Vladimír Merta - Imagena

Žánr: folk
Vydáno: 14. 11. 2014
Songů: 12

Imagena Vladimíra Merty není bůhvíjakou novinkou na hudebním trhu, vyšla už předloni v listopadu. Stejně jako ostatní desky tohoto písničkáře se ale dá poslouchat i se zpožděním. Navíc, některé ze skladeb byly napsány už před padesáti roky, takže nějaký ten měsíc navíc zde opravdu roli nehraje.

Na Imageně Mertu a jeho kytaru doprovodila řada, o generace mladších, studiových muzikantů a velkou část jejich doprovodu tvoří improvizace a vzájemné hudební nacítění. Další nástroje a vokály dodávají desce na příjemné hitovosti, u Merty skoro až nečekané.

Tento písničkář/filosof je známý tím, že jeho písně jsou neustále in progres a potvrzuje to i na Imageně. Pokud najdete starší verze písní z nové desky, zjistíte, že Merta připsal a přepsal pár slok a často výrazně sáhnul i do melodie. Já sám desku poslouchám už od doby jejího vydání a musím se přiznat, že k jejímu úplnému pochopení mne pár přehrání čeká.

Všechno nejlepší k sedmdesátinám!

Zkuste zde:


pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

Tara Fuki - The Best Of ...

Žánr: World music
Vydáno: 16.10. 2015
Songů: 20

Tara Fuki je jedna z těch kapel, která si našla svůj vlastní sound a jen tak si ji s nikým nespletete. Moc jiných skupin, tvořených dvěma ženami, podobným počtem violoncell a polskými texty u nás totiž asi nenajdete.

Dvacítka skladeb na jejich říjnovém výběrovém albu čerpá rovnoměrně ze všech vydaných desek a protože jsou skladby poskládané chronologicky podle data vydání, může posluchač sledovat vývoj, který duo za patnáct let prodělalo. Vzhledem k omezenému instrumentáři se nejedná o bůhvíjaké pokroky, přesto změny znatelné jsou.

Často až překvapivě silné melodie nikdy nepřekročí hranice podbízivosti. Duu naopak není cizí experimentování, které je díky přirozené muzikálnosti obou dam i poměrně zábavné. Deska The Best Of... jen potvrzuje, že Tara Fuki patří mezi nejzajímavější zástupce tuzemské alternativy.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Mortal Cabinet - Necrotica

Žánr: Necrock
Vydáno: 13.10. 2015
Songů: 12

Když se dají dohromady kontroverzní rapper Řezník a ještě kontroverznější zpěvák Samir Hauser, vypadá to na pěkný článeček na druhou stranu bulvárního plátku. Když ale zjistíte, že Mortal Cabinet v sobě ukrývá také Františka Štorma, je jasné, že nějaké ty kvality výsledné dílo mít musí. Společná deska tohoto projektu vyšla 13. října, jmenuje se Necrotica a kvality určitě má.

Každý z hlavních protagonistů vnesl do hudby to své: rap, EBM i black metal. Hudbu dostal na starosti právě František Štorm a jedná se o zajímavou a pestrou koláž, ve které najdeme všechny elementy, typické pro jednotlivé zástupce této nesvaté trojice. Texty si psal každý zvlášť a protože ve většině písní se u mikrofonu sejdou všichni hlavní protagonisté, je znát, že každý má dost odlišný styl.

Dohromady to ale funguje. Pány spojuje hlavně záliba v bizardnostech, brutalitě a provokaci. To vše Necrotica obsahuje a nejen přispěvovatelé v rekordní crowdfundingové kampani budou spokojeni.

Palec nahoru: Nečekaně dobrý produkt podobně nečekaného spojení.
Palec dolů: Bohužel nejspíše jen jednorázový.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Miro Žbirka - Miro

Žánr: poprock
Vydáno: 18.9. 2015
Songů: 23

Miro Žbirka je člověk, kterého asi většina z vás vnímá spíše jako zbytečný přežitek z doby hudebního pravěku. Jeho zářiová deska Miro je ale skvělá a přirozená popová nahrávka, kterých se dneska moc nevydává a bylo by škoda ho odsoudit jen proto, že jeho autor zapomněl vyhynout s ostatními dinosaury.

Deska se nahrávala v mekce rockové hudby, v londýnských studiích Abbey Road a když už se Miro jednou dostal tak daleko, natočil tam rovnou dvoualbum. První disk obsahuje skladby v angličtině a druhý ty samé ve slovenštině. Na albu spolupracoval i Pete Brown (textař Cream) nebo Manfred Mann, většinu písní si ale napsal sám Žbirka.

Deska by zněla hodně podobně kdyby vznikala v Česku nebo na Slovensku. Ze strany hlavního aktéra se nejedná jen o nějaký kalkul. Pro Mira se jednalo spíše o splněný sen, když se jako interpret mohl pohybovat v místech, kde natáčeli jeho idolové.

Palec nahoru: skvělá pop/rocková nahrávka.
Palec dolů: škoda, že mladší generace mají Žbirku na black listu.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Mira na csmucic, sledujte nás i na facebooku.

Čankišou - Supay

Žánr: hudba lidu Čanki
Vydáno: 30.10. 2015
Songů: 10

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, Čankišou to ale asi ještě nikdo neřekl. Skupina, která už šestnáct let šíří po celém světě legendy o jednonohém lidu Čanki, tak loni vydala své šesté studiové album.

Název Supay označuje zlo ve formě myšlenky či bytosti a celá deska je podle slov kapely kronikou toho, čím si musel jednonohý lid Čanki projít, aby vymýtil zlo. Na povrch se zde prý mají dostat nejtemnější kousky těchto jednodožců. Nevím.

Některé části jsou sice až nečekaně agresivní, jinak na mne ale Supay, stejně jako ostatní desky kapely, působí jako uragán pozitivní energie. Možná více než dříve jsou slyšet rockové základy, na ně je ale opět naroubováno obrovské množství méně tradičních nástrojů, které dotvářejí klasický world music sound kapely a které činí každou skladbu jedinečnou.

Palec nahoru: i na šestý pokus je to zábava.
Palec dolů: výlety do světa Čanki neocení každý.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Supay na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Petr Linhart - Rozhledna

Žánr: prý landscape folk
Vydáno: 12.6. 2015
Songů: 12

Rozhledna stojí někde v českoněmeckém pohraničí, ale za dobrého počasí z ní zahlédnete i věž kostela v Zaječí na Jižní Moravě a párkrát za rok dokonce i vzdálené Tichomoří. Rozhledna je totiž letošní deska písničkáře Petra Linharta.

Písně tohoto hudebníka většinou vypráví o skutečných lidech, událostech a vždy jsou spojené s nějakým místem. Proto Rozhledna. Proto landscape folk.

Album má nejen funkci estetickou, ale také edukativní. Ke každé skladbě existuje její vysvětlení, bez kterého písně ne vždy dávají smysl. Potom jsou ale o to silnější.

Silnější a atraktivnější je potom nahrávka také z toho důvodu, že kromě Petra Linharta a jeho kytary v propracované nahrávce zanechala stopu také doprovodná skupina 29 Saiten a hostující vokalisté.

Palec nahoru: Sudetský kronikář opět promluvil.
Palec dolů: Proč se o něm pořád nemám s nikým bavit?

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Hviezda - Nič sa nemení

Žánr: městský rock
Vydáno: 20.10. 2015
Songů: 11

O bratislavské skupině Hviezda už jsem letos na Mikrorecenzích jednou psal. Kapela se ale nejspíše na stará kolena snaží dohnat "promarněné" mládí a rok po debutu Tu v Bratislave vydala druhé studiové album Nič sa nemení.

Na hudbě skupiny se opravdu nic zásadního nezměnilo. Pánové pořád hrají přímočarý rock se zajímavými texty Tomáše Ďurovky. Možná ještě více než Tu v Bratislave je Nič sa nemení deníčkem unaveného měšťáčka, který jen tak tak dokáže držet krok s rychlým tempem světa, ve kterém žije.

Z celé desky hudebně jasně vyčuhuje titulní skladba, nečekaně oděná do disco/funky hávu. Použitím samplů zaujme také melancholická Červená električka.

Zbytek je to samé jako minule. Neobyčejně obyčejné bratislavské rock'n'rolly.

Palec nahoru: navzdory krátkému odstupu ještě lepší než debut.
Palec dolů: hledačům experimentů a nevyšlapaných cest vstup opět zakázán.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Bombarďák - Píp

Žánr: hudba pro ty děti v nás
Vydáno: 22.10. 2015
Songů: 18

Dobrou hudbu pro děti u nás v současnosti tvoří hlavně personálně propojené skupiny Kašpárek v rohlíku, Pískomil se vrací a Bombarďák. Poslední jmenovaná teď na předvánoční trh vyvrhla novou desku. Píp.

Na albu najdeme osmnáct skladeb, což je dost velká pálka, celková stopáž desky je ale jen něco přes půl hodiny. Všechny písně jsou tedy tak krátké, že ani nemají šanci nudit. To ostatně nedovolují ani veselé texty a pestrá hudební složka (vítr zde vane od skupiny Hm..., ze které pochází dvě třetiny Bombarďáka).

Stejně jako díla ostatních, v úvodu zmiňovaných, souborů, i Píp je punkově našlápnutá a její poslech dokáží bez zdravotních následků přežít i rodiče a další normální lidé. Příběhy o kamarádství kanára s kanálem nebo o datlovi, který pořádá festival dokáží pobavit i je.


Palec nahoru: dobrá hudba pro děti i neděti.
Palec dolů: některé textové fórky nedokáží bavit po více posleších.


Zkuste zde:
 

Ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Malokarpatan - Stridžie dni

Žánr: folklórní black metal
Vydáno: 13.9.2015
Songů: 9

Malokarpatské trio Malokarpatan na své debutové desce Stridžie dni (Dny čarodejnic) čerpá z tamních pověstí a zvyků. Když to vezmeme v potaz a podíváme se na obal desky, můžeme očekávat zajímavou folklorní nahrávku. Dočkáme se ale blackmetalu.

A to neméně zajímavého. Oldschoolový, zahuhlaný blekmetálek, přítomnost humoru a skvělý obal desky dokonce odkazují na ranné období našich Master’s Hammer, tuzemské legendy žánru.

Texty kapely jsou deklamované v malokarpatském dialektu a pojednávají zejména o temné magii (Z jazera ozruta, s volíma rohama a telom chlapiny ) a opilství (npř. O jedném, čo pijatikou rozum si pomúcil a nakonec v chléve prenocovat musel). Sama kapela tvrdí, že stejně jako slovenská duše, také písně skupiny jsou zároveň ponuré, veselé i melancholické. Po poslechu desky nelze než souhlasit.

Palec nahoru: veselý black metal na motivy malokarpatských bájí a pověstí.
Palec dolů: jen na vlastní nebezpečí.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte Stridžie dni na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Noisy Pots - Home Alone

Žánr: elektropop s bubínkama
Vydáno: 18.5. 2015
Songů: 5

Když si Charlie Straight naordinovali pauzu na neurčito, většina fanoušků sledovala hlavně následnou tvorbu zpěváka Alberta. Nejen on si ale našel své místo na současné hudební scéně.

Klávesák Charlie Straight Michal Šupák totiž založil projekt Noisy Pots, který tvoří s bubenickým duem Emil & Jakub. Tato dvojice má velké zkušenosti z buskování a kromě klasických bicí nepohrdne ani kýbly a hrnci.

Možná to tak pořád nezní, ale výsledkem tohoto neočekávaného spojení je atraktivní nahrávka, která kombinuje taneční hudbu se současným popem a samozřejmě s množstvím rytmů a zajímavých zvuků.

Povedl se také celkový sound desky. Ta navíc obsahuje takové množství hitových momentů, že se až divím, že si alba a kapely vlastně pořád nikdo nevšiml...

Palec nahoru: svěže a hezky cize znějící pop.
Palec dolů: občas sklouzává do zbytečně klišovitých vod.

Zkuste zde:
   

Sledujte nás i na facebooku.