pondělí 26. března 2012

Žádný směr - Telefonní dráty (EP)

Žánr: Rock
Vydáno: 2012
Songů: 3

Žádný směr je mladá rocková kapela z Teplic. Na začátku března vypustila do světa novinkové EP Telefonní dráty, které se nějakým způsobem dostalo až k mým uším.

Musím se přiznat, že mě EP chytlo už při prvním zakvílení kytar songu Nemáš šanci. Syrový zvuk, rychlé až punkové tempo a pěkná melodie mě opravdu dostaly a rozhodně navnadily k dalšímu poslechu.

S druhým trackem přichází zpomalení, ale to Nejbližšímu cizinci rozhodně neškodí. Je to ale jen příprava na nejsilnější song desky, kterým je titulní Telefonní dráty.

To je pěkná nevtíravá hitovka, kde se ukazuje osobitost kapely a hlavně charismatický hlas zpěváka. Po dvacátém poslechu EP musím říct, že kapelu ještě čekají velké věci, protože tohle je jen začátek. A sakra dobrej začátek!

Grysomův Boltec:
Dobrá poslechová hudba se zajímavými texty. Určitě skupina, která si zaslouží pozornost, ale to je asi vše, co jsem o ní v současnosti schopen říct.


Oblíbíte si, pokud... Máte rádi mladé a nadějné kapely
Palec nahoru: Syrový zvuk, nevtíravé hity
Palec dolů: Tři je málo...
Konečný ortel: 80% 


BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE


Grysomův Boltec sesmolil Grysom, autor webu Grysom.cz

pondělí 19. března 2012

ZakázanÝovoce - Život se tě neptá

Žánr: Pub/Punk/Rock
Vydáno: 2012
Songů: 12

O Zakázankách jste už nejspíš slyšeli. Je to tím, že mají pěkně podchycené promo, ale také tím, že tvoří kvalitní hudbu. Na tomto výroku nic nemění ani nová deska Život se tě neptá.

Uvítal jsem zejména jakousi celkovou změnu nálady kapely. Deska obsahuje hlavně temnější songy o smrti a podobným neřádstvu a přesně takový styl mi ke kapele sedí.

Pochvalu si rozhodně zaslouží i hudební stránka desky. Zvuk je sice možná až moc promakaný, ale alespoň vyniknou chytlavé melodie, kterých na desce není zrovna málo.

Celkově je to pěkná deska, narvaná energickými songy ( na tu šílenou akusťárnu Nech mě odejít), ve kterých se kapela vydala popsat i méně zmapovaná témata.


Grysomův Boltec
Radost z dobrých textů mi kazily jednotvárné bicí a víceméně stejné tempo většiny písniček. Na albu mi chyběla nějaká píseň, o které bych si po prvním poslechu řekl “Parádní muzika!”. Bohužel musím konstatovat, že v dřívější tvorbě jsem našel daleko lepší kousky.


Oblíbíte si, pokud... je vám 27, přemýšlíte o sebevraždě a nebo máte rádi punk/rock. 
Palec nahoru: texty, zpracování obalu
Palec dolů: zmiňovaná akustická Nech mě odejít, kterou by se punkeři chlubit neměli
Konečný ortel: 75% 

BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE

pondělí 12. března 2012

Got Blue Balls - Got Blue Balls

Žánr: řádně špinavý stoner/rock
Vydáno: 2011
Songů: 11

Dnešní mikrotip pochází ze Slovenska a jedná se o pořádný nářez. Je to debut kapely Got Blue Balls, na kterém je zajímavé, že rozhodně jako debut nezní. Od první minuty je to našlápnutá mašina, kterou nic nezastaví.

Energicky zahraný stoner/rock'n'roll, skrytý pod tunou prachu. Deska zní jako pozvánka do nějakého zaplivaného klubu, protože Got Blue Balls jsou superklubovka na první poslech.

Střídání mužského a ženského vokálu a osobitý zvuk. To je to, kvůli čemu se od desky pořád nemůžu odtrhnout a věřím, že nejsem sám, protože songy jako Midnight mission nebo Heart of a rockanrolla jsou hity na první poslech.

Konečně pořádná stoner/rocková kapela u nás!



Grysomův Boltec:
Se Šrájou souhlasím, přesně tyhle pocity budete mít při prvním, druhém a třetím poslechu. A pak už to radši neposlouchejte, jinak totiž zjistíte, že jako celek je album nudné, jednotvárné a rychle se oposlouchá.


Oblíbíte si, pokud... preferujete klubové kapely a bratry (a sestru) Slováky
Palec nahoru: Zvuk, originalita, energie
Palec dolů: V Česku je zatím moc často nepotkáme
Konečný ortel: 90% 

BANDZONE ZDE
FACEBOOK ZDE
WEBOVKY ZDE

pondělí 5. března 2012

Temple Hudební klání 2012: The Duffs vs. Pošťák Jim

V pondělí 27. února se v Mighty baru Velbloud odehrálo druhé kolo Temple Hudebního klání. Tentokrát proti sobě nastoupili The Duffs z Křemže, hrající prý alternative-rock'n'roll, a českobudějovická violence-funk kapela Pošťák Jim.

Hned od začátku jsem tušil výsledek, neboť sousloví "Pošťák Jim" zaznívalo v hovorech kolem často, bylo znát, že je to budějovická kapela. Na druhou stranu si myslím, že výsledek je to zasloužený tak jako tak. Celé klání mělo výrazné zpoždění, následkem čehož byly kapely nuceny násilně dohánět ztracený čas, což se možná podepsalo na výsledku.

The Duffs hrají zajímavou hudbu, ale s rock'n'rollem to má společného pramálo. Nástrojové obsazení lead kytara, doprovodná kytara, bassová kytara a bicí dávaly tušit, že písně by nemusely znít špatně. A opravdu. Ač je zvuk kapely vcelku tvrdý a hutný, repertoár netrpí jednotvárností. Nutno říci, že velkou zásluhu na tom má hlavní kytarista, který dokáže každou písničku vyšperkovat nějakým dobře znějícím sólem. Texty jsou však jednodušší, nehledě na horší výšky zpěváka.

Šrájovo Boltec:
Poslouchat tři minuty o tom, že někdo miluje rock'n'roll je opravdu krutý trest, ale naštěstí jsem v setu kapely zaznamenal i světlá místa.

Když se na podium vyšvihl Pošťák Jim, hned jsem věděl, proč je v souboji favoritem. Tahle kapela má prostě "imidž" a šmrnc i přes relativně nízký věk hráčů. Frontman kapely je švihák s břitce pohotovým humorem na jazyku, jež se projevuje též v textech. Ty jsou ukázkovým příkladem hudby dělané pro potěchu posluchačova perverzního ucha. Směsice narážek na společnost, sex a nevybíravé formulace, obalené dobře znějící funky melodií, kterou tu a tam protne výrazný saxofon, je recept na spokojenost posluchače.

Stejně jako prvně, i tentokrát jsem věděl jistě, komu dát svůj hlas. Pošťák Jim mne zaujal nejen
hudbou, ale i sebevědomým vystupováním a dobře zvládnutou komunikací s posluchačem.

Šrájovo Boltec:
Jim je nejméně o třídu výš, než The Duffs. Veselý funk/underground, který se nestydí za češtinu a jejíž texty jsou. Ale jo, úchylné.

The Duffs - 75%
BANDZONE ZDE

Pošťák Jim - 85%
BANDZONE ZDE

Článek byl (až na Šrájovo Boltce) sesmolen Grysomem, autorem webu Grysom.cz

neděle 26. února 2012

Lešek Semelka S.L.S. - Čas vlků

Žánr: Art rock
Vydáno: 20.1.2012
Songů: 8


Taky jste si mysleli, že Lešek Semelka už dávno není mezi živými? Posledních pár let jsem o něm prakticky neslyšel a proto mě velmi překvapilo, že Lešek Semelka vydává novou desku.


Se slovem nová bych to tady ale moc nepřeháněl. Lešek totiž naprosto ignoruje všechny trendy a jede pořád ve stejných kolejích. Pořád jsou to ty samé rozsáhlé skladby (průměrná délka skladby je kolem osmi minut) a zvuk, který musel kdekomu připadat starožitný už před léty.

Ale zase to má svůj ksicht a atmosféru. Lešek se na desce rozčiluje nad moderní dobou a vrací se k hippies, Beatles, Pavlu Vrbovi a svým starým hitům.

Pro uctívače starého DOBRÉHO českého rocku je to sázka na jistotu, ale mladé lidi to asi moc neosloví.


Oblíbíte si, pokud... jste uctívači let dávno minulých a pořád si pouštíte staré desky Collegium musicum a Blue Effectu.
Palec nahoru: Lešek má osobitý hlas a i přes svou délku mají písně spád
Palec dolů: Jen pro pamětníky
Konečný ortel: 70%

BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE

pondělí 20. února 2012

Temple Hudební klání 2012: A Sweetwater Trick vs. Bosspeople

Již druhý ročník klubového klání kapel začal v pondělí 13. 2. 2012 v Mightybar Velbloud. Tato hudební soutěž má za cíl jediné - z málo známé české klubové scény najít interpreta s vyhlídkami na úspěch. Výherce pak získá možnost nahrát desku ve studiu zdarma.

Na prvním letošním koncertě se střetli kapely A Sweetwater Trick a Bosspeople.

Soutěž otevírala kapela A Sweetwater Trick z Velešína hrající crossover-hardcore. Nástrojové obsazení se skládá z kytary, basové kytary, bicích a violonchella (které do sestavy pravděpodobně přibylo až později). Jelikož zvuk kapely je v žánru poměrně tuctový, violonchello byl pravděpodobně pokus o odlišení. Jestli došlo k naplnění účelu, těžko říct, pokud, tak asi jenom ve dvou písničkách, neboť v jiných písních jsem jej, i přes evidentní snahu virtuóza, neslyšel - brutální basa a podladěná kytara mu nedaly šanci. Ostatní písním chyběl nějaký odlišující prvek, často se zvuk sléval pouze do masy hluku a ve výsledku mezi jednotlivými songy nebyl výraznější rozdíl. Texty ... bohužel ani z nahrávek na Bandzone jsem toho nebyl sto moc odposlechnout. Ocenit musím pěkně udělané party pro bicí, smutným faktem kapely je, že basák používá (bez nadsázky) více akordů, než kytarista.


Proti  Sweetwatersákům nastoupila českobudějovická kapela Bosspeople. Trochu jsem se bál žánrového zařazení hip hop-rock, ovšem nakonec jsem byl příjemně překvapen. Tato kapela je asi ta největší směs, jakou jsem kdy slyšel. Hlavní zvláštnost spočívá v tom, že ačkoliv zachovávají charakteristické rysy několika žánrů, stále vytvářejí poslouchatelný celek. Kapela má nástrojové obsazení charakteristické pro SKA, instrumentální zvuk má kapela rockový a celkový zvuk zastřešuje rapový styl zpěvu. Takto napsané to zní děsivě, ale výsledek je až překvapivě poslouchatelný. A ačkoliv jako největší pěst na oko se může jevit rapování, podle mého názoru to je právě to, co kapelu zachraňuje, neboť rapování dává písničce spád.
Mám-li to shrnout, můj hlas směřoval celkem jednoznačně k druhé kapele, která mi přijde celkovým dojmem o ligu výš.

A Sweetwater Trick - 65%
BANDZONE ZDE

Bosspeople - 80%
BANDZONE ZDE

Článek sesmolil Grysom. Autor webu Grysom.cz

pondělí 13. února 2012

Packet - Poslední rytíř

Žánr: Rap o něčem
Vydáno: 2011
Songů: 16

Musím se přiznat, že rap je pro mně více než okrajový žánr. Většinou mě od poslechu odradí už obaly desek, protože mám pocit, že všichni hopeři projdou kurzem photoshopu pro začátečníky a k tísícům efektů přidají svou fotku, na které mají vypadat jako respekt vzbuzující občané s kšiltem.


Na Packetovo Posledního rytíře jsem vlastně přišel kvůli jeho minimalisticky řešenému obalu...

Deska je hodně o politice, ke které nemá Packet zrovna kladný vztah. Poslední rytíř se mi líbí hlavně po textové stránce, protože většina textů jsou velké punkoviny a není to klasické rapové honění ega.

Líbí se mi i hudební doprovod, který je někdy tvořej jen akustickou kytarou a vůbec všechny písně desky (až na remixové bonusy) se mi jeví jako poslouchatelné...




Oblíbíte si, pokud... Máte rádi neegoistický rap a nemáte rádi Evu Farnou
Palec nahoru: Texty,
                      Už v hlase je cítit pěkná nasranost
Palec dolů: Psát o Opencard, Bártovy a tunelu Blanka mi přijde jako blbost
                 Chlastovou si mohl Packet taky odpustit...
Konečný ortel: 70% 

BANDZONE ZDE 
FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE

pondělí 6. února 2012

Wild Tides - Hearts on Fire (EP)

Žánr: Eintopf
Vydáno: 2012
Songů: 5

Dnešní Mikrorecenze je konečně aktuální, protože mikrorecenzovaný titul vyšel 1.2.2012. To také znamená, že se jedná o prvního obyvatele našeho Žebříčku alb. Patří tam oprávněně?

Hned song číslo jedna ja nakopávka jak prase. Krásný analog/punk, který připomíná punková tělesa let dávno minulých. Opravdu povedená pecka, která nutně rozmlátí každý klub.

Kdo by ale v další písni čekal opět punk, plete se. Tenhle song by se dal označit za pohodové country. Po country následuje rocková slaďárna a potom vůbec to nejlepší.

Tím je bezesporu Going Down the Country. Píseň totiž spojuje rockabilly,  punk, grunge a underground. Zvláštní poděkování si zaslouží zpěvák, který dotáhl svůj hlas ještě výš, než Justínek. 

Desku zakončuje titulní Hearts on Fire, což je něco mezi popem a punkem (ale ne pop/punk). Každá píseň desky je úplně jiná, ale rozhodně to není tím, že by Wild Tides hledali svůj styl. Oni už ho našli: surfují po vlnách a jednoduše jedou z jedné vlny na druhou.

Oblíbíte si, pokud...máte rádi originální hudbu
Palec nahoru: Zvuk, Originalita
Palec dolů: jen pět songů
Konečný ortel: 90% 

BANDZONE ZDE 
 FACEBOOK ZDE 
WEBOVKY ZDE

neděle 29. ledna 2012

Aivn's Naked Trio - Funny Money (EP)

Žánr: energický indie/rock
Vydáno: 2011
Songů: 2

Funny Money sice není kdovíjaká novinka (září 2011), ale jedná se o hodně kvalitní věc. Kapela mě zaujala už svým debutem Manhattan Coda a v dobré tvorbě pořád pokračuje...

Jedná se o singl, který se opět pyšní propracovaným zvukem, sympatickým zpěvem a energickou hudbou, ze které je jasné, že kapela si hraní hodně užívá.

Už na debutu se mi zdálo, že kapela občas přechází v mírné improvizace a tady mi to přijde ještě znatelnější. OK, možná to tak není, ale kapela tu na mě působí hodně uvolněně.

Béčková strana je akustická, takže mi trochu sklaplo, protože jsem čekal další elektrickou nálož. Ukazuje se ale, že kapela si umí poradit i tady a z akustické skladby Stories udělala pěknou pecku.


Oblíbíte si, pokud... máte rádi dobrou muziku!
Palec nahoru: Zvuk, Kytary
                       Vyšlo na hezkém miniCD
Palec dolů: Jen dvě písně. Já už chci novou desku!
                   MiniCD nemám...
Konečný ortel: 80%


BANDZONE ZDE
FACEBOOK ZDE
WEBOVKY ZDE

pondělí 23. ledna 2012

Kittchen - Menu

Žánr: kuchyňská písničkařina
Vydáno: 2011
Songů: 13

Každá dobrá hudba vznikla v kuchyni. Nedělejte, že jste nikdy nemlátili do kastrólů a pokliček nebo nehráli na kytaru, která velmi nápadně připomínala vařečku...

Na tyto časy si nejspíš vzpomněl i jeden zpěvák, blogger a autor stripového komiksu v jednom a rozhodl se, že založí nový projekt a jako hudební nástroje bude využívat vybavení kuchyně.

Máme velké štěstí, že v jeho kuchyni se nachází i kytara a celá deska byla zachycena na mikrofon a ne na mikrovlnnou troubu.

Deska má ale skvělou atmosféru, protože Kittchen se vyžívá ve vrstvení zvuků, které jsou svou kvalitou a množstvím na pokraji poslouchatelnosti a přesto zní jako popový hit.

Rozhodně jedna z nejoriginálnějších desek, které jsem poslední dobou slyšel (nebo snad znáte jiné album, kde vám rytmickou sekci obsluhuje palička na maso?).


Oblíbíte si, pokud... jste kuchař a nebo se vyžíváte v mírně či více alternativní hudbě
Palec nahoru: Půlka chlapa, Mlhy, Nůž.
                       Skvělá atmosféra desky.
Palec dolů: naživo asi neproveditelné
Konečný ortel:  85%



BANDZONE ZDE  
FACEBOOK ZDE
WEBOVKY   ZDE (album zdarma ke stažení)