sobota 21. března 2020

Cathedral in Flames - Children Of The Blackest Hole

Žánr: gotický rock
Vydáno: 29. 11. 2019
Songů: 5

Jednou z nejmedializovanějších událostí loňského roku byl požár pařížské katedrály Notre-Dame. V tomto kontextu může loňský debut kapely Cathedral in Flames působit jako laciné volání o pozornost, nejedná se ale o žádný rychloprojekt. Ač jde o debut, stojí za ním kapela, která si své odžila na přelomu osmdesátých a devadesátých let a po pár dekádách mlčení teď podstoupila reinkarnaci.

Cathedral in Flames se hrdě hlásí ke gotickému rocku. To je žánr, který u nás zastupují zhruba tři kapely, jejichž cílem je hudebně napodobit strašidelný hrad, což působí nahrávku od nahrávky směšněji...

Album Children Of The Blackest Hole se naštěstí vrací spíše ke kořenům žánru, notně tak těží z odkazu Sisters Of Mercy a dalších pilířů rockové gotiky, stejně jako ze zvuku post-punku. Každá z pěti písní na debutovém EP má svou atmosféru. Všem ale dominuje pochmurná nálada a manýrický basbaryton zpěváka Phila Lee Falla. Ačkoliv nahrávkou prostupuje smrt, kapela naopak chytila druhý dech a už prý pracuje na nástupci debutu.

Palec nahoru: poslouchatelný domácí gothic rock (možná jediný za několik let).
Palec dolů: ambiciózní prezentace kapely slibovala víc než dobře okoukané postupy klasiků.
Top Track: Gunslinger's Blues
Zkuste zde:
 

středa 18. března 2020

Hrtl - Hotspot

Žánr: poslechová elektronika
Vydáno: 1. 3. 2020
Songů: 12

Britští synth-popoví veteráni Pet Shop Boys vydali 24. ledna letošního roku svou čtrnáctou řadovku Hotspot. Stejným titulem opatřil svůj nový release také tuzemský elektronický kutil Leoš Hort alias Hrtl. A aby toho nebylo málo, také svým obalem nahrávka odkazuje na synth-popového veterána. Jen tedy nikoli na Pet Shop Boys, ale na Michala Davida.

Tato stylizace není zcela náhodná. Podíl na zvuku Hotspotu má Roland SH-101, tedy syntezátor, který do velké míry definoval sound osmdesátých let (a Michala Davida). Hotspot se ale naštěstí v dnes tak módní osmdesátkové nostalgii neutápí.

Hrtl na tomto albu naopak poprvé opustil svou laboratoř, plnou analogového synťákového hardwaru a v práci na nové desce využíval moderních technologií, kterým se doposud vyhýbal. Výsledná nahrávka je tak mixem analogu a digitálu, klubového tanečního zvuku a sluchátkové elektroniky impresionistických kvalit, starého a nového. Zároveň ale mixem, který drží dobře pohromadě.

Palec nahoru: pestrá nahrávka, pohybující se na jiném území než její předchůdci z dílny Hrtl.
Palec dolů: možná škoda, že hra s davidovským idiomem nešla ještě dál než DiscoStory.
Top Track: Ciao Ryuichi
Zkuste zde: 
 

pondělí 16. března 2020

VA - Jazz Rock Line 1971–1981

Žánr: Jazz Rock
Vydáno: 27. 1. 2020
Songů: 31

Také v letošním roce pokračuje Supraphon v tradici antologií tuzemského rocku, čerpající z bohatého archivu tohoto vydavatelství. V předchozích letech se editor Karel Deniš zaměřil na samotné kořeny "bigbítu" u nás nebo na fenomén dlouhohrající desky, v letošním pátém pokračování se dostalo na jazz rock sedmdesátých let.

Kapely s názvy jako Mahagon nebo Jazz Q, s dlouhými instrumentálními kompozicemi a pokročilou znalostí obratů sextakordů nepůsobily na představitele vládnoucího režimu nebezpečným dojmem a tento jim tedy nezasahoval do života tolik, jako jiným interpretům. Do těchto "bezpečných vod" zamířili veteráni Blue Effect, právě zde ale vznikl třeba i pozdější novovlnný Pražský výběr.

V průběhu dekády jazzrockeři fúzovali s big bandy, funkem, world music nebo synťáky. K bontonu patřily nepravidelné rytmy, nekonečná sóla a další projevy (často bezúčelné) virtuozity. Kompilace ale ve 158 minutách dokazuje, že pozdější posměšky vůči žánru nebyly vždy oprávněné.

Palec nahoru: reprezentativní přehled žánrové scény sedmdesátých let.
Palec dolů: některé skladby zestárly více než ostatní.
Top Track: Skupina Bohemia - U studánky
Zkuste zde:
 

sobota 14. března 2020

Archívny Chlapec - Zapadákov

Žánr: folk
Vydáno: 13. 3. 2020
Songů: 12

Koncerty a festivaly se sice ruší, to ale neznamená, že by umělci za časů koronaviru přestali tvořit. V posledních dnech vydal u Slnko Records svou novou desku slovenský písničkář Archívny Chlapec a jeho Zapadákov je ideálním soundtrackem do domácí karantény.

Po experimentech s elektronikou na předchozím Tranzitu představuje Zapadákov radikální návrat ke kořenům. Prakticky pouze za doprovodu akustické kytary (a hostující zpěvačky Prune) deklamuje Archívny Chlapec se svou typickou naléhavostí texty, náležící k tradici "konfesních" písničkářů. Také aktuální nahrávka je tak upřímnou sondou do jeho života, vztahu i vnitřních monologů.

Jakýmsi leitmotivem Zapadákova je umění zastavit se a přerušit každodenní stereotyp a shon. "A náhle sa nie je kam náhliť" konstatuje v tomto kontextu Archívny Chlapec v písni Nemám rád poviedky. Sice nechtěně, ale o to trefněji tak vystihuje atmosféru posledních (a následujících) dní.

Palec nahoru: upřímné a na dřeň ohlodané písničkářství.
Palec dolů: některé písně zbytečně natahované.
Top Track: Môžeme si to dovoliť
Zkuste zde:
 

pondělí 9. března 2020

Blanch - Delusion

Žánr: melancholické indíčko
Vydáno: 13. 9. 2019
Songů: 11

Kromě osvědčených jmen jako Longital, Živé kvety nebo Korben Dallas se loni u bratislavského Slnko Records představili také dva debutanti. O Milanu Andrém jsme už psali, tím druhým nováčkem je zpěvačka a kytaristka Blanch s deskou Delusion, která možná v loňských vydavatelských žních trochu zapadla.

Původně sólově vystupující písničkářka Bianca Macková se na svém debutu obklopila skvělými hudebníky, se kterými posunula své písničkářství k indie popu. Jednotlivé písně odkazují i k soulu, jazzu, baroknímu popu nebo alt country, přitom je stále spojuje melancholická nálada, charismatický hlas zpěvačky, sofistikovaná rytmika a semiakustický zvuk.

Album představuje slovenskou odpověď na vlnu melancholického ženského popu posledních let. Nahrávka je plná (v dobrém smyslu) easy-listening písniček, které by mohly skvěle zapadnout do playlistů i do rozhlasového éteru. Jen jí zatím chybí cokoliv, co by Blanch vylučovalo z řady dalších zástupkyň tohoto žánru.

Palec nahoru: profesionálně znějící debut.
Palec dolů: Blanch zatím chybí osobitý projev, některé skladby působí jako žánrová cvičení.
Top Track: Echo
Zkuste zde:
 

čtvrtek 5. března 2020

Stroon - Songs of Concealed Amplitude

Žánr: postmoderna
Vydáno: 16. 2. 2020
Songů: 5

Než se dostal Dalibor Kocian aka Stroon na pozici jednoho z nejzajímavějších slovenských producentů elektronické hudby, ušel pozoruhodnou hudební cestu. Svůj bohatý hudební background odhaluje i na svém aktuálním EP Songs of Concealed Amplitude, které představuje jeho zatím nejambicióznější počin.

Ačkoliv je EP rozdělené do pěti "songů", tyto se vzájemně prolínají a tvoří jednolitou kompozici, kterou má smysl poslouchat jen jako celek. K její realizaci Stroon přizval kolegy z folklórních, rockových, jazzových i klasických souborů a výsledek podle toho zní.

Vibrafon, dronová kytara, operní zpěvačka, elektronika a řada dalších nástrojů, žánrů a přístupů se tu na ploše necelé půlhodiny  potkávají v dialogu, který je plodný na překvapivé pointy a zvraty, nebrání se ale ani tichému kontemplování. V hudbě samotné se toho děje tolik, že nevadí absolutní nerozšifrovatelnost deklamovaného textu.

Palec nahoru: zážitek!
Palec dolů: stejně jako u jiných podobných spojení se objevuje pocit samoúčelnosti.
Top Track: Songs of Concealed Amplitude - Song I
Zkuste zde:
 

pondělí 2. března 2020

Will Eifell - Málo času spát

Žánr: elektronické písničkářství
Vydáno: 25. 2. 2020
Songů: 8

Ústecký hudebník Will Eifell na svých nahrávkách ukazuje, jak všeljak může znít písničkář na začátku 21. století. Své první album natočil s doprovodem kapely, následovala sólová a striktně lo-fi/DIY kytarová nahrávka a na třetí pokus se vrhnul od kytary k počítači. Zařadil se tak po bok jmen jako Člověk krve, Cermaque, Jan Burian (sic!), Děti mezi reprákama nebo Kittchen.

Zejména dva poslední zmiňovaní jsou pro desku Málo času spát důležití. Zatímco Jakub König pouze v roli výrazného inspiračního zdroje, Dominik Zezula z DMR album také produkoval a hostuje v několika skladbách.

V nejlepších momentech výsledné nahrávky (tedy v písních jako Vlčí dny, Salome, Tady jsme) se kytara přirozeně setkává se synťáky, překvapivě tanečními beaty a texty, které netrpí písničkářskou upovídaností. Mají naopak smysl pro výstižné slogany a navazují tak spíše na tradici tuzemské alternativy. Z dosavadních eifellovských mutací se tak ta aktuální jeví jako nejposlechuhodnější.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: spíše tuctový hlasový projev.
Top Track: Když tvý dny chytí dech
Zkuste zde:
 

pátek 28. února 2020

Teepee - Where the Ocean Breaks

Žánr: indie folk
Vydáno: 31. 1. 2020
Songů: 11

Duo Teepee už dávno přerostlo svou rodnou Plzeň a vlastně i Českou republiku. Po pěti letech existence se totiž dvojice může pochlubit slušnou řádkou zahraničních koncertů, takže v tomto kontextu nepřekvapí, že letošní album Where the Ocean Breaks nahrála dvojice ve Vídni pod dohledem britského producenta Toma O. Marshe a desku následně vydala u berlínského labelu Springstoff.

Album také zcela nečesky zní a odráží hlavně vliv interpretů typu RY X nebo i Bon Iver. Oproti předchozím nahrávkám má nová deska bohatší a současně znějící zvuk, pod ním ale zůstávají dobré písničky s chytlavými melodiemi. Nechybí samozřejmě ani hlavní trademark Teepee, kterým je prolínání vokálů Miroslava Patočky a Terezy Lavičkové.

Skladby se pohybují na rozmezí od melancholicky zasněného singer-songwritingu po aktuální pop s nádechem elektroniky a přídomkem alternativní. Zejména ty tanečnější a optimističtější skladby jako "Moonlight Rainbow" nebo "Parallel World" přitom mají šanci oslovit prakticky každého.

Palec nahoru: dotažená nahrávka, ze které jsou znát ambice.
Palec dolů: některé skladby příliš generické, zejména závěr nahrávky natahovaný.
Top Track: Moonlight Rainbow
Zkuste zde:
 

neděle 23. února 2020

Skrytý půvab byrokracie - O násilí

Žánr: alternatíva
Vydáno: 9. 10. 2019
Songů: 10

Filozofické spisy Hannah Arendtové, básně Emila Juliše nebo zpravodajské servery. To jsou jen některé ze zdrojů, jejichž obsah na své nové desce O násilí zhudebnil Skrytý půvab byrokracie. Tedy jedna z mála kapel, která se hrdě hlásí k tradici českého undergroundu a zároveň nezavání zatuchlinou.

Albu O násilí předcházela změna frontmana, na první poslech ale není nový sound v tomto ohledu radikálně odlišný. Ivo Štefan totiž pokračuje v tradici deklamování různorodého materiálu, jehož společným jmenovatelem je často jen jeho naprostá nehudebnost. Nový vokalista se ale častěji pouští do zpěvu a pracuje s řadou efektů, jejichž prostřednictvím svůj hlas upravuje a zkresluje.

Díky celkovému hudebnímu posunu působí skladby na nové nahrávce ambiciózněji a komplexněji než jejich předchůdci. Střídají se tu názvuky jazzu, folklóru, experimentální elektroniky a nebo prostě jen noisu. Z něj ale zároveň na posluchače občas šibalsky pomrknou až podbízivé melodie.

Palec nahoru: i po těch letech jeden z nejoriginálnějších spolků u nás.
Palec dolů: deska v loňské sklizni v podstatě zapadla.
Top Track: Vampirismus
Zkuste zde:
 

čtvrtek 20. února 2020

Nina Rosa - Discover

Žánr: world music
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 10

Na tuzemské scéně je neustále co objevovat. Důkazem budiž také trio Nina Rosa v čele s houslistkou a zpěvačkou Ninou Marinovou. To si ostatně objevování vetklo do názvu své debutové nahrávky Discover. Album sice vyšlo už loni v říjnu, pokud jste se k němu ale doteď nedostali, stojí zato tuto chybu napravit.

Skupinu Nina Rosa tvoří študovaní hudebníci, v jejichž dosavadním životopisu figurují například jména jako punkový kabaret První hoře, barokně-jazzoví Transitus Irregularis nebo neošansonová Voila. Právě tvorba této skupiny se v hudbě Nina Rosa odráží možná nejvíce.

Discover stojí na akustickém zvuku a zpěvných melodiích, díky nastíněné hudební všežravosti jednotlivých členů tria je ale mnohem pestřejší. Nina Rosa tu vyzobává prvky z nespočtu žánrů a přesazuje je do nových kontextů. Neutápí se přitom v bezúčelném experimentování, zní aktuálně a umí být přístupná i pro "normální lidi".

Palec nahoru: nápaditě zaranžované písničky a zároveň vlastně jedna z desek roku.
Palec dolů: eklektičnost má za výsledek menší míru osobitosti.
Top Track: Szalej
Zkuste zde:
 

sobota 15. února 2020

Stříbrný Rafael - Dospělák

Žánr: skrrrrr!
Vydáno: 6. 2. 2019
Songů: 14

Kromě zástupu vzájemně jen těžko rozlišitelných interpretů tvoří tuzemskou rapovou scénu také několik opravdu svérázných postaviček. Mezi ty patří také Stříbrný Rafael, který na počátku letošního roku (tedy už docela dávno) vydal svou druhou dlouhohrající nahrávku.

V souladu se svým názvem Dospělák hned v několika písních odráží mezigenerační vztahy: nadává na zaprděné fotrovství, baví se s babičkou, ale nebojí se trefně střílet ani do svých řad (Černá pilule, ale vlastně i titulní Dospělák).

Zatímco PSH už léta mluví o tom, že našemu rapu chybí nadhled, Stříbrný Rafael pro album vysoustružil více než sedmiminutový absurdní epos o křížení zvířat a rádoby světovost nahrazuje ve svých textech ódou na utopence nebo debrecínské párky. Přidejme k tomu ještě podobně neortodoxní (nejčastěji) autorské beaty a škleb, odkazující k Supercroo a máme tady jednu z našich nejzajímavějších loňských rapových nahrávek.

Palec nahoru: originalita a nadhled.
Palec dolů: trochu to celé smrdí gympláctvím.
Top Track: Stipendium Money Gang
Zkuste zde:
 

středa 12. února 2020

Pavel Čadek - Cellofolk

Žánr: písničkářství
Vydáno: 25. 10. 2019
Songů: 13

Současná doba nejspíše očividně přeje písničkářům, kteří se snaží publikum spíše pobavit, než cokoliv jiného. Prosadit se na této scéně není úplně jednoduché, Pavlu Čadkovi se to ale daří a to nejen díky netypickému doprovodnému nástroji, po kterém ostatně pojmenoval i své debutové album (a jako by jich už teď nebylo málo, tak rovnou celý žánr).

Violoncello je dominantní také na samotné nahrávce, kde mu přizvukuje pouze cajon nebo akordeon. Pavel Čadek tak odolal současnému trendu popového zvuku a drží se skromnějšího folkového aranžmá, i když se nebrání ani vlivům hip-hopu. Pro svůj neoposlouchaný zvuk dokáže Cellofolk udržet pozornost po celé ploše nahrávky.

Ta se skládá z větší části z písní veselých, milostných a veselých milostných. Jejich autor přitom překvapí hned první písní Dobrý den, která je s prohlášeními jako "Nemám co číct, fakt nic/Snad jen, že cello prosím do odposlechu trochu víc" vlastně trefným sebeironickým příspěvkem na diskuze o vyprázdněnosti současných písničkářů.

Palec nahoru: originální hlas (a hlavně zvuk) na současné písničkářské scéně.
Palec dolů: ne že by citovaná píseň neobsahovala špetku pravdy.
Top Track: Ona má
Zkuste zde:
 

pátek 7. února 2020

David Pomahač - Do tmy je daleko

Žánr: písničkářský pop
Vydáno: 7. 2. 2020
Songů: 10

I přes rozpuštění úspěšného dua Kieslowski jeho protagonisté ze scény nezmizeli. Marie Kieslowski je součástí ansámblu Zvíře jménem Podzim, zatímco David Pomahač vydal třípísňové EP ve dvojici s producentem Martinem Tvrdým. Tato spolupráce sice zřejmě ještě není uložena k ledu, Pomahač se ale aktuálně prezentuje spíše jako sólový písničkář.

Na začátku letošního roku vydal svůj sólový debut Do tmy je daleko, jehož klíčová slova jsou: tma, chlad, stíny, osamění, únava, ukrývání. David Pomahač tu ve svých typicky strohých textech odkrývá pocity člověka, stíhaného depresemi a toužícího po světle. I to se ale na albu nachází, takže jeho celkové vyznění není takové, jak by mohl předchozí popis naznačovat.

Zvukově nahrávka navazuje na Kieslowski, akustické kytary se tu totiž setkávají s citlivou elektronikou Tomáše Havlena. Písničkář přitom působí jako charismatický civilní hitmaker, kterému posluchač věří a jehož pocity v sobě mají zároveň určitou univerzálnost, která je činí srozumitelnými.

Palec nahoru: hitová (a vlastně i) koncepční nahrávka.
Palec dolů: Marie tomu vlastně chybí, některé texty balancují na hraně patosu.
Top Track: Do tmy je daleko
Zkuste zde:

pondělí 3. února 2020

B4 - Plastová okna

Žánr: synťákové písničkářství
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 12

Věční experimentátoři B4 o sobě - na rozdíl od řady ostatních interpretů dnešní doby sociálních sítí - dávají vědět jen ve chvíli, kdy mají co říct. Naposledy tak učinili loni na podzim albem Plastová okna. Nejen skutečnost, že deska má pevné místo ve výročních žebříčcích nejlepších desek loňského roku ukazuje, že ani v tomto případě se nejednalo o planý poplach.

Pod aktuální deskou je podepsané pouze duo David Freudl a Tomáš Procházka a z dosavadní diskografie B4 se obsah Plastových oken nejvíce přibližuje ideálu písničky. Ne snad že by chyběly zdánlivě chybové zvuky a ruchy analogových nástrojů nebo vzdálené názvuky krautrocku, nositelem sdělení je tu ale tentokrát Procházkou deklamovaný text.

Ten je přitom podobně analogový, jako samotná hudba. Hned několik písní totiž reaguje na současné přesíťování a touží po "bílých místech." Témat má ale deska více a jejich komunikace ve skladbách jako Chci spát, We Are Stars nebo Sudety je skoro až hitová. A to nejen na poměry B4.

Palec nahoru: nečekaně silná podzimní nahrávka.
Palec dolů: nevím, dál.
Top Track: We Are Stars
Zkuste zde:
 

pátek 31. ledna 2020

Martin Geišberg - Na modré planéte

Žánr: fair trade písničkářství
Vydáno: 6. 9. 2019
Songů: 10

Klimatická změna a obecně otázka ekologie byla možná největším celosvětovým a celospolečenským tématem loňského roku. Není tedy divu, že ji reflektovali i někteří hudebníci. Patří k nim i písničkář Martin Geišberg, který na podzim vydal se desku Na modré planéte.

Název nahrávky je odvozen z textu skladby Grétka. Ta samozřejmě odkazuje k představitelce hnutí Fridays for Future, ale zároveň je i jakýmsi trauermaršem za "Matku Zemi." Také některé další písně často zpracovávají konflikt mezi "čistou" přírodou a "zkaženou" civilizací. Pozice Martina Geišberga, připomínajícího zjevem i neškoleným pěveckým projevem šamana, je v tomto střetu jasná. I když deska je většinou spíše lyrická než útočná.

Na ploše necelých padesáti minut se prolíná Martinův projekt Sandonoriko a skupina Balkansambel. Album tak nabízí jak temperamentní balkánskou dechovku, tak meditativní kousky, odkazující například k Bílému infernu.

Palec nahoru: hudebně pestré album s jasným poselstvím.
Palec dolů: v některých případech možná až moc patetické.
Top Track: O čosi skôr (spolu s Vodou nejlepší balkánská dechovka široko daleko!)
Zkuste zde:
 

čtvrtek 9. ledna 2020

Živé kvety - Salto na rozlúčku

Žánr: folk rock
Vydáno: 27. 9. 2019
Songů: 9

Živé kvety jsou nenápadnou institucí (česko)slovenské alternativní scény, na které se pohybují už čtvrt století. Jejich hudba za ty roky ztratila původní punkový drive, ne ale svou autenticitu a poetiku. Tyto atributy totiž zůstávají i na aktuální nahrávce Salto na rozlúčku.

Ačkoliv se velká část nahrávky pohybuje v podstatě v hájemství folk & country, díky produkci Roberta Pospiše a Martina Sillaye působí nahrávka syrověji, než předchozí desky skupiny. Živé kvety ani zde neohromují virtuózními výkony a intonace zpěvačky a textařky Lucie Piussi je často nejistá, to ale možná jen přispívá pocitu "pravdivosti" a upřímnosti.

Albem překvapivě prochází určitý pocit rezignace. Jakoby Piussi ztratila energii na boj s větrnými mlýny, do kterého se na předchozích nahrávkách často pouštěla. Na Saltu na rozlúčku se tak soustředí více na její vlastní problémy a pocity. Což vlastně není na škodu.

Palec nahoru: Živé kvety si jdou svým tempem!
Palec dolů: ne každému nový způsob produkce sedne.
Top Track: Idem si svojím tempom
Zkuste zde: