Iva Bittová & Čikori - At Home

Žánr: meditativní pop
Vydáno: 16.12. 2016
Songů: 9

Pozoruhodná zpěvačka Iva Bittová se svými experimenty už dávno oddálila většinovému posluchači, pro kterého je její hudba nesrozumitelná. To ale není případ nové desky At Home, kterou Bittová natočila se skupinou Čikori.

Ta představuje hodinový oddych od okolního světa, pluje po šamanských kytarových vlnách Vladimíra Václavka a opravdu může připomenout dvojalbum Bílé inferno, ke kterému je vydavatelem přirovnávána. Má s ním společnou jistou "písničkovost," průzračnost a hlavně přístupnost.

Hlas Ivy Bittové je i v osmapadesáti charismatický a zároveň flexibilní, což dokazuje například ve švitořivé skladbě One Heart. Pokud se spojí ještě s Václavkovou kytarou, kontrabasem Jaromíra Honzáka a trubkou Oskara Töröka, vznikne nahrávka, která se svou repetitivností zarývá v průběhu poslechu pod kůži víc a víc. Klidná síla a zároveň jedna z nejlepších nahrávek loňského roku.

Palec nahoru: neuvěřitelně působivá a zároveň příjemná nahrávka.
Palec dolů: další Uspávanku ale nečekejte.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Katarzia - Agnostika

Žánr: písničkářství
Vydáno: 12.9. 2016
Songů: 12

Písničkářka Katarzia patří od vydání svého debutu Generace Y k nejskloňovanějším jménům slovenské alternativní scény. Patří k nim i po vydání druhé desky Agnostika. Nejspíš oprávněně.

Agnostika je pro Katarzii po všech stranách významným posunem. Našla si tu nová témata pro své texty a také skupinu prvoligových hudebníků, která dělá z poslechu desky zážitek i přesto, že hudba samotná tu hraje druhé housle.

Významy některých skladeb ukrývá v zákrutech svých textů, některé už ve výrazu svého hlasu. Občas sklouzne k jednoduchosti, kterou bychom od ní asi ani nečekali, občas se zase skrývá za mnohoznačnými metaforami.

Současný zájem o Katarzii je dán částečně také neexistencí "konkurence," Agnostika ale ukazuje, že zpěvačka by se prosadila i tak.

Palec nahoru: Silná a autentická výpověď.
Palec dolů: Srnka? Jakože fakt?

Zkuste zde: 
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Mucha - Nána

Žánr: femipunk
Vydáno: 7.11. 201
Songů: 11

Prostořeká písničkářka Nikola Mucha, obklopená svým brněnským all stars bandem pokračuje ve své krasojízdě a vydává třetí desku. Přemýšlí na ní o sterilizaci, zpívá německy a dokáže přitom působit skoro rádiově.

Písničkářka se vypracovala hlavně co se textařiny týče a Nána je tak plná chytlavých a trefných sloganů a vlastně také témat, která obyčejně nejsou v písních tolik propírána. Spíše než k Závišovi, ke kterému byla Mucha ve svých začátcích přirovnávána, má zpěvačka blíže ke Xavieru Baumaxovi.

S ním má společnou také parodickou rovinu, která má na nové desce hodně prostoru. Shazuje tu slovenský pop, Bratry Nedvědy a za spolupráce jejích hlavních protagonistů také Lucii. Při svém šprýmování má ale Mucha za zády také prvoligovou doprovodnou skupinu, složenou ze zástupců brněnské alternativy. Těm se daří nabalit na přímočaré písničkářčiny melodie další linky a výsledek stojí zato.

Palec nahoru: sympaticky drzá nahrávka.
Palec dolů: může působit pouze jako sbírka úsměvných bonusů.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Mutanti hledaj východisko - PLSCVTGTUAUVGTU — alternativní tresty & opatření

Žánr: zmutovaný rap
Vydáno: 1.11. 2016
Songů: 10

Nezařaditelné duo Mutanti hledaj východisko po dvou letech navázalo na debut Můj bůh září do mých temnot - Černoch. Název novinky "PLSCVTGTUAUVGTU — alternativní tresty & opatření" naznačuje, že ani tentokrát se nejedná o kdovíjak konformní dílo.

Na aktuální desce se Mutanti představují hlavně jako vypravěči a hudební složka se zdánlivě odsunula do ústraní. Třeba takový čtvrthodinový True Detective potom působí spíše jako rozhlasová hra než jako produkt hudebního uskupení. A to je ještě posluchač ochuzen o herecký um, který duo Jan Vejražka a Jiří Konvalinka předvádí na koncertech.

Příběhy nabité album je stejně mimo jako jeho předchůdce a to i bez nasamplovaného Stravinského. Motivační hit "Si tu navíc a tlustej" nebo močálový "Žabí princ" si vystačí sami o sobě.

Palec nahoru: pořád divné, pořád absurdní, pořád dobré.
Palec dolů: koncert nenahradí ani z poloviny.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku, dík!

Republic of Two - Back to the Trees

Žánr: indie pop
Vydáno: 15.7. 2016
Songů: 12

Duo Republic of Two má sice pověst revivalu Kings of Leon, zároveň ale také klidné síly tuzemských alternativních hudebních vod. Tou zůstávají i po vydání třetí řadové desky Back to the Trees.

Jiří Burian a Mikoláš Růžička na desce opět dokazují, že méně je někdy více. Skladby v pomalých tempech, jednoduchá aranžmá písní, práce s tichem, líně plynoucí melodie a hlasy obou protagonistů, proplétající se jako Simon s Garfunkelem sice nepředstavují učebnicový příklad hitové hudby, posluchači se ale chce do atmosféry alba nořit pořád dokola.

Člověk tak desce promine jistou nepůvodnost nebo x-tou pražáckou variaci na útěk na venkov, do přírody, na stromy. I ta totiž vlastně dává v kontextu desky smysl.


Palec nahoru: prozatím nejlepší album Republic of Two? Rozhodně!
Palec dolů: a stejně jsou to spíš Kin...

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Longital - Divoko

Žánr: folk/rock
Vydáno: 26.9. 2016
Songů: 9

Longital jsou v poslední době očividně ve formě, protože v posledních dvou letech vydali rovnou tři desky. Ta nejnovější, Divoko, je navíc po pěti letech konečně plnohodnotné studiové album s novým materiálem.

Na první poslech hudebně deska svému názvu zrovna dvakrát neodpovídá. Stopáž většiny skladeb přesahuje pět minut a tempo rozhodně bůhvíjak divoké není. O to více se tu pracuje s barvami nástrojů a na většině skladeb se autorsky podílelo celé trio.

V tomto poklidném semiakustickém, éterickém plutí působí o to překvapivěji pasáže, ve kterých Daniel Salontay zkreslí svou elektrickou kytaru a bubeník Marián Slávka se opře do svého nástroje jako kdyby si Longital spletl z garážovými punkery. Nějakým záhadným způsobem spolu ale dokáží obě tyto polohy, mezi kterými trio na Divoku plynule přechází, bez problémů fungovat.

Palec nahoru: Longital opět vtahují do svého vesmíru.
Palec dolů: melodičnost starších desek trochu chybí.

Zkuste zde: 
 

ohodnoťte Divoko na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Nil - Spring, Wine & Veronica

Žánr: rock se španělkama
Vydáno: 1.4. 2016
Songů: 10

Když se píše o skupině Nil z České Třebové, často se objevuje přívlastek "nejlepší z neznámých kapel." Že se nejedná jen o klasické novinářské klišé potvrzuje také letošní akustická deska Spring, Wine & Veronica.

Té předcházela řada akustických koncertů, na kterých se mohl ještě výrazněji projevit hlas frontwomanky Hanky Kosnovské, prvoligové vokalistky, která by u nás jen těžko hledala konkurenci. Pokud vám ještě nikdy z hlasu neběhal mráz po zádech, poslechněte si skladbu Awaken, kde Hanka exceluje za doprovodu violoncella. Zjistíte, že ani tohle není klišé.

Deska je poskládaná z písní z předchozích tří řadových desek a jedná se tak vlastně o best of. Nechybí hitové Life Ladder nebo Rain, ale také písně, které pořádně prokoukly až právě v akustických verzích.

Palec nahoru: ten hlas!!
Palec dolů: a víš, že mě nic nenapadlo?

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Bobova Diéta - Ješafel

Žánr: znáte Nerez?
Vydáno: 8.3. 2016
Songů: 13

Košická Bobova diéta je jeden z těch skrytých klenotů, kvůli kterým fungují blogy jako je tento. Už letos v březnu vydala skupina desku Ješafel a přesto je tento jeden z prvních článků o ní.

Ješafel čerpá z různých koutů world music, včetně brazilské bossa novy, gipsy music, nebo židovského klezmeru, kteréžto vlivy jsou naroubovány na jazzové základy. Kromě čtyřčlenného jádra kapely se na tvorbě Ješafelu podílela řada dalších hudebníků a její vklad je znát.

Ačkoliv se skupina tentokrát - oproti předchozí nahrávce, která vyšla před dlouhými jedenácti lety - soustředila spíše na stránku instrumentální, vynikají písně často překvapivou zpěvností. Ve spojení se šlapajícím podkladem a současným návratem poptávky po akustické hudbě se člověk až diví, že o Bobovo dietě není slyšet více.

Palec nahoru: návaznost na world/folk Nerezu.
Palec dolů: nevýraznost některých skladeb.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku, dík.

Houpací koně - Kde jste mý prátelé dneska v noci

Žánr: lo-fi rock
Vydáno: 13.11. 2016
Songů: 10

Svou minulou deskou Everest se Houpacím koním definitivně podařilo dostat se do povědomí mimoústeckých posluchačů. S letošní řadovkou Kde jste mý přátelé dneska v noci by se to asi nepodařilo.

Část Everestem zmlsaných fanoušků skupiny totiž může překvapit skutečnost, že nová nahrávka zní trochu jako lo-fi demíčko. Nové skladby jsou nepříjemně syrové, zároveň ale více promlouvají k posluchači.

Album věrně znázorňuje atmosféru posledmích měsíců, kdy náhle mizí jistoty i lidé, se kterými jsme tak nějak počítali napořád. Celou deskou proplouvají s tím související ústřední metaforické motivy nezaplaceného účtu nebo nutnosti vstupu do tmy. Přestože právě ve tmě se většina skladeb odehrává, obsahuje syrová nahrávka Kde jste mý přátelé dneska v noci překvapivě také naději v happyend. A představuje Houpací koně tak, jak jsme je nečekali.
Palec nahoru: sou dny, soudný!
Palec dolů: oproti Everestu méně atraktivní zvuk.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Effect - Nová syntéza 2

Žánr: symfonický jazz rock
Vydáno: 1974                                        MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 4

Návrat občasné rubriky, v rámci níž na blogu představujeme archivní nahrávky, je tentokrát zapříčiněn úmrtím největšího tuzemského "guitar hero" Radima Hladíka. Vzpomínáme na něj připomínkou jedné z jeho nejzajímavějších desek, Nové syntézy 2 z roku 1974.

Jak je patrné z názvu desky, Hladíkův Blue Effect (v té době Modrý efekt) už za sebou v době vydání  podobnou desku, postavenou na propojení jazz rockové kapely a big bandu, měl. Deska pokračuje v jejím monumentálním zvuku a laťku, vytyčenou "jedničkou" se tu podařilo ještě překonat.

Titulní skladba se svou stopáží 22 minut zabírá celou jednu stranu desky, různorodé hudební vlivy se tu zdánlivě přirozeně spojují v organický celek a kompozice od začátku do konce udržuje napětí. Celá deska se řadí k pilířům tuzemského progresivního rocku a nejen pro zpěváka Leška Semelku se zároveň jedná o umělecký vrchol.

A co bylo dál?
Od podobně opulentních projektů Blue Effect po Nové syntéze ustoupil. K materiálu se kapela vrátila v roce 2014 a poslední koncerty s Nové syntézy za doprovodu chrudimského big bandu proběhly ještě v průběhu letošního roku.

Zkuste zde: 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.