Clarinet Factory - Meadows

Žánr: klarinetový minimalismus
Vydáno: 3.3. 2017
Songů: 10

Klarinetů nemusí být tisíc. Kapele Clarinet Factory například stačí pouze čtyři na to, aby svou hudbou úspěšně překračovala hranice žánrů i států. Svědčí o tom i aktuální řadovka Meadows.

Meadows je po řadě elektronických a remixových nahrávek skupiny návrat ke kořenům, k přírodě, k písničkám a tak trochu i k lidové hudbě. To podtrhuje i spolupráce s folklórním souborem Grunik ve skladbách jako Luky zelené.

Přesto mají ale Clarinet Factory pořád o něco blíže k minimalismu vážné hudby dvacátého století s tím, že důležité slovo mají na albu také field recordings.

Meadows je potom především padesátiminutová oáza klidu a některé skladby z desky tak mohou na první poslech dokonce fungovat spíše jako backgroundová hudba. O to více času se dá ale poslechem alba strávit.

Palec nahoru: další pestrá kolekce s klarinety v hlavní roli.
Palec dolů: na první poslech často jednotvárné.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Esazlesa - Společnost psů

Žánr: velké věci
Vydáno: 18.2. 2017
Songů: 11

Pojem Esazlesa na pár let zmizel z tuzemské hardcoreové scény. Na letošní únor si ale kapela přichystala návrat, který se moc často nevidí a neslyší: svůj dosavadní vrchol ve formě desky Společnost psů.

Doteď Esazlesa vydávali pouze splity a EPčka, až se Společností psů si troufli na formát dlouhohrajícího alba. To přitom dokázali svými kompozicemi bez problémů smysluplně zaplnit. Dlouhé skladby nezapírají značný vliv post-rocku, opírají se ale také o české poetické texty a často samozřejmě i o hardcoreovou údernost.

Esazlesa zpomalili, víc pracují se strukturou písní. Společnost psů tak nabízí vyspělost na úkor dřívější syrovosti a k tomu také silné hooky, prvotřídní zvuk a příspěvky prominentních hostů. Nejen díky tomu má člověk při poslechu pocit něčeho velkého.

Palec nahoru: jak říkám, velká deska.
Palec dolů: hele, nevím.

Zkuste zde:
 

Ohodnoťte Společnost psů na csmusic, sledujte Mikrorecenze na facebooku.

Necrocock - Houbařské album

Žánr: mykologický ambient
Vydáno: 19.10. 2016
Songů: 15

Česko se může chlubit několika fenomény, které jsou zralé na ochranou známku UNESCO. Patří mezi ně například houbaření, Karel Gott, ponožky v sandálech a nebo hudebník Necrocock. Shodou okolností se hned polovina jmenovaných pojmů spojila na Houbařském albu.

Po krátkém pobytu v psychiatrických pavilonech se samorost Necrocock vrací do prostředí tuzemských lesů. Encyklopedie duševních chorob tentokrát vyměnil za knihu Otravy houbami a jak jim předejít od Františka Smotlachy a (nejen) na jeho základě vydal další ze svých alb, která v našem kontextu nesnesou srovnání.

Svět hadovek smrdutých, holubinek vrhavek a postarších houbařek doplňuje tradiční necrosound, rozšířený tentokrát nově také o trubku. Díky své celkové jinakosti vedle sebe na desce bez problému koexistuje úprava lidové písně Do lesíčka na čekanou s příhodami o náhlém úmrtí po konzumaci hub a tradiční várkou perverze.

Palec nahoru: obohatíte svou slovní zásobu o množství termínů a mykologických zajímavostí.
Palec dolů: v AZ kvízu bych se poslechem desky asi nechlubil.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Plyš - Líška

Žánr: alternativní folk
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 10

Vydavatelství Sweetsen records po několika letech obnovilo svou "edici" debutů, věnovanou nadějím frýdeckomístecké hudební scény. Po Reném Součkovi a Davidu Stypkovi tak přišla řada na kapelu Plyš a desku Líška.

Ačkoliv v rodném listě kapely Plyš by v kolonce místa narození opravdu stál Frýdek Místek, jsou dvě třetiny tohoto tria původem zo Slovenska. Slovenskou melodiku album nezapře a některé momenty dokonce mohou připomenout tvorbu Longital (kdyby tedy měli v sestavě akordeon).

Základem Plyše jsou ale hlavně texty, jejichž autorka je frontwomanka Katka Žilová a jejichž hlavním tématem jsou samozřejmě vztahy, ne vždy úplně klapající. V tomto smyslu je Líška spíše ženskou nahrávkou, která se navíc posluchači nepodsouvá a pronikání do jejího obsahu vás může stát několik poslechů.

Palec nahoru: debut, který netrpí začátečnickými neduhy a je plný nenápadných hitů.
Palec dolů: ne všechny písně mají sílu jako Francore nebo Neprestáva Pršať (i když většina jo).

Zkuste zde:
 

pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

Wild Tides - Sbohem & Šáteček

Žánr: Divoký přílivy feat. Pavel Bobek
Vydáno: 1.5. 2017
Songů: 10

Wild Tides jsou fenomén. Za pár let stačili poflusat většinu tuzemských klubů, ve kterých stojí za to hrát a najednou si řekli, že otočí o 180 stupňů, vykašlou se na dosavadní materiál a vydají se pátrat po stopách české písničky.

Sbohem & Šáteček je tak navzdory svému názvu spíše začátek této "nové éry," kterou doprovází nejen změna jazyka písní, ale i odklon od svižných rock'n'rollů. Nebo snad předchozí skladby nabízely prostor pro flétnu a nebo dokonce pro cimbál a aluze na countryové hity?

Není jednoduché zvyknout si na to, že pitvořivý hlas Jakuba Kaifosze tentokrát za nutného doprovodu zkreslených kytar prezentuje texty, které navazují na Kainara nebo Rytíře (a díky Kaifoszovu eklektismu vlastně taky na každého druhého interpreta a textaře planety). I přesto se ale jedná o nejsmysluplnější přechod k češtině, kterého jsme byli za poslední dobu svědky.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: pánové se asi hodně bavili, když jako první singl vypustili Do voka drát.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Justin Lavash - Programmed

Žánr: blues verze 2016
Vydáno: 30.11. 2016
Songů: 11

V Praze usazený britský hudebník Justin Lavash si v posledních letech prošel vleklými zdravotními problémy, z nichž si pomáhal mimo jiné meditací. Jeho loňská deska Programmed ale rozhodně meditativní není.

Moderní technologie, sociální sítě, vnucování jedné pravdy, ale také Lavashův vztah k České Republice: to jsou témata písní alba Programmed. Na té je její autor zatím snad nejupovídanější a také hudebně představuje jinou tvář, než na kterou jsme byli doposud zvyklí.

Ačkoliv se totiž Lavash označuje za bluesmena, typické blue notes jsou tentokrát překryté množstvím efektů, automatickým bubeníkem a příspěvky řady hudebních hostů. Například skladba This Is Now má možná blíže k hip hopu než k blues. Programmed tedy nezní jako historická relikvie, ale jako současná nahrávka. Naštěstí.

Palec nahoru: nečekaně znějící deska.
Palec dolů: množství hudebních vrstev přebíjí sdělení.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Budoár staré dámy - Sůl

Žánr: kulinářská alternativa
Vydáno: 14.4. 2017
Songů: 12

Budoár staré dámy o sobě nedává vědět dostatečně často a hlasitě. Jeden by si mohl myslet, že už to tito brněnští alternativci a alternativkyně zabalili. V té chvíli ale kapela vydává novou desku.

Po personálních kolotočích z Budoáru postupně zmizely housle, ženské vokály (samozřejmě s výjimkou toho hlavního frontwomanky Marty Kovářové) a po poslední desce také dechové nástroje. I se zdánlivě tradiční rockovou instrumentací je ale kapela schopná natočit dostatečně pestrou a vyzrálou nahrávku, kde má každá skladba svůj vlastní zvuk.

Pojítkem s dosavadní tovrbou je také výběr netradičních textů. Na desce Sůl se tak setkávají díla současných tuzemských básníků se zhudebněným receptem z kuchařky čínské kuchyně. V kontextu nahrávky ale i tento text působí vlastně docela samozřejmě.

Palec nahoru: samorosti.
Palec dolů: jako já chápu, že ten obal dělalo dítě, ale...

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Sůl na csmusic, sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Prune - Kruhy

Žánr: snový folk
Vydáno: 11.11. 2016
Songů: 12

Brněnská písničkářka Lucie Krpálová je na tuzemské scéně v podstatě úplně neznámým pojmem. Na vydání své debutové desku Kruhy ale přesto dokázala vybrat dostatek peněz prostřednictvím populárního crowdfundingu.

Při kampani pomohla možná také plejáda hostů a spolupracovníků v čele s producentem a aranžérem písní Martinem E. Kyšperským. On a řada dalších (mj. Beata Bocek nebo Marta Kovářová) na albu citlivě dobarvují Luciiny zasněné kompozice.

Ty střídají češtinu s angličtinou, je jim ale cizí folková upovídanost. Nebojí se naopak repetitivnosti a také svými tématy mají blíže k meditativnímu písničkářství. Všech dvanáct písní jede v jedné linii, spojuje je zpěvaččin éterický projev, ale také jednotná nálada alba. Snad je to pouze začátek. Skladby jako Kruhy nebo Lovely Man by se totiž daly poslouchat pořád.

Palec nahoru: velmi vydařený debut!
Palec dolů: nejsem si jistý, nakolik bude fungovat kouzlo Prune i naživo.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Cermaque - Neboj

Žánr: písničkář s elektronikou
Vydáno: 8.3. 2017
Songů: 12

Už necelý rok po Gravitaci, kterou natočil se svou partnerkou Iamme Candelwick, přichází Cermaque se svou sólovou deskou. Není se čemu divit, Jakub Čermák platí za jednoho z "nejupovídanějších" tuzemských písničkářů.

Právě ke zmiňované Gravitaci má nové album Neboj možná blíže než k dosavadní Čermákově diskografii. Hudebně i textově. Rozvíjí tu totiž jednu z cest, které Gravitace naznačovala: tu angažovanou. Už před časem Cermaque z desky vypustil singl Ortely a také ostatní skladby reagují na aktuální společenskou a politickou situaci. Někdy prostřednictvím poetických obrazů, jindy zcela napřímo.

Stejně jako na Gravitaci, také na aktuální nahrávce s písničkářem spolupracovala řada producentů a dalších hudebníků. Deska tedy opět koketuje s elektronikou nebo hip hopem a každá skladba má svůj sound.

Palec nahoru: v dobrém smyslu angažovaná nahrávka.
Palec dolů: množství slov a hudebních přemetů znesnadňuje porozumění.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Shadows - Blue Shadows

Žánr: americana
Vydáno: 2016
Songů: 14

Společně natočili hudbu k seriálu Modré Stíny. Slyšeli, že je to dobré. O rok později se tedy skladatel filmové hudby Petr Ostrouchov, jazzový bubeník Martin Novák, violoncellista Jiří Bárta a kytarista Josef Štěpánek sešli znovu...

Tentokrát z tohoto setkání vznikl eponymní debut skupiny Blue Shadows. Hodinová, převážně instrumentální nahrávka v sobě mísí odlišné hudební přístupy čtveřice hlavních protagonistů, z nichž každý se na albu podílí také jako autor. Výsledek přesto působí přirozeně a uceleně.

Deska stojí hlavně na obsáhlém arzenálu kytar a dalších strunných nástrojů. Čerpá z tradic americké hudby, nechybí jí ale vlastní rukopis. Dokáže být meditativně éterická, stejně jako rockově uzemněná. Hlavně je ale po všech stránkách nezvykle dotažená. A sakra dobrá.

Palec nahoru: náladotvorná a zároveň posluchačsky vděčná nadžánrová deska.
Palec dolů: pro většinového posluchače málo záchytných bodů.

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze také na facebooku