Katarzia - Antigona

Žánr: anticko-feministický pop
Vydáno: 8. 10. 2018
Songů: 8

"Toxická maskulinita," "MeeToo" a další podobné výrazy hýbaly také v uplynulém roce světem a to i tím hudebním. Žebříčkům nejlepších nahrávek roku 2018 tak dominují nahrávky, za kterými stojí ženy a jejichž písně s fenoménem ženství (a mužství) pracují. Naše končiny tuto vlnu zatím spíše ignorují a prakticky jedinou výjimkou je tak Antigona slovenské písničkářky Katarzie. 

Všechny stopy po jejích folkových začátcích jsou tentokrát perfektně zameteny pod koberec. Hlavní protagonistka  písně ve spolupráci s producentem Pjonim zabalila do nápaditého elektronického hávu a i zvukem se tak přiblížila současnému světovému popu. Důležité jsou ale pořád texty.

"Myslíš, že nemôžeme nič zmeniť / pretože sme iba ženy? / to je, moja milá, dnes už úplne inak". Na minulé desce ještě Katarzia zpívala i o srnkách a hudbě, tentokrát "sleduje krizi mužství", reaguje na smrt Jána Kuciaka a přitom "věří v dobro víc než katolický kněz." Paradoxem je, že tak palčivě aktuální a angažovaná nahrávka je zároveň soundtrack k současné adaptaci stejnojmenného Sofoklova dramatu.

Palec nahoru: potřebná nahrávka!
Palec dolů: na rozdíl od předchozích počinů chybí nosnější melodie.
Top Track: Kríza mužstva

Zkuste zde:
 

Ministerstvo popu - Třídní sraz

Žánr: Vypsaná Mňága
Vydáno: 14. 12. 2018
Songů: 12

Od svého vzniku přicházel písničkářský projekt Děti mezi reprákama každý podzim s novou nahrávkou. Tato tradice byla sice protentokrát porušena, fanoušci vypravěče Dominika Zezuly ale přesto o svou pravidelnou dávku emocí loňský rok nepřišli.

Konec roku totiž přinesl jeden z nejzajímavějších hudebních konceptů za dlouhou dobu: Třídní sraz od nového projektu Ministerstvo popu, seskupeného právě kolem Zezuly. To se svou deskou hrdě hlásí k odkazu tuzemského pop-rocku, prezentovaného hlavně kapelou Mňága a Žďorp.

Zezulovou textařskou doménou je charakteristika postav a situací a v tomto ohledu se mohl na Třídním srazu vyřádit. Každá skladba totiž skicuje osudy jednoho z návštěvníků (překvapivě) třídního srazu, uspořádaného na výročí deseti let od maturity. Skvělý nápad s ambicemi generační výpovědi kazí jen pocit hudební nedotaženosti, projevující se například splýváním jednotlivých skladeb. 

Palec nahoru: koncept, nejlepší facebooková událost v dosavadní historii vesmíru,...
Palec dolů: absence saxofonu a kláves!
Top Track: Milan

Zkuste zde: 
 

Jakub Tichý - Aut

Žánr: folk/punk
Vydáno: 22. 4. 2018
Songů: 14

Jakub Tichý je úkaz. V pracovním životě ředitel divadla, ve volném čase jeden z našich nejosobitějších porevolučních písničkářů. A zároveň jeden z těch nejdeprimovanějších vůbec.

"A jako vždycky nikoho nezajímá / jak se mám chudák malý starý já / já se mám špatně, jsem nešťastně zamilovaný / a trpím depresemi a rýmami"

Ve svých textech se Jakub Tichý stylizuje do role kvintesenciálního outsidera a svým nezaměnitelným punkovým projevem vykřikuje do světa důkazy o příkořích, která ho na každém rohu potkávají. Na svých řadových nahrávkách si kompenzuje jakousi témbrovou jednotvárnost svých živých vystoupení celým nástrojovým arzenálem a nahrávka díky tomu hýří nečekanými barvami. Bohužel to tentokrát kvůli celkovému mixu více než na předchozích nahrávkách zbytečně odvádí pozornost od skvělých textů.

Palec nahoru: Jakub Tichý jak ho máme rádi: nešťastný, naštvaný. A teď navíc i hudebně pestrý.
Palec dolů: mix nahrávky je místy podobně nešťastný jako její hlavní protagonista.
Top Track: Vzpomínky

Zkuste zde:
 

Iszek Baraque - Iszek Baraque

Žánr: hodně kytar
Vydáno: 8.12.2017
Songů: 11

Světy vážné a populární hudby už dávno nepředstavují antipody neschopné vzájemné komunikace. Přesto ale může trochu překvapit, když jeden z našich nejzajímavějších mladých skladatelů soudobé vážné hudby natočí v podstatě rockovou desku. Tak totiž učinil František Chaloupka pod pseudonymem Iszek Baraque.

Při znalosti kontextu ale eponymní nahrávka začíná dávat smysl. Chaloupkova doména je sice minimalismem ovlivněná a experimentální vážná hudba pro (převážně) komorní ansámbly, sám ale před několika lety založil v Brně Kytarový institut, na kterém vyučuje také jazzovou i rockovou kytaru.

Deska Iszek Baraque v sobě tyto všechny tyto vlivy přirozeně snoubí a cestuje od psychedelie přes country po metalové názvuky. A to vlastně zcela bez bicích! Hlavní slovo tu mají samozřejmě kytary: elektrické, akustické, zkreslené, naloopované, naskládané v množství vrstev přes sebe a doprovozené hlasem hlavního protagonisty.

Palec nahoru: pěkná kytarová psychedelie, vlastně písničková deska.
Palec dolů: možná by byla lepší čistě instrumentální podoba.
Top Track: Ride A Tide

Zkuste zde:
 

Pavel Klusák - Co je nového v hudbě

Vydáno: 2018
Nakladatel: Nová beseda
Stran: 111

Nakladatelství Nová beseda od roku 2015 vydává sympatické aktuální "stavy bádání" různých oborů od lingvistiky přes fyziku po logiku. Letos došlo také na hudbu. Vybrané aspekty jejího vývoje posledních dvaceti let v knize představuje hudební publicista Pavel Klusák.

Vznikem pirátského Napsteru v roce 1999 podle Klusáka vstoupil hudební průmysl do nové éry, se kterou se pořád nedokázal uspokojivě vypořádat. Právě digitalizací hudby tedy publicista zahajuje svůj rychlokurz klíčovými hudebními fenomény nového milénia.

Kromě ní se na sto stranách zaměřuje i na hipsterství, retrománii nebo práci hudebníků s tichem/hlukem. Jednotlivé problémy potom ilustruje na příkladech od soudobé vážné hudby přes alternativní scénu po mainstreamový pop. Vzhledem k rozsahu knihy se ale jedná spíš o stručné sondy, které čtenáře navádí k dalším zdrojům informací. Proto je možná škoda, že Pavel Klusák neuvedl trochu více položek do doporučené "rozšiřující literatury."

Palec nahoru: i přes malý rozsah a do velké míry samplování zahraniční literatury (hlavně Reynoldsovy Retromanie) vlastně na tuzemském knižním trhu jedinečný pokus.

Palec dolů: v knize avizovaný doprovodný web s hudebním soundtrackem k jednotlivým kapitolám (zatím) nefunguje/neexistuje.

Sisa Fehér & Vladko Mikláš - Bardo

Žánr: slovenská alternativa hadr
Vydáno: 1.6. 2018
Songů: 13

V okolí vydavatelství Slnko Records v posledních letech vykrystalizovala řada zajímavých zpěvaček/písničkářek. Jednou z nich je také žánrově nevyhraněná Sisa Fehér, která si tentokrát odskočila od své skupiny Fehero Rocher a natočila album Bardo s kytaristou Vladkem Miklášem.

Pod zpěvaččiným navrstveným vokálem tu pobzukuje kontrabas (nejčastěji Rastislav Uhrík), zní najazzlé kytarové postupy a to vše citlivě podbarvuje ještě trocha té elektroniky, ruchů a loopů. Prolnutí jednotlivých prvků přitom působí absolutně přirozeně a zároveň velmi uměřeně.

Album by se dalo označit za koncepční. Sisa Fehér prakticky ve všech písních opěvuje přírodu, jednotlivé písně se točí kolem jelenů, orlů nebo potoků. Duo se tak někdy dotkne až lidově znějících nápěvů, jindy ale dokáže být až nečekaně aktuální. A to nejen hudebně, ale i textově. Z utopicky snové atmosféry desky Bardo totiž výrazně vystupuje hlavně "ekologický protestsong" Neberte lesy. 

Palec nahoru: skvělý podzimní soundtrack.
Palec dolů: většina písní jsou co do rozsahu spíše miniatury.
Top Track: Tancovala by som

Zkuste zde:
   

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 

Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 

Jan Blüml - Progresivní rock: Světová a československá scéna ve vybraných reflexích

Vydáno: 2017
Nakladatel: Togga
Stran: 318

Progresivní rock, vlnou punku sedmdesátých let částečně zdiskreditovaný žánr, se stal hlavním tématem loňské odborné publikace olomouckého muzikologa Jana Blümla. Jeho kniha ale nepředstavuje zevrubného průvodce, autor spíše prostřednictvím jednotlivých sond rozebírá některé aspekty "progu" u nás a v zahraničí.

Jan Blüml prezentuje například zajímavé analogie mezi hitparádovým popem a undergroundem sedmdesátých let, snaží se o definici a charakterizaci žánru progresivního rocku a kultu šedesátých let nebo sleduje vliv The Beatles na českou scénu. Zde zaujme popis pokusu tuzemských hudebních špiček natočit české verze Penny Lane a dalších skladeb z ambiciózního období "fab four" a dokázat tak svou konkurenceschopnost.

Od hlavního tématu se autor často odklání ve prospěch lepšího pochopení dobového kontextu a dalších souvislostí. Čerpá přitom z odborné literatury i osobních rozhovorů, důležitým zdrojem je mu ale také tuzemská dobová publicistika. V jejích ukázkách se mísí myšlenky nadčasové i úsměvné a možná právě i díky tomuto odlehčení může kniha, ač psaná odbornou dikcí, bez větších problémů zaujmout i nemuzikology a obecně všechny čtenáře se zájmem o hlubší pochopení fenoménů populární hudby.

Palec nahoru: první rozsáhlejší muzikologická práce o populární hudbě po desítkách let!

Palec dolů: název možná zavádějící. Kniha sleduje i odlišné fenomény a naopak míjí milníky progresivního rocku.

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.