Fallgrapp - Ostrov

Žánr: meteorologický art pop
Vydáno: 3. 4. 2020
Songů: 10

V posledních letech je na Slovensku možné pozorovat vzdýmající se vlnu ambiciózního art popu. Mezi jeho přední zástupce patří kromě Kataríny Málikové, Katarzie nebo Jany Kirschner také Fallgrapp. Toto mnohohlavé uskupení kolem producenta Juraje Líšky před pár dny vydalo třetí desku Ostrov.

Album je typickým produktem post-žánrové doby: stojí na kombinaci instrumentáře klasické hudby, jazzové kytary a basy, elektroniky, příspěvcích hostujících raperů a hlasu zpěvačky Nory Ibsenové, který to vše drží pohromadě. Tomuto arzenálu odpovídá i hudební rozkročenost nahrávky, která je tak zatím nejpestřejší prací skupiny.

Možná kvůli tomu (nebo proto, že některé skladby byly původně natočené pro filmové účely) nepůsobí výsledek úplně kompaktně. Jednotlivé skladby ale díky své mnohovrstevnatosti, bezpočtu obsažených nápadů a citu pro detail obstojí i u náročných posluchačů. A to nejen u těch tuzemských.

Palec nahoru: ideální nahrávka na dlouhé koronavirové večery v karanténě.
Palec dolů: mezi vlastnosti nahrávky patří i chlad a určitá nekonzistentnost.
Top Track: Iba ďalej kráčam (feat. Martin Matys)
Zkuste zde:
 

Blanch - Delusion

Žánr: melancholické indíčko
Vydáno: 13. 9. 2019
Songů: 11

Kromě osvědčených jmen jako Longital, Živé kvety nebo Korben Dallas se loni u bratislavského Slnko Records představili také dva debutanti. O Milanu Andrém jsme už psali, tím druhým nováčkem je zpěvačka a kytaristka Blanch s deskou Delusion, která možná v loňských vydavatelských žních trochu zapadla.

Původně sólově vystupující písničkářka Bianca Macková se na svém debutu obklopila skvělými hudebníky, se kterými posunula své písničkářství k indie popu. Jednotlivé písně odkazují i k soulu, jazzu, baroknímu popu nebo alt country, přitom je stále spojuje melancholická nálada, charismatický hlas zpěvačky, sofistikovaná rytmika a semiakustický zvuk.

Album představuje slovenskou odpověď na vlnu melancholického ženského popu posledních let. Nahrávka je plná (v dobrém smyslu) easy-listening písniček, které by mohly skvěle zapadnout do playlistů i do rozhlasového éteru. Jen jí zatím chybí cokoliv, co by Blanch vylučovalo z řady dalších zástupkyň tohoto žánru.

Palec nahoru: profesionálně znějící debut.
Palec dolů: Blanch zatím chybí osobitý projev, některé skladby působí jako žánrová cvičení.
Top Track: Echo
Zkuste zde:
 

Will Eifell - Málo času spát

Žánr: elektronické písničkářství
Vydáno: 25. 2. 2020
Songů: 8

Ústecký hudebník Will Eifell na svých nahrávkách ukazuje, jak všeljak může znít písničkář na začátku 21. století. Své první album natočil s doprovodem kapely, následovala sólová a striktně lo-fi/DIY kytarová nahrávka a na třetí pokus se vrhnul od kytary k počítači. Zařadil se tak po bok jmen jako Člověk krve, Cermaque, Jan Burian (sic!), Děti mezi reprákama nebo Kittchen.

Zejména dva poslední zmiňovaní jsou pro desku Málo času spát důležití. Zatímco Jakub König pouze v roli výrazného inspiračního zdroje, Dominik Zezula z DMR album také produkoval a hostuje v několika skladbách.

V nejlepších momentech výsledné nahrávky (tedy v písních jako Vlčí dny, Salome, Tady jsme) se kytara přirozeně setkává se synťáky, překvapivě tanečními beaty a texty, které netrpí písničkářskou upovídaností. Mají naopak smysl pro výstižné slogany a navazují tak spíše na tradici tuzemské alternativy. Z dosavadních eifellovských mutací se tak ta aktuální jeví jako nejposlechuhodnější.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: spíše tuctový hlasový projev.
Top Track: Když tvý dny chytí dech
Zkuste zde:
 

Teepee - Where the Ocean Breaks

Žánr: indie folk
Vydáno: 31. 1. 2020
Songů: 11

Duo Teepee už dávno přerostlo svou rodnou Plzeň a vlastně i Českou republiku. Po pěti letech existence se totiž dvojice může pochlubit slušnou řádkou zahraničních koncertů, takže v tomto kontextu nepřekvapí, že letošní album Where the Ocean Breaks nahrála dvojice ve Vídni pod dohledem britského producenta Toma O. Marshe a desku následně vydala u berlínského labelu Springstoff.

Album také zcela nečesky zní a odráží hlavně vliv interpretů typu RY X nebo i Bon Iver. Oproti předchozím nahrávkám má nová deska bohatší a současně znějící zvuk, pod ním ale zůstávají dobré písničky s chytlavými melodiemi. Nechybí samozřejmě ani hlavní trademark Teepee, kterým je prolínání vokálů Miroslava Patočky a Terezy Lavičkové.

Skladby se pohybují na rozmezí od melancholicky zasněného singer-songwritingu po aktuální pop s nádechem elektroniky a přídomkem alternativní. Zejména ty tanečnější a optimističtější skladby jako "Moonlight Rainbow" nebo "Parallel World" přitom mají šanci oslovit prakticky každého.

Palec nahoru: dotažená nahrávka, ze které jsou znát ambice.
Palec dolů: některé skladby příliš generické, zejména závěr nahrávky natahovaný.
Top Track: Moonlight Rainbow
Zkuste zde:
 

Nina Rosa - Discover

Žánr: world music
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 10

Na tuzemské scéně je neustále co objevovat. Důkazem budiž také trio Nina Rosa v čele s houslistkou a zpěvačkou Ninou Marinovou. To si ostatně objevování vetklo do názvu své debutové nahrávky Discover. Album sice vyšlo už loni v říjnu, pokud jste se k němu ale doteď nedostali, stojí zato tuto chybu napravit.

Skupinu Nina Rosa tvoří študovaní hudebníci, v jejichž dosavadním životopisu figurují například jména jako punkový kabaret První hoře, barokně-jazzoví Transitus Irregularis nebo neošansonová Voila. Právě tvorba této skupiny se v hudbě Nina Rosa odráží možná nejvíce.

Discover stojí na akustickém zvuku a zpěvných melodiích, díky nastíněné hudební všežravosti jednotlivých členů tria je ale mnohem pestřejší. Nina Rosa tu vyzobává prvky z nespočtu žánrů a přesazuje je do nových kontextů. Neutápí se přitom v bezúčelném experimentování, zní aktuálně a umí být přístupná i pro "normální lidi".

Palec nahoru: nápaditě zaranžované písničky a zároveň vlastně jedna z desek roku.
Palec dolů: eklektičnost má za výsledek menší míru osobitosti.
Top Track: Szalej
Zkuste zde:
 

David Pomahač - Do tmy je daleko

Žánr: písničkářský pop
Vydáno: 7. 2. 2020
Songů: 10

I přes rozpuštění úspěšného dua Kieslowski jeho protagonisté ze scény nezmizeli. Marie Kieslowski je součástí ansámblu Zvíře jménem Podzim, zatímco David Pomahač vydal třípísňové EP ve dvojici s producentem Martinem Tvrdým. Tato spolupráce sice zřejmě ještě není uložena k ledu, Pomahač se ale aktuálně prezentuje spíše jako sólový písničkář.

Na začátku letošního roku vydal svůj sólový debut Do tmy je daleko, jehož klíčová slova jsou: tma, chlad, stíny, osamění, únava, ukrývání. David Pomahač tu ve svých typicky strohých textech odkrývá pocity člověka, stíhaného depresemi a toužícího po světle. I to se ale na albu nachází, takže jeho celkové vyznění není takové, jak by mohl předchozí popis naznačovat.

Zvukově nahrávka navazuje na Kieslowski, akustické kytary se tu totiž setkávají s citlivou elektronikou Tomáše Havlena. Písničkář přitom působí jako charismatický civilní hitmaker, kterému posluchač věří a jehož pocity v sobě mají zároveň určitou univerzálnost, která je činí srozumitelnými.

Palec nahoru: hitová (a vlastně i) koncepční nahrávka.
Palec dolů: Marie tomu vlastně chybí, některé texty balancují na hraně patosu.
Top Track: Do tmy je daleko
Zkuste zde:

Milan André - Who Am I?

Žánr: indie folk
Vydáno: 15. 2. 2019
Songů: 12

Narodil se v Kanadě, po rodičích zdědil mix slovenské, afroamerické a kubánské krve, svůj debut natočil v Londýně a vydal v bratislavském Slnko records. Milan André naštěstí nevyčnívá jen tímto exoticismem, ale také svou hudbou.

Debutové album Who Am I? si Milan André sám nahrál i produkoval. Projevil přitom až překvapivou míru střídmosti a většina písní tak stojí pouze na jeho soulovém hlasu a akustické kytaře, kombinující fingerpicking nebo perkusivní techniky. V názvucích se zde sice objevují také další nástroje nebo navrstvené vokály, nikdy ale nesklouzne k módnímu "velkému" zvuku.

Toto intimní zpracování Andréovy písně bez problému ustojí. Skladbám jako Further, Last The Night nebo Throne možná ještě přidává na působivosti. Who Am I? tak mimo jiné ukazuje, že otřepaná kombinace kluka z kytarou může znít pořád moderně.

Palec nahoru: tyjo, objev velký!
Palec dolů: proč se Last The Night ještě nehraje v každém rádiu?
Top Track: Further
Zkuste zde:
 

Metastavy - Až vyrostu

Žánr: recitace s jazzovým podmazem
Vydáno: 30. 6. 2019
Songů: 7

"Všichni to sunem dál, přestože život nikam nespěje..." Už na začátku léta vyšel jeden z nejzajímavějších tuzemských debutů poslední doby. Metastavy na albu Až vyrostu prostřednictvím (jen zdánlivě fousaté) kombinace jazzu a rapu působivě zpracovávají pocity dospívajících mileniálů a zní přitom jinak, než kdokoliv jiný u nás.

Hlasový projev a texty frontwomenky Anny Hokešové nebodují technicky perfektní flow nebo originálními básnickými obraty a metaforami. Možná právě naopak. Její prezentace má blíže k vyprávění a texty jsou až deníkově konkrétní a "jednoduché". Možná proto působí její výpovědi o slastech a (především) strastech Generace Y tak autenticky.

Její reflexe dospívání a střízlivění z mylných představ o něm doprovází jazzy hudba s výrazným podílem saxofonu a groovovou rytmikou. Ačkoliv jsou si muzikanti vědomi své "doprovodné" úlohy, některé skladby by bez problémů obstály i jako čistě instrumentální tracky.

Palec nahoru: "Myslela jsem, že až mi bude přes dvacet, že budu víc vědět co chtít a co dělat a svýho si hledět. Nevim nic..."
Palec dolů: občas až monotónně působící deklamace brání vnímání textů.
Top Track: Město/City

Zkuste zde: 
 

Ochepovsky Project - Take Care Of Me

Žánr: moderní jazz
Vydáno: 27. 4. 2019
Songů: 7

Původem ruský kytarista Igor Ochepovský kolem sebe dokázal za několik let svého pobytu na tuzemské jazzové scéně shromáždit skupinu mladých hudebníků, kteří se v rámci žánru nemají chuť ohlížet k velikánům minulosti, ale soustředí se na aktuální trendy. Po debutu I'm The Wild z roku 2017 to dokazuje také letošní Take Care Of Me, vydané pod hlavičkou Ochepovsky Project.

Novinkou oproti debutové nahrávce je přítomnost slovenské zpěvačky Kristíny Mihaľové, jejíž soulový projev je výraznou součástí hned několika skladeb. Také zbylá (bezmála) desítka zúčastněných hudebníků přináší do Ochepovsky Projectu elementy různých žánrů od klasiky k hip-hopu a výsledek je tak pro svůj eklekticismus jen těžko zařaditelný do jedné škatulky.

Album je propagováno jako "Live EP" a ačkoliv zcela bez postprodukčních zásahů se deska rozhodně neobešla, může Take Care Of Me opravdu sloužit jako působivá ukázka toho, jak mohou koncerty skupiny znít.

Palec nahoru: při koupi fyzického nosiče získáte kromě skvělé hudby i strom. Fakt!
Palec dolů: chybí určitá živelnost/divokost předchozí desky.
Top Track: Try

Zkuste zde:
  

Divnotaj - Večerní rána

Žánr: indie folk s pozounem
Vydáno: 21. 8. 2019
Songů: 4

Pod názvem Divnotaj se původně skrýval sólový písničkářský projekt kytaristy Dalibora Hrubeše (MarZ, Emozpěv). Jako v tolika jiných případech se ale také Divnotaj postupem času rozrůstal o další členy a debutové EP Večerní rána ho tak představuje v plnohodnotné kapelní sestavě.

Název alba poměrně výstižně definuje líně melancholickou náladu, která prochází všemi písněmi. Velmi působivě v tomto kontextu funguje především spojení křehkého hlasového (a vlastně i kytarového) projevu hlavního protagonisty s pozounem Štěpána Janouška.

Také ostatní hudebníci Hrubešovu kostru tvůrčím způsobem obalují a EP tak na necelých dvaceti minutách cestuje od alternativnímu folku k najazzlému rapu, přičemž možná nejsilnější je tak paradoxně právě v instrumentálních pasážích. Snad se tedy v tomto složení nejedná o jednorázový projekt, ale o ochutnávku věcí příštích.


Palec nahoru: příjemně nevtíravá a podzimně melancholická nahrávka.
Palec dolů: na písničkáře někdy až podezřele bezobsažné působící texty.
Top Track: Tak akorát

Zkuste zde:
 

Korben Dallas - Bazén

Žánr: slovenská alternatíva
Vydáno: 8. 3. 2019
Songů: 10

Korben Dallas jsou příkladem interpreta, který se ani po vybojování pevné pozice na scéně nedrží zuby nehty svého zavedeného stylu. Ten naopak Korben Dallas změnili už několikrát, nejvýrazněji potom asi na aktuální nahrávce Bazén, na které kapela vlivem producenta Eddieho Stevense jakoby zradioheadovatěla.

Nové skladby se soustředí na zvukové barvy, opouští písničkovou strukturu a mají také výrazně delší stopáž, která poskytuje dostatek prostoru pro nenápadnou a o to efektivnější gradaci. Tu jsou ale muzikanti ochotni shodit zdánlivě náhodnými a rušivými vstupy kláves, elektroniky a pazvuků, které se objevují na ploše celé nahrávky.

Loopy, mdlá tempa, ženské back vokály, experimentální pasáže, silné hooky, field recordings, ale také až funkové groovy a taneční rytmika. To vše se na nahrávce plynule prolíná a pohromadě jako celek to vše drží hlavně díky hlasu frontmana Juraje Benetina. To je totiž často jediný styčný bod s dosavadní tvorbou kapely.

Palec nahoru: suverénně jedna z nejlepších desek roku!
Palec dolů: paradoxně u kratších skladeb deska ztrácí tah.
Top Track: Rovnováha

Zkuste zde:

 

No Heroes - Heart Beats

Žánr: pop rock
Vydáno: 5. 10. 2018
Songů: 4

Vlastně učebnicový případ: před deseti lety měli No Heroes našlápnuto, vyhrávali hudební soutěže a dle dobových předpovědí je čekala velká budoucnost. Ta ale nepřišla a ambice zcela nenaplnil ani personálně propojený Tommy Indian. Deset let po vydání debutu Heart One se teď No Heroes vrací s jeho následovníkem ve formě EP Heart Beats.

Opakovat chyby našich předků a prorokovat skupině bůhvíco by dnes už bylo mimo mísu. Prorokovat je ale možné posluchačům a to hlavně příjemný kytarový pop rock tradičního střihu. Na čtveřici skladeb je znát skladatelská, hráčská a vlastně i aranžérská vyzrálost No Heroes a různorodě působící písně tak spojuje kromě silných melodických nápadů hlavně charismatický vokál Čechoameričana Thomase Kliky.

Všechny čtyři písně jsou na první poslech hitovky, na druhou stranu jim ale chybí to něco, čím by se skupina podstatněji vyčnívala z řady žánrově spřízněných souborů.

Palec nahoru: po všech stránkách poctivá,
Palec dolů: i když možná ne dostatečně osobitá nahrávka.
Top Track: Walking in the Streets

Zkuste zde:
 

Katarzia - Antigona

Žánr: anticko-feministický pop
Vydáno: 8. 10. 2018
Songů: 8

"Toxická maskulinita," "MeeToo" a další podobné výrazy hýbaly také v uplynulém roce světem a to i tím hudebním. Žebříčkům nejlepších nahrávek roku 2018 tak dominují nahrávky, za kterými stojí ženy a jejichž písně s fenoménem ženství (a mužství) pracují. Naše končiny tuto vlnu zatím spíše ignorují a prakticky jedinou výjimkou je tak Antigona slovenské písničkářky Katarzie. 

Všechny stopy po jejích folkových začátcích jsou tentokrát perfektně zameteny pod koberec. Hlavní protagonistka  písně ve spolupráci s producentem Pjonim zabalila do nápaditého elektronického hávu a i zvukem se tak přiblížila současnému světovému popu. Důležité jsou ale pořád texty.

"Myslíš, že nemôžeme nič zmeniť / pretože sme iba ženy? / to je, moja milá, dnes už úplne inak". Na minulé desce ještě Katarzia zpívala i o srnkách a hudbě, tentokrát "sleduje krizi mužství", reaguje na smrt Jána Kuciaka a přitom "věří v dobro víc než katolický kněz." Paradoxem je, že tak palčivě aktuální a angažovaná nahrávka je zároveň soundtrack k současné adaptaci stejnojmenného Sofoklova dramatu.

Palec nahoru: potřebná nahrávka!
Palec dolů: na rozdíl od předchozích počinů chybí nosnější melodie.
Top Track: Kríza mužstva

Zkuste zde:
 

Sisa Fehér & Vladko Mikláš - Bardo

Žánr: slovenská alternativa hadr
Vydáno: 1.6. 2018
Songů: 13

V okolí vydavatelství Slnko Records v posledních letech vykrystalizovala řada zajímavých zpěvaček/písničkářek. Jednou z nich je také žánrově nevyhraněná Sisa Fehér, která si tentokrát odskočila od své skupiny Fehero Rocher a natočila album Bardo s kytaristou Vladkem Miklášem.

Pod zpěvaččiným navrstveným vokálem tu pobzukuje kontrabas (nejčastěji Rastislav Uhrík), zní najazzlé kytarové postupy a to vše citlivě podbarvuje ještě trocha té elektroniky, ruchů a loopů. Prolnutí jednotlivých prvků přitom působí absolutně přirozeně a zároveň velmi uměřeně.

Album by se dalo označit za koncepční. Sisa Fehér prakticky ve všech písních opěvuje přírodu, jednotlivé písně se točí kolem jelenů, orlů nebo potoků. Duo se tak někdy dotkne až lidově znějících nápěvů, jindy ale dokáže být až nečekaně aktuální. A to nejen hudebně, ale i textově. Z utopicky snové atmosféry desky Bardo totiž výrazně vystupuje hlavně "ekologický protestsong" Neberte lesy. 

Palec nahoru: skvělý podzimní soundtrack.
Palec dolů: většina písní jsou co do rozsahu spíše miniatury.
Top Track: Tancovala by som

Zkuste zde:
   

Jaro - Eternalism

Žánr: alternative rock
Vydáno: 3.11. 2017
Songů: 8

Jaroslav Korbel vydal ke konci loňského roku delší dobu piplaný debut svého (teď už ne) one-man bandu Jaro. V bookletu alba Eternalism se vyznává z náklonnosti k indie šikulům od Sufjana Stevense přes Adult Jazz po The Strokes a podobně pestře působí i album samotné.

Jaro je tuzemský zástupce vlny singer-songwriterů, kterým jsou cizí gesta a vlastně i hudba velkých jmen rockové historie, zároveň se ale nedokáží vzdát zvuku elektrické kytary. Její hodně distorzní zvuk je Jaro schopný zakomponovat třeba i do veskrze hitové The Forces.

Jaro nepodlehl svodům, které studiové písničkářství přináší. Ačkoliv je tak deska Eternalism bohatá na zajímavé zvukové plochy i hudební detaily, není neprodyšně převrstvená. Písně mají jasnou strukturu a vládnoucí zůstává písničkářův hlas, který může připomenout Ondřeje Galušku z Eggnoise a který zpívá o řecké mytologii a dalších palčivých problémech člověka 21. století.

Palec nahoru: zvuk a velký příslib do budoucna!
Palec dolů: na první poslech nevýraznost jednotlivých skladeb.
Top Track: Hotel Room

Zkuste zde: