová Playboy, vyšinutá sedmiminutová Amen nebo skvělá a temná Veritas není vůbec nepříjemné. Naopak.

Palec nahoru: Kurkus dokáží zaujmout i něčím jiným než přehnanou stopáží.
Palec dolů: opakování je sice matka moudrosti, někdy je ho ale až moc.
Top Track: Veritas

Zkuste zde:
 

Between the Plantes - Of Inner Sight

Žánr: astrální djent
Vydáno: 3.10. 2017
Songů: 9

Původně jednočlenný studiový projekt Martina Peřiny Between the Planets se rozrostl v regulérní kapelu a druhé album Of Inner Sight tyto změny odráží. Stejně jako debut Immersion into the Unknown ale zůstává i novinka věrná instrumentálnímu astrálnímu djentu.

Na nahrávce Of Inner Sight se tedy střetává atmosférický a snový (nejen) kytarový ambient s prog rockem a djentem. Ku prospěchu věci je řada hostů od zpěvačky Barbory Mochowé po saxofonistu Jørgen Munkebyho z norských Shining. Právě ve chvílích, kdy Between the Planets rozšiřují svůj typický výrazový a nástrojový arzenál, zní album také nejzajímavěji.

Je znát, že za albem stojí audiofilové. Of Inner Sight má skvělý zvuk (Escon Waldes a zakladatel BtP Martin Peřina) a pod ním řadu drobných hudebních detailů, kterých si posluchač napoprvé nevšimne.

Palec nahoru: zvuk, atmosféra, Jørgen Munkeby!
Palec dolů: jistá sterilita, která je ale vlastní celému odvětví technického metalu.
Top Track: Gravitational Collapse

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Shina/Solovic - Analemma

Žánr: islandský Longital revival
Vydáno: 27.11. 2017
Songů: 9

Když už se zdálo, že bratislavské Slnko records pro letošek všechny své trumfy vyložilo, přišlo z tohoto vydavatelství bez většího varování ještě společné album zpěvačky Shiny a houslisty Slavo Solovice. Jasný soundtrack letošní zimy.

Hudba na albu Analemma totiž volně plyne a v tomto klidném proudu, který svou atmosférou míří daleko na sever, se mísí elektronika s klasickými hudebními nástroji jako jsou housle nebo violoncella. Pracuje se tu právě spíše s atmosférou a zvukovými barvami, než s melodiemi.

Svými často až filmovými obrazy probouzí nahrávka fantazii posluchače, a tak je vlastně i dobře, že průměrná stopáž jednotlivých skladeb přesahuje pět minut. Zmiňované obrazotvornosti samozřejmě napomáhají i Shininy texty a hlavně zpěv, který - stejně jako v případě její domovské skupiny - je možné vnímat jako další nástroj spíše než jako nositele poselství.

Palec nahoru: jasný soundtrack letošní zimy.
Palec dolů: album lákavé hlavně svou atmosférou, spíše než melodickými nápady.
Top Track: Príliš

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Fallgrapp - V Hmle

Žánr: hmlový elektropop
Vydáno: 21.3. 2017
Songů: 11

Singlem Vlasy a debutem Rieka v roce 2014 způsobili na slovenské scéně solidní senzaci. Letos v březnu na tyto úspěchy Fallgrapp navázali vydáním druhé desky. V Hmle.

Novinka už není jen deska producenta s folklórními sklony Jureše Líšky a zpěvačky s poetickým pseudonymem Nora Ibsenová. Větší prostor dostává i zbylých šest členů Fallgrapp a také řada hostů. Samotná hudba je tedy tentokrát ještě vrstevnatější než na debutu a větší důraz je kladen na práci s hlasy.

Co zůstává jsou slovenské abstraktní texty a také chytrá práce s hudebními nástroji i motivy, mixující v sobě Afriku, Slovensko, Asii i aktuální světovou elektroniku. Přes bohatší aranže se album drží svého názvu a pohybuje se v zamlžené atmosféře. Přitom ale dokáže pořád působit poměrně přístupně a zároveň také neoposlouchatelně.

Palec nahoru: jedinečná krasojízda pokračuje.
Palec dolů: a stejně bych si dokázal představit ještě větší zapojení zbytku skupiny.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte V Hmle na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Ospalý pohyb - Úzkosť a rozklad

Žánr: ospalý pohyb
Vydáno: 24.5. 2017
Songů: 10

Slovenský Ospalý pohyb svému jménu dělá čest. Po své dvacetileté pauze totiž na chvíli překypoval aktivitou, aby se mohl uložit k dalšímu (snad ne opět dvacetiletému) spánku. Letošní album Úzkosť a rozklad tak nejspíš zůstane na delší dobu albem posledním.

Název alba skvěle vystihuje písně, plné životní šedi, rezignace a skepse. Ty lze shrnout parafrází jednoho z veršů skladby Káva A Koniec Sveta: “Náš svět tiše zaniká... Jestli nechceš, aby to bylo zdlouhavé, vem kladivo a bouchni se po hlavě.”

Tento typ textů, vyprávěných frontmanem Martinem Burlasem za atmosférického doprovodu ospalé synťákové mlhoviny a doprovázený občas také kytarami, je ideálním soundtrackem k podzimním večerům a sílícímu chladu. Byť je možná trochu škoda, že skupina nenavázala na větší pestrost své devadesátkové verze.

Palec nahoru: další z působivých apokalyptických soundtracků.
Palec dolů: počítejte s tím, že poslech desky vám náladu nezlepší.
Top Track: Jedna kocka

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

První hoře - Křehký mechanismus pozemského štěstí

Žánr: multižánrový kabaret
Vydáno: 10.10. 2017
Songů: 16

Přední tuzemský hudební kabaret První hoře se vrací z dvouleté dovolené opět na scénu. Činí tak prostřednictvím alba s poetickým názvem Křehký mechanismus pozemského štěstí.

Lákavý mix nadsázky, pestrosti hudebního arzenálu, vyprofilované poetiky i matematiky je už léta jistotou pro tuzemské "náročné posluchače." Kapela si vybudovala svůj osobitý způsob hudebního vyjadřování a drží se ho i na své páté desce.

Výrazně se tedy nezměnilo ani klasické rozložení desky skupiny: melancholické písničkářství (jemuž dala kapela prostor i v projektu Kaspar Melichar), z filmů nebo rozhlasových her vystřižená intermezza, citace z cizí tvorby a hlavně šílené skladby, ve kterých První hoře bez mrknutí oka střídají folk s extrémním metalem, elektronikou nebo punkem.

Palec nahoru: tento koktejl prostě funguje! A to i na pátý pokus.
Palec dolů: pokud znáte dosavadní tvorbu kapely, nic nového nečekejte.
Top Track: Malej pán

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Tante Elze - Hmota

Žánr: melancholické elektronické písničkářství
Vydáno: 23.6. 2017
Songů: 9

Tři roky po debutovém EP Keď nevieš kam z konopí vydává Tante Elze další album. Na Hmotě zpěvačka Veronika Lečková změnila jazyk, vydavatele, rozšířila sestavu a také paletu, ze které její hudba čerpá.

Klidné tempo a zdánlivě náhodné beaty s chladnou, vesmírnou atmosférou jen umocňují podobně laděné texty (tentokrát všechny ve slovenštině, což ale zároveň neznamená, že by byly srozumitelnější) a Veroničin vyprávěcí hlas. Ten jen zřídka vygraduje tak, jako ve skladbě Nespi, která z desky na první poslech vyčuhuje.

Stejně jako zmiňované EP, také aktuální Hmota ale zároveň ukazuje, že "tetě" nejvíce sluší písně, kde se k této kombinaci přidává také přirozený zvuk klavíru. Ten tentokrát doprovází i rozostřená elektrická kytara nebo violoncello, přesto by si možná zasloužil ještě více prostoru.

Palec nahoru: atmosférická hudba jako stvořená pro dlouhé podzimní večery.
Palec dolů: více klavíru a hlasu Tomáše Prištiaka, pls.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na Facebooku.

Necrocock - Houbařské album

Žánr: mykologický ambient
Vydáno: 19.10. 2016
Songů: 15

Česko se může chlubit několika fenomény, které jsou zralé na ochranou známku UNESCO. Patří mezi ně například houbaření, Karel Gott, ponožky v sandálech a nebo hudebník Necrocock. Shodou okolností se hned polovina jmenovaných pojmů spojila na Houbařském albu.

Po krátkém pobytu v psychiatrických pavilonech se samorost Necrocock vrací do prostředí tuzemských lesů. Encyklopedie duševních chorob tentokrát vyměnil za knihu Otravy houbami a jak jim předejít od Františka Smotlachy a (nejen) na jeho základě vydal další ze svých alb, která v našem kontextu nesnesou srovnání.

Svět hadovek smrdutých, holubinek vrhavek a postarších houbařek doplňuje tradiční necrosound, rozšířený tentokrát nově také o trubku. Díky své celkové jinakosti vedle sebe na desce bez problému koexistuje úprava lidové písně Do lesíčka na čekanou s příhodami o náhlém úmrtí po konzumaci hub a tradiční várkou perverze.

Palec nahoru: obohatíte svou slovní zásobu o množství termínů a mykologických zajímavostí.
Palec dolů: v AZ kvízu bych se poslechem desky asi nechlubil.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Justin Lavash - Programmed

Žánr: blues verze 2016
Vydáno: 30.11. 2016
Songů: 11

V Praze usazený britský hudebník Justin Lavash si v posledních letech prošel vleklými zdravotními problémy, z nichž si pomáhal mimo jiné meditací. Jeho loňská deska Programmed ale rozhodně meditativní není.

Moderní technologie, sociální sítě, vnucování jedné pravdy, ale také Lavashův vztah k České Republice: to jsou témata písní alba Programmed. Na té je její autor zatím snad nejupovídanější a také hudebně představuje jinou tvář, než na kterou jsme byli doposud zvyklí.

Ačkoliv se totiž Lavash označuje za bluesmena, typické blue notes jsou tentokrát překryté množstvím efektů, automatickým bubeníkem a příspěvky řady hudebních hostů. Například skladba This Is Now má možná blíže k hip hopu než k blues. Programmed tedy nezní jako historická relikvie, ale jako současná nahrávka. Naštěstí.

Palec nahoru: nečekaně znějící deska.
Palec dolů: množství hudebních vrstev přebíjí sdělení.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.