pondělí 2. prosince 2019

Bert & Friends - SUPR

Žánr: astrální indiánství
Vydáno: 11. 10. 2019
Songů: 4

"Prahnu po zvuku hudebního maršmelounu," prohlásil v jednom z rozhovorů Albert Romanutti, frontman skupiny Bert & Friends. Podařilo se mu tím poměrně výstižně žánrově vymezit hudbu svého letošního čtyřpísňového EP Supr, které navazuje na virální WTF singly z předchozích let.

"Mám tě světe rád, psí láskou objímáš. Možná to je jinak, já nevim." To jsou první slova této dvacetiminutové nahrávky, kterou prostupují kromě podobně neopodstatněného optimismu také fiktivní slova, postavy i světy nebo klávesové rejstříky, kterým by se soudný člověk spíše vyhnul.

Nonsensové (alespoň pro nás, kteří nemáme přístup do encyklopedie Bertova universa) texty o astrálním indiánství nachází v pestré, hravé a vrstevnaté hudbě kapely přirozený protějšek. Výsledek je tak sice do jisté míry odpovědí na vlnu rockové neopsychedelie posledních let, ale to odpovědí velmi svéráznou.

Palec nahoru: fenomén.
Palec dolů: hype může být možná až odrazující.
Top Track: Jupíter
Zkuste zde:
 

sobota 30. listopadu 2019

Pokoj25 - Noční hudba

Žánr: alternativní rap
Vydáno: 22. 7. 2019
Songů: 11

V tuzemském rapovém podhoubí se v poslední době dějí věci! Jednou z těch nejzajímavějších je debutové EP beatmakera Scorna a jeho projektu Pokoj25. Ten sice od jejího vydání zveřejnil i několik nových singlů, přesto stojí za to se k Noční hudbě vrátit.

Lo-Fi estetika obalu i klipů, polozpívaná a polorapovaná reflexe alkoholem notně poznamenaného dění v hlavním městě v době mezi posledním nočním metrem a první ranní tramvají a k tomu nečekaný hudební doprovod. Instrumentace a specifická expresivní hra na klavír totiž dává vzpomenout Psí vojáky, což potvrzují i četné narážky v textech a hlavně bonusová píseň 25 512, která by se mohla objevit snad i na výběru nevydaných Topolových nahrávek.

Nejsilnější je ale Noční hudba v momentech jako je Na UMPRUMku chodí holky nebo oslava Prahy ve formě skladby Superkrásný. V těch chvílích je na místě mluvit o generační výpovědi.

Palec nahoru: Filip Topol meets Hip-Hop
Palec dolů: soudě podle zmiňovaných singlů již aktuální Scornova tvorba někde jinde.
Top Track: Superkrásný
Zkuste zde:
 

čtvrtek 28. listopadu 2019

Vladimír Mišík - Jednou tě potkám

Žánr: folk rock
Vydáno: 4. 10. 2019
Songů: 14

Také letošní rok přinesl další příspěvek do vděčné série "mladí muzikanti točí se svými hrdiny desky o stáří." Po Václavu Neckářovi nebo Wabim Daňkovi tentokrát přišel na řadu Vladimír Mišík. A i v jeho případě se jedná o jeden z vrcholů hudebníkovy (dnes již více než půl století trvající) kariéry, což potvrzuje i fakt, že jeho recenze málokdy sahají po menším než stoprocentním hodnocení.

Album Jednou tě potkám přirozeně pokračuje v cestě, nastoupené už Mišíkovou eponymní nahrávkou z roku 1976. Také zde se autorská "hospodská blues" prolínají se zhudebněnými básněmi Václava Hraběte nebo Bohuslava Reynka. V obou polohách působí Mišík autenticky a na svých 72 let také ve velmi dobré hlasové formě.

Ačkoliv se Vladimír Mišík rád označuje za rockera, hudebně měl vždy blíže k akustickému zvuku. To rozpoznal také Petr Ostrouchov, který se svým prvoligovým all stars bandem Blue Shadows písně obalil do "americana" hávu a ukázal zpěváka v odstínech, ve kterých by to s ETC nebylo možné.

Palec nahoru: vlastně obyčejné písničky, ale přesto neobyčejná nahrávka.
Palec dolů: Brothers jen tak tak balancuje na hraně patosu.
Top Track: Jednou

Zkuste zde:
 

úterý 26. listopadu 2019

Milan André - Who Am I?

Žánr: indie folk
Vydáno: 15. 2. 2019
Songů: 12

Narodil se v Kanadě, po rodičích zdědil mix slovenské, afroamerické a kubánské krve, svůj debut natočil v Londýně a vydal v bratislavském Slnko records. Milan André naštěstí nevyčnívá jen tímto exoticismem, ale také svou hudbou.

Debutové album Who Am I? si Milan André sám nahrál i produkoval. Projevil přitom až překvapivou míru střídmosti a většina písní tak stojí pouze na jeho soulovém hlasu a akustické kytaře, kombinující fingerpicking nebo perkusivní techniky. V názvucích se zde sice objevují také další nástroje nebo navrstvené vokály, nikdy ale nesklouzne k módnímu "velkému" zvuku.

Toto intimní zpracování Andréovy písně bez problému ustojí. Skladbám jako Further, Last The Night nebo Throne možná ještě přidává na působivosti. Who Am I? tak mimo jiné ukazuje, že otřepaná kombinace kluka z kytarou může znít pořád moderně.

Palec nahoru: tyjo, objev velký!
Palec dolů: proč se Last The Night ještě nehraje v každém rádiu?
Top Track: Further
Zkuste zde:
 

neděle 24. listopadu 2019

Hm... - Nevadí

Žánr: písničky
Vydáno: 3. 10. 2019
Songů: 12

Ještě v roce 2011 se Klukovinami radovali z všudypřítomné roztomilé drobotiny, o dva roky později na Lovu zdar už hasili manželské a další krize. To asi nešlo jen tak hladce, protože následující zprávu o svém aktuálním rozpoložení vydala skupina Hm... až letos. Tentokrát jí prostupuje pocit smíření, který ostatně naznačuje i název nahrávky: Nevadí.

Zatímco doposud byly desky Hm... poskládané především z originálně zhudebněných básnických textů, Nevadí je až na několik málo výjimek autorské a pod většinou písní je podepsán frontman Marek Doubrava (ve všech svých podobách). Možná proto je album koncepčně asi nejsepjatější v dosavadní diskografii skupiny.

Ačkoliv většina skladeb reflektuje únavu ze života nebo chladnoucí city, je jejich celkové vyznění vlastně optimistické. Může za to především trademark kapely: hravá a nápaditá instrumentace ve spojení s bohatým vokálním arzenálem všech hudebníků a samozřejmě i nosné melodie.

Palec nahoru: Hm... jsou schopni silné výpovědi i bez cizích textů.
Palec dolů: já měl ty jejich básníky vlastně hodně rád!
Top Track: Přijdeš domů

Zkuste zde: