čtvrtek 8. listopadu 2018

Sisa Fehér & Vladko Mikláš - Bardo

Žánr: slovenská alternativa hadr
Vydáno: 1.6. 2018
Songů: 13

V okolí vydavatelství Slnko Records v posledních letech vykrystalizovala řada zajímavých zpěvaček/písničkářek. Jednou z nich je také žánrově nevyhraněná Sisa Fehér, která si tentokrát odskočila od své skupiny Fehero Rocher a natočila album Bardo s kytaristou Vladkem Miklášem.

Pod zpěvaččiným navrstveným vokálem tu pobzukuje kontrabas (nejčastěji Rastislav Uhrík), zní najazzlé kytarové postupy a to vše citlivě podbarvuje ještě trocha té elektroniky, ruchů a loopů. Prolnutí jednotlivých prvků přitom působí absolutně přirozeně a zároveň velmi uměřeně.

Album by se dalo označit za koncepční. Sisa Fehér prakticky ve všech písních opěvuje přírodu, jednotlivé písně se točí kolem jelenů, orlů nebo potoků. Duo se tak někdy dotkne až lidově znějících nápěvů, jindy ale dokáže být až nečekaně aktuální. A to nejen hudebně, ale i textově. Z utopicky snové atmosféry desky Bardo totiž výrazně vystupuje hlavně "ekologický protestsong" Neberte lesy. 

Palec nahoru: skvělý podzimní soundtrack.
Palec dolů: většina písní jsou co do rozsahu spíše miniatury.
Top Track: Tancovala by som

Zkuste zde:
   https://www.facebook.com/bardosisyavladka/

čtvrtek 1. listopadu 2018

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 http://www.tomasliska.com/cs/novinky/

pondělí 29. října 2018

Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/michaelkrasnymusic/https://www.michaelkrasnymusic.com/

sobota 13. října 2018

Jan Blüml - Progresivní rock: Světová a československá scéna ve vybraných reflexích

Vydáno: 2017
Nakladatel: Togga
Stran: 318

Progresivní rock, vlnou punku sedmdesátých let částečně zdiskreditovaný žánr, se stal hlavním tématem loňské odborné publikace olomouckého muzikologa Jana Blümla. Jeho kniha ale nepředstavuje zevrubného průvodce, autor spíše prostřednictvím jednotlivých sond rozebírá některé aspekty "progu" u nás a v zahraničí.

Jan Blüml prezentuje například zajímavé analogie mezi hitparádovým popem a undergroundem sedmdesátých let, snaží se o definici a charakterizaci žánru progresivního rocku a kultu šedesátých let nebo sleduje vliv The Beatles na českou scénu. Zde zaujme popis pokusu tuzemských hudebních špiček natočit české verze Penny Lane a dalších skladeb z ambiciózního období "fab four" a dokázat tak svou konkurenceschopnost.

Od hlavního tématu se autor často odklání ve prospěch lepšího pochopení dobového kontextu a dalších souvislostí. Čerpá přitom z odborné literatury i osobních rozhovorů, důležitým zdrojem je mu ale také tuzemská dobová publicistika. V jejích ukázkách se mísí myšlenky nadčasové i úsměvné a možná právě i díky tomuto odlehčení může kniha, ač psaná odbornou dikcí, bez větších problémů zaujmout i nemuzikology a obecně všechny čtenáře se zájmem o hlubší pochopení fenoménů populární hudby.

Palec nahoru: první rozsáhlejší muzikologická práce o populární hudbě po desítkách let!
Palec dolů: název možná zavádějící. Kniha sleduje i odlišné fenomény a naopak míjí milníky progresivního rocku.

středa 6. června 2018

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/stromstinubucinatoresorchestra/http://bandzone.cz/stromstinuhttp://www.stromstinu.cz/

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku