Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 

Jan Blüml - Progresivní rock: Světová a československá scéna ve vybraných reflexích

Vydáno: 2017
Nakladatel: Togga
Stran: 318

Progresivní rock, vlnou punku sedmdesátých let částečně zdiskreditovaný žánr, se stal hlavním tématem loňské odborné publikace olomouckého muzikologa Jana Blümla. Jeho kniha ale nepředstavuje zevrubného průvodce, autor spíše prostřednictvím jednotlivých sond rozebírá některé aspekty "progu" u nás a v zahraničí.

Jan Blüml prezentuje například zajímavé analogie mezi hitparádovým popem a undergroundem sedmdesátých let, snaží se o definici a charakterizaci žánru progresivního rocku a kultu šedesátých let nebo sleduje vliv The Beatles na českou scénu. Zde zaujme popis pokusu tuzemských hudebních špiček natočit české verze Penny Lane a dalších skladeb z ambiciózního období "fab four" a dokázat tak svou konkurenceschopnost.

Od hlavního tématu se autor často odklání ve prospěch lepšího pochopení dobového kontextu a dalších souvislostí. Čerpá přitom z odborné literatury i osobních rozhovorů, důležitým zdrojem je mu ale také tuzemská dobová publicistika. V jejích ukázkách se mísí myšlenky nadčasové i úsměvné a možná právě i díky tomuto odlehčení může kniha, ač psaná odbornou dikcí, bez větších problémů zaujmout i nemuzikology a obecně všechny čtenáře se zájmem o hlubší pochopení fenoménů populární hudby.

Palec nahoru: první rozsáhlejší muzikologická práce o populární hudbě po desítkách let!

Palec dolů: název možná zavádějící. Kniha sleduje i odlišné fenomény a naopak míjí milníky progresivního rocku.

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Kurkus - Apoka

Žánr: minimalistický elektropop
Vydáno: 19.6. 2017
Songů: 14

Na Mikrorecenze to dotáhl už osmidiskový debut Octameron, jehož poslech člověku zabere přes pět hodin. Druhý počin slovenského kvarteta Kurkus oproti němu působí jako pouhý datadisk, jedná se totiž jen o hodinové dvoualbum, tvořené temnou Nigrorou a světlou Aurorou.

Loňská čtrnáctistopá nahrávka Apoka ale zároveň potvrzuje, že hudba Kurkus funguje i jinak než jako kuriozita do Slovenskej knihy rekordov. Opět ho tvoří minimalistická oldschoolová synťáková elektronika, náznaky podivné mystiky (postavené hlavně na Pend'álu, což je těžko říct co), spolu s překvapivě melodickými zpěvy, odkazujícími k novoromantismu. A jejich nekonečným opakováním.

Tento absurdní koktejl posluchači ani s dalším poslechem nepřináší odpovědi, spíše stále více znejisťuje. Na druhou stranu nechat se znejisťovat skladbami jako je dreampopová Playboy, vyšinutá sedmiminutová Amen nebo skvělá a temná Veritas není vůbec nepříjemné. Naopak.

Palec nahoru: Kurkus dokáží zaujmout i něčím jiným než přehnanou stopáží.
Palec dolů: opakování je sice matka moudrosti, někdy je ho ale až moc.
Top Track: Veritas

Zkuste zde:
 

Oswaldovi - Songs About Persecution

Žánr: rock
Vydáno: 10.3. 2017
Songů: 6

Deska Songs About Persecution dua Oswaldovi je na den přesně rok stará. Protože je ale toho druhu, který není závislý na módních vlnách, ono zpoždění při poslechu vůbec nevadí. Obzvláště potom, když hlavní téma nahrávky je stále aktuální: je jím totiž migrace.

Stejně jako předloňské album Migrant Songs projektu The Odd Gifts, také Oswaldovi se zdráhají přímočarého glosování aktuální situace. Inspirují se totiž "životními událostmi lidí žijících a migrujících po jižní Evropě a dřívějším Rakousko-Uhersku od začátku dvacátého století až do dnešních dní".

Hudebně přitom italský Jack White Andrea Rottin a jeho spoluhráčka Kateřina Malá čerpají z ještě vzdálenějších zdrojů. Se svým minimalistickým instrumentářem k nám tak úspěšně převádějí i pouštní blues s jeho specifickou melodikou a syrovostí. Jakoby mimochodem přitom odpovídají i na garážovou retrománii.

Palec nahoru: tribální, syrové a jednoduché.
Palec dolů: když je dnes to výročí, tak to necháme bez palce dolů.
Top Track: Black Water

Zkuste zde:
 

Jaro - Eternalism

Žánr: alternative rock
Vydáno: 3.11. 2017
Songů: 8

Jaroslav Korbel vydal ke konci loňského roku delší dobu piplaný debut svého (teď už ne) one-man bandu Jaro. V bookletu alba Eternalism se vyznává z náklonnosti k indie šikulům od Sufjana Stevense přes Adult Jazz po The Strokes a podobně pestře působí i album samotné.

Jaro je tuzemský zástupce vlny singer-songwriterů, kterým jsou cizí gesta a vlastně i hudba velkých jmen rockové historie, zároveň se ale nedokáží vzdát zvuku elektrické kytary. Její hodně distorzní zvuk je Jaro schopný zakomponovat třeba i do veskrze hitové The Forces.

Jaro nepodlehl svodům, které studiové písničkářství přináší. Ačkoliv je tak deska Eternalism bohatá na zajímavé zvukové plochy i hudební detaily, není neprodyšně převrstvená. Písně mají jasnou strukturu a vládnoucí zůstává písničkářův hlas, který může připomenout Ondřeje Galušku z Eggnoise a který zpívá o řecké mytologii a dalších palčivých problémech člověka 21. století.

Palec nahoru: zvuk a velký příslib do budoucna!
Palec dolů: na první poslech nevýraznost jednotlivých skladeb.
Top Track: Hotel Room

Zkuste zde:
 

Tolstoys - Botanika

Žánr: art pop
Vydáno: 13.10. 2017
Songů: 10

Ačkoliv by to mohl název naznačovat, nejedná se v tomto případě o kroužek přátel ruské literatury. Jméno skupiny Tolstoys odkazuje k její ústřední postavě, zpěvačce Ele Tolstové, která je zároveň výhradní autorkou skladeb loňského kapelního debutu Botanika.

Album Botanika nabízí osm příjemných art popových písní s křehkým hlasem hlavní protagonistky, seversky melancholickou atmosférou a hudebním itinerářem, který v sobě mísí odkazy na aktuální hudební dění s tradičním zvukem klavíru a houslí.

Přestože se jedná o debutové album, písně netrpí začátečnickými neduhy, naopak je tu znát nápaditá hra s barvami jednotlivých nástrojů, strukturou skladeb a jejich aranžmá. Výsledkem jsou tak silně chytlavé písně jako Nice Song, Agape nebo Diamond Coat.


Palec nahoru: nemalá očekávání byla naplněna!
Palec dolů: přimlouvám se za více mužských backvokálů jako v Dieťa Slnka.
Top Track: Cannibal

Zkuste zde:
 

Between the Plantes - Of Inner Sight

Žánr: astrální djent
Vydáno: 3.10. 2017
Songů: 9

Původně jednočlenný studiový projekt Martina Peřiny Between the Planets se rozrostl v regulérní kapelu a druhé album Of Inner Sight tyto změny odráží. Stejně jako debut Immersion into the Unknown ale zůstává i novinka věrná instrumentálnímu astrálnímu djentu.

Na nahrávce Of Inner Sight se tedy střetává atmosférický a snový (nejen) kytarový ambient s prog rockem a djentem. Ku prospěchu věci je řada hostů od zpěvačky Barbory Mochowé po saxofonistu Jørgen Munkebyho z norských Shining. Právě ve chvílích, kdy Between the Planets rozšiřují svůj typický výrazový a nástrojový arzenál, zní album také nejzajímavěji.

Je znát, že za albem stojí audiofilové. Of Inner Sight má skvělý zvuk (Escon Waldes a zakladatel BtP Martin Peřina) a pod ním řadu drobných hudebních detailů, kterých si posluchač napoprvé nevšimne.

Palec nahoru: zvuk, atmosféra, Jørgen Munkeby!
Palec dolů: jistá sterilita, která je ale vlastní celému odvětví technického metalu.
Top Track: Gravitational Collapse

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

P ◤ I S - Naše večery

Žánr: new romantic
Vydáno: 4.1. 2018
Songů: 9

Zdá se, že tuzemské hudební národní obrození s novým rokem nekončí. Po Dalekko, Role, ±0 nebo Dukle nyní prostřednictvím působivého debutu Naše večery dává najevo svou existenci také duo (možná už trio) P ◤ I S (v lidštině Pris).

Album vzniklo po roce spolupráce Lukáše Grygara a Tomáše Tkáče, kteří za sebou mají i své sólové projekty. Dějištěm a hlavním inspiračním zdrojem toho společného jsou duu zřejmě hlavně večery a noci.

Tomu odpovídá název alba, texty, exaltovaný vokál Tomáše Tkáče a často novoromanticky znějící hudba. Ta má záběr od synth popu přes překvapivě temné akustické písničkářství až po noise rock. Skladby na debutu Naše večery tak dokáží být stroze přímočaré a agresivní i aranžérsky vymazlené (jo, počítám s tím, že za to slovo půjdu asi do pekla) a posluchačsky vděčné.

Palec nahoru: zatím nejzajímavější novinka, kterou letošek přinesl.
Palec dolů: škoda, že fór o Petru Mukovi už řeklo pět lidí přede mnou.
Top Track: Kim

Zkuste zde:

Dálava - The Book Of Transfigurations

Žánr: moravské lidovky. I když...
Vydáno: 7.4. 2017
Songů: 13

Rozličných fúzí čehokoliv s folklórem je v poslední době česká a slovenská scéna přeplněná. V tak neortodoxním podání jako v případě projektu Dálava jste ale nejspíš moravskou lidovou hudbu ještě neslyšeli. Ještě zajímavější je ale její background.

Za Dálavou stojí manželský pár ve složení Aram Bajakian (původem arménský kytarista se zkušenostmi od Lou Reeda nebo Johna Zorna) a Julia Ulehla (pravnučka propagátora moravské lidové hudby Vladimíra Úlehly), na jejímž projevu je znát, že česky se neučila na moravské dědině, ale v New Yorku.

Místy v nahrávce převládají vlivy jazzu, jindy klidně noise rock a nebo arménské a jiné hudební příchutě. Písničkám jako Na strážnickom rynku nebo Dyž sem já šel přes hory ale dodává tento cizí náhled zvláštní sílu. O to víc, když se člověk dozví, jaký úspěch tyto písně, vytržené ze svých přirozených kořenů, slaví u hudebních fajnšmekrů po celém světě.

Palec nahoru: nic pro tradicionalisty!
Palec dolů: nic pro tradicionalisty!
Top Track: Vyletěla holubička

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.