Dagmar Voňková - Hostina

Žánr: folk
Vydáno: 26.5. 2017
Songů: 12

Možná nejvýznamnější tuzemská písničkářka natočila po mnohaleté pauze své další album. Tentokrát Dagmar Voňková nespojila své síly s dalšími hudebníky a na Hostině tedy slyšíme pouze její hlas a specifickou hrou na akustickou kytaru.

A světe, div se, ale ono to bohatě stačí! Ačkoliv písničkářku čeká příští rok sedmdesátka, zní její hra i hlas stále překvapivě svěže. Přesně jak si to její písně, postavené opět na silném propojení s přírodou, vyžadují.

Málokdo si v dnešní době dovolí napsat písně o starém dubu nad vesnicí nebo o houževnaté trnce, která každý rok rozkvétá a dělí se o své plody s ptáky i laněmi. V podání Dagmar Voňkové přitom působí tyto písně uvěřitelně a samozřejmě jako poezie Bohuslava Reyneka. Možná také proto se v kuloárech o Hostině mluví jako o nejlepší folkové nahrávce tohoto roku. Naprosto oprávněně.

Palec nahoru: nenápadná první dáma tuzemského písničkářství.
Palec dolů: vzhledem k dosavadnímu vydavatelskému tempu se možná jedná o poslední album...

Zkuste zde:

slyšte Hostinu na Deezeru, sledujte Mikrorecenze na Facebooku.

Kill The Dandies! - Ron Ron Ron

Žánr: retro rock
Vydáno: 18.5. 2017
Songů: 10

Pražští Kill The Dandies! jsou už deset let tuzemskými proroky jižanské gotiky, osmdesátkového Berlína a syrově tepajícího garážového zvuku. Tato pozice kapele zůstává i s aktuální deskou Ron Ron Ron, i když...

Skupina si před vydáním alba prošla personálními změnami a jedna z jejích hlavních tváří, zpěvačka Sonja, vydala své sólové album Musa Somnambula. To v jistém smyslu předjímá také aktuální řadovku její domovské kapely.

Ta už totiž není tak bezhlavě agresivní jako její předchůdci. Tempa jsou pomalejší, písně zpěvnější a kapela se více soustředí na proaranžování skladeb. Jen zřídka (ale o to účinněji) se ozvou echa starých a hlasitých časů s ambicí protrhat ušní bubínky. Zvuková špína i Hankův frackovitý projev a další nutné elementy ale samozřejmě zůstávají a zároveň není důvod předpokládat, že by mělo k výrazným změnám dojít na jevišti, kde to kapele sluší nejvíce.

Palec nahoru: na dlouhodobý poslech nejlepší album kapely.
Palec dolů: proč není více společných skladeb Sonji a Hanka?

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Plastic People Of The Universe & Filharmonie Brno - Co znamená vésti koně

Žánr: underground s orchestrem
Vydáno: 1.4. 2017
Songů: 11

Po Pašijových hrách velikonočních a Jak bude po smrti se dočkal orchestrální verze také další z ambiciózních projektů Plastic People Of The Universe. Ti ve spojení s brněnskou filharmonií nastudovali koncepční album Co znamená vésti koně a záznam z jejich společného koncertu vyšel letos v dubnu.

Na rozdíl od většiny ostatních kooperací rockových kapel a orchestrů, se tato nabízela už od počátku. Podle mnohých se jedná o skladatelský vrchol Mejly Hlavsy a ne nadarmo se při popisování nahrávky často pracuje s pojmy ze soudobé vážné hudby.

Rockové základy tedy na aktuálním zpracování s brněnskou filharmonií prakticky zmizely a hlavní slovo má orchestr (a buben, hahaha) spolu s hlasy zasloužilých kmetů tuzemského undergroundu. Byť ne všech. Právě toto koncertní zpracování alba Co znamená vésti koně souvisí s rozdělením Plastiků na dvě znepřátelené jednotky...

Palec nahoru: další organické propojení Plastiků s vážnou hudbou.
Palec dolů: škoda, že dalších podobných projektů se už asi nedočkáme.

Zkuste zde:
 
Sledujte Mikrorecenze i na Facebooku.

Archívny Chlapec - Tranzit

Žánr: jiné písničkářství
Vydáno: 19.5. 2017
Songů: 9

Zatímco na svém debutu Zvery se Archívny chlapec představil v lo-fi folkovém hávu s akustickou kytarou, tentokrát se vydal cestou Katarzie, Cermaque a dalších současných písničkářů. Od akustiky vstříc elektronice.

Spolu s producentem Erikem "Lososem" Horákem natočil album Tranzit. Lososův vklad byl tentokrát znatelný, právě on se totiž ujal elektroniky a řady nástrojů, kterými desku obarvil a vyhnul se tak jisté monotónnosti debutu.

I přes zvukovou změnu ale zůstává to, co je na tvorbě Archívného chlapce nejpřitažlivější: osobitá a především osobní poetika, rezignující na rým a částečně i na zpěv, ale v žádném případě ne na prožitek a autenticitu. Asi není třeba dodávat, že žádnou změnou neprošel ani leitmotiv písničkářovy tvorby, kterým je - jak také jinak - láska. Ta je ale písničkářem sledována optikou, na kterou nejspíš nejsme úplně zvyklí.

Palec nahoru: silné texty, barevná hudba a booklet, kvůli kterému stojí za to koupit CD.
Palec dolů: nafunklá Bodka mezi ostatní skladby moc nezapadá.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.