sobota 25. března 2017

My Dead Cat - Simple Songs

Žánr: punk jak Brno
Vydáno: 17.12. 2016
Songů: 8

Brněnští My Dead Cat, mísící ve své tvorbě indierockovou chytlavost s punkovou dravostí a špínou, vydali nástupce skvělé nahrávky Shortcut To Hell (a splitu s Wild Tides samozřejmě). Ta by měla být podle svého názvu plná jednoduchých songů.

Oproti zmiňované nahrávce jsou Simple Songs mnohem větší sypačka, po okraj naplněná sekanými riffy. Smrad propocených triček sálá z každé skladby, klávesy a hrátky se zvukem jsou schované až kdesi za stěnou kytar.

Osm skladeb sice jede ve stylu "tři minuty a nazdar," oproti tvrzení z názvu desky ale nenabízí úplně jednoduché písničky. Simple Songs jsou při své krátké stopáži pestrou nahrávkou, která si uzobává z rockových subžánrů a posluchači nedává jinou možnost, než její poslech opakovat donekonečna. Působí totiž sympaticky autenticky.


Palec nahoru: deska se srdíčkem, headshot.
Palec dolů: já nevím ještě, něco vymyslím, jo?

Zkuste zde:
 https://www.facebook.com/MYDEADCAT1/https://mydeadcat777.bandcamp.com/http://bandzone.cz/mydeadcat

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

čtvrtek 23. března 2017

Kapitán Demo - Bez klobouku Boss

Žánr: demorap
Vydáno: 3.3. 2017
Songů: 17

Ze své ulánbátarské rezidence se po dvou letech vykutálel Kapitán Demo, aby dorazil tuzemskou rapovou scénu svou další těžkotonážní nahrávkou. Všem je totiž jasné, kdo je tu Bez klobouku Boss.

Prostřeno, čengliština, R&B, pořádná porce sebechvály, foodblogeři, Svěrák a Uhlíř, trap a nebo dopravní situace na Táborsku. To jsou jen některá z témat, kterými se tentokrát nechal Kapitán Demo ovlivnit.

Na album napěchoval mistr rovnou sedmnáct tracků a nutno přiznat, že kdyby některé z nich chyběly, albu by to jen prospělo. Naštěstí nechybí ani vyložené trefy do černého jako je Trendsetter, Českej humor nebo Kdo to má. Laťku, nastavenou na minulé desce skladbami Ovce a Láska, pokora a sluníčko, se ale podařit nepřekonalo.


Palec dolů: zklamala absence intra.
Palec nahoru: potěšila přítomnost outra.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

čtvrtek 16. března 2017

Flattus - Selfie

Žánr: rock
Vydáno: 17.11. 2016
Songů: 11

Vlastně už stálice tuzemské rockové klubové scény Flattus se loni po dvou EP odhodlala k vydání své čtvrté dlouhohrající desky. Selfie představuje v prozatímní diskografii souboru jasný vrchol (sorry za spoiler, to jsem si měl nechat až na konec asi).

Moderně znějící, i když ve své podstatě nijak netradiční rock tu v sobě střídá nabroušené polohy s těmi akustickými a udržuje si tak pozornost posluchače po celou plochu nahrávky. Flattus se nestydí ani za silné melodie, což předvádí hlavně v hitové skladbě Děti noci. V jiných případech se tu už ale po očku pokukuje také po sterilním pop rocku.

Energie, silné nápady a charisma ve spojení s řadou dotažených maličkostí a skvělým zvukem přesto dělají ze Selfie dobrý důkaz toho, že tuzemská rocková scéna se nemusí točit jen kolem zasloužilých veteránů.

Palec nahoru: atraktivní a konkurenceschopná nahrávka.
Palec dolů: zbytečné žánrové poklesky.

Zkuste zde:
 https://cs-cz.facebook.com/billybarman.sk/http://bandzone.cz/billybarmanhttp://www.billybarman.sk/

ohodnoťte Sefie na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

sobota 11. března 2017

Ucházím - Fragmenty vášní

Žánr: nekonvenční hardcore
Vydáno: 12.11. 2016
Songů: 10

Po práci na mikrorecenzovaném projektu Retroprotest přišel konečně čas na další řadovou desku prachatických Ucházím, kde podstatná část Retroprotestu působí. Znalcům není třeba připomínat, že také tentokrát se jedná o zajímavou a zároveň těžko stravitelnou nahrávku.

Ucházím nejspíše nikdy neslyšeli o slokách, refrénech a sólech, okázale totiž ignorují tradiční písňovou stavbu. Zároveň ale také plýtvají silnými melodiemi a každou chvílí tak mění směr, kterým se skladba ubírá. Deska sice nedosahuje ani půlhodinové stopáže, její proposlouchávání ale z výše zmíněných důvodů zabere dlouhé hodiny.

Ucházím si přitom vystačí pouze s tradičním rockovým instrumentálním arzenálem, ze kterého potom citelně vyčnívá zesílená baskytara. Kapela svým přístupem připomíná teplické FPB a UJD a na tuzemské zpupkovatělé scéně působí i při vydání šesté desky jako zjevení.

Palec nahoru: extrémně natlakovaná sbírka, kterou by normální kapela naředila na několik desek.
Palec dolů: extrémně odpudivý obal nahrávky.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.