neděle 26. února 2012

Lešek Semelka S.L.S. - Čas vlků

Žánr: Art rock
Vydáno: 20.1.2012
Songů: 8


Taky jste si mysleli, že Lešek Semelka už dávno není mezi živými? Posledních pár let jsem o něm prakticky neslyšel a proto mě velmi překvapilo, že Lešek Semelka vydává novou desku.


Se slovem nová bych to tady ale moc nepřeháněl. Lešek totiž naprosto ignoruje všechny trendy a jede pořád ve stejných kolejích. Pořád jsou to ty samé rozsáhlé skladby (průměrná délka skladby je kolem osmi minut) a zvuk, který musel kdekomu připadat starožitný už před léty.

Ale zase to má svůj ksicht a atmosféru. Lešek se na desce rozčiluje nad moderní dobou a vrací se k hippies, Beatles, Pavlu Vrbovi a svým starým hitům.

Pro uctívače starého DOBRÉHO českého rocku je to sázka na jistotu, ale mladé lidi to asi moc neosloví.


Oblíbíte si, pokud... jste uctívači let dávno minulých a pořád si pouštíte staré desky Collegium musicum a Blue Effectu.
Palec nahoru: Lešek má osobitý hlas a i přes svou délku mají písně spád
Palec dolů: Jen pro pamětníky
Konečný ortel: 70%

BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE

pondělí 20. února 2012

Temple Hudební klání 2012: A Sweetwater Trick vs. Bosspeople

Již druhý ročník klubového klání kapel začal v pondělí 13. 2. 2012 v Mightybar Velbloud. Tato hudební soutěž má za cíl jediné - z málo známé české klubové scény najít interpreta s vyhlídkami na úspěch. Výherce pak získá možnost nahrát desku ve studiu zdarma.

Na prvním letošním koncertě se střetli kapely A Sweetwater Trick a Bosspeople.

Soutěž otevírala kapela A Sweetwater Trick z Velešína hrající crossover-hardcore. Nástrojové obsazení se skládá z kytary, basové kytary, bicích a violonchella (které do sestavy pravděpodobně přibylo až později). Jelikož zvuk kapely je v žánru poměrně tuctový, violonchello byl pravděpodobně pokus o odlišení. Jestli došlo k naplnění účelu, těžko říct, pokud, tak asi jenom ve dvou písničkách, neboť v jiných písních jsem jej, i přes evidentní snahu virtuóza, neslyšel - brutální basa a podladěná kytara mu nedaly šanci. Ostatní písním chyběl nějaký odlišující prvek, často se zvuk sléval pouze do masy hluku a ve výsledku mezi jednotlivými songy nebyl výraznější rozdíl. Texty ... bohužel ani z nahrávek na Bandzone jsem toho nebyl sto moc odposlechnout. Ocenit musím pěkně udělané party pro bicí, smutným faktem kapely je, že basák používá (bez nadsázky) více akordů, než kytarista.


Proti  Sweetwatersákům nastoupila českobudějovická kapela Bosspeople. Trochu jsem se bál žánrového zařazení hip hop-rock, ovšem nakonec jsem byl příjemně překvapen. Tato kapela je asi ta největší směs, jakou jsem kdy slyšel. Hlavní zvláštnost spočívá v tom, že ačkoliv zachovávají charakteristické rysy několika žánrů, stále vytvářejí poslouchatelný celek. Kapela má nástrojové obsazení charakteristické pro SKA, instrumentální zvuk má kapela rockový a celkový zvuk zastřešuje rapový styl zpěvu. Takto napsané to zní děsivě, ale výsledek je až překvapivě poslouchatelný. A ačkoliv jako největší pěst na oko se může jevit rapování, podle mého názoru to je právě to, co kapelu zachraňuje, neboť rapování dává písničce spád.
Mám-li to shrnout, můj hlas směřoval celkem jednoznačně k druhé kapele, která mi přijde celkovým dojmem o ligu výš.

A Sweetwater Trick - 65%
BANDZONE ZDE

Bosspeople - 80%
BANDZONE ZDE

Článek sesmolil Grysom. Autor webu Grysom.cz

pondělí 13. února 2012

Packet - Poslední rytíř

Žánr: Rap o něčem
Vydáno: 2011
Songů: 16

Musím se přiznat, že rap je pro mně více než okrajový žánr. Většinou mě od poslechu odradí už obaly desek, protože mám pocit, že všichni hopeři projdou kurzem photoshopu pro začátečníky a k tísícům efektů přidají svou fotku, na které mají vypadat jako respekt vzbuzující občané s kšiltem.


Na Packetovo Posledního rytíře jsem vlastně přišel kvůli jeho minimalisticky řešenému obalu...

Deska je hodně o politice, ke které nemá Packet zrovna kladný vztah. Poslední rytíř se mi líbí hlavně po textové stránce, protože většina textů jsou velké punkoviny a není to klasické rapové honění ega.

Líbí se mi i hudební doprovod, který je někdy tvořej jen akustickou kytarou a vůbec všechny písně desky (až na remixové bonusy) se mi jeví jako poslouchatelné...




Oblíbíte si, pokud... Máte rádi neegoistický rap a nemáte rádi Evu Farnou
Palec nahoru: Texty,
                      Už v hlase je cítit pěkná nasranost
Palec dolů: Psát o Opencard, Bártovy a tunelu Blanka mi přijde jako blbost
                 Chlastovou si mohl Packet taky odpustit...
Konečný ortel: 70% 

BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE

pondělí 6. února 2012

Wild Tides - Hearts on Fire (EP)

Žánr: Eintopf
Vydáno: 2012
Songů: 5

Dnešní Mikrorecenze je konečně aktuální, protože mikrorecenzovaný titul vyšel 1.2.2012. To také znamená, že se jedná o prvního obyvatele našeho Žebříčku alb. Patří tam oprávněně?

Hned song číslo jedna ja nakopávka jak prase. Krásný analog/punk, který připomíná punková tělesa let dávno minulých. Opravdu povedená pecka, která nutně rozmlátí každý klub.

Kdo by ale v další písni čekal opět punk, plete se. Tenhle song by se dal označit za pohodové country. Po country následuje rocková slaďárna a potom vůbec to nejlepší.

Tím je bezesporu Going Down the Country. Píseň totiž spojuje rockabilly,  punk, grunge a underground. Zvláštní poděkování si zaslouží zpěvák, který dotáhl svůj hlas ještě výš, než Justínek. 

Desku zakončuje titulní Hearts on Fire, což je něco mezi popem a punkem (ale ne pop/punk). Každá píseň desky je úplně jiná, ale rozhodně to není tím, že by Wild Tides hledali svůj styl. Oni už ho našli: surfují po vlnách a jednoduše jedou z jedné vlny na druhou.

Oblíbíte si, pokud...máte rádi originální hudbu
Palec nahoru: Zvuk, Originalita
Palec dolů: jen pět songů
Konečný ortel: 90% 

BANDZONE ZDE 
 FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE