VA - Jazz Rock Line 1971–1981

Žánr: Jazz Rock
Vydáno: 27. 1. 2020
Songů: 31

Také v letošním roce pokračuje Supraphon v tradici antologií tuzemského rocku, čerpající z bohatého archivu tohoto vydavatelství. V předchozích letech se editor Karel Deniš zaměřil na samotné kořeny "bigbítu" u nás nebo na fenomén dlouhohrající desky, v letošním pátém pokračování se dostalo na jazz rock sedmdesátých let.

Kapely s názvy jako Mahagon nebo Jazz Q, s dlouhými instrumentálními kompozicemi a pokročilou znalostí obratů sextakordů nepůsobily na představitele vládnoucího režimu nebezpečným dojmem a tento jim tedy nezasahoval do života tolik, jako jiným interpretům. Do těchto "bezpečných vod" zamířili veteráni Blue Effect, právě zde ale vznikl třeba i pozdější novovlnný Pražský výběr.

V průběhu dekády jazzrockeři fúzovali s big bandy, funkem, world music nebo synťáky. K bontonu patřily nepravidelné rytmy, nekonečná sóla a další projevy (často bezúčelné) virtuozity. Kompilace ale ve 158 minutách dokazuje, že pozdější posměšky vůči žánru nebyly vždy oprávněné.

Palec nahoru: reprezentativní přehled žánrové scény sedmdesátých let.
Palec dolů: některé skladby zestárly více než ostatní.
Top Track: Skupina Bohemia - U studánky
Zkuste zde:
 

Stroon - Songs of Concealed Amplitude

Žánr: postmoderna
Vydáno: 16. 2. 2020
Songů: 5

Než se dostal Dalibor Kocian aka Stroon na pozici jednoho z nejzajímavějších slovenských producentů elektronické hudby, ušel pozoruhodnou hudební cestu. Svůj bohatý hudební background odhaluje i na svém aktuálním EP Songs of Concealed Amplitude, které představuje jeho zatím nejambicióznější počin.

Ačkoliv je EP rozdělené do pěti "songů", tyto se vzájemně prolínají a tvoří jednolitou kompozici, kterou má smysl poslouchat jen jako celek. K její realizaci Stroon přizval kolegy z folklórních, rockových, jazzových i klasických souborů a výsledek podle toho zní.

Vibrafon, dronová kytara, operní zpěvačka, elektronika a řada dalších nástrojů, žánrů a přístupů se tu na ploše necelé půlhodiny  potkávají v dialogu, který je plodný na překvapivé pointy a zvraty, nebrání se ale ani tichému kontemplování. V hudbě samotné se toho děje tolik, že nevadí absolutní nerozšifrovatelnost deklamovaného textu.

Palec nahoru: zážitek!
Palec dolů: stejně jako u jiných podobných spojení se objevuje pocit samoúčelnosti.
Top Track: Songs of Concealed Amplitude - Song I
Zkuste zde:
 

Longital - Mauna

Žánr: ambiciózní pop
Vydáno: 20. 9. 2019
Songů: 9

Na svých předchozích nahrávkách se Longital představili v tolika různých odstínech a variacích, že jeden nikdy neví, co přijde dál. Jen tedy už ze zvyku tuší, že výsledek bude stát za poslech. To platí i v případě letošní řadovky Mauna.

Všemi devíti písněmi (nebo lépe řečeno kompozicemi) prostupuje téma ticha, nahlížené z různých perspektiv a v různých situacích. Mauna jako celek tak připomíná, že v naší uspěchané a egoisticky ukřičené době plné prázdných slov, je právě ticho ctností.

I tentokrát se Longital vydávají na jiné zvukové pole: už tak hudebně verzatilní základní trio zde doplňují respektovaní jazzmani Oskar Török a Rasťo Uhrík a nebo rovnou celý orchestr. Rozsáhlá stopáž skladeb poskytuje dostatečný prostor pro práci s barvami jednotlivých nástrojů i jejich souzvuků. Výsledek tak přes důraz na akustický zvuk a přes zmiňovaný koncept nahrávky tichý rozhodně nejsou.

Palec nahoru: mistrovský soundtrack k líným chladným večerům.
Palec dolů: chybějí nosnější melodie.
Top Track: Len sme sa dívali
Zkuste zde:
 

Metastavy - Až vyrostu

Žánr: recitace s jazzovým podmazem
Vydáno: 30. 6. 2019
Songů: 7

"Všichni to sunem dál, přestože život nikam nespěje..." Už na začátku léta vyšel jeden z nejzajímavějších tuzemských debutů poslední doby. Metastavy na albu Až vyrostu prostřednictvím (jen zdánlivě fousaté) kombinace jazzu a rapu působivě zpracovávají pocity dospívajících mileniálů a zní přitom jinak, než kdokoliv jiný u nás.

Hlasový projev a texty frontwomenky Anny Hokešové nebodují technicky perfektní flow nebo originálními básnickými obraty a metaforami. Možná právě naopak. Její prezentace má blíže k vyprávění a texty jsou až deníkově konkrétní a "jednoduché". Možná proto působí její výpovědi o slastech a (především) strastech Generace Y tak autenticky.

Její reflexe dospívání a střízlivění z mylných představ o něm doprovází jazzy hudba s výrazným podílem saxofonu a groovovou rytmikou. Ačkoliv jsou si muzikanti vědomi své "doprovodné" úlohy, některé skladby by bez problémů obstály i jako čistě instrumentální tracky.

Palec nahoru: "Myslela jsem, že až mi bude přes dvacet, že budu víc vědět co chtít a co dělat a svýho si hledět. Nevim nic..."
Palec dolů: občas až monotónně působící deklamace brání vnímání textů.
Top Track: Město/City

Zkuste zde: 
 

Ochepovsky Project - Take Care Of Me

Žánr: moderní jazz
Vydáno: 27. 4. 2019
Songů: 7

Původem ruský kytarista Igor Ochepovský kolem sebe dokázal za několik let svého pobytu na tuzemské jazzové scéně shromáždit skupinu mladých hudebníků, kteří se v rámci žánru nemají chuť ohlížet k velikánům minulosti, ale soustředí se na aktuální trendy. Po debutu I'm The Wild z roku 2017 to dokazuje také letošní Take Care Of Me, vydané pod hlavičkou Ochepovsky Project.

Novinkou oproti debutové nahrávce je přítomnost slovenské zpěvačky Kristíny Mihaľové, jejíž soulový projev je výraznou součástí hned několika skladeb. Také zbylá (bezmála) desítka zúčastněných hudebníků přináší do Ochepovsky Projectu elementy různých žánrů od klasiky k hip-hopu a výsledek je tak pro svůj eklekticismus jen těžko zařaditelný do jedné škatulky.

Album je propagováno jako "Live EP" a ačkoliv zcela bez postprodukčních zásahů se deska rozhodně neobešla, může Take Care Of Me opravdu sloužit jako působivá ukázka toho, jak mohou koncerty skupiny znít.

Palec nahoru: při koupi fyzického nosiče získáte kromě skvělé hudby i strom. Fakt!
Palec dolů: chybí určitá živelnost/divokost předchozí desky.
Top Track: Try

Zkuste zde:
  

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 

Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Dálava - The Book Of Transfigurations

Žánr: moravské lidovky. I když...
Vydáno: 7.4. 2017
Songů: 13

Rozličných fúzí čehokoliv s folklórem je v poslední době česká a slovenská scéna přeplněná. V tak neortodoxním podání jako v případě projektu Dálava jste ale nejspíš moravskou lidovou hudbu ještě neslyšeli. Ještě zajímavější je ale její background.

Za Dálavou stojí manželský pár ve složení Aram Bajakian (původem arménský kytarista se zkušenostmi od Lou Reeda nebo Johna Zorna) a Julia Ulehla (pravnučka propagátora moravské lidové hudby Vladimíra Úlehly), na jejímž projevu je znát, že česky se neučila na moravské dědině, ale v New Yorku.

Místy v nahrávce převládají vlivy jazzu, jindy klidně noise rock a nebo arménské a jiné hudební příchutě. Písničkám jako Na strážnickom rynku nebo Dyž sem já šel přes hory ale dodává tento cizí náhled zvláštní sílu. O to víc, když se člověk dozví, jaký úspěch tyto písně, vytržené ze svých přirozených kořenů, slaví u hudebních fajnšmekrů po celém světě.

Palec nahoru: nic pro tradicionalisty!
Palec dolů: nic pro tradicionalisty!
Top Track: Vyletěla holubička

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

První hoře - Křehký mechanismus pozemského štěstí

Žánr: multižánrový kabaret
Vydáno: 10.10. 2017
Songů: 16

Přední tuzemský hudební kabaret První hoře se vrací z dvouleté dovolené opět na scénu. Činí tak prostřednictvím alba s poetickým názvem Křehký mechanismus pozemského štěstí.

Lákavý mix nadsázky, pestrosti hudebního arzenálu, vyprofilované poetiky i matematiky je už léta jistotou pro tuzemské "náročné posluchače." Kapela si vybudovala svůj osobitý způsob hudebního vyjadřování a drží se ho i na své páté desce.

Výrazně se tedy nezměnilo ani klasické rozložení desky skupiny: melancholické písničkářství (jemuž dala kapela prostor i v projektu Kaspar Melichar), z filmů nebo rozhlasových her vystřižená intermezza, citace z cizí tvorby a hlavně šílené skladby, ve kterých První hoře bez mrknutí oka střídají folk s extrémním metalem, elektronikou nebo punkem.

Palec nahoru: tento koktejl prostě funguje! A to i na pátý pokus.
Palec dolů: pokud znáte dosavadní tvorbu kapely, nic nového nečekejte.
Top Track: Malej pán

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Shadows - Blue Shadows

Žánr: americana
Vydáno: 2016
Songů: 14

Společně natočili hudbu k seriálu Modré Stíny. Slyšeli, že je to dobré. O rok později se tedy skladatel filmové hudby Petr Ostrouchov, jazzový bubeník Martin Novák, violoncellista Jiří Bárta a kytarista Josef Štěpánek sešli znovu...

Tentokrát z tohoto setkání vznikl eponymní debut skupiny Blue Shadows. Hodinová, převážně instrumentální nahrávka v sobě mísí odlišné hudební přístupy čtveřice hlavních protagonistů, z nichž každý se na albu podílí také jako autor. Výsledek přesto působí přirozeně a uceleně.

Deska stojí hlavně na obsáhlém arzenálu kytar a dalších strunných nástrojů. Čerpá z tradic americké hudby, nechybí jí ale vlastní rukopis. Dokáže být meditativně éterická, stejně jako rockově uzemněná. Hlavně je ale po všech stránkách nezvykle dotažená. A sakra dobrá.

Palec nahoru: náladotvorná a zároveň posluchačsky vděčná nadžánrová deska.
Palec dolů: pro většinového posluchače málo záchytných bodů.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze také na facebooku

Beránci a vlci - Beránci a vlci

Žánr: najazzlý folklór
Vydáno: 24.2. 2017
Songů: 13

Jitka Šuranská Trio, Spolek nezávislých jazzmanů, Ženský sbor z Kudlovic a RukyNaDudy: výčet hudebních těles, které se spojily v projektu Beránci a vlci. Jeho stejnojmenná deska vyšla na konci letošního února.

Jak je znát už ze seznamu účinkujících, jedná se o album, které je rozkročeno mezi několika žánry a přístupy. Nahrávka tedy obsahuje jak jednoduché a krátké lidové popěvky z okolí Beskyd, tak sedmiminutové skladby, které se po folklórním úvodu zvrhnou v jazzovou improvizaci, kde se setkávají pastýřské píšťaly s mandolínou a elektrickou kytarou.

Přitom se ale pořád nejedná o akademické hraní pro extrémně erudované posluchače. Tato nezvyklá hudební kombinace totiž dokáže být díky řadě prvoligových muzikantů atraktivní pro každého. Nejen díky tomu u nás letos budou Beránci a vlci v rámci world music hledat konkurenci jen těžko.

Palec nahoru: přirozeně znějící žánrové prolínání.
Palec dolů: na této nahrávce se slabiny hledají těžko.

Zkuste zde:
 

pokud chcete být v obraze, sledujte nás Mikrorecenze i na facebooku.

Katarína Maliková - Pustvopol

Žánr: postfolklor
Vydáno: 11.11. 2016
Songů: 14

Jako postfolklor označuje svou tvorbu brněnské uskupení Ponk, taková škatulka se ale dobře hodí také pro album Pustvopol, pod kterým je podepsaná Katarína Máliková. Tato její debutová deska vyšla loni v listopadu u Slnko Records.

Pustvopol čerpá z horehronského folklóru stejně jako z možností soudobé vážné hudby a alternativního popu. Střídá se tu originální pojetí lidových písní a autorské skladby Kataríny Málikové. Ty si nehrají na folklor, odráží ale pocity a nálady, které má zpěvačka se svým rodným regionem spojené.

Jak naznačuje už obal desky, nálada Pustvopolu je spíše temná, zamlžená. Zároveň také hudebně velmi bohatá, hlavní protagonistku totiž doprovází ještě šest mladých hudebníků se zkušenostmi převážně ze sféry vážné hudby. Výsledkem je tak mimořádně dotažený debut.

Palec nahoru: další (kolikátá už?) trefa do černého v podání Slko records.
Palec dolů: lidové písně ztratily svou původní zpěvnost.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Effect - Nová syntéza 2

Žánr: symfonický jazz rock
Vydáno: 1974                                        MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 4

Návrat občasné rubriky, v rámci níž na blogu představujeme archivní nahrávky, je tentokrát zapříčiněn úmrtím největšího tuzemského "guitar hero" Radima Hladíka. Vzpomínáme na něj připomínkou jedné z jeho nejzajímavějších desek, Nové syntézy 2 z roku 1974.

Jak je patrné z názvu desky, Hladíkův Blue Effect (v té době Modrý efekt) už za sebou v době vydání  podobnou desku, postavenou na propojení jazz rockové kapely a big bandu, měl. Deska pokračuje v jejím monumentálním zvuku a laťku, vytyčenou "jedničkou" se tu podařilo ještě překonat.

Titulní skladba se svou stopáží 22 minut zabírá celou jednu stranu desky, různorodé hudební vlivy se tu zdánlivě přirozeně spojují v organický celek a kompozice od začátku do konce udržuje napětí. Celá deska se řadí k pilířům tuzemského progresivního rocku a nejen pro zpěváka Leška Semelku se zároveň jedná o umělecký vrchol.

A co bylo dál?
Od podobně opulentních projektů Blue Effect po Nové syntéze ustoupil. K materiálu se kapela vrátila v roce 2014 a poslední koncerty s Nové syntézy za doprovodu chrudimského big bandu proběhly ještě v průběhu letošního roku.

Zkuste zde: 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Master's Hammer - Formulae

Žánr: Vracejte konve na místa
Vydáno: 30.5. 2016
Songů: 15

František Štorm se očividně nerad nudí, a tak když polevily aktivity, spojené s projektem Mortal Cabinet, vrhl se na další desku Master's Hammer. Ta vyšla letos v květnu pod názvem Formulae.

Deska je typickým produktem Master's Hammer od dob vydání alba Vracejte konve na místo. Nejednotvárný a přesto od prvních vteřin osobitého kytarového oparu rozpoznatelný rukopis, ironicky nihilistické a tentokrát také trochu vulgární texty, mísící archaickou mluvu s předpovědí apokalypsy a samozřejmě ikonické chrčení Františka Štorma, doplňované občasnými melodickými úlety páně Necrococka.

Oproti předchozí nahrávce Vagus Vetus stojí Formulae na živých bicích a komplikovanějších strukturách, umožňujících větší trvanlivost. Na druhou stranu ale mohou zlé jazyky tvrdit, že se jedná pouze o další datadisk ke Konvím.

Palec nahoru: prostě hudební kombinace zralá na zápis do UNESCO.
Palec dolů: občasné sluchové deja vu, přehnaná stopáž.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Čankišou - Supay

Žánr: hudba lidu Čanki
Vydáno: 30.10. 2015
Songů: 10

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, Čankišou to ale asi ještě nikdo neřekl. Skupina, která už šestnáct let šíří po celém světě legendy o jednonohém lidu Čanki, tak loni vydala své šesté studiové album.

Název Supay označuje zlo ve formě myšlenky či bytosti a celá deska je podle slov kapely kronikou toho, čím si musel jednonohý lid Čanki projít, aby vymýtil zlo. Na povrch se zde prý mají dostat nejtemnější kousky těchto jednodožců. Nevím.

Některé části jsou sice až nečekaně agresivní, jinak na mne ale Supay, stejně jako ostatní desky kapely, působí jako uragán pozitivní energie. Možná více než dříve jsou slyšet rockové základy, na ně je ale opět naroubováno obrovské množství méně tradičních nástrojů, které dotvářejí klasický world music sound kapely a které činí každou skladbu jedinečnou.

Palec nahoru: i na šestý pokus je to zábava.
Palec dolů: výlety do světa Čanki neocení každý.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Supay na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.