Vladimír Mišík - Jednou tě potkám

Žánr: folk rock
Vydáno: 4. 10. 2019
Songů: 14

Také letošní rok přinesl další příspěvek do vděčné série "mladí muzikanti točí se svými hrdiny desky o stáří." Po Václavu Neckářovi nebo Wabim Daňkovi tentokrát přišel na řadu Vladimír Mišík. A i v jeho případě se jedná o jeden z vrcholů hudebníkovy (dnes již více než půl století trvající) kariéry, což potvrzuje i fakt, že jeho recenze málokdy sahají po menším než stoprocentním hodnocení.

Album Jednou tě potkám přirozeně pokračuje v cestě, nastoupené už Mišíkovou eponymní nahrávkou z roku 1976. Také zde se autorská "hospodská blues" prolínají se zhudebněnými básněmi Václava Hraběte nebo Bohuslava Reynka. V obou polohách působí Mišík autenticky a na svých 72 let také ve velmi dobré hlasové formě.

Ačkoliv se Vladimír Mišík rád označuje za rockera, hudebně měl vždy blíže k akustickému zvuku. To rozpoznal také Petr Ostrouchov, který se svým prvoligovým all stars bandem Blue Shadows písně obalil do "americana" hávu a ukázal zpěváka v odstínech, ve kterých by to s ETC nebylo možné.

Palec nahoru: vlastně obyčejné písničky, ale přesto neobyčejná nahrávka.
Palec dolů: Brothers jen tak tak balancuje na hraně patosu.
Top Track: Jednou

Zkuste zde:
 

Pospiš/Sillay/Nikitin - Spev tebe

Žánr: hudební liebesbrief Americe
Vydáno: 19. 10. 2018
Songů: 12

Hudebníci Robert Pospiš, Martin Sillay a Nikolaj Nikitin patří mezi nejzajímavější osobnosti slovenské nezávislé hudební scény. S loňským albem Spev tebe se pánové poprvé dostali daleko za hranice své domoviny. Prozatím tedy ne popularitou, ale jen místem nahrávání, složením skupiny i tématem desky.

Ta je totiž poctou americkému básníku devatenáctého století Waltu Whitmanovi. Jeho vybrané texty byly nově přebásněny do slovenštiny a staly se základem alba Spev tebe. Samotná deska se poté nahrávala v New Yorku s kapelou, složenou z velké části z tamních hudebníků.

Při poslechu je jasné, že Spev tebe není jen poctou Whitmanovi, ale obecně kulturnímu odkazu Amerky. Potvrzuje to také hudební stránka desky, kdy třeba skladba Pohnutie dotykom připomene folk-rockové písničkářství dylanovského typu a hned následující Máš už sílu ó duša má zase až motownsky funkový feeling. Ke slyšení jsou náznaky gospelu, soulu nebo jazzu.

Palec nahoru: opět něco jiného a opět dobré. A k tomu obal Reinharda Kleista, oujé!
Palec dolů: pořád nejsem přesvědčen, že zrovna Whitmanova poezie je na zhudebnění to pravé.
Top Track: Mesto spí a krajina spí

Zkuste zde: 
 

Dobré Ráno Blues Band - Blues Before Breakfast

Žánr: akustické blues
Vydáno: 26.5. 2017
Songů: 10

Kapela Dobré Ráno Blues Band přežila odchod svého dosavadního frontmana Matěje Ptaszka a i na letošní desce Blues Before Breakfast tak pokračuje v dosavadní resuscitaci (nejen) mississippského akustického blues.

I na aktuální nahrávce, na které už za mikrofonem stojí Kaliforňan Brynn Stephens, jsou patrné vlivy buskingu, který kapela dodnes provozuje na Karlově mostě. Právě ten nejspíš kapelu "odsoudil" k akustickému pojetí a posluchačsky vstřícnému zpracovávání prověřeného repertoáru žánrových velikánů.

Bluesové standardy jako Cross Road Blues nebo Baby, Please Don't Go zní v podání kapely čerstvě a vlastně i zábavně a to i přesto, že je člověk slyšel už v mnoha jiných verzích. Pokud k tomu přidáme i skvělé autorské instrumentálky, dělá to dohromady poslechuhodné album nejen ke snídaním.

Palec nahoru: na to, že se vlastně jedná o sbírku coverů, je to hodně dobrá práce!
Palec dolů: ale jo, hlas Matěje Ptaszka trochu chybí, ne že ne.

Zkuste zde:
 
sledujte Mikrorecenze také na Facebooku.

Justin Lavash - Programmed

Žánr: blues verze 2016
Vydáno: 30.11. 2016
Songů: 11

V Praze usazený britský hudebník Justin Lavash si v posledních letech prošel vleklými zdravotními problémy, z nichž si pomáhal mimo jiné meditací. Jeho loňská deska Programmed ale rozhodně meditativní není.

Moderní technologie, sociální sítě, vnucování jedné pravdy, ale také Lavashův vztah k České Republice: to jsou témata písní alba Programmed. Na té je její autor zatím snad nejupovídanější a také hudebně představuje jinou tvář, než na kterou jsme byli doposud zvyklí.

Ačkoliv se totiž Lavash označuje za bluesmena, typické blue notes jsou tentokrát překryté množstvím efektů, automatickým bubeníkem a příspěvky řady hudebních hostů. Například skladba This Is Now má možná blíže k hip hopu než k blues. Programmed tedy nezní jako historická relikvie, ale jako současná nahrávka. Naštěstí.

Palec nahoru: nečekaně znějící deska.
Palec dolů: množství hudebních vrstev přebíjí sdělení.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Shadows - Blue Shadows

Žánr: americana
Vydáno: 2016
Songů: 14

Společně natočili hudbu k seriálu Modré Stíny. Slyšeli, že je to dobré. O rok později se tedy skladatel filmové hudby Petr Ostrouchov, jazzový bubeník Martin Novák, violoncellista Jiří Bárta a kytarista Josef Štěpánek sešli znovu...

Tentokrát z tohoto setkání vznikl eponymní debut skupiny Blue Shadows. Hodinová, převážně instrumentální nahrávka v sobě mísí odlišné hudební přístupy čtveřice hlavních protagonistů, z nichž každý se na albu podílí také jako autor. Výsledek přesto působí přirozeně a uceleně.

Deska stojí hlavně na obsáhlém arzenálu kytar a dalších strunných nástrojů. Čerpá z tradic americké hudby, nechybí jí ale vlastní rukopis. Dokáže být meditativně éterická, stejně jako rockově uzemněná. Hlavně je ale po všech stránkách nezvykle dotažená. A sakra dobrá.

Palec nahoru: náladotvorná a zároveň posluchačsky vděčná nadžánrová deska.
Palec dolů: pro většinového posluchače málo záchytných bodů.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze také na facebooku

Aivn's Naked Trio - Album2

Žánr: blues'n'roll
Vydáno: 11.11. 2016
Songů: 10

Tak trochu stranou zájmu davů a přitom vlastně plně v kurzu současné retrománie fungují už sedmým rokem brněnští Aivn's Naked Trio. Ti na sklonku loňského roku rozšířili svou diskografii o druhé album, respektive Album2.

Současně znějící nablueslý rock se záviděníhodným groovem, charismatickým vokálem a občasnými výlety do funku a dalších žánrů, tak asi by se dalo Album2 popsat. Oproti předchozím počinům Aivnova tria tedy žádná výrazná změna.

Při poslechu je jasné, že za deskou stojí hudebníci, kteří sice své nástroje ovládají na vysoké úrovni, nenechávají se ale strhnout svými vlastními schopnostmi a podřizují se potřebám samotných písní, které zní tentokrát ještě trochu pestřeji než na tři roky starém dlouhohrajícím debutu Adventure Box.

Palec nahoru: Hell No, Hydra, Again Again. Prvotřídní vypalovačky.
Palec dolů: většina skladeb by se mohla objevit i na předchozí desce a naopak.

Zkuste zde:
 

pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

Michal Prokop a Framus Five - Město ER

Žánr: progresivní rock
Vydáno: 1972                                                 MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 6

Na začátku sedmdesátých let Michalu Prokopovi došlo, že dosavadní kopírování soulových vzorů asi nebude ta nejlepší hudební cesta. Se svou skupinou Framus Five tedy přešel k rockové hudbě s českými texty a vzniklo tak LP Město ER.

To je ve své podstatě hodně nevyrovnané. První stranu tvoří téměř dvacetiminutová suita Město ER s textem uznávaného básníka Josefa Kainara a hudbou, mísící v sobě rockový základ s experimenty z pole soudobé vážné hudby. Ty spolu s celou orchestrací dodal mladý skladatel Petr Hannig. Výsledkem je jeden z vrcholů tuzemského art rocku.

O poznání "obyčejněji" působí druhá, písničková strana desky. Ta obsahuje pět skladeb, z nichž některé vyčnívaly více (Tys kámen, Noc je můj den), jiné méně (Kapela). Hlavně kvůli zmiňovanému titulnímu opusu ale patří Město ER ke klenotům naší rockové historie.

A co bylo dál?
Už v průběhu natáčení desky se skupina v podstatě rozpadla. Spolupracovník Petr Hannig zamířil do bažin tuzemského popu, stejně tak i Michal Prokop, který se ale dokázal vyhrabat ven, obnovit Framus a natočit další pilíře tuzemského rocku, desky Holubí Dante (1980) nebo Kolej Yesterday (1984). V roce 2016 zazněla titulní kompozice po 45 letech naživo v doprovodu s orchestrem.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Město ER na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Různí - Bazarem proměn

Žánr: tribute
Vydáno: 9.6. 2015
Songů: 22

"Nechte zpívat Mišíka," hlásala v dávných dobách nejedna zeď. Tvůrci pocty Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík tuto výzvu nevyslyšeli a zpěvákovy skladby přetvořili k obrazu svému.

V pestré paletě nových interpretů starých skladeb najdeme například Květy, Bratry Orffy, Jana Spáleného, Ondřeje Galušku nebo Čankišou. Jak už to tak u podobných projektů bývá, nové verze svou silou málokdy předčí originály, nabízí na ně ale nový a často zajímavý pohled.

Například Variace na renesanční téma v podání Lesní zvěře, Tma stéká do kaluží, zcoverovaná skupinou Ladě nebo kultovní Sluneční hrob, který znásilnili zmiňovaní Čankišou, za poslech stojí. A stejně jako další hudební pocty může i Bazarem proměn zaujmout ty, kterým se zatím dařilo hudbu Vladimíra Mišíka ignorovat.

Palec nahoru: hvězdná sestava účinkujících.
Palec dolů: klasické kecy o tom, že originál je prostě originál.

Zkuste zde:


poslechěte na Deezeru a sledujte Mikrorecenze i na Facebooku. 

Tu v dome - Protichodné chute

Žánr: protichůdné žánry
Vydáno: 15.9. 2014
Songů: 12

Chcete si vychutnat nezvyklý, poetický a protichůdný hudební zážitek, ale nevíte kde ho najít? My to víme, tady v domě. Respektive u kapely Tu v dome a na její nové desce Protichodne chute.

Banjo, violoncello, housle, kytary, bicí, ženské i mužské vokály. Tu v dome prostě sázejí na akustické nástroje a atmosféru. Na rozdíl od táborákových hitmakerů ale cílí na náročnější posluchače.

To potvrzují odvážné instrumentální pasáže a textová stránka desky, o kterou se kromě členů kapely postarali také Emily Dickonsonová, Charles Baudelair a Jaroslav Seifert.

Zároveň ale album naplňuje svůj název, setkáváme se tu s momenty, které by si v normálním světě odporovaly. Na této desce ale nějakým způsobem fungují.

Palec nahoru: trvanlivé album, které vám v přehrávači vydrží dlouho.
Palec dolů: poněkud dlouho ale také trvá, než se vám zaryje pod kůži.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Protichodne chute na csmusic, sledujte mikrorecenze i na facebooku.

Romanika - V hlbinách

Žánr: gipsy šansón
Vydáno: 2014
Songů: 10

V únoru jsem tu představoval poslechuhodné dílo pánů Pospiše a Sillaye s názvem Doba a už je tu mám znovu. Tentorkát ale v pozici producentů desky V hlbinách slovenské zpěvačky Romaniky.

Ta v sobě míchá různé vlivy a výsledkem jsou hluboké skladby s občasným gipsy nádechy. Vše je tu podřízeno zpěvačce Idě Kraicové, která ve vypjatých momentech připomíná například Dášu Voňkovou.

V hlbinách patří hlavně pomalejším skladbám z nitra ženské duše, ale o to více potěší těch několik energických halekaček s více než nakažlivým feelingem. Škoda jen, že přestože je deska na světě již půl roku, mnoho pozornosti nevzbudila. Doufám, že se tento stav změní, protože poslouchat podobně kvalitní věci je prostě radost.

Palec nahoru: zvuk, originální obal.
Palec dolů: deskou je se třeba proposlouchat, než si k ní člověk najde vztah.

Zkuste zde:

 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Mirek Kemel - Nic víc

Žánr: blues/folk
Vydáno: 2014
Songů: 12

Mirek Kemel je celkem provařený karikaturista, který ale občas odloží tužku a vezme do ruky kytaru nebo akordeon. Výsledkem této činnosti kupodivu není žádná třeskutá sranda...

Ne snad, že by desce Nic víc nechyběly veselé momenty, převažuje zde ale intimní atmosféra a melancholická nálada skladeb. Na těch se sice podílelo i několik dalších muzikantů, ale deska zní přesto hodně stroze a je postavena hlavně na Kemelovi a jeho textech.

Ty jsou často osobní a jejich tématy jsou klasické motivy, nahlížené ale z ne úplně klasického pohledu. Pouze v jedné písni je Mirek Kemel nucen opustit své místo u mikrofonu a přenechat ho herci Vladimíru Javorskému. Výsledek s názvem Podzim je však opravdový majstrštyk. Těch je ostatně na albu ještě víc...

Palec nahoru: deska bez zbytečných póz a přetvářek.
Palec dolů: na první poslech nepůsobí moc atraktivně.

Zkuste zde:




 pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

David Stypka & Bandjeez - Čaruj

Žánr: písničkářský rock
Vydáno: 26.04.2014
Songů: 12

Frýdecko-místecký muzikant David Stypka psal po probuzení spontánní písně (tzv. Wake Up Songy), které se teď rozhodl natočit se svou kapelou Bandjeez. Jako rychlokvaška ale výsledek rozhodně nezní.

 Hudba, texty i grafické podoby desky Čaruj jsou dílem právě Davida Stypky, který se na desce představuje především jako charismatický interpret a svérázný básník s osobitou poetikou, která nemá úplně daleko k Radku Pastrňákovi, který na desce také hostuje.

K Buty by se dala s jistou dávkou představivosti přirovnat i hudební stránka desky. Ta totiž často sklouzává do najazzlého rocku. Přestože je většina skladeb v podstatě hitová, nejedná se tu o žádnou podbízivost, takže se Čaruj jen tak neoposlouchá.


Palec nahoru: Krásný příklad desky, která je dostatečně hitová na to, aby se dostala do éteru...
Palec dolů: ...je na to ale až moc dobrá.
Zkuste zde:

celá deska zdarma k poslechu zde



pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku, kde informujeme o novinkách z CZ/SK scény.

Vojtěch Urbánek - Opuštěné pokoje (EP)

Žánr: blues/folk
Vydáno: březen 2013
Songů: 6

Opustil vás partner? Cítíte se být sami a opuštění? Jestli ano, tak právě k vaší současné životní situaci napsal Vojtěch Urbánek soundtrack.

A nutno říci, že soundtrack povedený. Právě samota a opuštěnost z něho přímo čiší a to hlavně z rádiovým éterem provětrané skladby Santana.

K této náladě se Vojtův nablueslý folk hodí víc než dobře. Nutností je také hostování několika dalších nástrojů, které písně ozvláštňují a EP tak nebudí dojem monotónnosti.

Nejvíce si ale dal Vojta samozřejmě záležet na kytaře a proto jsou dvě ze šesti písní čistě instrumentální. Nejen z nich je znát, že nástroj nepadl do rukou amatéra. Naopak.

celé EP k poslechu a stažení na bandzone (viz odkazy)

Palec nahoru: Santana a Opuštené pokoje: opravdu überpovedené skladby.
Palec dolů: na první poslech moc nevýrazné.

Fru Fru - Freak Show

Žánr: čistokrevný crossover
Vydáno: 10.2.2013
Songů: 10

Třebíčtí Fru Fru opět potěšili své fanoušky novou deskou. Těch, pravda, nemají mnoho, ale na to už jsme si tak nějak zvykli. Vždy je totiž na co se těšit.

Tak tomu je i teď. Písně, kterým nechybí humor ani láska jsou zabalené do poměrně složitého hudebního doprovodu k jehož rozklíčování rozhodně jeden poslech nestačí.

V hudebním mišmaši kapely Fru Fru najdete jazz, pop, folk, rock, ale také saxofonové úlety, připomínající tuzemskou undergroundovou superstar PPU.

Skvěle působí také hostování Lenky Dusilové ve skladbě Válka, což z ní dělá nejsilnější skladbu desky. Zapomenout bych ale neměl ani na kritiku současného hudebního průmyslu Realita.

Palec nahoru: Dusilka, stylový guláš, Válka, Realita
Palec dolů: pro obyčejného posluchače nestravitelná věc

                        Ochutnejte zde:

Aivn's Naked Trio - Adventure Box

Žánr: Blues/Rock'n'roll
Vydáno: 1.3.2013
Songů: 10

Posledně jsem psal o brněnských punkáčích MacGyver a tento týden si dáme pro změnu další brněnskou kapelku. Tentokrát ale potěším spíše jemnější duše, protože dnešním tipem je nová deska kapely Aivn's Naked Trio.

Debutová deska kapely nese název Adventure Box a samotné CDčko je ukryté ve speciálním plechovém obalu, takže se jedná o název docela příznačný.

Z hudební stránky to zdánlivě tak dobrodružné není. Kapela ale míchá prvky moderního rocku s blues a rock'n'rollem tak dobře, že výsledkem jsou energické skladby, plné nezapomenutelných momentů.

Pozornost si zaslouží také zvuk desky, který ji sám o sobě posílá na vyšší úroveň, protože dodává zvukovým plochám jasnou tvář.

Oblíbíte si, pokud...máte chuť na trochu moderního bluesrock'n'rollu.
Palec nahoru: Somniac, Nibiru,...                                 Zkuste zde:
Palec dolů: Ne všechny skladby si najdou v paměti své místo

Petr "Hraboš" Hrabalík - Songy z bědných časů

Žánr: Blues/folk/pub/rock
Vydáno: 2012
Songů: 17

Frontman ikony tuzemského hardcoru (pro neznalé: jedná se o kapelu Našrot) si vzpomněl na to, že kdysi mlátil po hospodách do španělky a rozhodl se své, třicet let staré, skladby poprvé oficiálně nahrát a vydat.

Místo krutého HC ale slyšíme postaršího muže, vracejícího se do bědných časů, kde nežili lidé, ale soudruzi. Ve skvělých textech se pak odráží šeď dní od poloprázdného půllitru.

Na desce je folk, blues i akustický rock a podílela se na ní spousta hostů. Občas mi deska připomene Mišíka, jindy zase někoho z tuzemských legend folku. Jak tak desku (přesněji 2CD) poslouchám, mám pocit, že by mezi tyto legendy mohl patřit právě i Hraboš, protože tyto písně mají silné melodie a hlavně osobitou poetiku. Hodně povedená věc!


Palec nahoru: Spousta hitů, česky zpívající Hraboš,...
Palec dolů: Kvůli nešetrnosti České pošty mi cestou vypadali všechny zoubky, držící CDčka v obalu...
Konečný ortel: 90%

BANDZONE ZDE (pár songů z desky k poslechu)
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE