Hellyum - Fantaziare

Žánr: metal
Vydáno: 2015
Songů: 10

Tak to vypadá, že magnet na kontroverze Mortal Cabinet nebyl jediný all stars projekt tvrdých vod, který se u nás loni urodil. Podobně zajímavě totiž vypadá také skupina Hellyum a její loňský debut Fantaziare.

Trio, poskládané ze členů Hypnos, Dark Gamballe nebo Pigsty rozhodně nemůže provokovat obscénostmi ve svých textech, ty jsou totiž psané v neexistujícím jazyce. Zato ale okamžitě zaujme stránkou hudební.

Všichni zúčastnění jsou zkušení hudebníci a tato skutečnost dýchá z každé noty. Žánry se vpíjejí jeden do druhého a výsledná hudba je tedy podobně barevná jako obal samotné desky Fantaziare.

Stále je ale třeba mít na mysli, že se bavíme o extrémním metalu. Technicky vybroušeném a v některých okamžicích i překvapivě melodickém, pro mnohé ale neposlouchatelném.

Palec nahoru: jedna z nejzajímavějších nahrávek tvrdých vod za loňský rok.
Palec dolů: jednotlivé skladby splývají.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Robert Pospiš & Martin Sillay - Balady

Žánr: lidovky revisited
Vydáno: 1.12. 2015
Songů: 11

Dvojice Robert Pospiš & Martin Sillay pro mne patří mezi nejzajímavější úkazy slovenské hudební scény. Po desce Doba to potvrzují také loňským albem Balady, kde pánové natočili své verze slovsnských lidových písní.

Spolu s hostujícím violoncellem a bicími zpracovávají Pospiš a Sillay smutné popěvky, ve kterých se smrt objevuje stejně často jako postava Janíčka. Pomalé tempo, syrový zvuk a nezdůrazňovaná, ale rozpoznatelná lidová melodika.

Nejen kvůli tomu je atmosféra nahrávky po celou dobu velmi napjatá. Důvodem jsou jistě strohé aranže, postavené na elektrické kytaře, které hudbu posouvají k introvertnímu alternativnímu rocku.

Také texty si Pospiš a Sillay přizpůsobili k obrazu svému, některým písním ubrali sloky, jiné změnili více a Po hore, po hore je čistě autorská. Vše ale dohromady funguje.

Palec nahoru: zajímavý koncept i provedení, poctivá nahrávka.
Palec dolů: některé skladby předěláním ztratily svůj smysl.

Zkuste zde:


ohodnoťte Balady na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Různí - Bulisovi

Žánr: výkvět alternativy
Vydáno: 10.10. 2015
Songů: 15

Jsou chvíle kdy přemýšlím, jestli si toho Kyšperského nezbožšťuji až moc. Ten potom ale přijde s projektem, po kterém se tento můj vztah k jeho osobě ještě znásobí. Loni se mu to povedlo mimo jiné s deskou Bulisovi.

Jedná se o poctu skladateli a zpěváku Jiřímu Bulisovi. Participovali na ní například Bratři Orffové, Bonus nebo Audiofenky a jejím cílem bylo připomenutí tohoto umělce, o kterém ještě před nedávnem věděli jenom jeho přátelé z dob, kdy byl ještě Hostem na zemi.

Některým zúčastněným se povedlo přetavit do své verze Bulisovu utrápenost, příkladem budiž právě autor projektu, Martin E. Kyšperský. Důležitějším aspektem je ale fakt, že album zvedlo zájem o původní verze nahrávek, což potvrzuji i já sám. Nekonečný valčík, Anděl Radosti a další skladby patří od té doby k mým nejoblíbenějším.

Palec nahoru: bohulibý projekt. Mimochodem, kdy naposledy u nás vyšla audiopocta, kde by byla většina přispěvovatelů známější než autor původních skladeb?
Palec dolů: jak už to tak bývá, Bulisovy naléhavosti se nové verze nevyrovnají.

Zkuste zde:


Pokud chcete být v obraze, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

J.H.Krchovský & Krch-off band - Jakože vůbec nic

Žánr: O.S.T. - Houpání na trámu v podkroví
Vydáno: 18. 12. 2015
Songů: 9

Debut Krch-off bandu básníka J.H.Krchovského z roku 2008 sice nesl název Naposledy, skupina teď ale dělá, jakože vůbec nic a loni o Vánocích vydala desku další.

Její atmosféra by se dala krájet, na čemž má možná podíl překvapivá spolupráce s Ondřejem Ježkem, hlavně ale samozřejmě sugestivní texty páně Krchovského. Ty by mohly sloužit jako jakási terapeutická pomůcka při přípravě na smrt. Ta totiž na albu čeká na každém rohu a možná by to stálo i za založení škatulky "funeral rock."

Pochmurnou až depresivní náladu podporují i housle Pavla Cigánka a violoncello Tomáše Schilly, prominentních to postav tuzemského undergroundu. Právě s odkazem androše Krch-off pracuje a navazuje na něj. Na rozdíl od řady jiných skupin uvěřitelně.

Palec nahoru: působivá nahrávka se skvělým zvukem.
Palec dolů: nevhodné pro duševně slabší jedince.

Zkuste zde:


ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Korben Dallas - Kam ideme

Žánr: orchestrock
Vydáno: 22.10. 2015
Songů: 10

S orchestrem si zahrával kde kdo: Beatles, Kiss, Metallica, Deep Purple a v našich zeměpisných šířkách například Miro Žbirka nebo Lucie. Položku "kup pět housek a udělej album s orchestrem" si loni odškrtli i Korben Dallas, kteří natočili desku Kam ideme ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu.

Kam ideme je vlastně výběrovka první pětiletky fungování skupiny. V pozměněných verzích tu najdeme (obzvláště povedené) Kamene, Bolo nebolo nebo skladbu Otec. Na rozdíl od jiných kapel, u kterých práce s orchestrem znamená občasné zašmidlání smyčců na podporu atmosféry dali Korben Dallas SOSR poměrně velký prostor a  některé skladby tak překopali k nepoznání.

Zatímco například zmiňované skladby jsou v nových verzích mnohonásobně působivější, některým změna úplně nesedla. Přecijen, dosavadní intimní aranže a charismatický hlas Juraje Benetina se ke kapele hodí víc. Ale Sen s Anetou Langerovou je megahit!

Palec nahoru: netradiční zpracování velkého hudebního klišé.
Palec dolů: ne všem skladbám změny prospěly.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte album na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Sova a Slamák - Nad Řípem se blýská

Žánr: folk
Vydáno: 2015
Songů: 15

Sova a Slamák je už podle názvu klasické folkové duo. Ke společnému debutu se pánové dopracovali až po devíti letech vystupování a na desce Nad Řípem se blýská je znát, že uspěcháno nic nebylo.

Ačkoliv může název dua i desky někomu smrdět kouřem táborových ohňů a osad, bylo by špatně album odsoudit jako potravu pro trampíky. Už jen proto, že jím vůbec není.

Patnáct skladeb zaujme hlavně texty a jejich chytrým a vlídným humorem. Ten pobaví i na opakovaný poslech a je schopný zaujmout snad každého.

Po stránce hudební potom vsadili Sova a Slamák na tradiční zvuk, založený na akustických kytarách. Ten sice sám o sobě není schopný zaujmout posluchače na první poslech, v kombinaci s kvalitními texty ale ano.

Palec nahoru: poctivé písničkářské, příběhové album, které stojí mimo trendy.
Palec dolů: jasně, nic novýho pod sluncem.

Zkuste zde:


ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Heiden - Na svůj příběh jsme sami

Žánr: O.S.T. - Noční toulky městem
Vydáno: 1.11. 2015
Songů: 8

Jaká kapela loni vydala album, které u fanoušků drtivě propadlo? Jednoznačně brněnští Heiden, kteří s každou další deskou zametají stopy za svou metalovou minulostí a na poslední desce skončili až u melancholického post rocku.

"Nachový nebe, voda hluboká, chladná, ulice prázdný"

Modré album je soundtrack k dění v nočním městě. Vypráví o postavičkách, příbězích a jevech, které mizí s východem slunce a činí tak zatím nejpřístupnějším způsobem v dosavadní historii souboru.

Zmizel scream a tvrdé riffy a naopak přibyly klávesy. O nějaké vtíravosti se ale přesto mluvit nedá. Na svůj příběh jsme sami je pořád potravou pro náročnější posluchače, jen z trochu jiného spektra, s jiným žánrovým rozhledem. Žluč na adresu desky je tedy ne zcela opodstatněná.

Palec nahoru: Zase jiné a zase dobré. Co přijde dál?
Palec dolů: Pravdou je, že skupina se postupně zbavuje svých hlavních poznávacích znaků.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Čisté Tvary - Zem nás chce čistých

Žánr: hudba sfér
Vydáno: 13.10. 2015
Songů: 11

Slovenské Čisté Tvary jsou další kapela, která si našla své přesné hudební souřadnice a spolehlivě je poznáte i se slepou mapou. Po sedmiletém tvůrčím spánku se skupina loni přihlásila s novou deskou Zem nás chce čistých.

Přestože deska zní zase jinak než její předchůdci, v zásadě si udržuje klasické atributy kapely. Snově jednoduché nosné melodie, pod kterými se ale vždy skrývají prokomponované a vrstevnaté zvukové plochy, kterými je radost proposlouchávat se. A samozřejmě také éterické texty frontmana Juraja Péče, za které mluví už jejich názvy jako Plameň, ktorý dýchám, Oblohy iných časov nebo Z minulých tiel.

Dlouhé nabírání sil a inspirace se vyplatilo. Nahrávka je totiž hudebně skoro až dokonalá. Zásluhu na tom má nejspíš také Oskar Rózsa, který se teď stal oficiálním členem kapely.


Palec nahoru: výjimečná, "svojská" nahrávka.
Palec dolů: jak dlouho si počkáme na nástupce? I když uznávám, že ZNChČ vydrží dlouho.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Vladimír Merta - Imagena

Žánr: folk
Vydáno: 14. 11. 2014
Songů: 12

Imagena Vladimíra Merty není bůhvíjakou novinkou na hudebním trhu, vyšla už předloni v listopadu. Stejně jako ostatní desky tohoto písničkáře se ale dá poslouchat i se zpožděním. Navíc, některé ze skladeb byly napsány už před padesáti roky, takže nějaký ten měsíc navíc zde opravdu roli nehraje.

Na Imageně Mertu a jeho kytaru doprovodila řada, o generace mladších, studiových muzikantů a velkou část jejich doprovodu tvoří improvizace a vzájemné hudební nacítění. Další nástroje a vokály dodávají desce na příjemné hitovosti, u Merty skoro až nečekané.

Tento písničkář/filosof je známý tím, že jeho písně jsou neustále in progres a potvrzuje to i na Imageně. Pokud najdete starší verze písní z nové desky, zjistíte, že Merta připsal a přepsal pár slok a často výrazně sáhnul i do melodie. Já sám desku poslouchám už od doby jejího vydání a musím se přiznat, že k jejímu úplnému pochopení mne pár přehrání čeká.

Všechno nejlepší k sedmdesátinám!

Zkuste zde:


pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

Tara Fuki - The Best Of ...

Žánr: World music
Vydáno: 16.10. 2015
Songů: 20

Tara Fuki je jedna z těch kapel, která si našla svůj vlastní sound a jen tak si ji s nikým nespletete. Moc jiných skupin, tvořených dvěma ženami, podobným počtem violoncell a polskými texty u nás totiž asi nenajdete.

Dvacítka skladeb na jejich říjnovém výběrovém albu čerpá rovnoměrně ze všech vydaných desek a protože jsou skladby poskládané chronologicky podle data vydání, může posluchač sledovat vývoj, který duo za patnáct let prodělalo. Vzhledem k omezenému instrumentáři se nejedná o bůhvíjaké pokroky, přesto změny znatelné jsou.

Často až překvapivě silné melodie nikdy nepřekročí hranice podbízivosti. Duu naopak není cizí experimentování, které je díky přirozené muzikálnosti obou dam i poměrně zábavné. Deska The Best Of... jen potvrzuje, že Tara Fuki patří mezi nejzajímavější zástupce tuzemské alternativy.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.