Xavier Baumaxa - Pijano

Žánr: freakfolk
Vydáno: 2015
Songů: 12

Tak to vypadá, že Xavieru Baumaxovi se dawntempovské zpomalení zalíbilo. Pokračuje v něm totiž i na letošní řadovce Pijano, na kterou opět přispěli fanoušci a za jejímž přebalem stojí opět tentýž kreslíř. Že by se pan Buránek zacyklil?

Ani ne. Jako mor se ale na jeho deskách šíří vážný podtón. Tentokrát už zaplavil skoro celou druhou polovinu desky.

Ne, že by chyběl humor nebo slovíčkaření, dokonce i těch sprosťáren je teď zase docela dost. Nikdy předtím ale Baumaxa nenahrál takové "slaďáky" jako jsou Dvě labutě nebo Dej koňům napít. A co teprve unavené Tired of Life a Přestávám se umět smát...

Samozřejmě jsou tu také ujetější a zároveň typičtější příspěvky do písničkářovy fonografie, Pijano ale ukazuje, že Xavier dokáže být poslouchatelný i bez fórků.

Palec nahoru: osobitá nahrávka osobitého hýkala, co mý chtít člověk víc?
Palec dolů: Dátamtůja je podle mne hezký bonus na internetech a koncertech, ale ne na desce.

Zkuste zde:
 

 ohodnoťte Pijano na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Kyklos Galaktikos - Mezi lovci mezer

Žánr: osobitý rap
Vydáno: 10.2. 2015
Songů: 10

Zatímco Jiří Burian alias Kapitán Demo vesele brojí proti rapovým a hip-hopovým klišé, jeho bratr Jan si jich s Kyklos Galaktikos pro změnu vůbec nevšímá.

Tak tomu je i na druhé desce Mezi lovci mezer. Ta jde naopak ještě dál do hlubin undergroundu a trio tak potvrzuje svou pověst jednoho z nejoriginálnějších tuzemských souborů.

Mezi lovci mezer je pestrá sbírka zvuků, hluků, sloganů a jejich deformací, výkřiků, beatů a  především zajímavých textů.

V některých případech Kyklos přímo navazují na svůj debut Osa dobra, ale jako celek je Mezi lovci mezer propracovanější hlavně co se hudby týče. Například závěrečná skladba Zrcadlo má tedy skoro dvacet minut.

Palec nahoru: lepší než "poslední cédo se šmoulýma hitama."
Palec dolů: občas až zbytečně natahované.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Got Blue Balls - Counting The Days

Žánr: špinavý rock'n'rolly
Vydáno: 2.3. 2015
Songů: 11

O Got Blue Balls se na Mikrorecenzích psalo už v souvislosti s jejich debutem. Než jsem dokázal pochopit jeho obal, stačil se mu na světlo světa prodrat mladší sourozenec, Counting The Days.

Prozatím ale jen do světa jedniček a nul, protože vydání fyzického nosiče se prozatím neplánuje. Pro hudební fetišisty jako jsem já je to sice škoda, ale z hlediska ekonomického je tento krok pochopitelný.

Na Counting The Days už není hudba Got Blue Balls tak přímočará jako na eponymním debutu. Nezmizel ale rock'n'rollový náboj, který žene desku vpřed.

Na druhou stranu tu ale nenajdeme takové množství zapamatovatelných melodií. Kromě oklipovaných Mirror a Smash It Apart tak deska pouze splývá v jednu nabušenou párty.

Palec nahoru: Got Blue Balls neztratily koule.
Palec dolů: zmiňované splývání, nikde jsem nenašel texty.

Zkuste zde:


ohodnoťte Counting the Days na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Kurkus - Octameron

Žánr: electro-pop
Vydáno: 19.2. 2015
Songů: 72

V době singlů a EPček provedli košičtí Kurkus naprosto nesmyslný krok. Jejich debut Octameron se totiž skládá z osmi disků, jejichž poslech zabere přes pět hodin.

Každé album je navíc trošku jiné. Například obsah desky Horrorpop plně odpovídá svému názvu, Interstellar zase opravdu cestuje do vesmírných dálek a celá Káre Ma Kár si vystačí s opakováním těchto tří slov.

Ve svých textech totiž kapela kromě své mateřštiny používá také angličtinu a svůj vlastní pajazyk. Hudba slovenského tria je celá postavená na minimalistickém přístupu a to jak textově, tak hudebně.

Doporučuji zejména první disk De Luxe, který vlastně shrnuje všechny hudební tváře Octameronu dohromady.

Palec nahoru: pětihodinový debut je prostě übercool
Palec dolů: ne všechny skladby stojí za opakovaný poslech

Zkuste zde:
 

 pokud chcete být v obraze, sledujte nás Mikrorecenze na facebooku.

Zlokot - Slowakische Genius

Žánr: pejsek s kočičkou revival
Vydáno: 10.11. 2014
Songů: 12

Pár špetek kytar, rapu a elektroniky v podání zásadních postav slovenské alternativy. To je Zlokot a to je Slowakische Genius, následník o rok staršího debutu Slowakische Idiot.

Slowakische Genius je jedna z hudebně nejbarevnějších desek, které jsem poslední dobou slyšel. Navíc je vlastně plná hitových skladeb jako Wu wej, PR Queen nebo Rauš.

Lyrikovy osobité příběhové texty, Lososova hudba, konečně využitý vokál Stanky Apfelové,... Dohromady to všechno až podezřele dobře šlape.

Kapele se podařilo upéct pejskokočičkovský dort, po kterém nebolí břicho, konzument má naopak chuť na další. Tak taky "prijmi Zlokot, prijmi ho!" a rozhodni se, jestli je Zlokot geniální, nebo idiotský.


Palec nahoru: originální hudební ksicht
Palec dolů: jak se má sakra jmenovat další deska? Slowakische Übermensch?

Zkuste zde:
 

ohodnoťte slovenského génia na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

The Plastic People Of The Universe - Pašijové hry velikonoční

Žánr: velikonoční androš
Vydáno: 1980                                    MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 9

Velikonoce, nejdůležitější křesťanský svátek roku, spjatý s biblickým příběhem o ukřižování Ježíše Krista. Právě tuto klasickou látku se rozhodla na konci sedmdesátých let adaptovat modla tuzemského undergroundu, The Plastic People Of The Universe.

Informovaní vědí, že podobné náměty nebyly skupině tak úplně cizí, protože saxofonista Vráťa Brabenec měl za sebou (nedokončené) studium na bohoslovecké fakultě. Právě ten se tedy ujal libreta, čerpajícího z Bible Kralické.

Hudba připadla tradičně Mejlovi Hlavsovi, který rozsáhlosti látky naplno využil a troufl si na složitější kompozice, než bylo u Plastiků do té doby zvykem.

Kapela si na Pašije vypůjčila také Pavla Zajíčka z DG 307 a v působivých sborech se vokálně prosadila i většina členů skupiny. Nejen díky tomu působí původní nahrávka i po letech silným dojmem.

A co dál? Pašijové hry velikonoční vydal v roce 1980 v Kanadě ex-Plastik Paul Wilson a nahrávka se setkala se slušným ohlasem. Pašije byly velmi důležité pro sblížení undergraundu a intelektuálů. V roce 2004 vyšla ve spolupráci s Agon Orchestra nová koncertní nahrávka Pašijových her.

Zkuste zde:
 

 ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Morgue Son - Večernice ~ Proplouváš

Žánr: alternativní rock
Vydáno: 19.11.2014
Songů: 8

Uherskobrodští Morgue Son rozhodně nepatří mezi kapely, které stojí pořád na jednom místě. Vývoj, který skupina prodělala před vydáním nové řadovky je ale přesto překvapivý.

Tři roky stará studiová deska představuje Morgue Son jako metalovou kapelu, která sice často pomrkává po melancho- lickopsychedelických plochách, ale vládne jí growl a těžký kov.

To loňský příspěvek do diskografie má role úplně obrácené. Kapela se tu totiž už naplno ponořila do vod melancholic- kého rocku. Hudební rozmanitost si ale udržela i zde a výsledek je tedy všechno, jen ne jednotvárný. Konečně, i ty tvrdé kořeny se dostanou na povrch.

Znáte snad lepší soundtrack k večernímu/nočnímu proplouvání městem?

Palec nahoru: i po rapidní změně žánru se laťka drží vysoko.
Palec dolů: na sílu předchozí nahrávky se ale navázat úplně nepodařilo

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Večernici na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

The Hops Party - Bitterness Units

Žánr: pivní rock
Vydáno: 13.12. 2014
Songů: 9

Opravdu se na Mikrorecenzích píše o pivním rocku? Vlastně jo, ale to není tak, jak si myslíte.

Duo The Hops Party vědomě sjíždí vlny klišé a minimálně podle loňského alba Bitterness Units se touto jízdou pěkně baví. Hudebně se pánové notně inspirovali u The White Stripes, protože také Strana chmelu vzývá rock'n'rollovou přímočarost a ve svém věrozvěstování si vystačí s kytarou a bicími.

Plusem jsou potom vtipné anglické texty, točící se hlavně kolem piva (od pěstování chmelu po konzumování samotného nápoje) a surfování. Je znát, že Dan Sýkora a Hugo Trkal si chtěli hudebně odfrknout od propracovaných struktur a zkusit něco jednoduššího a odlehčeného. Vyšlo to.

Palec nahoru: solidní a zábavný DIY projekt.
Palec dolů: zvuk desky by si možná zasloužil větší rozmanitost.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Bitterness Units na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Wild Tides - Sever Fashion

Žánr: divoký přílivy
Vydáno: 2015
Songů: 5

Wild Tides v podstatě nevědomky vyhráli soutěž Czeching a své nové EP mohli nahrát ve studiu Českého rozhlasu. Stejně ale zase zní jako z garáže a to je jen dobře.

Nová třináctiminutová nahrávka má sice deathmetalový vizuál, ale hudba samotná je opět plná okatých rock'n'rollových vykrádaček, konvertovaných do zábavné a svižné směsi všeho, co bylo zrovna po ruce. Ona směs je přitom pořád propracovanější a rozmanitější.

Tahle frackovitá krasojízda Kubovi Kajfoszovi a jeho kumpánům až nepochopitelně dobře vychází a docela by mě zajímalo, kdy narazí do zdi. Někomu, kdo dokáže na EPčko vrazit country song, punkově nadupaný rock'n'rolly, lovesong o dělníkovi na dálnici lásky a k tomu opožděně připojit titulní song starší desky, ale nejde než fandit. A tak fandím.

Palec nahoru: další skvělá nahrávka made by Wild Tides.
Palec dolů: naživo je vše stejně ještě lepší.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Sever Fashion na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Bad Karma Boy - Údolia a kopce

Žánr: slovenská alternativa hadr
Vydáno: 14.10.2014
Songů: 9

Chcete si poslechnout melodickou a hitovou hudbu, ale zároveň vám záleží na vaší dobré pověsti a nemůžete tedy svou touhu ukojit na Mandrage nebo Chinaski? Zkuste Bad Karma Boy.

Ti na své loňské řadovce Údolia a kopce nabízí syntézu toho nejlepšího ze slovenské alternativy. Výsledkem je až návyková sbírka melodií, ze kterých ale zároveň není cítit přehnaná vtíravost.

Už pilotní singl Dunaj patří mezi mé nejoblíbenější skladby, loňského roku a i když na albu nemá konkurenci, moc daleko za ním ani ostatní písně nezaostávají. Bad Karma Boy totiž nemyslí jen na silné melodie, ale také na experimenty nebo propracované aranže.

Vývoj od eponymního debutu (který je jen o rok starší) je značný a stejně takové je i mé očekávání do budoucna.

Palec nahoru: barevná popová nahrávka.
Palec dolů: občas až moc silně připomíná npř. Billy Barman.

Zkuste zde:
 

poslechni na deezeru, ohodnoť na csmusic, sleduj nás i na facebooku.