Živé kvety - Salto na rozlúčku

Žánr: folk rock
Vydáno: 27. 9. 2019
Songů: 9

Živé kvety jsou nenápadnou institucí (česko)slovenské alternativní scény, na které se pohybují už čtvrt století. Jejich hudba za ty roky ztratila původní punkový drive, ne ale svou autenticitu a poetiku. Tyto atributy totiž zůstávají i na aktuální nahrávce Salto na rozlúčku.

Ačkoliv se velká část nahrávky pohybuje v podstatě v hájemství folk & country, díky produkci Roberta Pospiše a Martina Sillaye působí nahrávka syrověji, než předchozí desky skupiny. Živé kvety ani zde neohromují virtuózními výkony a intonace zpěvačky a textařky Lucie Piussi je často nejistá, to ale možná jen přispívá pocitu "pravdivosti" a upřímnosti.

Albem překvapivě prochází určitý pocit rezignace. Jakoby Piussi ztratila energii na boj s větrnými mlýny, do kterého se na předchozích nahrávkách často pouštěla. Na Saltu na rozlúčku se tak soustředí více na její vlastní problémy a pocity. Což vlastně není na škodu.

Palec nahoru: Živé kvety si jdou svým tempem!
Palec dolů: ne každému nový způsob produkce sedne.
Top Track: Idem si svojím tempom
Zkuste zde:
 

Vladimír Mišík - Jednou tě potkám

Žánr: folk rock
Vydáno: 4. 10. 2019
Songů: 14

Také letošní rok přinesl další příspěvek do vděčné série "mladí muzikanti točí se svými hrdiny desky o stáří." Po Václavu Neckářovi nebo Wabim Daňkovi tentokrát přišel na řadu Vladimír Mišík. A i v jeho případě se jedná o jeden z vrcholů hudebníkovy (dnes již více než půl století trvající) kariéry, což potvrzuje i fakt, že jeho recenze málokdy sahají po menším než stoprocentním hodnocení.

Album Jednou tě potkám přirozeně pokračuje v cestě, nastoupené už Mišíkovou eponymní nahrávkou z roku 1976. Také zde se autorská "hospodská blues" prolínají se zhudebněnými básněmi Václava Hraběte nebo Bohuslava Reynka. V obou polohách působí Mišík autenticky a na svých 72 let také ve velmi dobré hlasové formě.

Ačkoliv se Vladimír Mišík rád označuje za rockera, hudebně měl vždy blíže k akustickému zvuku. To rozpoznal také Petr Ostrouchov, který se svým prvoligovým all stars bandem Blue Shadows písně obalil do "americana" hávu a ukázal zpěváka v odstínech, ve kterých by to s ETC nebylo možné.

Palec nahoru: vlastně obyčejné písničky, ale přesto neobyčejná nahrávka.
Palec dolů: Brothers jen tak tak balancuje na hraně patosu.
Top Track: Jednou

Zkuste zde:
 

Hm... - Nevadí

Žánr: písničky
Vydáno: 3. 10. 2019
Songů: 12

Ještě v roce 2011 se Klukovinami radovali z všudypřítomné roztomilé drobotiny, o dva roky později na Lovu zdar už hasili manželské a další krize. To asi nešlo jen tak hladce, protože následující zprávu o svém aktuálním rozpoložení vydala skupina Hm... až letos. Tentokrát jí prostupuje pocit smíření, který ostatně naznačuje i název nahrávky: Nevadí.

Zatímco doposud byly desky Hm... poskládané především z originálně zhudebněných básnických textů, Nevadí je až na několik málo výjimek autorské a pod většinou písní je podepsán frontman Marek Doubrava (ve všech svých podobách). Možná proto je album koncepčně asi nejsepjatější v dosavadní diskografii skupiny.

Ačkoliv většina skladeb reflektuje únavu ze života nebo chladnoucí city, je jejich celkové vyznění vlastně optimistické. Může za to především trademark kapely: hravá a nápaditá instrumentace ve spojení s bohatým vokálním arzenálem všech hudebníků a samozřejmě i nosné melodie.

Palec nahoru: Hm... jsou schopni silné výpovědi i bez cizích textů.
Palec dolů: já měl ty jejich básníky vlastně hodně rád!
Top Track: Přijdeš domů

Zkuste zde: