sobota 1. prosince 2018

Iszek Baraque - Iszek Baraque

Žánr: hodně kytar
Vydáno: 8.12.2017
Songů: 11

Světy vážné a populární hudby už dávno nepředstavují antipody neschopné vzájemné komunikace. Přesto ale může trochu překvapit, když jeden z našich nejzajímavějších mladých skladatelů soudobé vážné hudby natočí v podstatě rockovou desku. Tak totiž učinil František Chaloupka pod pseudonymem Iszek Baraque.

Při znalosti kontextu ale eponymní nahrávka začíná dávat smysl. Chaloupkova doména je sice minimalismem ovlivněná a experimentální vážná hudba pro (převážně) komorní ansámbly, sám ale před několika lety založil v Brně Kytarový institut, na kterém vyučuje také jazzovou i rockovou kytaru.

Deska Iszek Baraque v sobě tyto všechny tyto vlivy přirozeně snoubí a cestuje od psychedelie přes country po metalové názvuky. A to vlastně zcela bez bicích! Hlavní slovo tu mají samozřejmě kytary: elektrické, akustické, zkreslené, naloopované, naskládané v množství vrstev přes sebe a doprovozené hlasem hlavního protagonisty.

Palec nahoru: pěkná kytarová psychedelie, vlastně písničková deska.
Palec dolů: možná by byla lepší čistě instrumentální podoba.
Top Track: Ride A Tide

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/Iszek.Baraque.Official/

čtvrtek 29. listopadu 2018

Pavel Klusák - Co je nového v hudbě

Vydáno: 2018
Nakladatel: Nová beseda
Stran: 111

Nakladatelství Nová beseda od roku 2015 vydává sympatické aktuální "stavy bádání" různých oborů od lingvistiky přes fyziku po logiku. Letos došlo také na hudbu. Vybrané aspekty jejího vývoje posledních dvaceti let v knize představuje hudební publicista Pavel Klusák.

Vznikem pirátského Napsteru v roce 1999 podle Klusáka vstoupil hudební průmysl do nové éry, se kterou se pořád nedokázal uspokojivě vypořádat. Právě digitalizací hudby tedy publicista zahajuje svůj rychlokurz klíčovými hudebními fenomény nového milénia.

Kromě ní se na sto stranách zaměřuje i na hipsterství, retrománii nebo práci hudebníků s tichem/hlukem. Jednotlivé problémy potom ilustruje na příkladech od soudobé vážné hudby přes alternativn scénu po mainstreamový pop. Vzhledem k rozsahu knihy se ale jedná spíš o stručné sondy, které čtenáře navádí k dalším zdrojům informací. Proto je možná škoda, že Pavel Klusák neuvedl trochu více položek do doporučené "rozšiřující literatury."

Palec nahoru: i přes malý rozsah a do velké míry samplování zahraniční literatury (hlavně Reynoldsovy Retromanie) vlastně na tuzemském knižním trhu jedinečný pokus.
Palec dolů: v knize avizovaný doprovodný web s hudebním soundtrackem k jednotlivým kapitolám (zatím) nefunguje/neexistuje.

čtvrtek 8. listopadu 2018

Sisa Fehér & Vladko Mikláš - Bardo

Žánr: slovenská alternativa hadr
Vydáno: 1.6. 2018
Songů: 13

V okolí vydavatelství Slnko Records v posledních letech vykrystalizovala řada zajímavých zpěvaček/písničkářek. Jednou z nich je také žánrově nevyhraněná Sisa Fehér, která si tentokrát odskočila od své skupiny Fehero Rocher a natočila album Bardo s kytaristou Vladkem Miklášem.

Pod zpěvaččiným navrstveným vokálem tu pobzukuje kontrabas (nejčastěji Rastislav Uhrík), zní najazzlé kytarové postupy a to vše citlivě podbarvuje ještě trocha té elektroniky, ruchů a loopů. Prolnutí jednotlivých prvků přitom působí absolutně přirozeně a zároveň velmi uměřeně.

Album by se dalo označit za koncepční. Sisa Fehér prakticky ve všech písních opěvuje přírodu, jednotlivé písně se točí kolem jelenů, orlů nebo potoků. Duo se tak někdy dotkne až lidově znějících nápěvů, jindy ale dokáže být až nečekaně aktuální. A to nejen hudebně, ale i textově. Z utopicky snové atmosféry desky Bardo totiž výrazně vystupuje hlavně "ekologický protestsong" Neberte lesy. 

Palec nahoru: skvělý podzimní soundtrack.
Palec dolů: většina písní jsou co do rozsahu spíše miniatury.
Top Track: Tancovala by som

Zkuste zde:
   https://www.facebook.com/bardosisyavladka/

čtvrtek 1. listopadu 2018

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 http://www.tomasliska.com/cs/novinky/

pondělí 29. října 2018

Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/michaelkrasnymusic/https://www.michaelkrasnymusic.com/