VA - Jazz Rock Line 1971–1981

Žánr: Jazz Rock
Vydáno: 27. 1. 2020
Songů: 31

Také v letošním roce pokračuje Supraphon v tradici antologií tuzemského rocku, čerpající z bohatého archivu tohoto vydavatelství. V předchozích letech se editor Karel Deniš zaměřil na samotné kořeny "bigbítu" u nás nebo na fenomén dlouhohrající desky, v letošním pátém pokračování se dostalo na jazz rock sedmdesátých let.

Kapely s názvy jako Mahagon nebo Jazz Q, s dlouhými instrumentálními kompozicemi a pokročilou znalostí obratů sextakordů nepůsobily na představitele vládnoucího režimu nebezpečným dojmem a tento jim tedy nezasahoval do života tolik, jako jiným interpretům. Do těchto "bezpečných vod" zamířili veteráni Blue Effect, právě zde ale vznikl třeba i pozdější novovlnný Pražský výběr.

V průběhu dekády jazzrockeři fúzovali s big bandy, funkem, world music nebo synťáky. K bontonu patřily nepravidelné rytmy, nekonečná sóla a další projevy (často bezúčelné) virtuozity. Kompilace ale ve 158 minutách dokazuje, že pozdější posměšky vůči žánru nebyly vždy oprávněné.

Palec nahoru: reprezentativní přehled žánrové scény sedmdesátých let.
Palec dolů: některé skladby zestárly více než ostatní.
Top Track: Skupina Bohemia - U studánky
Zkuste zde:
 

-123min. - Les

Žánr: funky
Vydáno: 20. 9. 2019
Songů: 9

Comeback -123min. konečně vyústil také v rozšíření dosavadní diskografie kapely. Letošní nahrávka Les vychází necelých deset let po svém předchůdci a reflektuje změny, ke kterým v uplynulé době došlo. Mezi ty patří především skutečnost, že na pozici bubeníka je tentokrát jazzman Dano Šoltys a že nový repertoár skupiny je takřka kompletně v češtině.

Oproti předchozím deskám působí Les vyklidněněji, na což má bezesporu vliv akustický projekt, se kterým frontman Zdeněk Bína v posledních letech vystupoval. Vrcholem tohoto směřování je náladotvorná a více než sedmiminutová titulní kompozice, jejíž témbrový charakter ovlivňuje i angažmá francouzského trumpetisty Erika Truffaze.

To ale neznamená, že by kapela zapomněla na své funkové základy. I přes limitující tříčlenné složení jsou Minuty schopné vyprodukovat komplexní polyrytmické struktury, při jejichž poslechu se nelze ubránit pohybu. O esenci čirého muzikanství u všech hudebníků a o tom, že Bína je asi náš největší guitar hero se asi není třeba rozepisovat.

Palec nahoru: hudba s feelingem, který je u nás jinak spíše výjimečný.
Palec dolů: Bínovo "kňourání" může některé posluchače iritovat.
Top Track: Les
Zkuste zde:
 

Metastavy - Až vyrostu

Žánr: recitace s jazzovým podmazem
Vydáno: 30. 6. 2019
Songů: 7

"Všichni to sunem dál, přestože život nikam nespěje..." Už na začátku léta vyšel jeden z nejzajímavějších tuzemských debutů poslední doby. Metastavy na albu Až vyrostu prostřednictvím (jen zdánlivě fousaté) kombinace jazzu a rapu působivě zpracovávají pocity dospívajících mileniálů a zní přitom jinak, než kdokoliv jiný u nás.

Hlasový projev a texty frontwomenky Anny Hokešové nebodují technicky perfektní flow nebo originálními básnickými obraty a metaforami. Možná právě naopak. Její prezentace má blíže k vyprávění a texty jsou až deníkově konkrétní a "jednoduché". Možná proto působí její výpovědi o slastech a (především) strastech Generace Y tak autenticky.

Její reflexe dospívání a střízlivění z mylných představ o něm doprovází jazzy hudba s výrazným podílem saxofonu a groovovou rytmikou. Ačkoliv jsou si muzikanti vědomi své "doprovodné" úlohy, některé skladby by bez problémů obstály i jako čistě instrumentální tracky.

Palec nahoru: "Myslela jsem, že až mi bude přes dvacet, že budu víc vědět co chtít a co dělat a svýho si hledět. Nevim nic..."
Palec dolů: občas až monotónně působící deklamace brání vnímání textů.
Top Track: Město/City

Zkuste zde: 
 

Ochepovsky Project - Take Care Of Me

Žánr: moderní jazz
Vydáno: 27. 4. 2019
Songů: 7

Původem ruský kytarista Igor Ochepovský kolem sebe dokázal za několik let svého pobytu na tuzemské jazzové scéně shromáždit skupinu mladých hudebníků, kteří se v rámci žánru nemají chuť ohlížet k velikánům minulosti, ale soustředí se na aktuální trendy. Po debutu I'm The Wild z roku 2017 to dokazuje také letošní Take Care Of Me, vydané pod hlavičkou Ochepovsky Project.

Novinkou oproti debutové nahrávce je přítomnost slovenské zpěvačky Kristíny Mihaľové, jejíž soulový projev je výraznou součástí hned několika skladeb. Také zbylá (bezmála) desítka zúčastněných hudebníků přináší do Ochepovsky Projectu elementy různých žánrů od klasiky k hip-hopu a výsledek je tak pro svůj eklekticismus jen těžko zařaditelný do jedné škatulky.

Album je propagováno jako "Live EP" a ačkoliv zcela bez postprodukčních zásahů se deska rozhodně neobešla, může Take Care Of Me opravdu sloužit jako působivá ukázka toho, jak mohou koncerty skupiny znít.

Palec nahoru: při koupi fyzického nosiče získáte kromě skvělé hudby i strom. Fakt!
Palec dolů: chybí určitá živelnost/divokost předchozí desky.
Top Track: Try

Zkuste zde:
  

Divnotaj - Večerní rána

Žánr: indie folk s pozounem
Vydáno: 21. 8. 2019
Songů: 4

Pod názvem Divnotaj se původně skrýval sólový písničkářský projekt kytaristy Dalibora Hrubeše (MarZ, Emozpěv). Jako v tolika jiných případech se ale také Divnotaj postupem času rozrůstal o další členy a debutové EP Večerní rána ho tak představuje v plnohodnotné kapelní sestavě.

Název alba poměrně výstižně definuje líně melancholickou náladu, která prochází všemi písněmi. Velmi působivě v tomto kontextu funguje především spojení křehkého hlasového (a vlastně i kytarového) projevu hlavního protagonisty s pozounem Štěpána Janouška.

Také ostatní hudebníci Hrubešovu kostru tvůrčím způsobem obalují a EP tak na necelých dvaceti minutách cestuje od alternativnímu folku k najazzlému rapu, přičemž možná nejsilnější je tak paradoxně právě v instrumentálních pasážích. Snad se tedy v tomto složení nejedná o jednorázový projekt, ale o ochutnávku věcí příštích.


Palec nahoru: příjemně nevtíravá a podzimně melancholická nahrávka.
Palec dolů: na písničkáře někdy až podezřele bezobsažné působící texty.
Top Track: Tak akorát

Zkuste zde:
 

Ponk - Diedina

Žánr: teď už fakt postfolklor
Vydáno: 14. 12. 2018
Songů: 13

Brněnští Ponk nazvali před třemi lety svou debutovou nahrávku Postfolklor a tímto výrazem označili také svou žánrovou "škatulku." Škoda, že si tento název nenechali pro aktuální řadovku, která při opěvování moravské dědiny působí futuristicky i nostalgicky zároveň.

Najazzlé úpravy lidových písní zde totiž ustoupily autorské tvorbě, která si z folklóru spíše vypůjčuje některé z jeho hlavních atributů. Skupina se zde ještě více odvázala a přestože využívá tradiční instrumentář (kontrabas, cimbál, housle), tradičně už vůbec nezní. S každou další písní se Ponk předešlé nahrávce vzdalují a v některých okamžicích může být snad řeč i o rockovém groovu,  cimbálové psychedelii nebo folklórním hip-hopu!

Zatímco hudebně se v případě Diediny jedná o výrazný krok vpřed, v případě textů to tak jednoznačné není. Lidovou hudbu zde totiž často vystřídal lidový humor, kterému desítky let postupného tříbení pointy prostě chybí. 

Palec nahoru: hudebně až nečekaně zajímavé.
Palec dolů: texty občas zaostávají.
Top Track: Dycky Dobre
Zkuste zde:
 

Pospiš/Sillay/Nikitin - Spev tebe

Žánr: hudební liebesbrief Americe
Vydáno: 19. 10. 2018
Songů: 12

Hudebníci Robert Pospiš, Martin Sillay a Nikolaj Nikitin patří mezi nejzajímavější osobnosti slovenské nezávislé hudební scény. S loňským albem Spev tebe se pánové poprvé dostali daleko za hranice své domoviny. Prozatím tedy ne popularitou, ale jen místem nahrávání, složením skupiny i tématem desky.

Ta je totiž poctou americkému básníku devatenáctého století Waltu Whitmanovi. Jeho vybrané texty byly nově přebásněny do slovenštiny a staly se základem alba Spev tebe. Samotná deska se poté nahrávala v New Yorku s kapelou, složenou z velké části z tamních hudebníků.

Při poslechu je jasné, že Spev tebe není jen poctou Whitmanovi, ale obecně kulturnímu odkazu Amerky. Potvrzuje to také hudební stránka desky, kdy třeba skladba Pohnutie dotykom připomene folk-rockové písničkářství dylanovského typu a hned následující Máš už sílu ó duša má zase až motownsky funkový feeling. Ke slyšení jsou náznaky gospelu, soulu nebo jazzu.

Palec nahoru: opět něco jiného a opět dobré. A k tomu obal Reinharda Kleista, oujé!
Palec dolů: pořád nejsem přesvědčen, že zrovna Whitmanova poezie je na zhudebnění to pravé.
Top Track: Mesto spí a krajina spí

Zkuste zde: 
 

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 

Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Modré Hory - Luxus Clan

Žánr: rap
Vydáno: 24.11. 2017
Songů: 12

Asi nejnestylovější rappeři slovenské scény Bene & Lyrik neboli Modré hory loni oslavili deset let společné existence. K tomuto svému výročí pánové vydali také novou desku Luxus Clan.

Modré hory si na svém novém albu žijí svůj zen, opěvují katalog každodennosti, vyznávají se ze svých dětských idolů nebo náklonnosti k beatnické literatuře, ale nebojí se komentovat ani uprchlickou krizi. Navíc pro našince díky featuringům objevují hodně zajímavé hlasy rapperů Andy the Doorbum nebo Ceschi.

Na minulé desce Modré hory vzývaly bigbít, tentokrát ho nahradilo blues. Spolu s cool jazzovými beaty i netradičním projevem obou protagonistů to dělá možná nejzajímavější československou hip-hopovou desku loňského roku.


Palec nahoru: "kámo, s tebou ma baví rap!"
Palec dolů: ne všechny featy jsou ku prospěchu věci.
Top Track: WTF Is Winnetou? (feat. Andy the Doorbum)

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Polajka - Exodus

Žánr: Soundtrack k exodu
Vydáno: 9.9. 2017
Songů: 10

Polajka je lidové označení pro mátu a nebo název slovenské cimbálovky. Pod tímto názvem ale funguje také jedna z nejzajímavějších slovenských alternativních skupin. Ta letos vydala své debutové album Exodus.

Jednotliví členové kapely patří mezi renomované slovenské hudebníky a k poslechu nahrávky láká i celý koncept desky, která zpracovává básně i autorské texty, reflektující nějakým způsobem migraci. Nejde ale o uchvátanou agitku!

Exodus představuje posluchačsky náročné dílo, které má blízko ke klasické hudbě. To se projevuje už samotným nástrojovým arzenálem (violoncello, akordeon,...), hlasem sopranistky Evy Šuškové, absencí rytmiky a také občasnými náznaky duchovní hudby. Jednotlivé skladby jsou často poskládané ze zdánlivě neslučitelných přístupů, přesto ale drží Exodus dobře pohromadě. Možná i proto, že zní úplně jinak než všechno ostatní, co u nás dnes vychází.

Palec nahoru: nezvykle silná a "jiná" nahrávka!
Palec dolů: vyžaduje náročnějšího posluchače, který je do poslechu ochotný investovat čas.
Top track: Snová variace

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Shadows - Blue Shadows

Žánr: americana
Vydáno: 2016
Songů: 14

Společně natočili hudbu k seriálu Modré Stíny. Slyšeli, že je to dobré. O rok později se tedy skladatel filmové hudby Petr Ostrouchov, jazzový bubeník Martin Novák, violoncellista Jiří Bárta a kytarista Josef Štěpánek sešli znovu...

Tentokrát z tohoto setkání vznikl eponymní debut skupiny Blue Shadows. Hodinová, převážně instrumentální nahrávka v sobě mísí odlišné hudební přístupy čtveřice hlavních protagonistů, z nichž každý se na albu podílí také jako autor. Výsledek přesto působí přirozeně a uceleně.

Deska stojí hlavně na obsáhlém arzenálu kytar a dalších strunných nástrojů. Čerpá z tradic americké hudby, nechybí jí ale vlastní rukopis. Dokáže být meditativně éterická, stejně jako rockově uzemněná. Hlavně je ale po všech stránkách nezvykle dotažená. A sakra dobrá.

Palec nahoru: náladotvorná a zároveň posluchačsky vděčná nadžánrová deska.
Palec dolů: pro většinového posluchače málo záchytných bodů.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze také na facebooku

Beránci a vlci - Beránci a vlci

Žánr: najazzlý folklór
Vydáno: 24.2. 2017
Songů: 13

Jitka Šuranská Trio, Spolek nezávislých jazzmanů, Ženský sbor z Kudlovic a RukyNaDudy: výčet hudebních těles, které se spojily v projektu Beránci a vlci. Jeho stejnojmenná deska vyšla na konci letošního února.

Jak je znát už ze seznamu účinkujících, jedná se o album, které je rozkročeno mezi několika žánry a přístupy. Nahrávka tedy obsahuje jak jednoduché a krátké lidové popěvky z okolí Beskyd, tak sedmiminutové skladby, které se po folklórním úvodu zvrhnou v jazzovou improvizaci, kde se setkávají pastýřské píšťaly s mandolínou a elektrickou kytarou.

Přitom se ale pořád nejedná o akademické hraní pro extrémně erudované posluchače. Tato nezvyklá hudební kombinace totiž dokáže být díky řadě prvoligových muzikantů atraktivní pro každého. Nejen díky tomu u nás letos budou Beránci a vlci v rámci world music hledat konkurenci jen těžko.

Palec nahoru: přirozeně znějící žánrové prolínání.
Palec dolů: na této nahrávce se slabiny hledají těžko.

Zkuste zde:
 

pokud chcete být v obraze, sledujte nás Mikrorecenze i na facebooku.

Iva Bittová & Čikori - At Home

Žánr: meditativní pop
Vydáno: 16.12. 2016
Songů: 9

Pozoruhodná zpěvačka Iva Bittová se svými experimenty už dávno oddálila většinovému posluchači, pro kterého je její hudba nesrozumitelná. To ale není případ nové desky At Home, kterou Bittová natočila se skupinou Čikori.

Ta představuje hodinový oddych od okolního světa, pluje po šamanských kytarových vlnách Vladimíra Václavka a opravdu může připomenout dvojalbum Bílé inferno, ke kterému je vydavatelem přirovnávána. Má s ním společnou jistou "písničkovost," průzračnost a hlavně přístupnost.

Hlas Ivy Bittové je i v osmapadesáti charismatický a zároveň flexibilní, což dokazuje například ve švitořivé skladbě One Heart. Pokud se spojí ještě s Václavkovou kytarou, kontrabasem Jaromíra Honzáka a trubkou Oskara Töröka, vznikne nahrávka, která se svou repetitivností zarývá v průběhu poslechu pod kůži víc a víc. Klidná síla a zároveň jedna z nejlepších nahrávek loňského roku.

Palec nahoru: neuvěřitelně působivá a zároveň příjemná nahrávka.
Palec dolů: další Uspávanku ale nečekejte.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Bobova Diéta - Ješafel

Žánr: znáte Nerez?
Vydáno: 8.3. 2016
Songů: 13

Košická Bobova diéta je jeden z těch skrytých klenotů, kvůli kterým fungují blogy jako je tento. Už letos v březnu vydala skupina desku Ješafel a přesto je tento jeden z prvních článků o ní.

Ješafel čerpá z různých koutů world music, včetně brazilské bossa novy, gipsy music, nebo židovského klezmeru, kteréžto vlivy jsou naroubovány na jazzové základy. Kromě čtyřčlenného jádra kapely se na tvorbě Ješafelu podílela řada dalších hudebníků a její vklad je znát.

Ačkoliv se skupina tentokrát - oproti předchozí nahrávce, která vyšla před dlouhými jedenácti lety - soustředila spíše na stránku instrumentální, vynikají písně často překvapivou zpěvností. Ve spojení se šlapajícím podkladem a současným návratem poptávky po akustické hudbě se člověk až diví, že o Bobovo dietě není slyšet více.

Palec nahoru: návaznost na world/folk Nerezu.
Palec dolů: nevýraznost některých skladeb.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku, dík.