Čankišou - Supay

Žánr: hudba lidu Čanki
Vydáno: 30.10. 2015
Songů: 10

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, Čankišou to ale asi ještě nikdo neřekl. Skupina, která už šestnáct let šíří po celém světě legendy o jednonohém lidu Čanki, tak loni vydala své šesté studiové album.

Název Supay označuje zlo ve formě myšlenky či bytosti a celá deska je podle slov kapely kronikou toho, čím si musel jednonohý lid Čanki projít, aby vymýtil zlo. Na povrch se zde prý mají dostat nejtemnější kousky těchto jednodožců. Nevím.

Některé části jsou sice až nečekaně agresivní, jinak na mne ale Supay, stejně jako ostatní desky kapely, působí jako uragán pozitivní energie. Možná více než dříve jsou slyšet rockové základy, na ně je ale opět naroubováno obrovské množství méně tradičních nástrojů, které dotvářejí klasický world music sound kapely a které činí každou skladbu jedinečnou.

Palec nahoru: i na šestý pokus je to zábava.
Palec dolů: výlety do světa Čanki neocení každý.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Supay na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Petr Linhart - Rozhledna

Žánr: prý landscape folk
Vydáno: 12.6. 2015
Songů: 12

Rozhledna stojí někde v českoněmeckém pohraničí, ale za dobrého počasí z ní zahlédnete i věž kostela v Zaječí na Jižní Moravě a párkrát za rok dokonce i vzdálené Tichomoří. Rozhledna je totiž letošní deska písničkáře Petra Linharta.

Písně tohoto hudebníka většinou vypráví o skutečných lidech, událostech a vždy jsou spojené s nějakým místem. Proto Rozhledna. Proto landscape folk.

Album má nejen funkci estetickou, ale také edukativní. Ke každé skladbě existuje její vysvětlení, bez kterého písně ne vždy dávají smysl. Potom jsou ale o to silnější.

Silnější a atraktivnější je potom nahrávka také z toho důvodu, že kromě Petra Linharta a jeho kytary v propracované nahrávce zanechala stopu také doprovodná skupina 29 Saiten a hostující vokalisté.

Palec nahoru: Sudetský kronikář opět promluvil.
Palec dolů: Proč se o něm pořád nemám s nikým bavit?

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Hviezda - Nič sa nemení

Žánr: městský rock
Vydáno: 20.10. 2015
Songů: 11

O bratislavské skupině Hviezda už jsem letos na Mikrorecenzích jednou psal. Kapela se ale nejspíše na stará kolena snaží dohnat "promarněné" mládí a rok po debutu Tu v Bratislave vydala druhé studiové album Nič sa nemení.

Na hudbě skupiny se opravdu nic zásadního nezměnilo. Pánové pořád hrají přímočarý rock se zajímavými texty Tomáše Ďurovky. Možná ještě více než Tu v Bratislave je Nič sa nemení deníčkem unaveného měšťáčka, který jen tak tak dokáže držet krok s rychlým tempem světa, ve kterém žije.

Z celé desky hudebně jasně vyčuhuje titulní skladba, nečekaně oděná do disco/funky hávu. Použitím samplů zaujme také melancholická Červená električka.

Zbytek je to samé jako minule. Neobyčejně obyčejné bratislavské rock'n'rolly.

Palec nahoru: navzdory krátkému odstupu ještě lepší než debut.
Palec dolů: hledačům experimentů a nevyšlapaných cest vstup opět zakázán.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Bombarďák - Píp

Žánr: hudba pro ty děti v nás
Vydáno: 22.10. 2015
Songů: 18

Dobrou hudbu pro děti u nás v současnosti tvoří hlavně personálně propojené skupiny Kašpárek v rohlíku, Pískomil se vrací a Bombarďák. Poslední jmenovaná teď na předvánoční trh vyvrhla novou desku. Píp.

Na albu najdeme osmnáct skladeb, což je dost velká pálka, celková stopáž desky je ale jen něco přes půl hodiny. Všechny písně jsou tedy tak krátké, že ani nemají šanci nudit. To ostatně nedovolují ani veselé texty a pestrá hudební složka (vítr zde vane od skupiny Hm..., ze které pochází dvě třetiny Bombarďáka).

Stejně jako díla ostatních, v úvodu zmiňovaných, souborů, i Píp je punkově našlápnutá a její poslech dokáží bez zdravotních následků přežít i rodiče a další normální lidé. Příběhy o kamarádství kanára s kanálem nebo o datlovi, který pořádá festival dokáží pobavit i je.


Palec nahoru: dobrá hudba pro děti i neděti.
Palec dolů: některé textové fórky nedokáží bavit po více posleších.


Zkuste zde:
 

Ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Malokarpatan - Stridžie dni

Žánr: folklórní black metal
Vydáno: 13.9.2015
Songů: 9

Malokarpatské trio Malokarpatan na své debutové desce Stridžie dni (Dny čarodejnic) čerpá z tamních pověstí a zvyků. Když to vezmeme v potaz a podíváme se na obal desky, můžeme očekávat zajímavou folklorní nahrávku. Dočkáme se ale blackmetalu.

A to neméně zajímavého. Oldschoolový, zahuhlaný blekmetálek, přítomnost humoru a skvělý obal desky dokonce odkazují na ranné období našich Master’s Hammer, tuzemské legendy žánru.

Texty kapely jsou deklamované v malokarpatském dialektu a pojednávají zejména o temné magii (Z jazera ozruta, s volíma rohama a telom chlapiny ) a opilství (npř. O jedném, čo pijatikou rozum si pomúcil a nakonec v chléve prenocovat musel). Sama kapela tvrdí, že stejně jako slovenská duše, také písně skupiny jsou zároveň ponuré, veselé i melancholické. Po poslechu desky nelze než souhlasit.

Palec nahoru: veselý black metal na motivy malokarpatských bájí a pověstí.
Palec dolů: jen na vlastní nebezpečí.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte Stridžie dni na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Noisy Pots - Home Alone

Žánr: elektropop s bubínkama
Vydáno: 18.5. 2015
Songů: 5

Když si Charlie Straight naordinovali pauzu na neurčito, většina fanoušků sledovala hlavně následnou tvorbu zpěváka Alberta. Nejen on si ale našel své místo na současné hudební scéně.

Klávesák Charlie Straight Michal Šupák totiž založil projekt Noisy Pots, který tvoří s bubenickým duem Emil & Jakub. Tato dvojice má velké zkušenosti z buskování a kromě klasických bicí nepohrdne ani kýbly a hrnci.

Možná to tak pořád nezní, ale výsledkem tohoto neočekávaného spojení je atraktivní nahrávka, která kombinuje taneční hudbu se současným popem a samozřejmě s množstvím rytmů a zajímavých zvuků.

Povedl se také celkový sound desky. Ta navíc obsahuje takové množství hitových momentů, že se až divím, že si alba a kapely vlastně pořád nikdo nevšiml...

Palec nahoru: svěže a hezky cize znějící pop.
Palec dolů: občas sklouzává do zbytečně klišovitých vod.

Zkuste zde:
   

Sledujte nás i na facebooku.

The Truth Is Out There - Lighthouses

Žánr: současný tvrdý rock
Vydáno: 23.8. 2015
Songů: 11

Označení "čeští Enter Shikari" už ostravské The Truth Is Out There asi tak trochu štvalo, a tak její členové začali poslouchat i jiné kapely. Na letošní dlouhohrající novince Lighthouses je to znát.

V první řadě zde skupina působí vyspěleji než na předchozích EP. Tohle už nejsou malí kluci, kteří si hrají s kytarami a elektronikou. Současní TTIOT jsou podle Lighthouses našlapaná kapela s hromadou nápadů a s odhodláním nakopat zadek všem, kdo jim bude stát v cestě.

Po hudební stránce je tentokrát deska hodně pestrá, z elektronické anarchie kapela přesedlává na smyčcové aranže a celkově svůj zvuk přibližuje většinovému posluchači. Má mu ale co nabídnout. Každá píseň z desky má silný hitový nádech a celé album zní spíše jako práce amerických králů hitparád než unknown party z Ostravy.

Palec nahoru: domestikování aktuálních světových trendů.
Palec dolů: trochu postrádám výraznější vlastní tvář kapely.

Zkuste zde:


ohodnoťte Majáky na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Joe Karafiát - 1985-2015

Žánr: rock
Vydáno: 5.5. 2015
Songů: 17

Kytarista Joe Karafiát rozhodně nepatří k našim největším guitar heroes. Minimálně kvůli působení v kapelách Garáž a Plastic People ale důležitý je. Tyto i jeho ostatní hudební tváře ukazuje letošní výběrovka.

Ta kromě několika skladeb zmiňovaných interpretů a nebo Karafiátových dalších projektů jako Overground nebo Joe Carnation band obsahuje také kytaristovy aktuální nahrávky.

Právě ty jsou z mého pohledu nejzajímavější. Skladby jako Zodiak a Pohádka na konec představují Karafiáta jako charismatického rockového písničkáře, který má na hudební scéně místo i v roce 2015. Tyto písně totiž sice silně odkazují na tradici tuzemského undergroundu, zároveň ale nezní jako skanzen.

Výběrovka 1985-2015 je ale silná i ve starších písních. Bylo totiž z čeho vybírat.

Palec nahoru: nenápadná připomínka nenápadného (ale důležitého) hudebníka.
Palec dolů: uvítal bych sólovou nahrávku se stylem, naznačeným zmiňovanými skladbami.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

B4 - Die Mitternachtmaus. Plastic People of the Universe Tribute

Žánr: Die plastische Leute aus dem Weltall
Vydáno: 14. 10. 2015
Songů: 10

Pražští B4, milovníci německého krautrocku, za sebou mají množství zajímavých počinů a ten letošní jim v tomto ohledu může směle konkurovat. Podobné pocty se totiž Plastic People jen tak nedočkají.

B4 zde propojili dvě své velké lásky: tuzemský underground a německou kosmische Musik. Vybrali desítku známých skladeb Plastic People of the Universe, Bondyho texty přeložili do němčiny a rockovou hudbu nahradili elektronikou, odkazující na kultovní Kraftwerk.

Protože B4 jsou poctivci a ne jen trapní pozéři (proto o nich pořád skoro nikdo neví), byla deska nahraná hlavně za použití muzejních  analogových nástrojů. Samozřejmostí je také použití vocoderu, který jen dotváří minimalistickou atmosféru desky, která snad ani nemohla vyjít v jednadvacátém století.

Palec nahoru: kam se chodí na nápady jako "co kdybychom předělali Plastiky do stylu Kraftwerk?"
Palec dolů: pro většinu posluchačů jen legrácka na jedno použití.

Zkuste zde:
 

 pokud chcete být v obraze, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Adacta - TMA

Žánr: HC/crust
Vydáno: 25.8. 2015
Songů: 10

O bratislavských Adacta se dá mluvit jako o československé crustové stálici. A podobně jako o jejich souputnících Čad se o bratislavských Adacta dá mluvit jako o sázce na jistotu. Dokazuje to i letošní album TMA.

Jak vidno, obal tomuto názvu odpovídá na sto procent a podobné je to s hudbou. Ta v sobě skrývá HC punkové hymny outsiderů, fanfáry vyvrhelů, nebo "hyperboly zoufalství a metafory šílenství."

Na rozdíl od děl jiných kapel tohoto žánru nejsou skladby Adacta po hudební stránce jednotvárné, dokáží překvapit a jsou přístupné i posluchačům mimo tuto subkulturu. Kvůli skvělému zvuku je TMA navíc také pořádně působivá.

Souvisí s tím také hlavní rozdíl mezi hudbou (resp. spíše texty) Adacta a zmiňovaných Čad. Zatímco u Pištovy sebranky lze za vším najít ironický úšklebek, u Adacta jsou to pořád zlostí a nenávistí vyceněné zuby.

Palec nahoru: Působivě temná nahrávka.
Palec dolů: Tu nejlepší skladbu si kapela vypotřebuje hned na začátek.

Zkuste zde:


pokud chcete být v obraze, sledujte nás Mikrorecenze na facebooku.