Živé kvety - Salto na rozlúčku

Žánr: folk rock
Vydáno: 27. 9. 2019
Songů: 9

Živé kvety jsou nenápadnou institucí (česko)slovenské alternativní scény, na které se pohybují už čtvrt století. Jejich hudba za ty roky ztratila původní punkový drive, ne ale svou autenticitu a poetiku. Tyto atributy totiž zůstávají i na aktuální nahrávce Salto na rozlúčku.

Ačkoliv se velká část nahrávky pohybuje v podstatě v hájemství folk & country, díky produkci Roberta Pospiše a Martina Sillaye působí nahrávka syrověji, než předchozí desky skupiny. Živé kvety ani zde neohromují virtuózními výkony a intonace zpěvačky a textařky Lucie Piussi je často nejistá, to ale možná jen přispívá pocitu "pravdivosti" a upřímnosti.

Albem překvapivě prochází určitý pocit rezignace. Jakoby Piussi ztratila energii na boj s větrnými mlýny, do kterého se na předchozích nahrávkách často pouštěla. Na Saltu na rozlúčku se tak soustředí více na její vlastní problémy a pocity. Což vlastně není na škodu.

Palec nahoru: Živé kvety si jdou svým tempem!
Palec dolů: ne každému nový způsob produkce sedne.
Top Track: Idem si svojím tempom
Zkuste zde:
 

Vladimír Mišík - Jednou tě potkám

Žánr: folk rock
Vydáno: 4. 10. 2019
Songů: 14

Také letošní rok přinesl další příspěvek do vděčné série "mladí muzikanti točí se svými hrdiny desky o stáří." Po Václavu Neckářovi nebo Wabim Daňkovi tentokrát přišel na řadu Vladimír Mišík. A i v jeho případě se jedná o jeden z vrcholů hudebníkovy (dnes již více než půl století trvající) kariéry, což potvrzuje i fakt, že jeho recenze málokdy sahají po menším než stoprocentním hodnocení.

Album Jednou tě potkám přirozeně pokračuje v cestě, nastoupené už Mišíkovou eponymní nahrávkou z roku 1976. Také zde se autorská "hospodská blues" prolínají se zhudebněnými básněmi Václava Hraběte nebo Bohuslava Reynka. V obou polohách působí Mišík autenticky a na svých 72 let také ve velmi dobré hlasové formě.

Ačkoliv se Vladimír Mišík rád označuje za rockera, hudebně měl vždy blíže k akustickému zvuku. To rozpoznal také Petr Ostrouchov, který se svým prvoligovým all stars bandem Blue Shadows písně obalil do "americana" hávu a ukázal zpěváka v odstínech, ve kterých by to s ETC nebylo možné.

Palec nahoru: vlastně obyčejné písničky, ale přesto neobyčejná nahrávka.
Palec dolů: Brothers jen tak tak balancuje na hraně patosu.
Top Track: Jednou

Zkuste zde:
 

YM - Lorenzovi hoši

Žánr: country
Vydáno: 4. 12. 2018
Songů: 12

Členové skupiny Kiss se v roce 1986 rozhodli, že bude skvělé, když všichni zároveň vydají své sólové desky. O třicet let později přešla k obdobné taktice i skupina Květy. Už dva členové tohoto tria tak loni pod hlavičkou YM zveřejnili svá alba a zbývající třetí by se měla objevit v průběhu letošního roku.

Každé album je žánrové, perkusionista Aleš Pilgr tak stojí za elektronickým Japoncem, frontman Martin E. Kyšperský je autorem country nahrávky Lorenzovi hoši. Na té ho kromě zbytku Květů doprovází i kytarista Petr Uvira nebo Mucha. 

Kyšperského Lorenzovi hoši využívají zažitých žánrových klišé a album je tak plné postav dobrodruhů, karbaníků, tuláků, kriminálníků a psanců. V textech není daleko k výstřelům, ale naopak ani k přírodní lyrice. Podobně "předvídatelná" je i hudební stránka, ve které nechybí rezofonické kytary, banja, housle a táborákové refrény. Lorenzovi hoši dobře vyvažují poctu žánru s lehkou ironií.

Palec nahoru: hele ona je to vlastně dobrá hudba.
Palec dolů: škoda, že se jedná jen o jednorázový projekt.
Top Track: S cizíma koňma

Zkuste zde:
 

Povodí Ohře - Povodí Ohře

Žánr: sudetský country-core
Vydáno: 6. 6. 2018
Songů: 8

Povodí Ohře: kraj v českém pohraničí, kraj s vysokou spotřebou alkoholu, kraj, kde se dealují nejen prací prášky a kraj, kde loni šedivějící rockové hvězdy okresního formátu vydaly jednu z nejlepších českých desek roku. Postaralo se o ní Povodí Ohře: superskupina, pojmenovaná stejně jako nejmenovaný státní podnik a složená ze členů kapel Esgmeq, Climatizado, Skupina Štestí a Esazlesa (tedy kapel, o kterých jste možná nikdy neslyšeli, což je ale na čase změnit).

Otisk místa původu skupiny najdeme hned v několika písních a pro Cheb a okolí to není zrovna ta nejlepší vizitka. Drsný kraj Povodí Ohře je totiž cítit dokonce i ve skladbě Ulice za Moskvou, čerpající z díla současného ruského spisovatele Andreje Rodionova. Podle slov kapely Rodionův popis zapadlých ruských čtvrtí nemá k jejich domovině daleko, i když až tak divoké to tam ještě není.

Hudebně se pochopitelně navazuje na předchozí počiny jednotlivých členů kapely a například skladba Ostrovy by se svou stopáží a typickou pompézní gradací hodila i na Společnost psů od Esazlesa. Důležitou roli ale tentokrát nečekaně hrají také vlivy country.

Palec nahoru: Sisi zase za mikrofonem!
Palec dolů: prošvihl jsem vystoupení kapely na loňské Noise párty...
Top Track: KPP

Zkuste zde:
 

Severní nástupiště - O krysách a o vlcích

Žánr: písničky
Vydáno: 12. 12. 2018
Songů: 4

Klinika končí, Severní nástupiště zůstává! S aktivitami vystěhovávaného autonomního centra úzce spjatá a obdobně utopicky působící kapela se dokonce v polovině prosince se svou debutovou kazetou postarala asi o první country/tramp/folk akvizici labelu Silver Rocket.

Vystoupení Severního nástupiště je pro mě největší hudební zážitek loňského roku: bezmála desítka hipsterů v půlkruhu kolem jednoho mikrofonu, za kterým doprovází střídající se sólisty zbytek ansámblu. Jeho členové přitom rozeznívají vše od řady strunných nástrojů přes valchu po příčnou flétnu. Kromě autorských písní dávají prostor překladům Leonarda Cohena nebo Boba Dylana. Přídavku od Michala Tučného se nikdo nesměje. 

EP O krysách a o vlcích vyvrací můj strach, že nic z tohoto kouzla se nedostane na nahrávku. Dostalo. Jednoduché písničky a kolektivní zpěv fungují i zde a všechny skladby tedy hned zařazuji do svého táborákového zpěvníku.

Palec nahoru: "Umí!"
Palec dolů: proč jen čtyři skladby?
Top Track: O krysách a o vlcích

Zkuste zde: 

Iszek Baraque - Iszek Baraque

Žánr: hodně kytar
Vydáno: 8.12.2017
Songů: 11

Světy vážné a populární hudby už dávno nepředstavují antipody neschopné vzájemné komunikace. Přesto ale může trochu překvapit, když jeden z našich nejzajímavějších mladých skladatelů soudobé vážné hudby natočí v podstatě rockovou desku. Tak totiž učinil František Chaloupka pod pseudonymem Iszek Baraque.

Při znalosti kontextu ale eponymní nahrávka začíná dávat smysl. Chaloupkova doména je sice minimalismem ovlivněná a experimentální vážná hudba pro (převážně) komorní ansámbly, sám ale před několika lety založil v Brně Kytarový institut, na kterém vyučuje také jazzovou i rockovou kytaru.

Deska Iszek Baraque v sobě tyto všechny tyto vlivy přirozeně snoubí a cestuje od psychedelie přes country po metalové názvuky. A to vlastně zcela bez bicích! Hlavní slovo tu mají samozřejmě kytary: elektrické, akustické, zkreslené, naloopované, naskládané v množství vrstev přes sebe a doprovozené hlasem hlavního protagonisty.

Palec nahoru: pěkná kytarová psychedelie, vlastně písničková deska.
Palec dolů: možná by byla lepší čistě instrumentální podoba.
Top Track: Ride A Tide

Zkuste zde:
 

Wild Tides - Sbohem & Šáteček

Žánr: Divoký přílivy feat. Pavel Bobek
Vydáno: 1.5. 2017
Songů: 10

Wild Tides jsou fenomén. Za pár let stačili poflusat většinu tuzemských klubů, ve kterých stojí za to hrát a najednou si řekli, že otočí o 180 stupňů, vykašlou se na dosavadní materiál a vydají se pátrat po stopách české písničky.

Sbohem & Šáteček je tak navzdory svému názvu spíše začátek této "nové éry," kterou doprovází nejen změna jazyka písní, ale i odklon od svižných rock'n'rollů. Nebo snad předchozí skladby nabízely prostor pro flétnu a nebo dokonce pro cimbál a aluze na countryové hity?

Není jednoduché zvyknout si na to, že pitvořivý hlas Jakuba Kaifosze tentokrát za nutného doprovodu zkreslených kytar prezentuje texty, které navazují na Kainara nebo Rytíře (a díky Kaifoszovu eklektismu vlastně taky na každého druhého interpreta a textaře planety). I přesto se ale jedná o nejsmysluplnější přechod k češtině, kterého jsme byli za poslední dobu svědky.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: pánové se asi hodně bavili, když jako první singl vypustili Do voka drát.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Blue Shadows - Blue Shadows

Žánr: americana
Vydáno: 2016
Songů: 14

Společně natočili hudbu k seriálu Modré Stíny. Slyšeli, že je to dobré. O rok později se tedy skladatel filmové hudby Petr Ostrouchov, jazzový bubeník Martin Novák, violoncellista Jiří Bárta a kytarista Josef Štěpánek sešli znovu...

Tentokrát z tohoto setkání vznikl eponymní debut skupiny Blue Shadows. Hodinová, převážně instrumentální nahrávka v sobě mísí odlišné hudební přístupy čtveřice hlavních protagonistů, z nichž každý se na albu podílí také jako autor. Výsledek přesto působí přirozeně a uceleně.

Deska stojí hlavně na obsáhlém arzenálu kytar a dalších strunných nástrojů. Čerpá z tradic americké hudby, nechybí jí ale vlastní rukopis. Dokáže být meditativně éterická, stejně jako rockově uzemněná. Hlavně je ale po všech stránkách nezvykle dotažená. A sakra dobrá.

Palec nahoru: náladotvorná a zároveň posluchačsky vděčná nadžánrová deska.
Palec dolů: pro většinového posluchače málo záchytných bodů.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze také na facebooku

Holy Fanda & the Reverends - Konec cesty

Žánr: vlastně country
Vydáno: 12.12. 2015
Songů: 7

Světoběžník a multiinstrumentalista Fanda Holý vydal pod názvem Holy Fanda and the Reverends desku Konec cesty. Podle všeho se ale jedná teprve o její začátek.

Toulavé náměty skladeb a nebo užití banja odkazují k tradicím amerického country. Zároveň ale na albu najdeme až moc prvků, které se tradicím vymykají. Nejvýraznějším z nich je rozhodně trubka, která písně příjemně ozvláštňuje a posílá celou desku do jiných sfér.

Mimochodem, na albu se objeví také Jarda Svoboda se svým harmoniem a na zvukové podobě nahrávky se podílelo i studio Jámor Ondřeje Ježka. Pečeť kvality je tedy přítomna. A skoro až dylanovskou Svý sny se budete ládovat několikrát denně i přes stopáž, blížící se sedmi minutám.

Palec nahoru: "svý sny musíš střežit a nebo je přežít"
Palec dolů: ve výsledku hlavně lákadlo na věci příští.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte Konec cesty na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Slniečko - Falošne, ale s citom

Žánr: world music z vidieku
Vydáno: 19.6. 2015
Songů: 15

Deska Falošne, ale s citom piešťanského Slniečka (nebo taky Punta a rybacích hlav) v těchto dnech sice slaví rok od svého vydání, přesto se o ní u nás prakticky vůbec neví. A to je škoda.

Slniečko jsou už v podstatě veteráni slovenské scény. Aktuální deska je jejich osmou v pořadí a představuje tradiční mix žánrů, kterým vévodí gipsy music, lidová hudba, ale i rock nebo punk.

Ačkoliv má hudba skupiny kořeny v různých částech světa, z textového hlediska je doma na vesnici. Na Falešno, ale s citom se střídají klasická témata jako alkohol a ženy, nebo veselé historky o tom, jak se protagonista praštil železem do hlavy a jak se skoro pozvracel v autobuse cestou z pohřbu. Ačkoliv je deska Falošně, ale s citom vlastně sbírkou veselých historek ze života na vidieku, skrývá se v některých písních za vrstvou úsměvu také vážnější téma.

Palec nahoru: Zábavná nahrávka...
Palec dolů: ...v některých případech bohužel jen při prvních posleších.

Zkuste zde: 
 

ohodnoťte album na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Bombarďák - Píp

Žánr: hudba pro ty děti v nás
Vydáno: 22.10. 2015
Songů: 18

Dobrou hudbu pro děti u nás v současnosti tvoří hlavně personálně propojené skupiny Kašpárek v rohlíku, Pískomil se vrací a Bombarďák. Poslední jmenovaná teď na předvánoční trh vyvrhla novou desku. Píp.

Na albu najdeme osmnáct skladeb, což je dost velká pálka, celková stopáž desky je ale jen něco přes půl hodiny. Všechny písně jsou tedy tak krátké, že ani nemají šanci nudit. To ostatně nedovolují ani veselé texty a pestrá hudební složka (vítr zde vane od skupiny Hm..., ze které pochází dvě třetiny Bombarďáka).

Stejně jako díla ostatních, v úvodu zmiňovaných, souborů, i Píp je punkově našlápnutá a její poslech dokáží bez zdravotních následků přežít i rodiče a další normální lidé. Příběhy o kamarádství kanára s kanálem nebo o datlovi, který pořádá festival dokáží pobavit i je.


Palec nahoru: dobrá hudba pro děti i neděti.
Palec dolů: některé textové fórky nedokáží bavit po více posleších.


Zkuste zde:
 

Ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Nauzea Orchestra - Dobro

Žánr: mišmaš
Vydáno: 18.2. 2015
Songů: 10

Po Inventa Storca přišel čas na další zástupce ústecké hudební scény. Letos v únoru totiž vyšla třetí řadová deska kapele Nauzea Orchestra, propojené s tamním Činoherním studiem.

Album Dobro je ze všeho nejvíce velký hudební mišmaš. Nauzea Orchestra tu bez mrknutí oka střídá industrial a noise s country a melancholickými kytárami a tvoří tak šílený padesátiminutový waitsovský cirkus. K jeho působivosti napomáhá nejen různorodá hudba, ale také jazyk písní.

Kromě angličtiny kapela ve svých skladbách už od počátku využívala také němčinu a na novince přidala do svého lingvistického arzenálu také svou mateřštinu. Deska  tak zní spíše jako pestrá kolekce skladeb různých interpretů než jako dílo jedné skupiny.


Palec nahoru: originální materiál kapely, která si jde svou cestou. Nebo spíše cestami.
Palec dolů: ona rozmatitost je někdy možná až přehnaná.

Zkuste zde:
  

Ohodnoťte Dobro na csmusic a sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Tu v dome - Protichodné chute

Žánr: protichůdné žánry
Vydáno: 15.9. 2014
Songů: 12

Chcete si vychutnat nezvyklý, poetický a protichůdný hudební zážitek, ale nevíte kde ho najít? My to víme, tady v domě. Respektive u kapely Tu v dome a na její nové desce Protichodne chute.

Banjo, violoncello, housle, kytary, bicí, ženské i mužské vokály. Tu v dome prostě sázejí na akustické nástroje a atmosféru. Na rozdíl od táborákových hitmakerů ale cílí na náročnější posluchače.

To potvrzují odvážné instrumentální pasáže a textová stránka desky, o kterou se kromě členů kapely postarali také Emily Dickonsonová, Charles Baudelair a Jaroslav Seifert.

Zároveň ale album naplňuje svůj název, setkáváme se tu s momenty, které by si v normálním světě odporovaly. Na této desce ale nějakým způsobem fungují.

Palec nahoru: trvanlivé album, které vám v přehrávači vydrží dlouho.
Palec dolů: poněkud dlouho ale také trvá, než se vám zaryje pod kůži.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Protichodne chute na csmusic, sledujte mikrorecenze i na facebooku.

Johannes Benz - One Way Road

Žánr: folkrockové písničkářství
Vydáno: 28.2.2014
Songů: 12

To se takhle Jan Foukal vydal do Ameriky točit film o životě tamních kamioňáků a nakonec k němu natočil jenom soundtrack. Soundtrack o tom, že řidič, ten tvrdej chleba má nejen kvůli nutnosti znát dopravní předpisy...

Vykořeněný řidič, který jede po noční dálnici a přemýšlí přitom o Bohu, o kamionech a nebo o tom, jestli ho zrovna nepodvádí manželka. Tak by se dal popsat Johannes Benz, hrdina desky One Way Road.

V Americe Foukal nenasával pouze příběhy kamioňáků, ale našel tu i inspiraci hudební. Díky tomu má nahrávka typický americký odér, čemuž napomáhají i nástroje jako foukací harmonika nebo banjo, které se na desce objevují.

Kromě Foukala se na desce podíleli i další hudebníci (například Jan Lstibůrek, stojící za Blázincem), díky kterým zní One Way Road plně. A úplně americky.

Palec nahoru: jasný tip na hudbu do auta (nebo do kamionu samozřejmě).
Palec dolů: na první poslech ne úplně výrazná druhá polovina desky.

Zkuste zde:
  

ohodnoťte One Way Road na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Poletíme? - Turbošansón

Žánr: turbošansón
Vydáno: 12.9. 2014
Songů: 14

Hledáte hudbu na dnešní imperialistický Halloween? A nebo na jakýkoliv jiný den? Pokud máte trochu vyšinutý smysl pro humor nebo jste z Brna, určitě už posloucháte Turbošansón, novou desku Poletíme?

Oproti předchozímu Kroskántry je novinka vyřvanější, vulgárnější a tak nějak hospodštější. Je totiž znát, že Poletíme? se snažili, aby deska zněla jako naživo. A že koncerty téhle kapely rozhodně stojí za to!

Opět máme tu čest s absurdním světem Rudolfa Brančovského, kde se dívky mění ve veverky a nebo rovnou rozmlátí celou hospodu.

Posun je ale znát hlavně na instrumentální stránce: najdeme tu energické vypalovačky, doják jen s doprovodem klavíru a nebo rovnou a capella píseň. Škoda jen, že někdy je deska naopak nástroji až zbytečně přeplácaná.

Palec nahoru: další kolekce skvělých (nejen) ulítlých hitovek.
Palec dolů: zmiňovaná přeplácanost.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Turbošansón na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Millhouse - Event Horizon

Žánr: stounr rock
Vydáno: 11.6.2014
Songů: 12

Připravte si šampáňa, podruhé za historii Mikrorecenzí se na jejich ploše objevuje slovenský stoner rock! Tentokráte ho až z černých děr přiváží bratislavští Millhouse v podobě desky Event Horizon.

Jedná se sice o jejich první dlouhohrající album, ale to kluky představuje jako poměrně ostřílené hudebníky. Deska se vyznačuje propracovanou instrumentální stránkou, ve které není o překvapení nouze.

Variabilní dokáže být také zpěvákův vokál, přecházející ze zpěvu do screamu a to ne tak často, aby se posluchači přejedl. Millhouse navíc dokáží pod všechnu tu garážovou špínu schovat také solidní melodie.

Celkově vzato máme čest s propracovaným a profesionálně působícím albem. To sice neobsahuje takřka žádné samply, ale přesto zní jako moderní rocková deska.

Mikroperla: Na desce najdeme také dvě skladby, které se objevili už na prvním demíčku z roku 2008, ale na Event Horizon se dostaly pod ruce jiným hudebníkům. V Satisfaction si tak za mikrofon stoupla Barbora Drahovská od bratislavských akustiků Bloom. Summer podobně okořenil, v Americe žijící, britský písničkář Nick Fisher, který také přepsal původní text do “angličtější” verze.
Palec nahoru: znatelný pokrok oproti předchozím počinům.
Palec dolů: sakra, já něco vymyslím...
Zkuste zde:

Info o desce

Interpret: Millhouse
Album: Event Horizon
Vydáno: 11.6.2014
Země původu: Slovensko
Délka: 51:51
Vydavatelství: Vlastní náklad

Tracklist:
01. Affection (01:00)
02. Universe (05:25)
03. Satisfaction (04:41)
04. Consequence (03:36)
05. Superhero (03:33)
06. Mangy Wolf (04:28)
07. Disipation&Entrophy (01:37)
08. Summer (03:36)
09. Molten Sky (04:28)
10. Take the Time (04:36)
11. Event Horizon (07:11)
12. Can't Stand (07:40)

Obsazení:
Tomáš "Shorty" Lago (lead vokály, kytary)
Martin "Baky" Bakoš (kytary)
Marian Slamenka (bicí, back vokály)
Martin "Misiz" Čančo (basa)
+ hosté:
Barbora Drahovská (vokál v Satisfaction)
Nick Fisher (vokál, text v Summer)
Peter Bulík (kytarové sólo v Satisfaction)
Dalibor "Stroon" Kocian (vibrafon v Satisfaction)

Hudba: Millhouse
Texty: Millhouse

Mix a Mastering: Milan Malík (M2 Recording Studio)
Design a ilustrace: Adam Pižurný

(rozbalí se po kliknutí)



ohodnoťte Event Horizon na csmusic, sledujte nás i na facebooku.