čtvrtek 9. ledna 2020

Živé kvety - Salto na rozlúčku

Žánr: folk rock
Vydáno: 27. 9. 2019
Songů: 9

Živé kvety jsou nenápadnou institucí (česko)slovenské alternativní scény, na které se pohybují už čtvrt století. Jejich hudba za ty roky ztratila původní punkový drive, ne ale svou autenticitu a poetiku. Tyto atributy totiž zůstávají i na aktuální nahrávce Salto na rozlúčku.

Ačkoliv se velká část nahrávky pohybuje v podstatě v hájemství folk & country, díky produkci Roberta Pospiše a Martina Sillaye působí nahrávka syrověji, než předchozí desky skupiny. Živé kvety ani zde neohromují virtuózními výkony a intonace zpěvačky a textařky Lucie Piussi je často nejistá, to ale možná jen přispívá pocitu "pravdivosti" a upřímnosti.

Albem překvapivě prochází určitý pocit rezignace. Jakoby Piussi ztratila energii na boj s větrnými mlýny, do kterého se na předchozích nahrávkách často pouštěla. Na Saltu na rozlúčku se tak soustředí více na její vlastní problémy a pocity. Což vlastně není na škodu.

Palec nahoru: Živé kvety si jdou svým tempem!
Palec dolů: ne každému nový způsob produkce sedne.
Top Track: Idem si svojím tempom
Zkuste zde:
 

pátek 27. prosince 2019

Ondřej Kyas - Solárium

Žánr: folktronica
Vydáno: 23. 9. 2019
Songů: 14

Jako zbylí dva členové skupiny Květy měl loni také Ondřej Kyas vydat nahrávku v rámci společného projektu YM. Z tohoto konceptu sice z nějakého důvodu sešlo, z plánované folktronické desky ale naštěstí ne. Jen vyšla pod názvem Solárium až letos a pod Kyasovým jménem.

Solárium je sluchátková podzimní nahrávka par excellance. Ondřej Kyas se zde představuje v roli kutilského folkaře, v jehož hudbě se akustické kytary přirozeně střídají a prolínají se syntezátory a množstvím neidentifikovatelných zvuků a ruchů. Výsledek ale působí kompaktně, všechny písně totiž spojuje určitá zasněnost až melancholie.

"Já utíkal jsem pryč jak rozzuřený stroj. Do láku melancholie naložit svůj nepokoj." Texty jsou plné (minimálně zdánlivě) volných asociací, ale často také chladně přesně vykreslených situací. Stejně jako hudba samotná nelapají posluchače na první dobrou, ale spíš trpělivě vyčkávají, až si tito na Solárium udělají čas.

Palec nahoru: viz první větu druhého odstavce.
Palec dolů: ne každá z 14 písní má tah Baletek.
Top Track: Na2kila
Zkuste zde:
 

pátek 20. prosince 2019

Prago Union - Perpetuum Promile

Žánr: prago pyčo!
Vydáno: 1. 11. 2019
Songů: 23

Mládím sešlý šišlavý samorost tuzemského rapu Kato je tu tři roky po albu Smrt žije s další náloží čerstvých hlášek, dvojsmyslů a slovesné kaše. Na letošním albu svých Prago Union s názvem Perpetuum Promile jimi dokázal naplnit celých 23 tracků.

Perpetuum Promile působí na současné scéně jako sympatický relikt devadesátek. Vládne tu optimistický jazzy/lo-fi Strojovna sound, ultimátním vulgarismem v texty přetékajících písních je "hovno" a jediný feat zajišťují kolegové z dávného Chaozzu.

V kontextu tvorby Praga ale nic z toho nepřekvapí. Jak se totiž praví ve skladbě Tak a máš to: "Nepřišli jsme udávat trendy, zbláznil ses? Nejsme konfidenti!" Citovat by se zde ostatně dal každý druhý verš, ale není to třeba. Už roky je totiž jasné, že v tomto ohledu u nás Kato nemá konkurenci. Ať už svou propisku namíří na politiky, své potomky, alkohol a nebo na pouhé slovní hrátky.

Palec nahoru: Kato do čítanek!
Palec dolů: nějaké kousky jsou vatovější.
Top Track: Zastavit stát!
Zkuste zde:
 

středa 18. prosince 2019

Čad - Zabi ma

Žánr: tvrdý kytary
Vydáno: 1. 11. 2019
Songů: 11

Minimálně od desky Ťažký kov představují prominentní artikl slovenské metalové scény. Svou původní neučesanost sice Čad v průběhu let nahradili až nadstandardní zvukovou péčí a větším důrazem na melodie, mezkovitá surovost a hlavně skvělé texty ale zůstávají i na šesté řadové desce Zabi ma.

Účinnou odpovědí na případné poznámky o vyměknutí může být už úvodní trojice písní Žerem hnev, Ľudia smrdia a Mŕtvi okolo mňa. Ta totiž představuje asi nejtvrdší kousky kapely za posledních několik let. Nejen jim dodává na působivosti také zvuk, o který se tentokrát premiérově postaralo renomované Sono.

Jinak je vše tak, jak jsou posluchači kapely zvyklí: Tornád Valér bubnuje kulometným tempem a frontman Pišta Vandal s hlasivkami na krajíčku přednáší do zkreslených kytarových ploch texty, které mají smysl. Prostupuje jimi vztek, sociální kritika i motivace k vystoupení z řady.

Palec nahoru: dodržení už tak vysokého standardu.
Palec dolů: jakoby se vytrácela ironie.
Top Track: Zabi ma
Zkuste zde:
 

neděle 15. prosince 2019

Longital - Mauna

Žánr: ambiciózní pop
Vydáno: 20. 9. 2019
Songů: 9

Na svých předchozích nahrávkách se Longital představili v tolika různých odstínech a variacích, že jeden nikdy neví, co přijde dál. Jen tedy už ze zvyku tuší, že výsledek bude stát za poslech. To platí i v případě letošní řadovky Mauna.

Všemi devíti písněmi (nebo lépe řečeno kompozicemi) prostupuje téma ticha, nahlížené z různých perspektiv a v různých situacích. Mauna jako celek tak připomíná, že v naší uspěchané a egoisticky ukřičené době plné prázdných slov, je právě ticho ctností.

I tentokrát se Longital vydávají na jiné zvukové pole: už tak hudebně verzatilní základní trio zde doplňují respektovaní jazzmani Oskar Török a Rasťo Uhrík a nebo rovnou celý orchestr. Rozsáhlá stopáž skladeb poskytuje dostatečný prostor pro práci s barvami jednotlivých nástrojů i jejich souzvuků. Výsledek tak přes důraz na akustický zvuk a přes zmiňovaný koncept nahrávky tichý rozhodně nejsou.

Palec nahoru: mistrovský soundtrack k líným chladným večerům.
Palec dolů: chybějí nosnější melodie.
Top Track: Len sme sa dívali
Zkuste zde: