čtvrtek 15. června 2017

Esazlesa - Společnost psů

Žánr: velké věci
Vydáno: 18.2. 2017
Songů: 11

Pojem Esazlesa na pár let zmizel z tuzemské hardcoreové scény. Na letošní únor si ale kapela přichystala návrat, který se moc často nevidí a neslyší: svůj dosavadní vrchol ve formě desky Společnost psů.

Doteď Esazlesa vydávali pouze splity a EPčka, až se Společností psů si troufli na formát dlouhohrajícího alba. To přitom dokázali svými kompozicemi bez problémů smysluplně zaplnit. Dlouhé skladby nezapírají značný vliv post-rocku, opírají se ale také o české poetické texty a často samozřejmě i o hardcoreovou údernost.

Esazlesa zpomalili, víc pracují se strukturou písní. Společnost psů tak nabízí vyspělost na úkor dřívější syrovosti a k tomu také silné hooky, prvotřídní zvuk a příspěvky prominentních hostů. Nejen díky tomu má člověk při poslechu pocit něčeho velkého.

Palec nahoru: jak říkám, velká deska.
Palec dolů: hele, nevím.

Zkuste zde:
 https://cs-cz.facebook.com/esazlesa/https://esazlesa.bandcamp.com/http://bandzone.cz/esazlesa

Ohodnoťte Společnost psů na csmusic, sledujte Mikrorecenze na facebooku.

středa 7. června 2017

Necrocock - Houbařské album

Žánr: mykologický ambient
Vydáno: 19.10. 2016
Songů: 15

Česko se může chlubit několika fenomény, které jsou zralé na ochranou známku UNESCO. Patří mezi ně například houbaření, Karel Gott, ponožky v sandálech a nebo hudebník Necrocock. Shodou okolností se hned polovina jmenovaných pojmů spojila na Houbařském albu.

Po krátkém pobytu v psychiatrických pavilonech se samorost Necrocock vrací do prostředí tuzemských lesů. Encyklopedie duševních chorob tentokrát vyměnil za knihu Otravy houbami a jak jim předejít od Františka Smotlachy a (nejen) na jeho základě vydal další ze svých alb, která v našem kontextu nesnesou srovnání.

Svět hadovek smrdutých, holubinek vrhavek a postarších houbařek doplňuje tradiční necrosound, rozšířený tentokrát nově také o trubku. Díky své celkové jinakosti vedle sebe na desce bez problému koexistuje úprava lidové písně Do lesíčka na čekanou s příhodami o náhlém úmrtí po konzumaci hub a tradiční várkou perverze.

Palec nahoru: obohatíte svou slovní zásobu o množství termínů a mykologických zajímavostí.
Palec dolů: v AZ kvízu bych se poslechem desky asi nechlubil.

Zkuste zde:
 http://bandzone.cz/necrocockhttp://www.necrocockworld.com/

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

středa 24. května 2017

Plyš - Líška

Žánr: alternativní folk
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 10

Vydavatelství Sweetsen records po několika letech obnovilo svou "edici" debutů, věnovanou nadějím frýdeckomístecké hudební scény. Po Reném Součkovi a Davidu Stypkovi tak přišla řada na kapelu Plyš a desku Líška.

Ačkoliv v rodném listě kapely Plyš by v kolonce místa narození opravdu stál Frýdek Místek, jsou dvě třetiny tohoto tria původem zo Slovenska. Slovenskou melodiku album nezapře a některé momenty dokonce mohou připomenout tvorbu Longital (kdyby tedy měli v sestavě akordeon).

Základem Plyše jsou ale hlavně texty, jejichž autorka je frontwomanka Katka Žilová a jejichž hlavním tématem jsou samozřejmě vztahy, ne vždy úplně klapající. V tomto smyslu je Líška spíše ženskou nahrávkou, která se navíc posluchači nepodsouvá a pronikání do jejího obsahu vás může stát několik poslechů.

Palec nahoru: debut, který netrpí začátečnickými neduhy a je plný nenápadných hitů.
Palec dolů: ne všechny písně mají sílu jako Francore nebo Neprestáva Pršať (i když většina jo).

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/plysplys/http://bandzone.cz/plyshttp://plysplys.sk/

pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

středa 17. května 2017

Wild Tides - Sbohem & Šáteček

Žánr: Divoký přílivy feat. Pavel Bobek
Vydáno: 1.5. 2017
Songů: 10

Wild Tides jsou fenomén. Za pár let stačili poflusat většinu tuzemských klubů, ve kterých stojí za to hrát a najednou si řekli, že otočí o 180 stupňů, vykašlou se na dosavadní materiál a vydají se pátrat po stopách české písničky.

Sbohem & Šáteček je tak navzdory svému názvu spíše začátek této "nové éry," kterou doprovází nejen změna jazyka písní, ale i odklon od svižných rock'n'rollů. Nebo snad předchozí skladby nabízely prostor pro flétnu a nebo dokonce pro cimbál a aluze na countryové hity?

Není jednoduché zvyknout si na to, že pitvořivý hlas Jakuba Kaifosze tentokrát za nutného doprovodu zkreslených kytar prezentuje texty, které navazují na Kainara nebo Rytíře (a díky Kaifoszovu eklektismu vlastně taky na každého druhého interpreta a textaře planety). I přesto se ale jedná o nejsmysluplnější přechod k češtině, kterého jsme byli za poslední dobu svědky.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: pánové se asi hodně bavili, když jako první singl vypustili Do voka drát.

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/wildtides/https://wildtides.bandcamp.com/

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.