J.H.Krchovský & Krch-off band - Jakože vůbec nic

Žánr: O.S.T. - Houpání na trámu v podkroví
Vydáno: 18. 12. 2015
Songů: 9

Debut Krch-off bandu básníka J.H.Krchovského z roku 2008 sice nesl název Naposledy, skupina teď ale dělá, jakože vůbec nic a loni o Vánocích vydala desku další.

Její atmosféra by se dala krájet, na čemž má možná podíl překvapivá spolupráce s Ondřejem Ježkem, hlavně ale samozřejmě sugestivní texty páně Krchovského. Ty by mohly sloužit jako jakási terapeutická pomůcka při přípravě na smrt. Ta totiž na albu čeká na každém rohu a možná by to stálo i za založení škatulky "funeral rock."

Pochmurnou až depresivní náladu podporují i housle Pavla Cigánka a violoncello Tomáše Schilly, prominentních to postav tuzemského undergroundu. Právě s odkazem androše Krch-off pracuje a navazuje na něj. Na rozdíl od řady jiných skupin uvěřitelně.

Palec nahoru: působivá nahrávka se skvělým zvukem.
Palec dolů: nevhodné pro duševně slabší jedince.

Zkuste zde:


ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Korben Dallas - Kam ideme

Žánr: orchestrock
Vydáno: 22.10. 2015
Songů: 10

S orchestrem si zahrával kde kdo: Beatles, Kiss, Metallica, Deep Purple a v našich zeměpisných šířkách například Miro Žbirka nebo Lucie. Položku "kup pět housek a udělej album s orchestrem" si loni odškrtli i Korben Dallas, kteří natočili desku Kam ideme ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu.

Kam ideme je vlastně výběrovka první pětiletky fungování skupiny. V pozměněných verzích tu najdeme (obzvláště povedené) Kamene, Bolo nebolo nebo skladbu Otec. Na rozdíl od jiných kapel, u kterých práce s orchestrem znamená občasné zašmidlání smyčců na podporu atmosféry dali Korben Dallas SOSR poměrně velký prostor a  některé skladby tak překopali k nepoznání.

Zatímco například zmiňované skladby jsou v nových verzích mnohonásobně působivější, některým změna úplně nesedla. Přecijen, dosavadní intimní aranže a charismatický hlas Juraje Benetina se ke kapele hodí víc. Ale Sen s Anetou Langerovou je megahit!

Palec nahoru: netradiční zpracování velkého hudebního klišé.
Palec dolů: ne všem skladbám změny prospěly.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte album na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Sova a Slamák - Nad Řípem se blýská

Žánr: folk
Vydáno: 2015
Songů: 15

Sova a Slamák je už podle názvu klasické folkové duo. Ke společnému debutu se pánové dopracovali až po devíti letech vystupování a na desce Nad Řípem se blýská je znát, že uspěcháno nic nebylo.

Ačkoliv může název dua i desky někomu smrdět kouřem táborových ohňů a osad, bylo by špatně album odsoudit jako potravu pro trampíky. Už jen proto, že jím vůbec není.

Patnáct skladeb zaujme hlavně texty a jejich chytrým a vlídným humorem. Ten pobaví i na opakovaný poslech a je schopný zaujmout snad každého.

Po stránce hudební potom vsadili Sova a Slamák na tradiční zvuk, založený na akustických kytarách. Ten sice sám o sobě není schopný zaujmout posluchače na první poslech, v kombinaci s kvalitními texty ale ano.

Palec nahoru: poctivé písničkářské, příběhové album, které stojí mimo trendy.
Palec dolů: jasně, nic novýho pod sluncem.

Zkuste zde:


ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Heiden - Na svůj příběh jsme sami

Žánr: O.S.T. - Noční toulky městem
Vydáno: 1.11. 2015
Songů: 8

Jaká kapela loni vydala album, které u fanoušků drtivě propadlo? Jednoznačně brněnští Heiden, kteří s každou další deskou zametají stopy za svou metalovou minulostí a na poslední desce skončili až u melancholického post rocku.

"Nachový nebe, voda hluboká, chladná, ulice prázdný"

Modré album je soundtrack k dění v nočním městě. Vypráví o postavičkách, příbězích a jevech, které mizí s východem slunce a činí tak zatím nejpřístupnějším způsobem v dosavadní historii souboru.

Zmizel scream a tvrdé riffy a naopak přibyly klávesy. O nějaké vtíravosti se ale přesto mluvit nedá. Na svůj příběh jsme sami je pořád potravou pro náročnější posluchače, jen z trochu jiného spektra, s jiným žánrovým rozhledem. Žluč na adresu desky je tedy ne zcela opodstatněná.

Palec nahoru: Zase jiné a zase dobré. Co přijde dál?
Palec dolů: Pravdou je, že skupina se postupně zbavuje svých hlavních poznávacích znaků.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Čisté Tvary - Zem nás chce čistých

Žánr: hudba sfér
Vydáno: 13.10. 2015
Songů: 11

Slovenské Čisté Tvary jsou další kapela, která si našla své přesné hudební souřadnice a spolehlivě je poznáte i se slepou mapou. Po sedmiletém tvůrčím spánku se skupina loni přihlásila s novou deskou Zem nás chce čistých.

Přestože deska zní zase jinak než její předchůdci, v zásadě si udržuje klasické atributy kapely. Snově jednoduché nosné melodie, pod kterými se ale vždy skrývají prokomponované a vrstevnaté zvukové plochy, kterými je radost proposlouchávat se. A samozřejmě také éterické texty frontmana Juraja Péče, za které mluví už jejich názvy jako Plameň, ktorý dýchám, Oblohy iných časov nebo Z minulých tiel.

Dlouhé nabírání sil a inspirace se vyplatilo. Nahrávka je totiž hudebně skoro až dokonalá. Zásluhu na tom má nejspíš také Oskar Rózsa, který se teď stal oficiálním členem kapely.


Palec nahoru: výjimečná, "svojská" nahrávka.
Palec dolů: jak dlouho si počkáme na nástupce? I když uznávám, že ZNChČ vydrží dlouho.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Vladimír Merta - Imagena

Žánr: folk
Vydáno: 14. 11. 2014
Songů: 12

Imagena Vladimíra Merty není bůhvíjakou novinkou na hudebním trhu, vyšla už předloni v listopadu. Stejně jako ostatní desky tohoto písničkáře se ale dá poslouchat i se zpožděním. Navíc, některé ze skladeb byly napsány už před padesáti roky, takže nějaký ten měsíc navíc zde opravdu roli nehraje.

Na Imageně Mertu a jeho kytaru doprovodila řada, o generace mladších, studiových muzikantů a velkou část jejich doprovodu tvoří improvizace a vzájemné hudební nacítění. Další nástroje a vokály dodávají desce na příjemné hitovosti, u Merty skoro až nečekané.

Tento písničkář/filosof je známý tím, že jeho písně jsou neustále in progres a potvrzuje to i na Imageně. Pokud najdete starší verze písní z nové desky, zjistíte, že Merta připsal a přepsal pár slok a často výrazně sáhnul i do melodie. Já sám desku poslouchám už od doby jejího vydání a musím se přiznat, že k jejímu úplnému pochopení mne pár přehrání čeká.

Všechno nejlepší k sedmdesátinám!

Zkuste zde:


pokud chcete být v obraze, sledujte nás i na facebooku.

Tara Fuki - The Best Of ...

Žánr: World music
Vydáno: 16.10. 2015
Songů: 20

Tara Fuki je jedna z těch kapel, která si našla svůj vlastní sound a jen tak si ji s nikým nespletete. Moc jiných skupin, tvořených dvěma ženami, podobným počtem violoncell a polskými texty u nás totiž asi nenajdete.

Dvacítka skladeb na jejich říjnovém výběrovém albu čerpá rovnoměrně ze všech vydaných desek a protože jsou skladby poskládané chronologicky podle data vydání, může posluchač sledovat vývoj, který duo za patnáct let prodělalo. Vzhledem k omezenému instrumentáři se nejedná o bůhvíjaké pokroky, přesto změny znatelné jsou.

Často až překvapivě silné melodie nikdy nepřekročí hranice podbízivosti. Duu naopak není cizí experimentování, které je díky přirozené muzikálnosti obou dam i poměrně zábavné. Deska The Best Of... jen potvrzuje, že Tara Fuki patří mezi nejzajímavější zástupce tuzemské alternativy.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Mortal Cabinet - Necrotica

Žánr: Necrock
Vydáno: 13.10. 2015
Songů: 12

Když se dají dohromady kontroverzní rapper Řezník a ještě kontroverznější zpěvák Samir Hauser, vypadá to na pěkný článeček na druhou stranu bulvárního plátku. Když ale zjistíte, že Mortal Cabinet v sobě ukrývá také Františka Štorma, je jasné, že nějaké ty kvality výsledné dílo mít musí. Společná deska tohoto projektu vyšla 13. října, jmenuje se Necrotica a kvality určitě má.

Každý z hlavních protagonistů vnesl do hudby to své: rap, EBM i black metal. Hudbu dostal na starosti právě František Štorm a jedná se o zajímavou a pestrou koláž, ve které najdeme všechny elementy, typické pro jednotlivé zástupce této nesvaté trojice. Texty si psal každý zvlášť a protože ve většině písní se u mikrofonu sejdou všichni hlavní protagonisté, je znát, že každý má dost odlišný styl.

Dohromady to ale funguje. Pány spojuje hlavně záliba v bizardnostech, brutalitě a provokaci. To vše Necrotica obsahuje a nejen přispěvovatelé v rekordní crowdfundingové kampani budou spokojeni.

Palec nahoru: Nečekaně dobrý produkt podobně nečekaného spojení.
Palec dolů: Bohužel nejspíše jen jednorázový.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Miro Žbirka - Miro

Žánr: poprock
Vydáno: 18.9. 2015
Songů: 23

Miro Žbirka je člověk, kterého asi většina z vás vnímá spíše jako zbytečný přežitek z doby hudebního pravěku. Jeho zářiová deska Miro je ale skvělá a přirozená popová nahrávka, kterých se dneska moc nevydává a bylo by škoda ho odsoudit jen proto, že jeho autor zapomněl vyhynout s ostatními dinosaury.

Deska se nahrávala v mekce rockové hudby, v londýnských studiích Abbey Road a když už se Miro jednou dostal tak daleko, natočil tam rovnou dvoualbum. První disk obsahuje skladby v angličtině a druhý ty samé ve slovenštině. Na albu spolupracoval i Pete Brown (textař Cream) nebo Manfred Mann, většinu písní si ale napsal sám Žbirka.

Deska by zněla hodně podobně kdyby vznikala v Česku nebo na Slovensku. Ze strany hlavního aktéra se nejedná jen o nějaký kalkul. Pro Mira se jednalo spíše o splněný sen, když se jako interpret mohl pohybovat v místech, kde natáčeli jeho idolové.

Palec nahoru: skvělá pop/rocková nahrávka.
Palec dolů: škoda, že mladší generace mají Žbirku na black listu.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Mira na csmucic, sledujte nás i na facebooku.

Čankišou - Supay

Žánr: hudba lidu Čanki
Vydáno: 30.10. 2015
Songů: 10

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, Čankišou to ale asi ještě nikdo neřekl. Skupina, která už šestnáct let šíří po celém světě legendy o jednonohém lidu Čanki, tak loni vydala své šesté studiové album.

Název Supay označuje zlo ve formě myšlenky či bytosti a celá deska je podle slov kapely kronikou toho, čím si musel jednonohý lid Čanki projít, aby vymýtil zlo. Na povrch se zde prý mají dostat nejtemnější kousky těchto jednodožců. Nevím.

Některé části jsou sice až nečekaně agresivní, jinak na mne ale Supay, stejně jako ostatní desky kapely, působí jako uragán pozitivní energie. Možná více než dříve jsou slyšet rockové základy, na ně je ale opět naroubováno obrovské množství méně tradičních nástrojů, které dotvářejí klasický world music sound kapely a které činí každou skladbu jedinečnou.

Palec nahoru: i na šestý pokus je to zábava.
Palec dolů: výlety do světa Čanki neocení každý.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Supay na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.