Iszek Baraque - Iszek Baraque

Žánr: hodně kytar
Vydáno: 8.12.2017
Songů: 11

Světy vážné a populární hudby už dávno nepředstavují antipody neschopné vzájemné komunikace. Přesto ale může trochu překvapit, když jeden z našich nejzajímavějších mladých skladatelů soudobé vážné hudby natočí v podstatě rockovou desku. Tak totiž učinil František Chaloupka pod pseudonymem Iszek Baraque.

Při znalosti kontextu ale eponymní nahrávka začíná dávat smysl. Chaloupkova doména je sice minimalismem ovlivněná a experimentální vážná hudba pro (převážně) komorní ansámbly, sám ale před několika lety založil v Brně Kytarový institut, na kterém vyučuje také jazzovou i rockovou kytaru.

Deska Iszek Baraque v sobě tyto všechny tyto vlivy přirozeně snoubí a cestuje od psychedelie přes country po metalové názvuky. A to vlastně zcela bez bicích! Hlavní slovo tu mají samozřejmě kytary: elektrické, akustické, zkreslené, naloopované, naskládané v množství vrstev přes sebe a doprovozené hlasem hlavního protagonisty.

Palec nahoru: pěkná kytarová psychedelie, vlastně písničková deska.
Palec dolů: možná by byla lepší čistě instrumentální podoba.
Top Track: Ride A Tide

Zkuste zde:
 

Pavel Klusák - Co je nového v hudbě

Vydáno: 2018
Nakladatel: Nová beseda
Stran: 111

Nakladatelství Nová beseda od roku 2015 vydává sympatické aktuální "stavy bádání" různých oborů od lingvistiky přes fyziku po logiku. Letos došlo také na hudbu. Vybrané aspekty jejího vývoje posledních dvaceti let v knize představuje hudební publicista Pavel Klusák.

Vznikem pirátského Napsteru v roce 1999 podle Klusáka vstoupil hudební průmysl do nové éry, se kterou se pořád nedokázal uspokojivě vypořádat. Právě digitalizací hudby tedy publicista zahajuje svůj rychlokurz klíčovými hudebními fenomény nového milénia.

Kromě ní se na sto stranách zaměřuje i na hipsterství, retrománii nebo práci hudebníků s tichem/hlukem. Jednotlivé problémy potom ilustruje na příkladech od soudobé vážné hudby přes alternativní scénu po mainstreamový pop. Vzhledem k rozsahu knihy se ale jedná spíš o stručné sondy, které čtenáře navádí k dalším zdrojům informací. Proto je možná škoda, že Pavel Klusák neuvedl trochu více položek do doporučené "rozšiřující literatury."

Palec nahoru: i přes malý rozsah a do velké míry samplování zahraniční literatury (hlavně Reynoldsovy Retromanie) vlastně na tuzemském knižním trhu jedinečný pokus.

Palec dolů: v knize avizovaný doprovodný web s hudebním soundtrackem k jednotlivým kapitolám (zatím) nefunguje/neexistuje.

Sisa Fehér & Vladko Mikláš - Bardo

Žánr: slovenská alternativa hadr
Vydáno: 1.6. 2018
Songů: 13

V okolí vydavatelství Slnko Records v posledních letech vykrystalizovala řada zajímavých zpěvaček/písničkářek. Jednou z nich je také žánrově nevyhraněná Sisa Fehér, která si tentokrát odskočila od své skupiny Fehero Rocher a natočila album Bardo s kytaristou Vladkem Miklášem.

Pod zpěvaččiným navrstveným vokálem tu pobzukuje kontrabas (nejčastěji Rastislav Uhrík), zní najazzlé kytarové postupy a to vše citlivě podbarvuje ještě trocha té elektroniky, ruchů a loopů. Prolnutí jednotlivých prvků přitom působí absolutně přirozeně a zároveň velmi uměřeně.

Album by se dalo označit za koncepční. Sisa Fehér prakticky ve všech písních opěvuje přírodu, jednotlivé písně se točí kolem jelenů, orlů nebo potoků. Duo se tak někdy dotkne až lidově znějících nápěvů, jindy ale dokáže být až nečekaně aktuální. A to nejen hudebně, ale i textově. Z utopicky snové atmosféry desky Bardo totiž výrazně vystupuje hlavně "ekologický protestsong" Neberte lesy. 

Palec nahoru: skvělý podzimní soundtrack.
Palec dolů: většina písní jsou co do rozsahu spíše miniatury.
Top Track: Tancovala by som

Zkuste zde:
   

Tomáš Liška - Invisible Faces

Žánr: jazz s nádechem exotiky
Vydáno: 31.3. 2017
Songů: 8

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemského (nejen) jazzu posledních let. Počet jeho hudebních projektů je až zarážející, podobně jako jejich kvalita. Z tohoto trendu nevybočuje ani deska Invisible Faces, která vyšla loni v březnu a tipem na její poslech si tedy Mikrorecenze odškrtávají další ze svých významných restů.

Liška patří mezi ty jazzmany, které to vždy přirozeně táhlo do hájemství world music. V tomuto směřování mu na nové desce napomáhá už aktuální složení jeho skupiny Invisible World, které je vpravdě multikulturní: kromě tuzemského bubeníka a perkusionisty se totiž skládá z tureckého houslisty a srbského akordeonisty.

Invisible Faces tedy do velké míry stojí na prolínání rozdílných barev jednotlivých instrumentů, přístupů ke hře na nástroj i hudebních tradic, sahajících od folklórních motivů po moderní jazz. Oproti výše řečenému působí nahrávka celistvě a zároveň až překvapivě křehce. No a do toho ještě klasicky prvotřídní vizuální zpracování!

Palec nahoru: Animal Music, Tomáš Liška a spol. To se ani nemohlo nepovést.
Palec dolů: hele asi nic, fakt dobrý to je.

Top Track: Bartaruga
Zkuste zde:
 

Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 

Jan Blüml - Progresivní rock: Světová a československá scéna ve vybraných reflexích

Vydáno: 2017
Nakladatel: Togga
Stran: 318

Progresivní rock, vlnou punku sedmdesátých let částečně zdiskreditovaný žánr, se stal hlavním tématem loňské odborné publikace olomouckého muzikologa Jana Blümla. Jeho kniha ale nepředstavuje zevrubného průvodce, autor spíše prostřednictvím jednotlivých sond rozebírá některé aspekty "progu" u nás a v zahraničí.

Jan Blüml prezentuje například zajímavé analogie mezi hitparádovým popem a undergroundem sedmdesátých let, snaží se o definici a charakterizaci žánru progresivního rocku a kultu šedesátých let nebo sleduje vliv The Beatles na českou scénu. Zde zaujme popis pokusu tuzemských hudebních špiček natočit české verze Penny Lane a dalších skladeb z ambiciózního období "fab four" a dokázat tak svou konkurenceschopnost.

Od hlavního tématu se autor často odklání ve prospěch lepšího pochopení dobového kontextu a dalších souvislostí. Čerpá přitom z odborné literatury i osobních rozhovorů, důležitým zdrojem je mu ale také tuzemská dobová publicistika. V jejích ukázkách se mísí myšlenky nadčasové i úsměvné a možná právě i díky tomuto odlehčení může kniha, ač psaná odbornou dikcí, bez větších problémů zaujmout i nemuzikology a obecně všechny čtenáře se zájmem o hlubší pochopení fenoménů populární hudby.

Palec nahoru: první rozsáhlejší muzikologická práce o populární hudbě po desítkách let!

Palec dolů: název možná zavádějící. Kniha sleduje i odlišné fenomény a naopak míjí milníky progresivního rocku.

Strom stínu a Bucinatores orchestra - Strom stínu a Bucinatores orchestra

Žánr: androš dechovka
Vydáno: 7.11. 2017
Songů: 7

Podzemně rockové trio Strom stínu v roce 2012 spojilo své síly a repertoár s jazzovým big bandem Bucinatores Orchestra, s nímž tehdy odehrálo dva koncerty a natočilo také společnou nahrávku. No a netrvalo to ani pět let a plody této zajímavé spolupráce vyšly na světlo světa prostřednictvím působivé eponymní desky, vydané loni v listopadu u Polí5.

Filosofující prog rock s kořeny v našem undergroundu se setkává s Orchestrem Gustava Broma a Charlie Parkerem. Tak nějak zní výsledná nahrávka. Na desce je znát snaha o smysluplné splynutí obou odlišných těles v jedno. Nutno dodat, že tato snaha je korunována úspěchem.

Původně spíše temnou a minimalistickou hudbu Stromu stínu dokázali Bucinatores Orchestra svým arzenálem dechových nástrojů prosvětlit a "zatraktivnit" i pro nové posluchače. Že se přitom vlastně ještě drželi na uzdě potom dokazuje jediná bucinatorská autorská skladba Viktor Reznov, až filmově obrazotvorný kaleidoskop nálad a stylů.

Palec nahoru: překvapivě vydařené spojení...
Palec dolů: ...takto na nahrávce nejspíš bohužel jednorázové.
Top Track: Zima

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Kurkus - Apoka

Žánr: minimalistický elektropop
Vydáno: 19.6. 2017
Songů: 14

Na Mikrorecenze to dotáhl už osmidiskový debut Octameron, jehož poslech člověku zabere přes pět hodin. Druhý počin slovenského kvarteta Kurkus oproti němu působí jako pouhý datadisk, jedná se totiž jen o hodinové dvoualbum, tvořené temnou Nigrorou a světlou Aurorou.

Loňská čtrnáctistopá nahrávka Apoka ale zároveň potvrzuje, že hudba Kurkus funguje i jinak než jako kuriozita do Slovenskej knihy rekordov. Opět ho tvoří minimalistická oldschoolová synťáková elektronika, náznaky podivné mystiky (postavené hlavně na Pend'álu, což je těžko říct co), spolu s překvapivě melodickými zpěvy, odkazujícími k novoromantismu. A jejich nekonečným opakováním.

Tento absurdní koktejl posluchači ani s dalším poslechem nepřináší odpovědi, spíše stále více znejisťuje. Na druhou stranu nechat se znejisťovat skladbami jako je dreampopová Playboy, vyšinutá sedmiminutová Amen nebo skvělá a temná Veritas není vůbec nepříjemné. Naopak.

Palec nahoru: Kurkus dokáží zaujmout i něčím jiným než přehnanou stopáží.
Palec dolů: opakování je sice matka moudrosti, někdy je ho ale až moc.
Top Track: Veritas

Zkuste zde:
 

Oswaldovi - Songs About Persecution

Žánr: rock
Vydáno: 10.3. 2017
Songů: 6

Deska Songs About Persecution dua Oswaldovi je na den přesně rok stará. Protože je ale toho druhu, který není závislý na módních vlnách, ono zpoždění při poslechu vůbec nevadí. Obzvláště potom, když hlavní téma nahrávky je stále aktuální: je jím totiž migrace.

Stejně jako předloňské album Migrant Songs projektu The Odd Gifts, také Oswaldovi se zdráhají přímočarého glosování aktuální situace. Inspirují se totiž "životními událostmi lidí žijících a migrujících po jižní Evropě a dřívějším Rakousko-Uhersku od začátku dvacátého století až do dnešních dní".

Hudebně přitom italský Jack White Andrea Rottin a jeho spoluhráčka Kateřina Malá čerpají z ještě vzdálenějších zdrojů. Se svým minimalistickým instrumentářem k nám tak úspěšně převádějí i pouštní blues s jeho specifickou melodikou a syrovostí. Jakoby mimochodem přitom odpovídají i na garážovou retrománii.

Palec nahoru: tribální, syrové a jednoduché.
Palec dolů: když je dnes to výročí, tak to necháme bez palce dolů.
Top Track: Black Water

Zkuste zde:
 

Jaro - Eternalism

Žánr: alternative rock
Vydáno: 3.11. 2017
Songů: 8

Jaroslav Korbel vydal ke konci loňského roku delší dobu piplaný debut svého (teď už ne) one-man bandu Jaro. V bookletu alba Eternalism se vyznává z náklonnosti k indie šikulům od Sufjana Stevense přes Adult Jazz po The Strokes a podobně pestře působí i album samotné.

Jaro je tuzemský zástupce vlny singer-songwriterů, kterým jsou cizí gesta a vlastně i hudba velkých jmen rockové historie, zároveň se ale nedokáží vzdát zvuku elektrické kytary. Její hodně distorzní zvuk je Jaro schopný zakomponovat třeba i do veskrze hitové The Forces.

Jaro nepodlehl svodům, které studiové písničkářství přináší. Ačkoliv je tak deska Eternalism bohatá na zajímavé zvukové plochy i hudební detaily, není neprodyšně převrstvená. Písně mají jasnou strukturu a vládnoucí zůstává písničkářův hlas, který může připomenout Ondřeje Galušku z Eggnoise a který zpívá o řecké mytologii a dalších palčivých problémech člověka 21. století.

Palec nahoru: zvuk a velký příslib do budoucna!
Palec dolů: na první poslech nevýraznost jednotlivých skladeb.
Top Track: Hotel Room

Zkuste zde: