středa 6. června 2018

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/stromstinubucinatoresorchestra/http://bandzone.cz/stromstinuhttp://www.stromstinu.cz/

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku

sobota 24. března 2018

Kurkus - Apoka

Žánr: minimalistický elektropop
Vydáno: 19.6. 2017
Songů: 14

Na Mikrorecenze to dotáhl už osmidiskový debut Octameron, jehož poslech člověku zabere přes pět hodin. Druhý počin slovenského kvarteta Kurkus oproti němu působí jako pouhý datadisk, jedná se totiž jen o hodinové dvoualbum, tvořené temnou Nigrorou a světlou Aurorou.

Loňská čtrnáctistopá nahrávka Apoka ale zároveň potvrzuje, že hudba Kurkus funguje i jinak než jako kuriozita do Slovenskej knihy rekordov. Opět ho tvoří minimalistická oldschoolová synťáková elektronika, náznaky podivné mystiky (postavené hlavně na Pend'álu, což je těžko říct co), spolu s překvapivě melodickými zpěvy, odkazujícími k novoromantismu. A jejich nekonečným opakováním.

Tento absurdní koktejl posluchači ani s dalším poslechem nepřináší odpovědi, spíše stále více znejisťuje. Na druhou stranu nechat se znejisťovat skladbami jako je dreampopová Playboy, vyšinutá sedmiminutová Amen nebo skvělá a temná Veritas není vůbec nepříjemné. Naopak.

Palec nahoru: Kurkus dokáží zaujmout i něčím jiným než přehnanou stopáží.
Palec dolů: opakování je sice matka moudrosti, někdy je ho ale až moc.
Top Track: Veritas

Zkuste zde:
 

sobota 10. března 2018

Oswaldovi - Songs About Persecution

Žánr: rock
Vydáno: 10.3. 2017
Songů: 6

Deska Songs About Persecution dua Oswaldovi je na den přesně rok stará. Protože je ale toho druhu, který není závislý na módních vlnách, ono zpoždění při poslechu vůbec nevadí. Obzvláště potom, když hlavní téma nahrávky je stále aktuální: je jím totiž migrace.

Stejně jako předloňské album Migrant Songs projektu The Odd Gifts, také Oswaldovi se zdráhají přímočarého glosování aktuální situace. Inspirují se totiž "životními událostmi lidí žijících a migrujících po jižní Evropě a dřívějším Rakousko-Uhersku od začátku dvacátého století až do dnešních dní".

Hudebně přitom italský Jack White Andrea Rottin a jeho spoluhráčka Kateřina Malá čerpají z ještě vzdálenějších zdrojů. Se svým minimalistickým instrumentářem k nám tak úspěšně převádějí i pouštní blues s jeho specifickou melodikou a syrovostí. Jakoby mimochodem přitom odpovídají i na garážovou retrománii.

Palec nahoru: tribální, syrové a jednoduché.
Palec dolů: když je dnes to výročí, tak to necháme bez palce dolů.
Top Track: Black Water

Zkuste zde:
 https://oswaldovi.bandcamp.com/https://www.facebook.com/oswaldovibandhttp://www.oswaldovi.cz/

pondělí 5. března 2018

Jaro - Eternalism

Žánr: alternative rock
Vydáno: 3.11. 2017
Songů: 8

Jaroslav Korbel vydal ke konci loňského roku delší dobu piplaný debut svého (teď už ne) one-man bandu Jaro. V bookletu alba Eternalism se vyznává z náklonnosti k indie šikulům od Sufjana Stevense přes Adult Jazz po The Strokes a podobně pestře působí i album samotné.

Jaro je tuzemský zástupce vlny singer-songwriterů, kterým jsou cizí gesta a vlastně i hudba velkých jmen rockové historie, zároveň se ale nedokáží vzdát zvuku elektrické kytary. Její hodně distorzní zvuk je Jaro schopný zakomponovat třeba i do veskrze hitové The Forces.

Jaro nepodlehl svodům, které studiové písničkářství přináší. Ačkoliv je tak deska Eternalism bohatá na zajímavé zvukové plochy i hudební detaily, není neprodyšně převrstvená. Písně mají jasnou strukturu a vládnoucí zůstává písničkářův hlas, který může připomenout Ondřeje Galušku z Eggnoise a který zpívá o řecké mytologii a dalších palčivých problémech člověka 21. století.

Palec nahoru: zvuk a velký příslib do budoucna!
Palec dolů: na první poslech nevýraznost jednotlivých skladeb.
Top Track: Hotel Room

Zkuste zde:
  https://jaroslavkorbel.bandcamp.com/releaseshttps://www.facebook.com/Jarothebandhttp://www.jaroband.cz/

středa 21. února 2018

Tolstoys - Botanika

Žánr: art pop
Vydáno: 13.10. 2017
Songů: 10

Ačkoliv by to mohl název naznačovat, nejedná se v tomto případě o kroužek přátel ruské literatury. Jméno skupiny Tolstoys odkazuje k její ústřední postavě, zpěvačce Ele Tolstové, která je zároveň výhradní autorkou skladeb loňského kapelního debutu Botanika.

Album Botanika nabízí osm příjemných art popových písní s křehkým hlasem hlavní protagonistky, seversky melancholickou atmosférou a hudebním itinerářem, který v sobě mísí odkazy na aktuální hudební dění s tradičním zvukem klavíru a houslí.

Přestože se jedná o debutové album, písně netrpí začátečnickými neduhy, naopak je tu znát nápaditá hra s barvami jednotlivých nástrojů, strukturou skladeb a jejich aranžmá. Výsledkem jsou tak silně chytlavé písně jako Nice Song, Agape nebo Diamond Coat.


Palec nahoru: nemalá očekávání byla naplněna!
Palec dolů: přimlouvám se za více mužských backvokálů jako v Dieťa Slnka.
Top Track: Cannibal

Zkuste zde:
 https://cs-cz.facebook.com/tolstoys.sk/

pátek 16. února 2018

Between the Plantes - Of Inner Sight

Žánr: astrální djent
Vydáno: 3.10. 2017
Songů: 9

Původně jednočlenný studiový projekt Martina Peřiny Between the Planets se rozrostl v regulérní kapelu a druhé album Of Inner Sight tyto změny odráží. Stejně jako debut Immersion into the Unknown ale zůstává i novinka věrná instrumentálnímu astrálnímu djentu.

Na nahrávce Of Inner Sight se tedy střetává atmosférický a snový (nejen) kytarový ambient s prog rockem a djentem. Ku prospěchu věci je řada hostů od zpěvačky Barbory Mochowé po saxofonistu Jørgen Munkebyho z norských Shining. Právě ve chvílích, kdy Between the Planets rozšiřují svůj typický výrazový a nástrojový arzenál, zní album také nejzajímavěji.

Je znát, že za albem stojí audiofilové. Of Inner Sight má skvělý zvuk (Escon Waldes a zakladatel BtP Martin Peřina) a pod ním řadu drobných hudebních detailů, kterých si posluchač napoprvé nevšimne.

Palec nahoru: zvuk, atmosféra, Jørgen Munkeby!
Palec dolů: jistá sterilita, která je ale vlastní celému odvětví technického metalu.
Top Track: Gravitational Collapse

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/BetweenThePlanets/http://bandzone.cz/betweentheplanets

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

úterý 6. února 2018

P ◤ I S - Naše večery

Žánr: new romantic
Vydáno: 4.1. 2018
Songů: 9

Zdá se, že tuzemské hudební národní obrození s novým rokem nekončí. Po Dalekko, Role, ±0 nebo Dukle nyní prostřednictvím působivého debutu Naše večery dává najevo svou existenci také duo (možná už trio) P ◤ I S (v lidštině Pris).

Album vzniklo po roce spolupráce Lukáše Grygara a Tomáše Tkáče, kteří za sebou mají i své sólové projekty. Dějištěm a hlavním inspiračním zdrojem toho společného jsou duu zřejmě hlavně večery a noci.

Tomu odpovídá název alba, texty, exaltovaný vokál Tomáše Tkáče a často novoromanticky znějící hudba. Ta má záběr od synth popu přes překvapivě temné akustické písničkářství až po noise rock. Skladby na debutu Naše večery tak dokáží být stroze přímočaré a agresivní i aranžérsky vymazlené (jo, počítám s tím, že za to slovo půjdu asi do pekla) a posluchačsky vděčné.

Palec nahoru: zatím nejzajímavější novinka, kterou letošek přinesl.
Palec dolů: škoda, že fór o Petru Mukovi už řeklo pět lidí přede mnou.
Top Track: Kim

Zkuste zde:
https://www.facebook.com/adecrepitude/

čtvrtek 1. února 2018

Dálava - The Book Of Transfigurations

Žánr: moravské lidovky. I když...
Vydáno: 7.4. 2017
Songů: 13

Rozličných fúzí čehokoliv s folklórem je v poslední době česká a slovenská scéna přeplněná. V tak neortodoxním podání jako v případě projektu Dálava jste ale nejspíš moravskou lidovou hudbu ještě neslyšeli. Ještě zajímavější je ale její background.

Za Dálavou stojí manželský pár ve složení Aram Bajakian (původem arménský kytarista se zkušenostmi od Lou Reeda nebo Johna Zorna) a Julia Ulehla (pravnučka propagátora moravské lidové hudby Vladimíra Úlehly), na jejímž projevu je znát, že česky se neučila na moravské dědině, ale v New Yorku.

Místy v nahrávce převládají vlivy jazzu, jindy klidně noise rock a nebo arménské a jiné hudební příchutě. Písničkám jako Na strážnickom rynku nebo Dyž sem já šel přes hory ale dodává tento cizí náhled zvláštní sílu. O to víc, když se člověk dozví, jaký úspěch tyto písně, vytržené ze svých přirozených kořenů, slaví u hudebních fajnšmekrů po celém světě.

Palec nahoru: nic pro tradicionalisty!
Palec dolů: nic pro tradicionalisty!
Top Track: Vyletěla holubička

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/dalavamusic/http://www.dalavamusic.com/

sledujte Mikrorecenze i na facebooku

neděle 14. ledna 2018

Modré Hory - Luxus Clan

Žánr: rap
Vydáno: 24.11. 2017
Songů: 12

Asi nejnestylovější rappeři slovenské scény Bene & Lyrik neboli Modré hory loni oslavili deset let společné existence. K tomuto svému výročí pánové vydali také novou desku Luxus Clan.

Modré hory si na svém novém albu žijí svůj zen, opěvují katalog každodennosti, vyznávají se ze svých dětských idolů nebo náklonnosti k beatnické literatuře, ale nebojí se komentovat ani uprchlickou krizi. Navíc pro našince díky featuringům objevují hodně zajímavé hlasy rapperů Andy the Doorbum nebo Ceschi.

Na minulé desce Modré hory vzývaly bigbít, tentokrát ho nahradilo blues. Spolu s cool jazzovými beaty i netradičním projevem obou protagonistů to dělá možná nejzajímavější československou hip-hopovou desku loňského roku.


Palec nahoru: "kámo, s tebou ma baví rap!"
Palec dolů: ne všechny featy jsou ku prospěchu věci.
Top Track: WTF Is Winnetou? (feat. Andy the Doorbum)

Zkuste zde:
 https://cs-cz.facebook.com/modrehory/

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku

čtvrtek 4. ledna 2018

Narajama - Concurrere

Žánr: prog rock s cimbálem
Vydáno: 22.9. 2017
Songů: 9

Debutová deska Vytancuj chmury kapely Narajama vyšla už před více než dvaceti lety. Kapela se ale po celou tu dobu (částečně i kvůli několikaleté hibernaci) drží spíše v ústraní tuzemské scény a je oblíbená hlavně u "těch, kteří vědí".

Také letošní nahrávka Narajamy (nejen svým názvem navazující na předchozí Convergere) stojí na nezvyklém spojení moravského folklóru s britským progresivním rockem. První prvek reprezentuje cimbál i fakt, že podstatnou část repertoáru tvoří lidové písně, druhý potom elektrické kytary a do detailu prokomponovaná struktura písní.

V těch má své místo také rozšířená rytmická sekce, aluze na východní world music nebo pocta americkým Talking Heads. Ačkoliv by se podle tohoto výčtu mohlo zdát, že Concurrere bude trpět nekonzistencí, opak je pravdou.

Palec nahoru: album, které potvrzuje pověst Narajamy jako jedné z nejlepších tuzemských neznámých kapel.
Palec dolů: letošní album míchající cokoliv s folklorem číslo 534.

Zkuste zde:
 https://cs-cz.facebook.com/hentaicorp/http://bandzone.cz/narajama

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

pondělí 1. ledna 2018

Lvmen - Mitgefangen Mitgehangen

Žánr: posthardcore
Vydáno: 8.6. 2017
Songů: 5

Comeback Lvmen a s ním související nová nahrávka po bezmála deseti letech je nejspíš pro mnohé největší tuzemskou hudební událostí posledních měsíců. A to vlastně docela oprávněně.

Album Mitgefangen Mitgehangen se tváří, jako kdyby zmiňovaný odstup mezi nahrávkami ani neexistoval a udržuje si všechny důležité atributy, které si posluchač s Lvmen spojuje: rozsáhlá stopáž, tribální nádech dusivá, valivá a temná atmosféra, prohlubovaná nasamplovanými úryvky z filmů. Jo a hlavně často taky něco úplně jiného. Od řady hostů přes ukolébavku až po Miroslava Krobota.

Mitgefangen Mitgehangen tradičně střídá agresivní kytary s ambientnějším módem, ale to jen aby mohli Lvmen znovu zaútočit s o to větší silou. Což se daří také díky nejlepšímu zvuku z dosavadní diskografie.

Palec nahoru: deska, vedle které vypadá velká část české tvrdé scény jako kotlíkáři.
Palec dolů: nahrávka končí přepracovanou první skladbou debutu Lvmen. Kruh uzavřen?
Top Track: XXV

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/Lvmen-141021035912652/
sledujte Mikrorecenze i na facebooku.