Nina Rosa - Discover

Žánr: world music
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 10

Na tuzemské scéně je neustále co objevovat. Důkazem budiž také trio Nina Rosa v čele s houslistkou a zpěvačkou Ninou Marinovou. To si ostatně objevování vetklo do názvu své debutové nahrávky Discover. Album sice vyšlo už loni v říjnu, pokud jste se k němu ale doteď nedostali, stojí zato tuto chybu napravit.

Skupinu Nina Rosa tvoří študovaní hudebníci, v jejichž dosavadním životopisu figurují například jména jako punkový kabaret První hoře, barokně-jazzoví Transitus Irregularis nebo neošansonová Voila. Právě tvorba této skupiny se v hudbě Nina Rosa odráží možná nejvíce.

Discover stojí na akustickém zvuku a zpěvných melodiích, díky nastíněné hudební všežravosti jednotlivých členů tria je ale mnohem pestřejší. Nina Rosa tu vyzobává prvky z nespočtu žánrů a přesazuje je do nových kontextů. Neutápí se přitom v bezúčelném experimentování, zní aktuálně a umí být přístupná i pro "normální lidi".

Palec nahoru: nápaditě zaranžované písničky a zároveň vlastně jedna z desek roku.
Palec dolů: eklektičnost má za výsledek menší míru osobitosti.
Top Track: Szalej
Zkuste zde:
 

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 

Dálava - The Book Of Transfigurations

Žánr: moravské lidovky. I když...
Vydáno: 7.4. 2017
Songů: 13

Rozličných fúzí čehokoliv s folklórem je v poslední době česká a slovenská scéna přeplněná. V tak neortodoxním podání jako v případě projektu Dálava jste ale nejspíš moravskou lidovou hudbu ještě neslyšeli. Ještě zajímavější je ale její background.

Za Dálavou stojí manželský pár ve složení Aram Bajakian (původem arménský kytarista se zkušenostmi od Lou Reeda nebo Johna Zorna) a Julia Ulehla (pravnučka propagátora moravské lidové hudby Vladimíra Úlehly), na jejímž projevu je znát, že česky se neučila na moravské dědině, ale v New Yorku.

Místy v nahrávce převládají vlivy jazzu, jindy klidně noise rock a nebo arménské a jiné hudební příchutě. Písničkám jako Na strážnickom rynku nebo Dyž sem já šel přes hory ale dodává tento cizí náhled zvláštní sílu. O to víc, když se člověk dozví, jaký úspěch tyto písně, vytržené ze svých přirozených kořenů, slaví u hudebních fajnšmekrů po celém světě.

Palec nahoru: nic pro tradicionalisty!
Palec dolů: nic pro tradicionalisty!
Top Track: Vyletěla holubička

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Narajama - Concurrere

Žánr: prog rock s cimbálem
Vydáno: 22.9. 2017
Songů: 9

Debutová deska Vytancuj chmury kapely Narajama vyšla už před více než dvaceti lety. Kapela se ale po celou tu dobu (částečně i kvůli několikaleté hibernaci) drží spíše v ústraní tuzemské scény a je oblíbená hlavně u "těch, kteří vědí".

Také letošní nahrávka Narajamy (nejen svým názvem navazující na předchozí Convergere) stojí na nezvyklém spojení moravského folklóru s britským progresivním rockem. První prvek reprezentuje cimbál i fakt, že podstatnou část repertoáru tvoří lidové písně, druhý potom elektrické kytary a do detailu prokomponovaná struktura písní.

V těch má své místo také rozšířená rytmická sekce, aluze na východní world music nebo pocta americkým Talking Heads. Ačkoliv by se podle tohoto výčtu mohlo zdát, že Concurrere bude trpět nekonzistencí, opak je pravdou.

Palec nahoru: album, které potvrzuje pověst Narajamy jako jedné z nejlepších tuzemských neznámých kapel.
Palec dolů: letošní album míchající cokoliv s folklorem číslo 534.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Clarinet Factory - Meadows

Žánr: klarinetový minimalismus
Vydáno: 3.3. 2017
Songů: 10

Klarinetů nemusí být tisíc. Kapele Clarinet Factory například stačí pouze čtyři na to, aby svou hudbou úspěšně překračovala hranice žánrů i států. Svědčí o tom i aktuální řadovka Meadows.

Meadows je po řadě elektronických a remixových nahrávek skupiny návrat ke kořenům, k přírodě, k písničkám a tak trochu i k lidové hudbě. To podtrhuje i spolupráce s folklórním souborem Grunik ve skladbách jako Luky zelené.

Přesto mají ale Clarinet Factory pořád o něco blíže k minimalismu vážné hudby dvacátého století s tím, že důležité slovo mají na albu také field recordings.

Meadows je potom především padesátiminutová oáza klidu a některé skladby z desky tak mohou na první poslech dokonce fungovat spíše jako backgroundová hudba. O to více času se dá ale poslechem alba strávit.

Palec nahoru: další pestrá kolekce s klarinety v hlavní roli.
Palec dolů: na první poslech často jednotvárné.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Nany Hudák & SHZ - Jazyk duší

Žánr: fantasy folk
Vydáno: 18.4. 2016
Songů: 13

Nany Hudák je jedním z těch srdcařů, kteří se po večerech místo sledování nekonečného seriálu věnují natáčení hudby v provizorním domácím studiu. Jak to dopadne, když mu při vydání páté desky dá šanci renomovaný label, jakým je na Slovensku Slnko records?

Jazyk duší pokračuje v linii, nastavené předchozími nahrávkami a představuje tak Nanyho autorské skladby, které on sám označuje za fantasy folk. Spíše než elfy a skřety se ale soustředí na magii všedního dne, na přírodu.

Písně, při kterých písničkáře doprovází také jeho Spontánné hudobné zoskupenie, jsou ve své podstatě jednoduché, do nekonečna se opakující a zároveň uklidňující. Už po pár chvílích si tedy může posluchač se zpěvákem automaticky pobrukovat písně o popleteném vodníkovi, padající hvězdě a nebo letících čápech. Takže vlastně úspěch.

Palec nahoru: osobitá a zpěvná akustická nahrávka.
Palec dolů: texty mají k písničkářskému standardu daleko.

Zkuste zde:
 

pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku

Iva Bittová & Čikori - At Home

Žánr: meditativní pop
Vydáno: 16.12. 2016
Songů: 9

Pozoruhodná zpěvačka Iva Bittová se svými experimenty už dávno oddálila většinovému posluchači, pro kterého je její hudba nesrozumitelná. To ale není případ nové desky At Home, kterou Bittová natočila se skupinou Čikori.

Ta představuje hodinový oddych od okolního světa, pluje po šamanských kytarových vlnách Vladimíra Václavka a opravdu může připomenout dvojalbum Bílé inferno, ke kterému je vydavatelem přirovnávána. Má s ním společnou jistou "písničkovost," průzračnost a hlavně přístupnost.

Hlas Ivy Bittové je i v osmapadesáti charismatický a zároveň flexibilní, což dokazuje například ve švitořivé skladbě One Heart. Pokud se spojí ještě s Václavkovou kytarou, kontrabasem Jaromíra Honzáka a trubkou Oskara Töröka, vznikne nahrávka, která se svou repetitivností zarývá v průběhu poslechu pod kůži víc a víc. Klidná síla a zároveň jedna z nejlepších nahrávek loňského roku.

Palec nahoru: neuvěřitelně působivá a zároveň příjemná nahrávka.
Palec dolů: další Uspávanku ale nečekejte.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Bobova Diéta - Ješafel

Žánr: znáte Nerez?
Vydáno: 8.3. 2016
Songů: 13

Košická Bobova diéta je jeden z těch skrytých klenotů, kvůli kterým fungují blogy jako je tento. Už letos v březnu vydala skupina desku Ješafel a přesto je tento jeden z prvních článků o ní.

Ješafel čerpá z různých koutů world music, včetně brazilské bossa novy, gipsy music, nebo židovského klezmeru, kteréžto vlivy jsou naroubovány na jazzové základy. Kromě čtyřčlenného jádra kapely se na tvorbě Ješafelu podílela řada dalších hudebníků a její vklad je znát.

Ačkoliv se skupina tentokrát - oproti předchozí nahrávce, která vyšla před dlouhými jedenácti lety - soustředila spíše na stránku instrumentální, vynikají písně často překvapivou zpěvností. Ve spojení se šlapajícím podkladem a současným návratem poptávky po akustické hudbě se člověk až diví, že o Bobovo dietě není slyšet více.

Palec nahoru: návaznost na world/folk Nerezu.
Palec dolů: nevýraznost některých skladeb.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku, dík.

Ivana Mer - Early Works

Žánr: terapeutický pop
Vydáno: 29.2. 2016
Songů: 9

Co si myslet o desce neznámé slovenské zpěvačky, která na první poslech připomíná meditační pop Enyi a zároveň se zaklíná citátem Carla Gustava Junga? Ivana Mer vydala své Early Works.

Deska je složená z písní, natočených v průběhu pěti let ve Francii, Španělsku, Německu, Česku a Slovensku. V jednotlivých písních se tedy mění spoluhráči i doprovodné nástroje, o ty ale na albu stejně tolik nejde.

Early Works jsou totiž kompletně postavené na hlasu hlavní protagonistky, který je opravdu spíše hudebním nástrojem než nositelem myšlenek. Deska rozhodně neposlouží pro potřeby klasického poslechu.

Skladby mají většinou skoro nulové tempo a jejich účinek je proto spíš meditativně uklidňující.

Palec nahoru: i přes okolnosti vzniku konzistentní deska.
Palec dolů: jako hudební kulisu asi album moc neoceníte.

 Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Timudej - Ještěně

Žánr: dadaistický kabaret
Vydáno: 21.3. 2016
Songů: 11

Kabaret Timudej otevírá své brány pouze zřídka a není se tedy čemu divit, že i po dvaceti letech její existence o této černošicko-balkánské kapele skoro nikdo neví. Možná to změní letošní deska Ještěně, vydaná pod hlavičkou Supraphonu.

Název desky odráží odvěkou oblibu skupiny Timudej v novotvarech, nesmyslech, dadaistických pojmech a textech, kterým rozumí asi jen sama kapela a nejspíše ani ta ne. Toho se tedy i na Ještěně dočkáme ve vrchovaté formě.

Kromě nechápavého úsměvu ale od posluchače skupina očekává i náročnější aktivitu. Všechny písně totiž vyzývají k tanci. Jednou prostřednictvím vtíravého electroswingu, podruhé podobně neskrývaným disco popem, potřetí třeba skrz vlivy balkánské nebo brazilské.

Zvuk je tentokrát syntetičtější a mainstreamovější, Timudej jsou ale pro svou neuchopitelnost pořád menšinová věc.

Palec nahoru: s masozřejmostí dávám palec nahoru...
Palec dolů: ...i přesto, že kvůli desce můj přehrávač obsahuje i electroswing.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Master's Hammer - Formulae

Žánr: Vracejte konve na místa
Vydáno: 30.5. 2016
Songů: 15

František Štorm se očividně nerad nudí, a tak když polevily aktivity, spojené s projektem Mortal Cabinet, vrhl se na další desku Master's Hammer. Ta vyšla letos v květnu pod názvem Formulae.

Deska je typickým produktem Master's Hammer od dob vydání alba Vracejte konve na místo. Nejednotvárný a přesto od prvních vteřin osobitého kytarového oparu rozpoznatelný rukopis, ironicky nihilistické a tentokrát také trochu vulgární texty, mísící archaickou mluvu s předpovědí apokalypsy a samozřejmě ikonické chrčení Františka Štorma, doplňované občasnými melodickými úlety páně Necrococka.

Oproti předchozí nahrávce Vagus Vetus stojí Formulae na živých bicích a komplikovanějších strukturách, umožňujících větší trvanlivost. Na druhou stranu ale mohou zlé jazyky tvrdit, že se jedná pouze o další datadisk ke Konvím.

Palec nahoru: prostě hudební kombinace zralá na zápis do UNESCO.
Palec dolů: občasné sluchové deja vu, přehnaná stopáž.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Cermaque & Iamme - Gravitace

Žánr: písničkářství vzor 2016
Vydáno: 5.4. 2016
Songů: 13

Partnerská dvojice Jakub Čermák a Andrea Čermák Knotková strávila loni se svou roční dcerou půl roku na cestách Evropou v obytném automobilu. Na cestě stihli natočit rozhlasový a filmový dokument, napsat knížku a napsat i částečně natočit desku.

Gravitace sice z velké části odráží zážitky z cest, není to ale obdoba rodinných fotek z dovolené. Na desce si zahrálo i několik muzikantů, které Cermaque a Iamme na cestě potkali a po návratu do domoviny si na nich naopak zařádili producenti jako Martin Evžen Kyšperský z Květů nebo Marek Doubrava z kapely Hm.

Deska není ani soundtrack k road movie komedii, některé písně mají dokonce silný politický nádech a duo se vyjadřuje i k problematice uprchlické krize. Kromě toho je Gravitace zároveň ukázkou symbiózy dvou silných autorských osobností a nejspíš i jednou z folkových nahrávek roku. I když, je to vůbec ještě folk?

Palec nahoru: písničkářství vzor 2016
Palec dolů: množství lidí, kteří na desce pracovali, se odrazilo na jeho roztříštěnosti.

Zkuste zde:

pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

Slniečko - Falošne, ale s citom

Žánr: world music z vidieku
Vydáno: 19.6. 2015
Songů: 15

Deska Falošne, ale s citom piešťanského Slniečka (nebo taky Punta a rybacích hlav) v těchto dnech sice slaví rok od svého vydání, přesto se o ní u nás prakticky vůbec neví. A to je škoda.

Slniečko jsou už v podstatě veteráni slovenské scény. Aktuální deska je jejich osmou v pořadí a představuje tradiční mix žánrů, kterým vévodí gipsy music, lidová hudba, ale i rock nebo punk.

Ačkoliv má hudba skupiny kořeny v různých částech světa, z textového hlediska je doma na vesnici. Na Falešno, ale s citom se střídají klasická témata jako alkohol a ženy, nebo veselé historky o tom, jak se protagonista praštil železem do hlavy a jak se skoro pozvracel v autobuse cestou z pohřbu. Ačkoliv je deska Falošně, ale s citom vlastně sbírkou veselých historek ze života na vidieku, skrývá se v některých písních za vrstvou úsměvu také vážnější téma.

Palec nahoru: Zábavná nahrávka...
Palec dolů: ...v některých případech bohužel jen při prvních posleších.

Zkuste zde: 
 

ohodnoťte album na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Tomáš Kočko & Orchestr - Velesu

Žánr: World Music 
Vydáno: 29.4. 2016
Songů: 9

Profesionální sympaťák a sběratel hudebních cen Tomáš Kočko vydal na konci dubna u Indies Scope novou desku Velesu. Název naznačuje, že i na tomto albu budeme mít co dočinění s pohanskými motivy.

Velesu je tentokrát autorská nahrávka, na které se hlavní protagonista dostatečně vyřádil také v roli producenta. Tomáš Kočko vždycky uměl vkusně propojovat folklór a moderní vlivy a nejinak je tomu na této nahrávce. Jednotlivé písně tak mají poměrně velké žánrové rozpětí.

Slovanský bůh Veles byl spojován se smrtí a podsvětím. Velesu je ale dotažená world music nahrávka, protkaná reáliemi z předkřesťanské mytologie, oplývající armádou instrumentů a i přes toto své temné téma také zpěvností. Hlavně je ale posluchačsky dobře přístupná nejen pro zaryté folkloristy, ale také pro nás, normální lidi.

Palec nahoru: tradičně dobře odvedená práce.
Palec dolů: ...fakt jsem se snažil na něco přijít.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte Velesu na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Beata Bocek - O Tobje

Žánr: world music
Vydáno: 12.1. 2016
Songů: 16

Valmezská písničkářka Beata Bocek se se svou aktuální řadovkou O Tobje ocitla na rozcestí stylů i přístupů. Rozhodla se vydat všemi směry najednou.

A nebylo to špatné rozhodnutí. O Tobje je pestrý hudební kaleidoskop a zároveň optimistická nahrávka, složená z šestnácti příběhů, ve kterých se kromě polštiny vystřídá také angličtina, švédština nebo čeština. Podobně by se dali vyjmenovávat participující hudebníci a armáda instrumentů.

Beata Bocek ve svých písních zaznamenává často obyčejné věci, které my ostatní jen míjíme a přesto stojí za to se u nich zastavit.

O Tobje je přirozeně zpěvná kolekce, u jejích kořenů totiž stojí muzicírování spíš než muzikanství. Poctivá deska, která má šanci zaujmout nejen lingvisty.

Palec nahoru: světová world music deska.
Palec dolů: možná přehnaná stopáž.

Zkuste zde:


Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Tara Fuki - The Best Of ...

Žánr: World music
Vydáno: 16.10. 2015
Songů: 20

Tara Fuki je jedna z těch kapel, která si našla svůj vlastní sound a jen tak si ji s nikým nespletete. Moc jiných skupin, tvořených dvěma ženami, podobným počtem violoncell a polskými texty u nás totiž asi nenajdete.

Dvacítka skladeb na jejich říjnovém výběrovém albu čerpá rovnoměrně ze všech vydaných desek a protože jsou skladby poskládané chronologicky podle data vydání, může posluchač sledovat vývoj, který duo za patnáct let prodělalo. Vzhledem k omezenému instrumentáři se nejedná o bůhvíjaké pokroky, přesto změny znatelné jsou.

Často až překvapivě silné melodie nikdy nepřekročí hranice podbízivosti. Duu naopak není cizí experimentování, které je díky přirozené muzikálnosti obou dam i poměrně zábavné. Deska The Best Of... jen potvrzuje, že Tara Fuki patří mezi nejzajímavější zástupce tuzemské alternativy.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.