Blanch - Delusion

Žánr: melancholické indíčko
Vydáno: 13. 9. 2019
Songů: 11

Kromě osvědčených jmen jako Longital, Živé kvety nebo Korben Dallas se loni u bratislavského Slnko Records představili také dva debutanti. O Milanu Andrém jsme už psali, tím druhým nováčkem je zpěvačka a kytaristka Blanch s deskou Delusion, která možná v loňských vydavatelských žních trochu zapadla.

Původně sólově vystupující písničkářka Bianca Macková se na svém debutu obklopila skvělými hudebníky, se kterými posunula své písničkářství k indie popu. Jednotlivé písně odkazují i k soulu, jazzu, baroknímu popu nebo alt country, přitom je stále spojuje melancholická nálada, charismatický hlas zpěvačky, sofistikovaná rytmika a semiakustický zvuk.

Album představuje slovenskou odpověď na vlnu melancholického ženského popu posledních let. Nahrávka je plná (v dobrém smyslu) easy-listening písniček, které by mohly skvěle zapadnout do playlistů i do rozhlasového éteru. Jen jí zatím chybí cokoliv, co by Blanch vylučovalo z řady dalších zástupkyň tohoto žánru.

Palec nahoru: profesionálně znějící debut.
Palec dolů: Blanch zatím chybí osobitý projev, některé skladby působí jako žánrová cvičení.
Top Track: Echo
Zkuste zde:
 

Will Eifell - Málo času spát

Žánr: elektronické písničkářství
Vydáno: 25. 2. 2020
Songů: 8

Ústecký hudebník Will Eifell na svých nahrávkách ukazuje, jak všeljak může znít písničkář na začátku 21. století. Své první album natočil s doprovodem kapely, následovala sólová a striktně lo-fi/DIY kytarová nahrávka a na třetí pokus se vrhnul od kytary k počítači. Zařadil se tak po bok jmen jako Člověk krve, Cermaque, Jan Burian (sic!), Děti mezi reprákama nebo Kittchen.

Zejména dva poslední zmiňovaní jsou pro desku Málo času spát důležití. Zatímco Jakub König pouze v roli výrazného inspiračního zdroje, Dominik Zezula z DMR album také produkoval a hostuje v několika skladbách.

V nejlepších momentech výsledné nahrávky (tedy v písních jako Vlčí dny, Salome, Tady jsme) se kytara přirozeně setkává se synťáky, překvapivě tanečními beaty a texty, které netrpí písničkářskou upovídaností. Mají naopak smysl pro výstižné slogany a navazují tak spíše na tradici tuzemské alternativy. Z dosavadních eifellovských mutací se tak ta aktuální jeví jako nejposlechuhodnější.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: spíše tuctový hlasový projev.
Top Track: Když tvý dny chytí dech
Zkuste zde:
 

Teepee - Where the Ocean Breaks

Žánr: indie folk
Vydáno: 31. 1. 2020
Songů: 11

Duo Teepee už dávno přerostlo svou rodnou Plzeň a vlastně i Českou republiku. Po pěti letech existence se totiž dvojice může pochlubit slušnou řádkou zahraničních koncertů, takže v tomto kontextu nepřekvapí, že letošní album Where the Ocean Breaks nahrála dvojice ve Vídni pod dohledem britského producenta Toma O. Marshe a desku následně vydala u berlínského labelu Springstoff.

Album také zcela nečesky zní a odráží hlavně vliv interpretů typu RY X nebo i Bon Iver. Oproti předchozím nahrávkám má nová deska bohatší a současně znějící zvuk, pod ním ale zůstávají dobré písničky s chytlavými melodiemi. Nechybí samozřejmě ani hlavní trademark Teepee, kterým je prolínání vokálů Miroslava Patočky a Terezy Lavičkové.

Skladby se pohybují na rozmezí od melancholicky zasněného singer-songwritingu po aktuální pop s nádechem elektroniky a přídomkem alternativní. Zejména ty tanečnější a optimističtější skladby jako "Moonlight Rainbow" nebo "Parallel World" přitom mají šanci oslovit prakticky každého.

Palec nahoru: dotažená nahrávka, ze které jsou znát ambice.
Palec dolů: některé skladby příliš generické, zejména závěr nahrávky natahovaný.
Top Track: Moonlight Rainbow
Zkuste zde:
 

Nina Rosa - Discover

Žánr: world music
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 10

Na tuzemské scéně je neustále co objevovat. Důkazem budiž také trio Nina Rosa v čele s houslistkou a zpěvačkou Ninou Marinovou. To si ostatně objevování vetklo do názvu své debutové nahrávky Discover. Album sice vyšlo už loni v říjnu, pokud jste se k němu ale doteď nedostali, stojí zato tuto chybu napravit.

Skupinu Nina Rosa tvoří študovaní hudebníci, v jejichž dosavadním životopisu figurují například jména jako punkový kabaret První hoře, barokně-jazzoví Transitus Irregularis nebo neošansonová Voila. Právě tvorba této skupiny se v hudbě Nina Rosa odráží možná nejvíce.

Discover stojí na akustickém zvuku a zpěvných melodiích, díky nastíněné hudební všežravosti jednotlivých členů tria je ale mnohem pestřejší. Nina Rosa tu vyzobává prvky z nespočtu žánrů a přesazuje je do nových kontextů. Neutápí se přitom v bezúčelném experimentování, zní aktuálně a umí být přístupná i pro "normální lidi".

Palec nahoru: nápaditě zaranžované písničky a zároveň vlastně jedna z desek roku.
Palec dolů: eklektičnost má za výsledek menší míru osobitosti.
Top Track: Szalej
Zkuste zde:
 

David Pomahač - Do tmy je daleko

Žánr: písničkářský pop
Vydáno: 7. 2. 2020
Songů: 10

I přes rozpuštění úspěšného dua Kieslowski jeho protagonisté ze scény nezmizeli. Marie Kieslowski je součástí ansámblu Zvíře jménem Podzim, zatímco David Pomahač vydal třípísňové EP ve dvojici s producentem Martinem Tvrdým. Tato spolupráce sice zřejmě ještě není uložena k ledu, Pomahač se ale aktuálně prezentuje spíše jako sólový písničkář.

Na začátku letošního roku vydal svůj sólový debut Do tmy je daleko, jehož klíčová slova jsou: tma, chlad, stíny, osamění, únava, ukrývání. David Pomahač tu ve svých typicky strohých textech odkrývá pocity člověka, stíhaného depresemi a toužícího po světle. I to se ale na albu nachází, takže jeho celkové vyznění není takové, jak by mohl předchozí popis naznačovat.

Zvukově nahrávka navazuje na Kieslowski, akustické kytary se tu totiž setkávají s citlivou elektronikou Tomáše Havlena. Písničkář přitom působí jako charismatický civilní hitmaker, kterému posluchač věří a jehož pocity v sobě mají zároveň určitou univerzálnost, která je činí srozumitelnými.

Palec nahoru: hitová (a vlastně i) koncepční nahrávka.
Palec dolů: Marie tomu vlastně chybí, některé texty balancují na hraně patosu.
Top Track: Do tmy je daleko
Zkuste zde:

Martin Geišberg - Na modré planéte

Žánr: fair trade písničkářství
Vydáno: 6. 9. 2019
Songů: 10

Klimatická změna a obecně otázka ekologie byla možná největším celosvětovým a celospolečenským tématem loňského roku. Není tedy divu, že ji reflektovali i někteří hudebníci. Patří k nim i písničkář Martin Geišberg, který na podzim vydal se desku Na modré planéte.

Název nahrávky je odvozen z textu skladby Grétka. Ta samozřejmě odkazuje k představitelce hnutí Fridays for Future, ale zároveň je i jakýmsi trauermaršem za "Matku Zemi." Také některé další písně často zpracovávají konflikt mezi "čistou" přírodou a "zkaženou" civilizací. Pozice Martina Geišberga, připomínajícího zjevem i neškoleným pěveckým projevem šamana, je v tomto střetu jasná. I když deska je většinou spíše lyrická než útočná.

Na ploše necelých padesáti minut se prolíná Martinův projekt Sandonoriko a skupina Balkansambel. Album tak nabízí jak temperamentní balkánskou dechovku, tak meditativní kousky, odkazující například k Bílému infernu.

Palec nahoru: hudebně pestré album s jasným poselstvím.
Palec dolů: v některých případech možná až moc patetické.
Top Track: O čosi skôr (spolu s Vodou nejlepší balkánská dechovka široko daleko!)
Zkuste zde:
 

Milan André - Who Am I?

Žánr: indie folk
Vydáno: 15. 2. 2019
Songů: 12

Narodil se v Kanadě, po rodičích zdědil mix slovenské, afroamerické a kubánské krve, svůj debut natočil v Londýně a vydal v bratislavském Slnko records. Milan André naštěstí nevyčnívá jen tímto exoticismem, ale také svou hudbou.

Debutové album Who Am I? si Milan André sám nahrál i produkoval. Projevil přitom až překvapivou míru střídmosti a většina písní tak stojí pouze na jeho soulovém hlasu a akustické kytaře, kombinující fingerpicking nebo perkusivní techniky. V názvucích se zde sice objevují také další nástroje nebo navrstvené vokály, nikdy ale nesklouzne k módnímu "velkému" zvuku.

Toto intimní zpracování Andréovy písně bez problému ustojí. Skladbám jako Further, Last The Night nebo Throne možná ještě přidává na působivosti. Who Am I? tak mimo jiné ukazuje, že otřepaná kombinace kluka z kytarou může znít pořád moderně.

Palec nahoru: tyjo, objev velký!
Palec dolů: proč se Last The Night ještě nehraje v každém rádiu?
Top Track: Further
Zkuste zde: